Když užs zmínil to správní řízení - samozřejmě i zřízení památkové ochrany se děje správním řízením. A přestože správní řád není nikterak složitý, občas to zamotá hlavu: chasník vykopal křížek, co měl na zahradě, sousedi ho udali, dostal pokutu tisíc, odvolal se a požádal o povolení vykopat druhej. Odvolání neuspělo, musí zaplatit pokutu tisíc plus tisíc náklady řízení. Povolení na druhej dostal a hned zatepla ho teda vykopal. Sousedi ho zase práskli a on dostal druhou pokutu, protože povolení by nabylo právní moci, až když by se do čtrnácti dnů sousedi neodvolali proti tomu povolení. Na první pohled absurdní.

V tomto ohledu nám zoufale chybí soustavné vzdělávání a široká diskuse o smyslu a významu památkové (a vlastně jakékoliv) ochrany zájmů, které nejsou čistě individuální. Nemá smysl si nalhávat, že památková ochrana té trati provozně nějak prospěje, spíš naopak, což rád potvrdí každý, kdo bydlí v památkové chráněném objektu. Ale v dané chvíli šlo o způsob, jak trať zachránit před zrušením. V této části severních Čech je vlastně hodno ochrany i to, že trať vede v původní stopě, protože pod ní není žádné uhlí.

(gp): jistěže, jen jsem chtěl zdůraznit, že samotný fakt památkové ochrany ještě nezaručí, že památkově chráněný objekt bude správně a pravidelně využíván, udržován, že se k němu bude jeho majitel, správce nebo uživatel odpovídajícím způsobem chovat atd. Navíc, památkovou ochranu bohužel lze správním řízením také sejmout, viz např. ŽOS Bubny...

Rabín: jistěže, historické kolejnice se ojíždějí a historicky autentické mosty se unavují. Jenže památková hodnota té dráhy nespočívá jen v tom, že je to furt to samé železo jako před sto lety, ale že tam úplně stejně jako před sto lety je. Významným kulturním ohledem a součástí "památkovosti" je i to, že po ní stále jezdí vlak. Konečně důležitou vlastností Rembrandtova Marnotratného syna je i to, že si ho můžeme v Drážďanech prohlédnout. Nepochybně se vystavováním opotřebovává, jenže obecně převládá názor, že i tak je správné ho vystavovat.
Vono se to na veřejnosti moc nevykládá, protože pak člověk vypadá jako blázen, ale i to, že do Moldavy jezdí už sto let vlak, je součást tamní kultury a kulturní dědictví, jež se má chránit.

Rabín děkuji za opravu/upřesnění. Já když jsem hledal spojitost A. Branalda s Teplickym semmeringem tak mi to našlo Dubí. To jen jak jsem dospěl ktomu že Branald dělal výpravčího v Dubí.

topič: jasně, nevím, kde jsem vzal Bohumíra :(

Rabín: Hrabal byl Bohumil. :-)

OF: Adolf Branald sloužil především na Moldavě (v roce 1938), tam také v budově bydlel a má tam pamětní desku na vnější zdi budovy ze strany kolejiště; uvnitř v čekárně je celkem pěkně vymalován na stěně :). Vzhledem k častému vzájemnému zastupování výpravčích je hodně pravděpodobné, že v Dubí někdy sloužil také :)
Dokonce se traduje historka, že někdy mnohem později, snad v 60. letech, se na nějakém setkání spisovatelů Adolf Branald potkal s Bohumírem Hrabalem (taktéž bývalým výpravčím - např. v Kostomlatech nad Labem) a začali se vzájemně zkoušet z dopravních předpisů :)

Jen prozajímavost ve stanici Dubí (na Teplicku) sloužil jako výpravčí ve 30. letech 20. století spisovatel Adolf Branald.

Jako příklad jak to může dopadnout po zastavení provozu nám může posloužit trať Nové Sedlo u Lokde-Krásný Jez, úsek Loket-Horní Slavkov, kde zmizel dokonce celej most http://zpravy.idnes.cz/organizator-kradeze-desetitunoveho-zeleznicniho-mostu-na-sokolovsku-postal-podminku-g5v-/krimi.aspx?c=A121119_120343_vary-zpravy_pl + další odkazy v článku. Jak vydíme nekradou se jen kolejnice a kabely a podobně. Sice extrém ta krádež mostu ale aspoň vydíme kam až jsou schopni zloději kovů zajít.