Bratislava - Studentský rychlík — slovní spojení, které nejen v železničně znalých studentech dokáže vzbudit hrůzu. V praxi se obvykle jedná o skupinu téměř historických vozů, které několik dní stály bokem, aby v pátek, neděli, a případně před svátky mohly nabídnout potřebnou dodatečnou kapacitu na návoz studujících a pracujících do větších center. Velmi specifická je situace s posilovými vlaky na Slovensku, kde se největší destinace - Bratislava - nachází prakticky na konci hlavního železničního tahu z Košic přes Poprad a Žilinu. I přesto ale byla atmosféra na palubě jednoho z těchto spojů o uplynulém víkendu o něco příjemnější: státní dopravce ZSSK poprvé veřejnosti zpřístupnil svůj nový společenský vůz řady WGmeer, jenž na trase mezi Bratislavou a Košicemi posloužil jako velice živé mobilní bistro.

Konstelace událostí pro tento experiment národního dopravce byla prakticky ideální: velkoprostorový společenský vůz WGmeer 61 56 89-70 001-6, vzniklý modernizací bistrovozu BRcm v roce 2008, se o víkendu měl účastnit akce Prebúdzanie Katky 2009 ve východoslovenských Košicích. Místo běžné přepravy prázdného vozu z Bratislavy na některém z běžných rychlíků se však tentokrát dopravce rozhodl pro experiment: vůz s velkoryse zásobeným barem a hudební aparaturou otevřel cestujícím na pátečním R 1507 Chopok. Stejná příležitost se pak naskytla lidem jedoucím v neděli opačným směrem spojem R 1506 téhož jména.

Vybraná dvojice vlaků má hned několik specifik: na rozdíl od jiných posilových rychlíků jede přesně v požadované trase, navíc ve velmi výhodné časové poloze; má relativně málo zastávek a obecně velmi zoufalé řazení. Díky tomu tvoří velkou většinu cestujících právě studenti bez větších požadavků na kvalitu svezení. Doplnit osmikusovou soupravu vozů A a B bez 1. třídy o výrazně vyhlížející klimatizovaný vůz s barem, lehkým občerstvením, ne zrovna tichou hudbou a koženými křesílky už v takové situaci nemohlo dopadnout jinak, než úspěšně. Tedy za předpokladu, že se cestující o probíhajícím pokusu vůbec dozvěděli…

Informace o mimořádném stylovém bistru pro cestující totiž byly - takříkajíc - nulové. Pokud příslušným vlakem někdo necestoval cíleně kvůli tomuto exotickému řazení, měl v podstatě jen dvě šance, jak občerstvení a pohodlné posezení při hudbě objevit: buďto do prvního vozu soupravy přímo nastoupil ("hele, nový vagón…a s hudbou!"), nebo do něj zabloudil při hledání volného WC ("Tohle tady minule nebylo!"). Není pak divu, že se osazenstvo "mobilního baru" ustálilo prakticky na celé trvání cesty, zatímco stevard společnosti Wagon Slovakia dospěl k rozhodnutí "zavřít krám" a začít závěrečnou inventuru už ve stanici Trenčín. Není snad třeba říkat, že jedna dobře podaná informace o probíhající akci v čele soupravy mohla obchodní bilanci experimentální jízdy pro veřejnost výrazně vylepšit.

Podle představitelů ZSSK chtěly dráhy na tomto pokusu zejména vidět, jaká bude reakce cestujících. Z individuálních rozhovorů vyplývá, že jednoznačně pozitivní. "Bude to takto jezdit pravidelně?" ptá se mě mladý pár, sedící hned vedle u baru a posouvá ke mně tác s drobným slaným občerstvením zdarma. "Nápad je to rozhodně skvělý — cesta tak vypadá úplně jinak a prostředí je velice příjemné," hodnotí toto mimořádné svezení v jednom z nejlepších vozů, jaké dopravce aktuálně vlastní. "Věděl bych si to klidně představit na nočním vlaku — ne vždy se chce člověku spát, toto by bylo ideální," komentuje další návštěvník mimořádného bistra. Jen obsluha baru je vůči možnosti pravidelného řazení skeptická — něco takového prý organizačně nemá šanci.

Nešotouš rozdíl nepozná — snad jen, že je ten vagon čistý a vypadá jinak • kdo zrovna nevyjde z podchodu na straně dveří, ten možná ani nezjistí, o co přišel • fotografické podmínky velmi nepříznivé, zato atmosféra živá — drobné občerstvení bylo zdarma, víkendová akce v Košicích měla velkorysé zásobování

Faktem zůstává, že ZSSK aktuálně disponuje jediným moderním společenským vozem. Z původního plánu získat dva kusy řady WGmeer nakonec sešlo ve prospěch rekonstrukce jednoho restauračního vozu řady WRRmeer navíc, přičemž více zdrojových vozů BRcm již k dispozici není. Oba typy přitom nesou viditelné společné znaky - osvědčené podvozky GP200, základní konstrukční rysy i příjemné ladění interiéru do nového pastelově-modrého barevného schématu ZSSK. V kontrastu s novými jídelními vozy WRRmeer je ale společenská verze variabilnější — vedle pevného baru a stanoviště pro ovládání hudební/prezentační techniky lze interiér libovolně konfigurovat pro využití jako vůz konferenční, jídelní nebo taneční. V minulosti bylo přitom nutno podobné vozy pronajímat ze zahraničí. Třeba známý Coca Cola Music Train v roce 2005 kromě soupravy modernizovaných vozů 1. třídy vozil taneční vůz SRmz ÖBB.

I společenský vůz slovenských železnic se v provozu těší oblibě, přestože jeho přesný pohyb lze jen těžko přesně odsledovat. Je zcela jasné, že jeho pravidelné nasazování na veřejné spoje by nebylo možné garantovat, přesto ale: pokud ZSSK od uplynulého víkendu chtěla odpovědi na hypotetické otázky, dostala je velmi zřetelně. S adekvátní propagací a při nasazení na vhodném spoji by WGmeer měl šanci něco málo vydělat — nebo snad alespoň dělat dobré jméno jinak hrůzostrašné soupravě — místo toho, aby čekal na odstavném nádraží na svůj další pronájem. Zda to dopravci zato stojí, musí rozhodnout přímo ZSSK.

Zdroj: ŽelPage; video: Tomáš Kamenár