Musim ve vsem souhlasit s Drahosem.porad jeste vzpominam na dobu kdy jsem chodil ze skoly na vlak domu a nejednou zustal s tatou na nadrazi a jen koukal.kdyz projizdel lipovou na Ramzovou naklad , vpredu i vzadu 556 to bylo neco.nekdy musel cekat na krizovani a pak ten rozjezd-co nadelame uz jenom vzpominky ale krasne

Kdyby jenom vizuální a zvukové vjemy. Ona parní mašina taky smrdí, chutná, prší a když táhne, tak sebou škube a jemně třese vším, co je podél kolejí.

NIcKON: Pocity, když kolem mě něco takového projelo...Myslím, Láďo, že se budu opakovat...ale nevadí.
Ty pocity jsou zcela specifické...a není zrovna snadné je popsat. Od úcty a obdivu až po mrazení v zádech.
Parní lokomotiva se od lokomotiv ostatních trakcí liší zásadně v tom, že její pohyb, jízda je provázena efekty jak zvukovými, tak i vizuálními. Dokud stojí v čele vlaku ve stanici, celkem nic až tak zajímavého se neděje. Aspoń tedy pro laika.
Vše se změní v okamžiku. kdy strojní četa obdrží výpravu či pokyn k odjezdu vlaku. Jediným pohybem páky regulátoru ta masa železa ožije...a nastane podívaná, která se nikdy neomrzí. Když se začnou otáčet kola, hýbat ojnice a spojnice..a k tomu mocné výfuky parního stroje..tak to opravdu zaujme i nezúčastněného pozorovatele...jak jsem tomu byl mnohokrát svědkem. Stejně tak sledovat něco takového v plné jízdě na trati.
V první polovině 60.let byla pára u ČSD (ale i v mnoha jiných zemích Evropy) na samém vrcholu. Po roce 1967 nastal poměrně rychlý ústup ze slávy. To, co jsme zažili na železnici v tomto období, bylo zcela bezkonkurenční, neopakovatelné a nezapomenutelné. Depa a stanice plná lokomotiv, vlaků a lidí... Ona ta doba byla fajn ještě i z dalších jiných důvodů...to bych ale příliš odbočil od tématu.
Na závěr jedno doporučení. Přečti si článek "Tříválcová odyssea" od autora tohoto snímku v Dráze č.8 a 9/2005, s množstvím krásných fotek právě ze zmíněné doby. Opravdu stojí za to. Tam je to vše popsáno tak, že lépe už to popsat nelze.

Štokr 556.0231 pokračoval svojí "kariéru" i v Liberci v 70-tých letech:

http://www.zelpage.cz/fotogalerie/ostatni/hist/hist666.html

http://lokomotivy.net/zobraz2.php?rada=r556&loko=23100

Syrové, skutečné, neobyčejně obyčejné, neuvěřitelně hezké. Škoda že jsem tohle nezažil ve věku, v němž bych si to systematicky pamatoval. Takže si k takovéhle vizuální nádheře bohužel nepřiřadím ty zbylé vjemy v patřičné intenzitě. Proto bych se vás, Drahoši, zeptal: zkusil byste pojmenovat své pocity, když kolem vás něco takového projelo?

Ve roku 1967 robili dráty?.

I tuto fotku nemůžu ponechat jen tak beze slova. Zkusím krátký komentář...podrobnosti, co vím přímo od autora. Tak jako od něj to sice nevyzní...ale pokusím se.
Píše se rok 1967, prázdniny v plném proudu. Přes bratislavskou hlavní stanici právě projíždí těžký nákladní vlak směrem na Devínskou Novou ves, vedený dvojicí parních lokomotiv. Stroj 556.0231 pochází z výtopny Břeclav, mazutka 555.3270 je doma v Bratislavě.
Stanice je zatím ještě bez trolejového vedení, to se má však zanedlouho změnit. Už koncem roku se nad ní rozprostře pavučina měděných drátů, stejně jako nad tratí do Břeclavi a Brna.
Zatím ale na všech výkonech kraluje pára. V čele až 18 vozových expresů a rychlíků uhání bratislavské albatrosy - nulkové i jedničkové.. Vozba dálkových osobních vlaků do Púchova je doménou "Antonů" - všech 7 lokomotiv řady 486.0. V příměstské osobní dopravě vládnou papoušci ř.477.0. Brněnská mikáda a novozámecké "pětasedmy" v čele Os, R a NEx vlaků už jen doplňují ten výčet rychlíkové elity ve výtopně pod Vinohrady. Obrovské množství štokrů a mazutek na nákladních vlacích nemá cenu ani zmiňovat.
To byla Bratislava ještě v roce 1967...

K těmhle fotkám není co dodávat.

u Jóviše, to je bago ...