Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Je zima, za okny chumelí o sto šest a mně je ve vyhřátém bytě za klávesnicí počítače více méně příjemně. Ale zdaleka ne všichni na tom jsou tak dobře jako já – jsou i lidé, pro které je pojem „domov“ téměř cizí. Nemají kam jít, kam si uložit své věci, kde si dát horkou sprchu… Téměř každý už se s nimi setkal. Jaké mají možnosti? Omezený počet míst v azylových domech a útulnách. Zdaleka nepostačují pro všechny, kteří by pomoc potřebovali. Kam jít jinam? Tam, kde je relativně teplo, kde je nepřetržitý provoz – nádraží jsou, z jejich pohledu, zcela ideálním řešením. Ale je to řešení, které by bylo přijatelné pro všechny? To je každoročně opakující se problém. České dráhy jsou si toho vědomy a protože jej dosud nevyřešily, již v prosinci 2009 avizovaly, že posílí ostrahu vybraných nádraží a to zejména kvůli bezdomovcům, kteří se tam na zimu stahují, kazí image Českým drahám a obtěžují cestující. Dráhy slibují nápravu v blízké budoucnosti. Pojďme se podívat, jaká možná bude cesta česká a jak to vyřešili ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.
Česko - do bezpečnosti na nádražích daleko
K zamyšlení mne přivedla glosa Miroslava Macka, který, mimo jiné, píše: „V mém domovském městě (Zábřeh na Moravě, pozn. redakce) je nové nádraží: s prodejnou tiskovin, kde se tři lidé už mačkají, ovšem hala je velká, s dvěma oddělenými čekárnami. Po zakoupení jízdenky 1. třídy jsem zamířil do prázdné čekárny…tedy prázdné: na lavici se rozvaloval opilý bezdomovec a vstoupit se kvůli příšernému puchu nedalo. V druhé čekárně byli dva tři cestující zřejmě bez čichu a další páchnoucí bezdomovec. I šel jsem se zeptat na informace, co učiní: nic, nic, nic, neboť když zavolají policii, tak ta je vyvede ven a odjede a oni ihned zase zalezou dovnitř…i oněměl jsem nad službami Českých drah i policie, která mne ani nechrání, ani nepomáhá, ač platím daně jako mourovatý.“
Počátkem prosince loňského roku České dráhy avizovaly, že připravují tendr na zajištění ostrahy svých nádraží. Zatím ale nevědí, jestli zakázku budou řešit jako celek a nebo zda jej rozdělí na dílčí části… Hovoří se ale o tom, že nechtějí v tomto případě využít služeb externích poradců, ale veřejnou soutěž zorganizuje jejich tým.
Na budovách a vlacích jsou ročně způsobeny škody za více než 20 milionů korun, což jsou náklady, které by mohly České dráhy využít jinde. Je nutno proto vybalancovat zadání tak, aby náklady na ostrahu nepřevýšily výrazně škody, kterým by bezpečnostní agentury mohly zabránit. Pro představu: 5 strážných na celodenní službu vyjde měsíčně zhruba na 350 tisíc korun. Ostraha se bude týkat samotných budov nádraží, ale i technických dep. Prioritou budou velká nádraží, ale seznam se zatím zpřesňuje.
Zima a bezdomovci, vandalové a sprejeři – to nejsou jediné problémy. S nemalými problémy se potýká třeba Břeclav, kde v tichosti nabízejí své služby „kněžky lásky“ na vlakovém nádraží, aby měly na další dávku drog. V některých odstavených vozech, které České dráhy kvůli stáří už nepoužívají a které stojí jen pár minut chůze od hlavního nástupiště, se pořádají večírky, asi desítka vagonů, nad nimiž už jen chybí červená lucerna, dostala i svá jména. Projdete-li se kolem vozů za letního odpoledne, většina vrat rezavějících vozů je otevřena a vnitřní vybavení napovídá, že „nájemníci“ nejsou daleko – na zemi matrace, vedle stolek na něm starší pečivo, o kus dál boty, poskládané oblečení.
Znáte platné předpisy?
