..: Fotogalerie - detaily fotografie 759.002-9 :..
 

759.002-9


759.002-9Informace o fotografii:
 - Úsek: Parník odbočka - Česká Třebová
 - GPS: 49°54'11.361"N, 16°26'17.796"E  »  Mapy.cz Google mapy
 - Datum: 26.10.2016
 - Autor: Dalibor Palko  Poslat email autorovi
 - Pozn.: Retro Ostravan
 - Zobrazeno: 6494x
 - Detailní EXIF informace »
 - Rating od autorů:   
 6
 - Rating od uživatelů:
 7

   
 
Abyste mohli hodnotit, musíte se přihlásit
 

  1 2      Zpráv na stránku:   
19.11.2016 (17:46)  
Chary, vždyť píšu, že jsme si nerozuměli. Nemám nic proti snižování laťky pomyslnému (beru i výkon 30m), mám proti reálnému (říct, že je to dobrý, když je to špatný).
Mmch, připadá mi, že jsme hlavou společnou a nerozdílnou vymysleli nový sport: hod oštěpem do výšky (přes laťku).
19.11.2016 (10:29)  
Lapile, ale to snižování laťky znamená, že do družstva beru lidi od třiceti metrů, nikoliv, že musí hned napoprvý hodit padesát. Padesát hodí, až se to naučí. Ale napoprvý hodí třicet a přesto s náma bude jezdit na podniky, protože mně to stačí. I když víme, že to v tuhle chvíli není prvoligovej materiál, furt má místo v autobuse a tričko s logem STS Chvojkovice-Brod. Časem bude lepší, mnohem lepší, nebo taky ne...
19.11.2016 (10:07)  
Na hodnocení technické dokonalosti nejsem asi ta správná osoba, ale autorovo pojetí kompozice mě nijak neuráží.

