Rozhodně bych nehledal nějaké složité zdůvodnění proč a jak kremák, prostě to někoho napadlo a sedlo to jako prdel na hrnec brejlovec, tak se to ujalo. Je to krátké, obsahuje to jako správná nadávka "r" a je zřejmé, že je to nadsázka jako kráva a ještě s dávkou cynismu, ieální pojmenování pro něco tak špinavýho a smradlavýho, jako parní lokomotiva.

Drahoš příp. jiní pamětníci: jak to bylo s řadou 555.0? U nich se také říkalo, že jejich výkon je omezen fyzickou zdatností topiče... a že z hlediska využití výkonu jim hodně pomohla přestavba na mazutové topení.

Drahoš Švestka: Ta démonizace možná souvisí spíš s výkony, na které byly ty které řady lokomotiv nasazovány, s odpovídajícími provozními podmínkami vč. údržby a jakosti zbrojeného uhlí a taky se související kvalitou personálního obsazení. Přece jen na rychlících jezdila garda, zatímco na manipulácích v pohraničních horách se jistě často vyskytovali různí životní ztroskotanci různé odborné úrovně... S Mn vlakem často jelo, co mělo kola, a o uhlí by zdejší pamětníci mohli určitě sáhodlouze vyprávět spoustu bohatýrských historek sami.

Omluva a oprava: poválečná řada "kremák" nesla označení 534.0301-0528.
0345 byl poslední, který jezdil s kulatým komínem, který byl později použit pro muzejní 534.0301.
Neboli...chlap prostě může myslet pořádně jen na jednu věc...

Trocha techniky pro pamětníky. Mám za to, že kremák se...pokud se týká roštové plochy a jeho obsluhy, poněkud démonizuje. Připomínám, že plocha roštu u této řady byla 4,2 m2 a nejmodernější (poválečné) provedení, označené jako řada 534.0301-0345 dosahovalo díky modernější konstrukci kotle a válců indikovaný výkon 1330 kW. Na našich tratích však jezdily lokomotivy s ruční obsluhou topeniště s podstatně větší plochou roštu a vyšším výkonem, jejichž obsluha byla ještě mnohem náročnější. Mám na mysli přechodné období řady 498.0 po výrobě (než byly během 1.dílenských oprav vybaveny dvojitou dyšnou a mechanickým přikladačem). Plocha roštu 4,7 m2 a výkon 1630 kW. To už byly pro obsluhu opravdu galeje...navíc konstrukčně zastaralý kotel nedokázal při vyšším namáhání vyrobit tolik páry, kolik spotřeboval tříválcový parní stroj. Ale pojďme dál...absolutní primát v "neutopitelnosti" drží bezesporu řada 486.1, vyrobená továrnou ČKD v roce 1933 v počtu pouhých 3 kusů (rovněž tříválec). Mohutný kotel měl plochu roštu 5 m2 a lokomotivy dosahovaly výkonu 1515 kW. Dle pamětníků se jednalo o skutečně nejnáročněší stroje na obsluhu kotle v historii ČSD a pokud lokomotiva nebyla vyzbrojena tím nejkvalitnějším uhlím, její jinak vynikající trakční vlastosti nemohly být využity. I tak byli na tyto stroje pravidelně přidělováni 2 topiči a lokomotivy jezdily většinou letmo. Koho by toto téma zajímalo podrobněji, mohu doporučit např. vynikající článek o provozu této řady v depu Veselí nad Moravou od kolegy p. Leoše Tomančáka (Dráha č.9/2010). Takže...pokud bychom to shrnuli. Kremák zní možná hrůzostrašně...ale byly i horší mašiny...

(gp), topič, NIcKON: Šumperský strojvedoucí Březina (dej mu pámbu železniční nebe...) kdysi vzpomínal, jak na kremáka dostal pořádného topiče až na x-tý pokus... Ale když už teda konečně jezdil s někým, kdo ten kotel dokázal ukočírovat i přes Ramzovou a Pomezí, tak si na něj zase stěžovali strojmistři, že na jeho mašině musejí neustále měnit propálené roštnice :-) a dokonce i popelníky...

Nádhera, taky jsem myslel že je to současná digitální fotka.

K Rabínovu dotazu na ciltivé materiály bych doplnil pár vzpomínek: v druhé polovině 70. let se daly v černobílém negativu ve střední citlivosti vedle obligátního Fomapanu za 8,50 Kčs sehnat výborné ORWO 20 DIN (15 Kčs), již zmíněná AGFA Isopan 100 (16 Kčs) a Ilford FP 4 (20 Kčs). Ilford bohužel z pultů koncem 70. let zmizel. Z cizích značek tu bylky ještě FUJI, maďarské Fortepany, krátce cosi jugoslávského a kvalitní sovětské Svemy, U diapozitivů to byl Fomachrom s též již zmíněnou velmi proměnlivou kvalitou), Orwochrom a Agfachrom. Ten stál 90 Kčs a vyvolávala jej pouze Fotografia v Teplicích (Fomachrom se zase musel posílat ke zpracování do Hradce Králové). V půlce 80. let se tu objevily také inverzní filmy Kodak a Scotch.

Verze mého táty zněla, že musel na náročnějších výkonech jezdit se dvěma topiči, které stačil dokonale unavit. Proto kremák.

(gp): 534.0 - kremák, údajně získal svoji přezdívku kvůli velké roštové ploše, která byla ve své době největší u lokomotiv československé konstrukce