Připomeňme ale, jaké platí předpisy – Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou přepravu (SPPO). Všechna místa v obvodu stanic jsou veřejnosti nepřístupná s výjimkou prostor určených pro veřejnost. Prostory určené pro veřejnost jsou:
- přístupné bez omezení (např. odbavovací prostor před pokladními přepážkami, informační centra atd.) k zakoupení dokladů, získání informací o přepravě apod.;
- označené jako přístupné pouze s platným jízdním dokladem nebo zaplaceným poplatkem za samostatné využití přepravních prostor; tyto prostory musí být ve stanici řádně označeny.
Poplatek za samostatné využití přepravních prostor, lidově „vstupenka na nástupiště“, stojí 5,– Kč a platí dvě hodiny od vydání. Pokud necestujete a při kontrole se neprokážete platnou jízdenkou nebo vstupenkou na nástupiště, zaplatíte za porušení přepravních podmínek přirážku 500,– Kč a prostor musíte okamžitě opustit. Pokud přirážku zaplatíte na místě v hotovosti a nebo u pokladní přepážky do 15 dnů, bude přirážka snížena na 100 Kč.
Velitel Městské police Tábor Petr Svoboda před časem v rozhovoru pro Českou televizi, která se zajímala i o situaci bezdomovců na táborském nádraží, uvedl: „Běžnému člověku můžete uložit blokovou pokutu, tomuto člověku nemůžete prakticky nic.“ Je tedy na politicích, aby doplnili zákony a lidé, kteří na pokutu nemají, si ji museli odpracovat – třeba úklidem nádražních prostor. Ale takový příkaz by měli mít možnost dát přímo zasahující policisté, protože řešení přes soudy je zdlouhavé, soudní obsílky některým lidem nedoručitelné.
Británie - bezpečná nádraží
Státní Britské železnice měly v minulosti problém se svými omezenými finančními zdroji. Po privatizaci a udělení koncesí se bezpečnost stala jednou z priorit. Soukromí dopravci měli přístup na kapitálové trhy a začali uskutečňovat řadu projektů zaměřených na bezpečnost cestujících. Zvýšená bezpečnost přilákala zpět ztracené řádně platící cestující, zvýšení příjmů pomohlo zaplatit další bezpečnostní opatření… I když čerpám z údajů asi deset let starých, pro České dráhy mohou být řešení novinkou.
Britské železnice společně s policií vyhodnotily, že cca 95 % lidí páchajících zločiny na železnici jsou cestující bez jízdenky. Klíčem k zajištění bezpečnosti zákazníků se tedy stal systém kontroly od vstupu na železnici až po její opuštění. Tak se jízdenkové turnikety, dříve považované za způsob obrany proti černým pasažérům, postupně staly hlavní zbraní ve válce proti vandalům a výtržníkům.
Dalším prvkem je fyzická přítomnost kontrolorů přímo v areálu nádraží. Bezpečnostní personál kontroloval jízdenky a sledoval výtržníky. Ke zmírnění obav také přispělo zřízení „míst pomoci“ na nádražích, kde nebyli přítomni kontroloři osobně. Cestující jednoduše stisknou nouzové nebo informační tlačítko a jsou spojeni do řídícího centra. Výsledky předčily očekávání. Došlo k:
- 80% snížení projevu vandalismu,
- 70% snížení zpoždění vlaků v souvislosti s výtržnostmi,
- 60% snížení útoků na železnici,
- 50% snížení počtu černých pasažérů,
- zvýšení pocitu osobní bezpečnosti cestujících.
V oblasti působení Britské dopravní policie v jižní části Londýna klesla kriminalita o 17,5 %. Na některých nádražích po zavedení turniketů se výnosy z jízdného zvýšily až o 25 %.
Dalším prvkem pomáhajícím udržet provozovatelům železnice přehled o tom, co se děje v jejich areálech, jsou kamerové systémy. Menší nádraží jsou vybavena minimálně šesti kamerami, které pokrývají celý veřejně přístupný prostor a nepřetržitě monitorují pohyb cestujících. Videonahrávky jsou pak důkazním materiálem při případných soudních řízeních.
K ochraně vlaků v depech je zapotřebí zařízení pro zvýšenou ostrahu. V Británii se kromě výstavby vysokých plotů zřizují „virtuální“ ploty uvnitř dep, „magické oči“, které odhalují přítomnost narušitele.
Lze jen doufat, že výběrové řízení na ochrannou službu je jen prvním krokem Českých drah či Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) k tomu, abychom se na našich nádražích cítili příjemně a bezpečně. Věřím, že další opatření budou následovat.