Není to dvojitá trakce Taurů někde v Alpách nebo Bernina, ale je to zajímavé foto zajímavého vlaku z českých kolejí. Nevím, jestli to tak bylo myšleno, ale to prostředí se k vlaku hodí výborně.
19.11.2016 (0:24)  
Chary
Nejsme ve při, i když jsme si opravdu trochu nerozuměli. S nutností elementární kvality naprostý souhlas, s odpisem člověka neochotného/neschopného se učit taky. V oštěpařské analogii: 30 metrů je třicet metrů, nebudu "snižovat laťku" a říkat tomu padesát metrů jen proto, že je tam někdo poprvé a hází oštěpem jak koulí.
19.11.2016 (0:22)  
Á, kdopak lezl na návěstidlo. :D
registrovaný uživatel (gp) 
Počet komentářů uživatele761 »fotek 0
18.11.2016 (22:29)  
Naprosto surreálný dráty a výhybka ze zábradlí. Dobré.
18.11.2016 (21:25)  
Možná bych k tomu mohl také něco dodat. Opravu "Kyklopa" jsem sledoval se zájmem už od počátku. Je to sice lokomotiva, která během svého aktivního života neměla moc štěstí, ale rozhodně by neměla být zapomenuta. Oprava do původní podoby by byla ekonomickou sebevraždou - kdo by vložil peníze do stroje, který by vyjel dvakrát do roka s nějakým vlakem pro šotouše? Ovšem plánované úpravy pro aktivní využití na ŽZO už smysl dávaly. Sice jsem cítil zklamání z toho, že bude možné shlédnout "Kyklopa" pouze na modernizovaném okruhu ve společnosti nejmodernějších vozidel nebo coby statický exponát na různých srazech, ale budiž. Vdechlo mu to nový smysl existence. Ekonomicky opodstatněný smysl existence.
Proto když se České dráhy rozhodly sestavit soupravu připomínající "Kyklopův" pravidelný provoz (jestli se tedy o nějaké pravidelnosti dá hovořit), tak byl cíl jednoznačný. Respektive cíle byly hned dva. První: zajistit si na tuto akci volno. To nakonec vyšlo shodou okolností a nemuselo se ani moc tlačit na pilu (dispečink). Druhý cíl byl, zachytit soupravu na historicky autentickém úseku tratě a přiznejme si, moc jich nezbývá. Vzhledem k rekonstrukci tratě v Klánovickém lese, padla volba na Českou Třebovou. Sice to znamenalo nastavení budíka na nepříjemnou hodinu, ale co se dá dělat. Jednou za čas se člověk obětovat musí. Bohužel, druhá nepříjemnost hned po vstávání, byla počasí. Rozhodování zda vyrazit nebo ne, nebylo jednoduché, ale "Kyklop" nakonec zvítězil a vytáhl mne z postele. Následoval přesun do České Třebové a hledání místa, které nebylo předem určené. Po asi půlhodině hledání jsem zvolil návěstidlo. Byť tedy sám nejsem zastáncem podobných lezeckých aktivit na zařízení dráhy, sám nad sebou jsem musel pro jednou přimhouřit oko. Držet se jednou rukou návěstidla a druhou zakrývat fotoaparát před deštěm, to není nic, co by člověk musel zažívat každý den. Nadto se při průjezdu Českou Třebovou mohlo počítat i s vedením vlaku přes nákladní skupinu a tudíž po krajní koleji. Naštěstí se nakonec "Kyklop" vynořil na správné koleji a tak mohla začít akce. Cvak! Je hotovo a může se jet domů, tedy vlastně do místního pivovaru, stáhnout fotku a zhodnotit akci. Když je u toho co pít a jíst, dělá se to o mnoho lépe.
Jako první si všímám uříznutého zábradlí v levé části fotky a už spekuluji nad tím, co to asi vyvolá při pokusu o schválení v nějaké galerii. Zpětně musím konstatovat, že oprávněně. Ovšem při bližším prozkoumání musím konstatovat, že pokud by bylo celé zábradlí, rozhodně by nebyla celá kolejnice hned za ním, druhá kolejnice už vůbec ne a pak by se dostalo do role i zábradlí z druhé strany koleje a pak už by byl "Kyklop" sotva patrný...
Dalším faktorem, který se na fotce projevil, bylo počasí. To se dalo čekat. Kupodivu fotka vypadala na ten marast celkem slušně, problémy nastaly až při zmenšování a tak jako první putovala na jeden zahraniční web. Jelikož byla nahrána v plné velikosti a tudíž se na ní neprojevil posledně zmíněný nedostatek, byla přijata celkem kladně. Následovalo další rozmýšlení "kam s ním", což v důsledku vedlo k sepsání těchto řádků. :-)
Takže za sebe přiznávám fotce určité nedostatky v kvalitě. Dány jsou dvěma faktory. Za prvé - přirozenými vlastnostmi fotografické techniky, ať SW nebo HW. Za druhé - ostřením, schováváním techniky před deštěm a mířením na daný objekt v poslední chvíli... Jinak řečeno - rukama.
Ovšem tuto kvalitu jsem se snažil vykompenzovat jedinečností okamžiku, který může pozorovatele vrátit zpět do minulosti. Ať ta minulost byla jakákoliv. Fotografii s Pendolinem nebo 100x foceným banánem bych v tomto provedení zřejmě nenahrál, neboť by jí chybělo to hlavní: genius loci.
18.11.2016 (21:19)  
Lapile, jako jo, ale mám pocit, že ten odstavec "Osobně jsem proti nějakému snižování laťky začátečníkům." je trošku spíš nepochopení toho, co se tou laťkou myslí, tak, jak to vnímáme my, správci.

A nejde o to, že máme v galerii jednoho Maradonnu, dva Siegely, pět Poborských a zbytek je okresní přebor, kterej si chodí začutat.

Tak to není myšleno.

Aby fotka byla přijatelná do galerie, musí splňovat nějaká fotografická technicko-estetická kriteria. Můsí mít nějakou dobrou kompozici, přiměřeně dobře exponovaná, přiměřeně dobře editovaná a celkově to musí být tak nějak jako "libé na pohled".

Sto lidí sto chutí a když vezmeš deset fotografů, od Maradonnů, přes první ligu až po pralesní ligu, tak ti jednu scénu každý vyfotí nějak jinak.

A taky tu fotku potom každý zedituje nějak jinak.

Běžný problém je barevná věrnost, nebo alespoň věrohodnost, a přiměřená ostrost daná podmínkám.

No a tady je ta laťka, kdy řekneme, že fialovou oblohu, nazelenalý zašedlý zralý obilí na plným slunci a ostrost jako bys to fotil přes popelník fakt nebrat. Někdo nemá problém tu fotku zeditovat na perfekt. Někdo neví, co se po něm chce, když mu řekneme, že to má flašku, vlevo rozcamraný, celkově nazelenalý, hutný, vypálenej krém a svatozář kolem stromů.

