Plzeň/Klatovy — Zaměstnancům ČD na trati Plzeň - Klatovy se radikálně změnil život; přišli totiž o pracoviště v podhůří Šumavy, která jim zajišťovala živobytí. Od prosince 2009 je totiž trať dálkově ovládána z Klatov a původní zabezpečovací zařízení nahradilo nové. Celý úsek trati je tak obsluhován z Klatov. Jednokolejná, od září 1996 částečně elektrifikovaná železniční trať 183 Plzeň – Klatovy – Železná Ruda-Alžbětín, která ročně přepraví tisíce návštěvníků nejen lyžařských středisek, ale i zájemců o cykloturistiku, dostala v úseku Plzeň – Klatovy novou tvář. Vyměnilo se totiž 5 „červených“ výpravčích za jednoho „černého“, který cca 50kilometrový úsek ovládá z Klatov. Od roku 2012 by se k tomu měl přidat cca 40kilometrový zbytek trati.
Ve většině stanic bylo na této trati zánovní reléové zabezpečovací zařízení. To bylo nahrazeno dálkově ovládaným elektronickým stavědlem ESA 11 s možností předání na místní obluhu. Dotyčný úsek je řízen z Klatov. Snahy o dálkové řízení tratě vyvstaly již v roce 2006, kdy vznikla první projektová studie na dálkové ovládání tratě, která měla nejen ušetřit pracovní síly (v současné době cca 10-15/den), ale zároveň zvýšit bezpečnost provozu.
A jak tedy obsluha tratě vypadá nyní? V žst. Chlumčany u Dobřan je umístěno technologické jádro zabezpečovacího zařízení. Na něj se připojují další stanice obsluhované z Klatov. Ovšem vše má své pro a proti. Cestující museli přetrpět četná zpoždění z důvodu napojování stanic na JOP. V souvislosti s tím také nebyla v činnosti některá PZZ, po nichž jezdily vlaky podle rozhledových poměrů a upozorňovaly na svoji jízdu účastníky silničního provozu akustickou výstrahou.
Zdroj: Železničář 37/2009, České dráhy
![open/close](img/sup.gif)
A až napadne metr sněhu, ale co, dvacet cm stačí, tak ti vyházení lidé budou setsakra chybět. A to nemluvím o tom, že po sněhové kalmitě spadne strom na VN linku, vypadne proud, baterky ve stanici po hodině kleknou a diesel agregát se kvůli mrazu nerozjede. Servisáci se s autem kvůli sněhu na místo poruchy nedostanou a celá jednokolejka se hezky uloží k zimnímu spánku. Ještě štěstí, že nejsem na ČD závislý, protože tohle je cesta do pekel.
Osobní doprava zatím takový potenciál nemá a těžko kdy bude mít, musely by se k trati nastěovat desetitisíce denní dojížděčů.
Nákladní doprava se tu těžko rozvine kvůli kopci, když to lze objet přes menší kopec (přes Furth). Ani ten tranzit, ani místní - nejsou tam firmy, které produkují, nebo spotřebovávají hromady substrátu (uhlí, koks, kapaliny, dřevo, velkosklady čehokoli).
Z toho mi plyne, že elektrifikace asi opravdu NE.
Zato zkapacitnění trati by se hodilo pro případné odklony při modernizaci trati Cham - FiW - Plzeň. A to jak v ČR tak v SRN.
Jenže my máme v plánu kapacitu SNÍŽIT a postavit troleje. To je prostě brutál :-Q
Neví někdo? Pak by ale diskuse o významů drátů do ŽR vypadala úplně jinak!
František: To, co píšete je samozřejmý předpoklad, že vozidlo nebude klouzat do kopce a že mu tedy nebudu muset ubírat výkon. Jenže já psal o něčem jiném, že jízda do kopce se projevuje u dráhy na spotřebě mnohonásobně více, než u silnice. Protože vlaky nemají gumová kola a a nejezdí po hrubým asfaltu - tedy měrný valivý odpor je několikanásobně nižší, než na silnici. Takže vlak ujede výběhem vodorovně několik kilometrů, kamion pár set metrů. Jak na silnici, tak na železnici měrný valivý odpor je téměř konstantní, měrný odpor ze stoupání roste přímo úměrně promilím. To je podstata, rpoč na silnicích kopce nevadí, kdežto na železnici vadí velice. Ani rekuperace ty ztráty z jízdy do kopce úplně neodstraní. Bavíme se až doposud o nákladní dopravě, tedy o vlacích s rychlostí do 120 km/h. Nad 160 km/h největším odporem se stává odpor vzduchu, pač ten neroste lineárně (jako odpor ze stoupání) ale kvadraticky. Proto vysokorychlostní vozidla musejí mít obrovský výkon a při jízdě třeba 300 km/h už je odpor vzduchu několikanásobně vyšší, než všechny ostatní jízdní odpory dohromady, tedy VR vlakům už skoro žádné kopce nevadí, proto VR tratě mohou mít sklony kolem 40 promile.
Joska Holibajda: Hele, odporová lokomotiva, především v nákladní dopravě, je dost úsporná. Všichni fírové jsou školeni tak, že pouze na začátku rozjezdu smí jezdit na odporových stupních. Potom už jen na hospodárných. A taky tak jezdí. Proto je maximum trakční energie spotřebováno v motorech. Kdešto všechny lokomotivy s trakčními měniči bzučí vždy při jízdě výkonem, nemají hospodárný stupeň. A to bzučení je přepínání měničů (resp. projev jejich přepínání chvěním tlumivek a jiných součástek). Přepínání měničů je vždy ztrátové. Proto třeba peršingoidy na nákladním vlaku jsou vždy méně úsporné, než bobina ř. 121. Až teprve nejmodernější lokomotivy se střídači IGBT a (na střídavině) řízenými usměrňovači mají ztráty minimální, že jejich provoz je o kousek lepší, než bobiny na nákladech.
A pak jsou tu ještě staré střídavky s přepínáním odboček na transformátoru - tak ty mají ztráty opravdu nicotné.
Díky za odkaz, ta spotřeba je opravdu hodně nízká. Nejspíš díky dvěma faktům: 1) je to úsporná lokomotiva 2) strojvedoucí jí vedl se snahou šetřit naftu.
O pár řádků níž pan Šimral pro srovnání uvádí spotřebu elektrické trakce 20 Wh/hrtkm. Tolik ale polykaly el. lokomotivy před třiceti lety - http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/001743-Zanik-jednosmernej-sustavy-na-Slovensku-hon-na-carodejnicu.asp
Předpokládám, že Taurus by při úsporném zbůsobu jízdy měl spotřebu mnohem menší.
http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1586748
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP,
- editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
![Zavřít okénko](img/x_blue.gif)