Zdroje: Viditelný Macek, iHNed.cz, Sedmička.cz, České dráhy, James Abbot: Britské privatizované železnice usilují o bezpečnost na nádražích a ve vlacích
Vlad 
| 7.1.2010 (16:00)
| 7.1.2010 (16:00)Související zprávy
08.01.2010 (10:48)
Jednoduchý lék na to, abychom bezdomovcům odepřeli závislost na alkoholu: alkohol ještě víc zdražit. Ale to už je trochu off-topic...
08.01.2010 (10:42)
Jasně, že to nelze generalizovat, znám slušné bezdomovce, co žijou kousek za shopping parkem v Ostravě-Zábřehu, při studujích na VŠ v rámci praxe jsem dělal šetření na téma bezdomovectví a obcházel jejich lokality. Jeden pár spolu žije v takové maringotce, další 2 chlápci kousek dál v zemljance. Ten pár, holka 30-35 roků, manžel ji odkopl, on ještě mladší, musel vyhlásit bankrot (přišel o úspory, šlo o podnikání a partner jej podrazil) a žijou spolu, perou si, vaří si, každý den po většinu roku se snaží mýt, přes den hledají nějaký kovošrot aby si vydělali, obcházejí nákupní centra, ale nežebrají, ani neberou jídlo z košů, ale obcházejí vozíky a sem tam najdou nějakou pětku nebo bůra, nechlastají. Naopak znám lidi, co mají bydlení, platí nájem, dělají, mají práci (sice podřadnou), ale v jednom kuse imrvére po celý rok jsou v lihu, agresivní, zapáchají, a nejsou to bezdomovci. V tom máte pravdu.
Ale srovnávat bezdomovce, co se nechce resocializovat, a vlastní neochotou a nevůli se stává asociálem, samozřejmě že díky alkoholu, a psychicky či fyzicky handicapované lidi, je trošku zavádějící. Nesouhlasím, že většina se do tohoto stavu nedostala vlastní vinou. Dávat dokupy notora, co prochlastal prachy, prostředky na živobytí, zničil si život, kdo ví co ještě (násilí na manželce, gamblerství apod.) a psychicky postiženého chlapce např. s dawnovým syndromem, nebo někoho postiženého co to nemá od narození, např. po nehodě, to snad nemyslíte vážně.
Tohle téma je velmi palčivé, týká se mě, poznal jsem to z obou stran (dříve práce u ochranky, teď dělám v sociální sféře jako pečovatel-ošetřovatel), a šlo by o tom debatovat dlouho, ale každopádně by to bylo na stránkách želpage hodně offtopic.
Ale srovnávat bezdomovce, co se nechce resocializovat, a vlastní neochotou a nevůli se stává asociálem, samozřejmě že díky alkoholu, a psychicky či fyzicky handicapované lidi, je trošku zavádějící. Nesouhlasím, že většina se do tohoto stavu nedostala vlastní vinou. Dávat dokupy notora, co prochlastal prachy, prostředky na živobytí, zničil si život, kdo ví co ještě (násilí na manželce, gamblerství apod.) a psychicky postiženého chlapce např. s dawnovým syndromem, nebo někoho postiženého co to nemá od narození, např. po nehodě, to snad nemyslíte vážně.
Tohle téma je velmi palčivé, týká se mě, poznal jsem to z obou stran (dříve práce u ochranky, teď dělám v sociální sféře jako pečovatel-ošetřovatel), a šlo by o tom debatovat dlouho, ale každopádně by to bylo na stránkách želpage hodně offtopic.
08.01.2010 (9:27)
Největší chybu v této diskuzi vidím v rovnici "bezdomovec = páchnoucí, opilý človek". Na jedné straně se nevšimneme většinou bezdomovců, proto že jsou oblečeny a chovají se jako ostatní lidi. Na druhé straně jsou na nádražích najít i jiné opilé lidí, než bezdomovci.
Proto myslím, že nejsou potřebné opatření protí bezdomovcům, avšak proti všech, co se chovají tak, že to není snesitelně pro obyčejné cestující - a když "čekárná" je skleněná klec na nástupišti bez dveří a topení (nový standard ÖBB až do značné velikosti stanici), tak to je zhoršení kultury cestování, které mi vadí víc, než slušný bezdomovec. Nevidím i žádnou ostudu v tom, že turista se po krátké noci v nočním vlaku trochu vyspává někde na lavičce.