A když je tu novej, tak mu třeba tu svatozář odpustíme, a řekněme že míru hutnosti nebudu hrotit do dokonalýho stavu, když s tím aspoň bude mít snahu jakš takš něco udělat. Ono se to nedá moc kvantifikovat čísly, ale když nahraje podexponovnaou fotku, světlou na 50 (vymyšlená hodnota), a já bych to ideálně viděl světlý řekněmě na sto, a on to zesvětlí na 90, tak to už je pro mě přijatelný. Řeknu mu fajn, vidím, že víš, co děláš, a takle dobrý. Ale příště ještě trošku víc a pokud možno sám. A fakt, pokud je dobrej, tak to podruhý nahraje aspoň na 80 a já mu zase řeknu dobrý, ale přitlač, a přitlač víc. No a napodvacátý udělá sám na ideál, třeba 98. Což se beze srandy dá považovat za velikej úspěch.

Ale aby přišel autor, co má na triku sto fotek, a tu svatozář jsme s ním řešili už desetkrát, tak jako vážně po jedenáctý by si už měl snad dát majzla a nenahrávat to znova s tak okatou chybou. A zrovna svatozář není něco, co by se v malé míře sneslo. To je taková binární věc, prostě to tam nemá být ani trochu.

Takže proto je ta laťka, aby se i začínající autor měl jak dostat do galerie i s omezenými dovednostmi.


Časem je vypiluje, to určitě, ale, dovolíš jednu analogii?

Když přijde nadějnej atlet do družstva oštěpářů, tak mu přece jako trenér neřeknu ani

- je úplně jedno co hodíš, berem všechny, i když se přitom skro zmrzačej;

ale ani

- hele, Železnej hodil 98, to nemáš šanci překonat, už dvacet let se to nepovedlo nejlepším špičkám světa. V Riu naházeli 90, to taky nedáš. Ale špičkoví trénovaní talentovaní junioři běžně hážou přes 50, ti nejlepší 60. Takže když mi tu jako netrénovanej začátečník zfleku nehodíš 50, tak tu nemáš co dělat.

Jenomže on to nehodí, protože ani neví jak. Začíná, drží to poprvý v ruce.
Takže když mi hodí třicet, beru to jako úspěch a jde do družstva. A budu ho učit, jak to má držet, aby to nedržel jak prase kost, a jak má běhat, a jak má dejchat a hekat a kdesicosi.
Když hodí deset, no tak to tu nemá co dělat. Takovej nemá talent.
Ale třicet jo, to je dobrý.
A časem se vyšvihne na těch 50, když bude dobrej na 60, a časem ti nejlepší pojedou na olympiádu házet přes 80.

To je ta snížená laťka pro začátečníky. Čísla jsem si vymyslel.
18.11.2016 (16:44)  
Kvalita v umění (uměleckém řemesle) je moje oblíbené téma, to si nenechám ujít.
Především: fotka se mi dost líbí. Možná má nějaké chyby (já je nevidím a třeba izolátory nahoře jsou už víc než půl století součástí železnice), ale určitě mě baví víc, než zhruba 2/3 ostatních; barevný keř vlevo je pro mě příjemný bonbónek. Protože fotka s vlakem na diagonále může být sebedokonaleji vyfocená, ale ať se nikdo nezlobí - takových už jsem viděl.
Osobně jsem proti nějakému snižování laťky začátečníkům. Jsem ale pro to, aby si "porota" průběžně uvědomovala, že několik zdejších autorů tvoří fotky naprosto skvělé a takoví Švestka nebo Holub jsou natolik vynikající, že hovořit o nějaké laťce nemá smysl, pokud nechceme mít sekci "VIP" a sekci "Standart". Aneb focení i fotbal nejenom že začínají na "f" a stejně jako není každý Messi, tak není každý Saudek, ale to není důvod, proč nevzít hadrák a čtyři šutry jako branky a nevyrazit čutat (a fotit to) na náves.
Já jsem spíš přes muziku než přes výtvarno. Už jsem ale nejednou slyšel, jak interpreti hrajou vlastně úplně blbě a s tisícem chyb, ale nějakým záhadným způsobem to drží pohromadě a když se člověk přestane šťourat v detailech, tak si poslech užije. Samozřejmě: bez nějaké základní řemeslné zručnosti to nejde. Když je fotka zřetelně neostrá nebo muzika zřetelně falešná, není to detail, ale zásadní vada.
Takže: uveřejněná fotka nemusí být dokonalá, ale neměla by dělat ostudu autorovi a vlastně ani porotě.
Mimochodem: práce redaktorů se mi dost líbí a děkuji za ni. To, že občas projde fotka, která mě pohorší... Inu, nejenže jsou nedokonalí autoři, jsou i nedokonalí diváci. S tím se dá žít :-).
18.11.2016 (16:10)  
Tady se zastavil čas. Jako před 40 lety, jen ta souprava by byla až do druhého oblouku :-)
  1 2      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- akreditovaný fotograf nebo člen ŽP, - správce galerie nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci - otázky a odpovědi


Info
informacni okenko