Pro pana Drahoše Švestku o 01.0 01.5 a 01.1:

Dr.Ahý Drahoši,

jen nesměle doplním a to tak že z hlavy - tištěné podklady jsou daleko.

Nemluvil bych o dvou seriích, ale o třech provedeních, res. dvou řadách.

Sedí, první provedení v max = 120 lm/h, běhouny 880 mm, druhé provedení v max = 130 km/h, běhouny 1000 mm. Třetí provedení, resp řada 01.1 - trojčitá, dvě hnací nápravy (prvá vnitřní, druhá vnější). V max 140 km/h, opláštěná. Opláštění po válce sundáno, vyjímkou byl stroj, co "zůstal" ve Varšavě.

Všechny trojčité zůstaly (v Německu) u DB a tyto byly rekonstruovány tak, jak popisuješ. Navíc dostaly (alespoň většina) 5tinápravové olejové tendry. Dvojčitých strojů nebylo v 60. tých letech již tolik třeba. Viz fakt, že v Bavorsku se udržela BR 18 (Bay 3/6) v pravidelném provozu zejména do Lindau déle, než dvojčité 01 a nebo 03.

Dislokace v Pile (Schneidemühl) a Wroclavi (Breslau, původně Vratislav a léno Koruny České) nebyla věcí války, tato území patřila (Breslau od první prusko-rakouské války) do 1945 Německu. Schneidemühl zajišťovala m.j. vozbu Berlin - Königsberg (Kaliningrad, původně Královec, založen Přemkem Otakarem). (P8 to prý jezdila v kuse ....)

01.5 je hezká, mně víc lahodí 01.0 s usměrňovacími plechy vz. Wagner :-)

Drahos Svestka: Díky moc za vyčerpávající informace!

Zdeněk Šindlauer: Díky... a právě jste mne přivedl v souvislosti s tím strojírenstvím (neboť tato lokomotivní řada je čítankovou ukázkou poctivého strojírenství) na myšlenku, že by nebylo od věci napsat ve stručnosti těm, které to zajímá, co to vlastně bylo za stroje, tyhle 01, bezesporu jedny z nejslavnějších parních lokomotiv na celém světě... a co všechno dokázaly. Po sjednocení a vzniku státních drah v Německu(DRG) v r.1920 bylo nutno vyvinout koncepci jednotných lokomotivních řad (Einheitslok). Do té doby jednotlivé země provozovaly svoje typy lokomotiv a na zemských hranicích se přepřahalo, což bylo ekonomicky nevýhodné a zpomalovalo to dopravu.
Řada 01 byla první ze série "Einheitslok". Její vývoj a konstrukce byla svěřena do rukou nejlepších odborníků a výsledkem byla velice zdařilá konstrukce parní rychlíkové lokomotivy, která předčila všechna očekávání. Výroba 232 kusové série této řady probíhala od roku 1926 do r.1938 a byla rovněž svěřena těm nejlepším z nejlepších. O zákazku se podělily přední strojírenské firmy jako Borsig, Henschel, Krupp, Schwartzkopff a další. Služební pomůcky jim předepisovaly na rovině uvézt vlak složený ze čtyřnápravových podvozkových vozů o hmotnosti 800 tun rychlostí 110km/hod, což odpovídá přepočtenému výkonu cca 2 600 koní (1 912 kW). Je to srovnatelné např. s naší řadou 498.1, která je ovšem o více než 25 let mladší, navíc tříválec a značně modernější konstrukce. Konstrukční rychlost nových rychlíkových lokomotiv byla stanovena na 120km/hod., od inv. čísla 102 byla zvýšena na 130km/hod (běhouny o průměru 1000 mm). Od inv.čísla 077 byla zvětšena výhřevná plocha kotle prodloužením trubek, což přineslo další zvýšení výkonu. Byly spřahovány s tendry typu 2´2´T 32, později 2´2´T 34 o obsahu 10 tun uhlí a 32 resp. 34 m3 vody. Váha lokomotivy ve službě s tendrem se pohybovala od 171 do 190 tun, podle série lok., její příp. rekonstrukce a typu tendru. Lokomotivy 1.a 2.série byly z výroby rozděleny mezi výtopny: Hamburg Altona, Bebra, Berlin AnhBf, Erfurt P, Frankfurt/M, Hamm, Hannover Ost, Hof, Kassel a Magdeburg.
Další osudy, včetně nově dodávaných lokomotiv, již byly poznamenány válečnými událostmi. Stojí za zmínku, že za války byly deponovány i v některých výtopnách na území Polska, např.Pila nebo Wroclaw. Od začátku provozu byly nasazovány na nejtěžší výkony v rychlíkové dopravě - jezdily např. na rameni Berlin AnhBf-Nürnberg (437 km). Elitním výkonem byla vozba těžkých rychlíků na rameni Hamburg Altona-Köln-Frankfurt/M (703 km).
Po válce a rozdělení Německa se jejich cesty rozdělily. Německé spolkové dráhy (DB) je všechny bez výjimky rekonstruovaly a dosadily na ně moderní konstrukční prvky (např.valivá ložiska, olejové vytápění, spalovací komory apod.) Ovšem nutno říct, že jejich vzhled, v porovnání s originálem, značně utrpěl. Na území tehdejší Německé demokratické republiky zůstalo po válce 70 kusů této lok. řady. 35 z nich bylo rekonstruováno v dílnách Meiningen v letech 1962-1965. Rekonstrukce spočívala zejména v dosazení nového, výkonnějšího kotle a parních válců, přičemž došlo k prodloužení délky lokomotivy. Zbylých 35 strojů zůstalo v původním provedení. Rekonstruované stroje měly velmi líbivý, elegantní vzhled. Byly označeny jako řada 01.5 a na většinu z nich bylo dasazeno olejové vytápění. Udržely se v provozu až do konce 70.let. Posledními služebnami, kde jsme mohli spatřit "nula-jedničky" v jejich plné síle, na území NDR v 70.letech, byly výtopny Berlin Ost, Wittenberge, Dresden, Erfurt, Pasewalk, Rostock a Saalfeld.
V současnosti je zachováno několik provozních muzejních strojů jak původního tak i rekonstruovaného provedení.

Slovní spojení "lehký rychlík" mne poněkud pobavilo; počítám-li správně, má souprava sedm vozů. Jak bychom pak nazývali rychlíky jezdící z Prahy do Rakovníka nebo na Tanvald?

Až jednou někdo sepíše dějiny strojírenství od počátku do konce lidstva, tak nějak takhle by měla vypadat titulní obálka. Díky za příjemné odpolední pokoukání, zdravím ZdŠ

Stoupa: Omluvte mou neznalost v té době jsem nežil a zrovna o parní stroje se moc nezajímám, ale to by to tak vadilo? Jízda s otevřenou lucernou? (a proč jí vůbec otvíral?)

Nevěřím, že (už) rozjíždí. Dyby to byla pravda, a NDR strojmistr viděl, že fíra nezavřel sklo od lucerny, tak by fíra měl próblém!!!

Jo, to jsou ty krásné krasavice, co mne vozily na prázdniny mezi Dresden a Berlin. Ale ta BR 101 mi ve středu dopolko synka přivezla snad s náskokem, a taky ji to docela slušelo. Ale komínek, parojem, klacky atd atd. nemá.