Jinak většinou souhlasím s hankem, a i když je problém s některými subjekty, tak nesmíme se vdávat standardů lidských prav - nucená práce patří stejně do totality, jako tělesný trest přímo od strážniku. A o tom, jak nesměli usnout v čekárně poté, co jim ujel poslední vlak, už mi povidali rodiče. Bylo to v 60. letech někde v sovětském svazu...
Proto myslím, že nejsou potřebné opatření protí bezdomovcům, avšak proti všech, co se chovají tak, že to není snesitelně pro obyčejné cestující - a když "čekárná" je skleněná klec na nástupišti bez dveří a topení (nový standard ÖBB až do značné velikosti stanici), tak to je zhoršení kultury cestování, které mi vadí víc, než slušný bezdomovec. Nevidím i žádnou ostudu v tom, že turista se po krátké noci v nočním vlaku trochu vyspává někde na lavičce.
Jinak většinou souhlasím s hankem, a i když je problém s některými subjekty, tak nesmíme se vdávat standardů lidských prav - nucená práce patří stejně do totality, jako tělesný trest přímo od strážniku. A o tom, jak nesměli usnout v čekárně poté, co jim ujel poslední vlak, už mi povidali rodiče. Bylo to v 60. letech někde v sovětském svazu...
08.01.2010 (9:01)
Napr. v Bratislave hlavnej stanici bezdomovcom policajti pravidelne ponukaju informacie o utulku kam mozu ist, dokonca aj odvoz, ale mnohi to odmietaju, lebo by napr. museli prestat pit a podobne..
08.01.2010 (8:38)
ir: ano, dokud nebude celospolecenska poptavka po dodrzovani zakonu (nejen tech pravnich) tak se dal neposuneme
08.01.2010 (1:59)
No, příspěvků je tolik, že už je nejsem schopen přečíst, takže možná budu opakovat, co už napsáno dříve.
Ale rovnou k té Británii. Podle tohoto článku je tedy vidět, že se už také silně „evropeizovala“. Není to tak dávno, co to tam ale vypadalo podstatně jinak. Dostal jsem se tam několikrát koncem 70. let (nikoli „díky“ STB, ale dík členství ve špičkovém souboru) a počátkem 80. let studijně (díky hromadnému otěhotnění spolužaček (nikoli mým přičiněním :-), protože jinak bych se při svém studijním úsilí do užšího výběru stěží dostal). A tehdy jsem projel Británii stopem, busem i vlakem křížem krážem. A na těch nádražích (i kolem tratí) to fungovalo tak, že člověk prostě neměl šanci dostat se na trať, a do nádraží se dostal pouze s jízdenkou či „perónkou“. Ty zde popisované turnikety tam byly již tehdy snad téměř všude, prakticky jako v metru, takže pokud člověk chtěl jít třeba fotit vlaky (a takových byly v každé větší stanici i tehdy houfy(!)), tu perónku prostě mít musel. A při východu ze stanice ji (a stejně tak i jízdenku) musel odevzdat. Takže i kdyby se tam člověk dostal nějak „neformálně“ dovnitř, nedostal by se ze stanice ven. Volně přístupná byla vždy jen vstupní hala s pokladnami. Ale ani tak si nepamatuju, že bych v ní někdy viděl nějaké žebráky, bezdomovce nebo jiné problémové kategorie občanů. A ty tratě? No, ve městech byly buď na náspech, nebo na zděných „estakádách“, a pokud ne, tak prostě oplocené. A v krajině vždy obehnané živými ploty, dřevěnými ploty, směrem k severu pak kamennými zídkami. Jen ve skotských pustinách bez ohrazení, ale tam byste se k trati stejně nedostali buď kvůli rašeliništím, nebo kamennými zídkami obehnaným soukr. pozemkům. Český člověk by sice aspoň v té krajině jistě ty plotky přelezl či přeskočil, aby získal nejlepší foto zblízka. Taky jsem měl několikrát takové nutkání. Ale nikdy jsem to neudělal. Prostě protože to tam nikdo nedělal (ani ti místní železniční fanatici). A tak se fotilo pouze ve stanici z konce perónu nebo v terénu z nějakého mostku, z kopce, z blízké silnice... A jaké byly pokuty za jízdu na černo? Nevím, neměl jsem důvod to zjišťovat. Jen v londýnském metru jsem si to při čekání ve stanicích přečetl: Tehdy to bylo buď 200 GBP nebo 2 měsíce vězení. Pěkně demokraticky jste si mohli vybrat, co vám lépe vyhovovalo.
No a u nás dříve? Železniční zastávky i tratě byly vždy volněji přístupné, ale stanice nikoli. Jejich prostory bývaly ohražené např. drátěnými ploty, zídkami... A v kolejišti se pohybovalo tolik posunovačů a jiného železničního personálu, že kdybyste se chtěli někde promenovat po kolejích, tak vás sami briskně vypoklonkovali, nemluvě o přítomnosti OSŽ nebo častých pochůzek příslušníků VB (mladší nechť si zjistí u rodičů, co ty zkratky znamenají :-). A to nemluvím o 50. letech, kdy (dle slov mých rodičů :-) jste mohli obratem skončit ve služebně VB a mohlo vám taky hrozit vyšetřování pro podezření ze špionáže.
A u nás dnes? Podstatná část pracovníků železnic odešla do důchodu, další část se jaksi „vyrozprchala“ vlivem „racionalizace“, ubylo nákladní dopravy, a tedy i posunu, takže mnohé stanice dnes vypadají jak po výbuchu neutronové bomby; železničního živáčka tam nepotkáte. Neudržované zídky vlivem zubu času jaksi popadaly, drátěné ploty přemístili naši extrémně přizpůsobiví spoluobčané do kovošrotu, pardon – metalšrotu, takže nejen tratě a zastávky, ale i menší či větší stanice jsou přístupné kdykoli komukoli kudykoli...
Takže – dle mého názoru – pokud si ČD/SŽDC v první etapě pořádně neoplotí aspoň odstavná nádraží, ve druhé etapě celé stanice a ve třetí etapě nezavedou systém ohrazení a turniketů, který vás pustí tak maximálně k pokladnám, ale ani o krok dál, tak se na železnici nic moc nezmění. Nejpodstatnější změna ale musí nastat ve vnějším okolí, ve společnosti. A na to ČD/SŽDC budou mít jen velmi omezený vliv. A proč to tehdy vše fungovalo v té Británii? No protože tam fungoval po stovky let kontinuálně budovaný systém morálních zásad. A přesto ještě podepřený třeba těmi turnikety, tedy fyzickými zábranami, i hrozbou tvrdé sankce. Takže jinak řečeno, pokud ve společnosti funguje výchova, prevence a restrikce, tak je všude pořádek. Ale pokud jen jeden bod z této triády nefunguje, můžete vyhazovat milionů a miliard kolik chcete, stejně nikde pořádek nebude. A u nás – bohužel – po 20 letech nadšeného budování kapitalizmu ona triáda nefunguje jako celek!
Ale rovnou k té Británii. Podle tohoto článku je tedy vidět, že se už také silně „evropeizovala“. Není to tak dávno, co to tam ale vypadalo podstatně jinak. Dostal jsem se tam několikrát koncem 70. let (nikoli „díky“ STB, ale dík členství ve špičkovém souboru) a počátkem 80. let studijně (díky hromadnému otěhotnění spolužaček (nikoli mým přičiněním :-), protože jinak bych se při svém studijním úsilí do užšího výběru stěží dostal). A tehdy jsem projel Británii stopem, busem i vlakem křížem krážem. A na těch nádražích (i kolem tratí) to fungovalo tak, že člověk prostě neměl šanci dostat se na trať, a do nádraží se dostal pouze s jízdenkou či „perónkou“. Ty zde popisované turnikety tam byly již tehdy snad téměř všude, prakticky jako v metru, takže pokud člověk chtěl jít třeba fotit vlaky (a takových byly v každé větší stanici i tehdy houfy(!)), tu perónku prostě mít musel. A při východu ze stanice ji (a stejně tak i jízdenku) musel odevzdat. Takže i kdyby se tam člověk dostal nějak „neformálně“ dovnitř, nedostal by se ze stanice ven. Volně přístupná byla vždy jen vstupní hala s pokladnami. Ale ani tak si nepamatuju, že bych v ní někdy viděl nějaké žebráky, bezdomovce nebo jiné problémové kategorie občanů. A ty tratě? No, ve městech byly buď na náspech, nebo na zděných „estakádách“, a pokud ne, tak prostě oplocené. A v krajině vždy obehnané živými ploty, dřevěnými ploty, směrem k severu pak kamennými zídkami. Jen ve skotských pustinách bez ohrazení, ale tam byste se k trati stejně nedostali buď kvůli rašeliništím, nebo kamennými zídkami obehnaným soukr. pozemkům. Český člověk by sice aspoň v té krajině jistě ty plotky přelezl či přeskočil, aby získal nejlepší foto zblízka. Taky jsem měl několikrát takové nutkání. Ale nikdy jsem to neudělal. Prostě protože to tam nikdo nedělal (ani ti místní železniční fanatici). A tak se fotilo pouze ve stanici z konce perónu nebo v terénu z nějakého mostku, z kopce, z blízké silnice... A jaké byly pokuty za jízdu na černo? Nevím, neměl jsem důvod to zjišťovat. Jen v londýnském metru jsem si to při čekání ve stanicích přečetl: Tehdy to bylo buď 200 GBP nebo 2 měsíce vězení. Pěkně demokraticky jste si mohli vybrat, co vám lépe vyhovovalo.
No a u nás dříve? Železniční zastávky i tratě byly vždy volněji přístupné, ale stanice nikoli. Jejich prostory bývaly ohražené např. drátěnými ploty, zídkami... A v kolejišti se pohybovalo tolik posunovačů a jiného železničního personálu, že kdybyste se chtěli někde promenovat po kolejích, tak vás sami briskně vypoklonkovali, nemluvě o přítomnosti OSŽ nebo častých pochůzek příslušníků VB (mladší nechť si zjistí u rodičů, co ty zkratky znamenají :-). A to nemluvím o 50. letech, kdy (dle slov mých rodičů :-) jste mohli obratem skončit ve služebně VB a mohlo vám taky hrozit vyšetřování pro podezření ze špionáže.
A u nás dnes? Podstatná část pracovníků železnic odešla do důchodu, další část se jaksi „vyrozprchala“ vlivem „racionalizace“, ubylo nákladní dopravy, a tedy i posunu, takže mnohé stanice dnes vypadají jak po výbuchu neutronové bomby; železničního živáčka tam nepotkáte. Neudržované zídky vlivem zubu času jaksi popadaly, drátěné ploty přemístili naši extrémně přizpůsobiví spoluobčané do kovošrotu, pardon – metalšrotu, takže nejen tratě a zastávky, ale i menší či větší stanice jsou přístupné kdykoli komukoli kudykoli...
Takže – dle mého názoru – pokud si ČD/SŽDC v první etapě pořádně neoplotí aspoň odstavná nádraží, ve druhé etapě celé stanice a ve třetí etapě nezavedou systém ohrazení a turniketů, který vás pustí tak maximálně k pokladnám, ale ani o krok dál, tak se na železnici nic moc nezmění. Nejpodstatnější změna ale musí nastat ve vnějším okolí, ve společnosti. A na to ČD/SŽDC budou mít jen velmi omezený vliv. A proč to tehdy vše fungovalo v té Británii? No protože tam fungoval po stovky let kontinuálně budovaný systém morálních zásad. A přesto ještě podepřený třeba těmi turnikety, tedy fyzickými zábranami, i hrozbou tvrdé sankce. Takže jinak řečeno, pokud ve společnosti funguje výchova, prevence a restrikce, tak je všude pořádek. Ale pokud jen jeden bod z této triády nefunguje, můžete vyhazovat milionů a miliard kolik chcete, stejně nikde pořádek nebude. A u nás – bohužel – po 20 letech nadšeného budování kapitalizmu ona triáda nefunguje jako celek!
07.01.2010 (23:53)
Payus, Hank: Zásadní problém u bezdomovců vidím v tom, že oni NECHTĚJÍ žít jinak, než žijí (na nádražích, v metru - tam, kde je teplo a i hodně lidí), mám namysli ty, co denně na těchto místech vídáme - jsou další, co žijí mimo tyto místa... otázka je, co s tím - a to už je opravdu převelmi komplikovaný... (možná jste o tom psali, četl jsem jen pár řádků...) hezký večer a klidnou cestu!
07.01.2010 (23:27)
hank: moc to nebagatelizuj, pracuješ s těmi bezdomovci nebo jsi s nimi jinak v kontaktu? tak jak můžeš znát historii těchto jednotlivců. Ne celek "bezdomovci", ale jednotlivě "bezdomovec a jiný bezdomovec". Co to byl za průzkum? Ptali se jich? To je snad logické, že se někomu do mikrofonu či prupisky nebudou zpovídat podle skutečnosti. Někdy by ses nad jejich historií divil, co všechno mají za sebou a čeho všeho jsou schopni bez mrknutí oka, protože nemají co ztratit. Ano, existují "bílé vrány", které vypekla např. manželka, jiný podvodník anebo souhra nešťastných náhod, ale rozhodně ten vraní poměr není naopak a z vlastní viny se do toho potopila drtivá většina. Nebudu tvrdit, ať si je k sobě nastěhuješ, to v žádném případě. To bych nikomu nedoporučoval. A svému nepříteli bych ani nepřál, aby se mu uhnízdili pod oknem ;-) Otázka alkoholu...v jednání je to neomlouvá, přestože tomu říkáš nemoc. Já tomu říkám závislost, za kterou si může sám.
07.01.2010 (22:50)
Já se teda hlavně divím te ceně pěti strážných na měsíc- vždyť jsou to na jednoho náklady 70 000 korun a přitom ten člověk bude brát když hodně, tak 12tisíc čistého..to může být se všema odvodama cca 20 tisíc v nákladu pro zaměstnavatele? Co těch dalších padesát?
07.01.2010 (22:16)
Já vím, že dráha není charita, ale přesto...
Kvalifikovaný odhad nejen z ČR: Asi 2/3 bezdomovců jsou psychicky nemocní. Často nevyléčitelně, takže patří do blázince. (I alkoholismus je nemoc.)
Kategoricky nesouhlasím s tím, že všichni si ten způsob života zvolili nebo že do něj spadli vlastní vinou. Podle různých průzkumů většina ne.
V tomhle nelidském systému se to může stát komukoli z nás, opakuji: KOMUKOLI. (Třeba i olympijskému vítězi... viz osud veslaře Václava Kozáka.)
Tzv. slušným lidem slouží bezdomovci a) jako potvrzení jejich "slušnosti", každý i ten největší chudák se střechou nad hlavou, i když je jinak ožrala, násilník nebo zloděj, je rád, že někdo je ještě nižší kasta než on, b) jako obětní beránci, k jejichž osobám a údajným vinám je možno odvést pozornost od vnějších příčin, které způsobily jejich situaci, případně na ně hodit vinu za cokoli jiného. V tradičních společnostech dnešní úlohu bezdomovců hráli blázni, tělesně postižení, zkrátka JINÍ, ODLIŠNÍ a často bývali obětováni jako údajní viníci neúrod, nemocí nebo jiných pohrom.
Ve slušné společnosti by měla represe být spojena s prevencí a pomocí.
Úroveň společnosti se pozná podle jejího přístupu k nejslabším. Zřejmě tady nejsme reprezentační sociologický vzorek, ale z některých příspěvků mi běhá mráz po zádech. Ten ochrankář-bijec by zasloužil vypráskat bejkovcem na ulici, aby si to aspoň na měsíc zkusil sám. (Jeho IP adresu zjišťovat nebudu, i když mojí občanskou povinností je oznámit porušení zákona, kdykoli se o něm dozvím...) Chlubit se takhle veřejně porušováním zákona je zvrhlost.
Preventivně: Obvyklá reakce na takovéto vyjádření je "tak si vem někoho z nich domů, když se jich tak zastáváš". Tu si prosím můžete ušetřit. Problém bezdomovců není jejich nebo aspoň ne JEN ani PŘEDEVŠÍM jejich. Řešením není individuální charita závislá na libovůli darujících. (Proto si nikoho domů brát nehodlám.) Podmínky pro jejich vznik vytvořil až tenhle systém. Oni jsou jeho důsledkem. (Za Rakouska a za 1. republiky existoval institut "domovská obec" - za své bezdomovce odpovídaly obce a města, cizí byli posíláni do svých domovských obcí "postrkem" a všude byl aspoň nějaký chudobinec nebo pastouška.) Řešení je proto úkolem systému, přesněji těch, kdo ho řídí a těch, kdo z něj mají prospěch. (Proto, když už, tak tlačím na svého starostu i na svého senátora, kterého znám osobně a jehož jsem taky volil, aby naše bezdomovce řešili, dokud je v našem městě ještě spočítáme na prstech.) Tohle je hra s nulovým součtem a ti, kdo v ní ztrácejí nejvíc, jsou často právě bezdomovci (nejen oni, pochopitelně, ale to je zase jiná historie).
A nakonec ještě jednou: Ano, máte pravdu, dráha není charita. Ale naznačené souvislosti by měly být správně pochopeny a hlavně řešeny nejen represí.
zdraví
hank
Kvalifikovaný odhad nejen z ČR: Asi 2/3 bezdomovců jsou psychicky nemocní. Často nevyléčitelně, takže patří do blázince. (I alkoholismus je nemoc.)
Kategoricky nesouhlasím s tím, že všichni si ten způsob života zvolili nebo že do něj spadli vlastní vinou. Podle různých průzkumů většina ne.
V tomhle nelidském systému se to může stát komukoli z nás, opakuji: KOMUKOLI. (Třeba i olympijskému vítězi... viz osud veslaře Václava Kozáka.)
Tzv. slušným lidem slouží bezdomovci a) jako potvrzení jejich "slušnosti", každý i ten největší chudák se střechou nad hlavou, i když je jinak ožrala, násilník nebo zloděj, je rád, že někdo je ještě nižší kasta než on, b) jako obětní beránci, k jejichž osobám a údajným vinám je možno odvést pozornost od vnějších příčin, které způsobily jejich situaci, případně na ně hodit vinu za cokoli jiného. V tradičních společnostech dnešní úlohu bezdomovců hráli blázni, tělesně postižení, zkrátka JINÍ, ODLIŠNÍ a často bývali obětováni jako údajní viníci neúrod, nemocí nebo jiných pohrom.
Ve slušné společnosti by měla represe být spojena s prevencí a pomocí.
Úroveň společnosti se pozná podle jejího přístupu k nejslabším. Zřejmě tady nejsme reprezentační sociologický vzorek, ale z některých příspěvků mi běhá mráz po zádech. Ten ochrankář-bijec by zasloužil vypráskat bejkovcem na ulici, aby si to aspoň na měsíc zkusil sám. (Jeho IP adresu zjišťovat nebudu, i když mojí občanskou povinností je oznámit porušení zákona, kdykoli se o něm dozvím...) Chlubit se takhle veřejně porušováním zákona je zvrhlost.
Preventivně: Obvyklá reakce na takovéto vyjádření je "tak si vem někoho z nich domů, když se jich tak zastáváš". Tu si prosím můžete ušetřit. Problém bezdomovců není jejich nebo aspoň ne JEN ani PŘEDEVŠÍM jejich. Řešením není individuální charita závislá na libovůli darujících. (Proto si nikoho domů brát nehodlám.) Podmínky pro jejich vznik vytvořil až tenhle systém. Oni jsou jeho důsledkem. (Za Rakouska a za 1. republiky existoval institut "domovská obec" - za své bezdomovce odpovídaly obce a města, cizí byli posíláni do svých domovských obcí "postrkem" a všude byl aspoň nějaký chudobinec nebo pastouška.) Řešení je proto úkolem systému, přesněji těch, kdo ho řídí a těch, kdo z něj mají prospěch. (Proto, když už, tak tlačím na svého starostu i na svého senátora, kterého znám osobně a jehož jsem taky volil, aby naše bezdomovce řešili, dokud je v našem městě ještě spočítáme na prstech.) Tohle je hra s nulovým součtem a ti, kdo v ní ztrácejí nejvíc, jsou často právě bezdomovci (nejen oni, pochopitelně, ale to je zase jiná historie).
A nakonec ještě jednou: Ano, máte pravdu, dráha není charita. Ale naznačené souvislosti by měly být správně pochopeny a hlavně řešeny nejen represí.
zdraví
hank
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, 
- editor nebo admin ŽP
Přidat komentář
Přihlášení
© 2001 - 2024 ŽelPage
- správci
:. Projekty
:. Weby
:. Kontakty
:. Sledujte nás
Info
informacni okenko