Jižní Čechy - Sedím na palubě IC 583 a jsem na cestě z Prahy hl.n. do svého milého Zlína. Ač je 6:44 mám za sebou již příjemnou snídani, kterou zajistila Janička z JLV spolu se svým kolegou. Spolu se zeleným čajem ideální základ a dostatek energie na napsání tohoto příspěvku. Vracím se z Prahy, protože to byla právě Praha, která se v sobotu 21.2. stala startovním a cílovým bodem letošní ŽelPage 810 Tour a já jsem se jí poprvé zúčastnil.

Z celé akce jsem měl jako nováček trošku obavy. Nejen kvůli tomu, jestli si s ostatními padnu do noty, ale také proto, že jsem si nebyl jistý, zda akce bude taková, jakou jsem si představoval. Část výpravy, která startovala z Prahy, jsem našel dle dohody přesně na smluveném místě. Přes úvodní pesimistický odhad, že nám bude stačit jedno kupé, se téměř podařilo naplnit kupé 2. Cesta ve vlaku EC 101 do Českých Budějovic začala stejně tak jako snaha ubránit panenství sudu do Bystřice. S blížící se Bystřicí sílil i tlak na naražení sudu. Jakmile náš vůz protnul místo, kde z drátů teče střídavina, sud byl naražen (pravda, bylo to o trochu později kvůli debatě, zda se soustava mění před nebo za stanicí). S rozlévajícím se zlatavým mokem cesta ubíhala, následovalo jen jedno zpestření v podobě přistoupení dalšího souputníka ve Veselí nad Lužnicí.

Prvním činností po vystoupení v Českých Budějovicích, mimo přivítání zbytku výpravy, bylo umístění sudu do chladícího zařízení v podobě čerstvě napadaného a odklizeného sněhu na perónu. Sud zasypaný sněhem budil náležitou pozornost zaměstnanců ČD. Nyní náš čekala cesta na Černý Kříž a to již ve vozidle, podle kterého má akce název, tedy ve voze řady 810 a příslušných přívěsných vozech. Díky předhlášení akce byl klasický pár 810+BDtax posílen o další vůz BDtax, který jsme spolu s několika nic netušících cestujících obsadili. Kamarád soudek byl umístěn na představek. Na některé potenciální přistoupivší to působilo jako morový sloup ve městě, našli se však už tradičně i tací, které umístění sudu s pípou ve voze zjevně potěšilo.

Po pár zastávkách (a narůstajícím zpoždění) jsme již ve voze byli sami a tak tomu i zůstalo až do Černého Kříže. Zde došlo k prvnímu rozdělení skupiny. Skupina 1 zůstala v hospůdce a druhá se vydala do Volar v sólo stroji 810. K té jsem se připojil i já. Zde jsme navštívili hospůdku, kde se právě konaly vepřové hody, takže prdelačka (ač ve vražedném tempu snědená díky návaznosti na další vlak do Nového Údolí) mě brzy hřála v žaludku. Zrychleným přesunem jsme se vrátili na nádraží a nasedli na vlak do Nového Údolí. V Černém kříži se k nám připojila skupina 1, takže jsme do cíle dorazili všichni až na Jakuzu, který se již ve Volarech odpojil a vydal se zpět domů. Jen pro pořádek uveďme, že cesta proběhla ve vlaku tvořeném strojem řady 810 a 809.

Nové Údolí odhalilo nejkratší mezistátní železnici na světě, zavřené muzeum, drahý duty free shop a několik běžkařů. Soudek opět chlazený v haldě sněhu i zde působil jako magnet, kterému neodolal jeden běžkař, který od nás vyprosil jedno pivo. Čas, který zbýval do odjezdu k dalšímu bodu výpravy, jsme strávili ve voze řady 809, který nás do Nového Údolí dovezl. Souprava 809 a 810 se dala do pohybu přesně dle jízdního řádu a mi se vydali zpět do Volar na přestup na vlak do Číčenic.

Do Číčenic nás dopravila jednotka řady 814, jejíž doprovodné zvuky při jízdě vzbudili značně negativní reakce a debatu, zda tento dáreček z PARSu na koleje patří nebo ne. V Číčenicích proběhlo rozloučení s členy výpravy z Jižních Čech a čekání na opožděný rychlík do Prahy. V rychlíku, taženém strojem řady 749 a s vozy BDs a Bdt v závěsu, proběhlo promítání krátkého filmu prezentující, jak ve Švýcarsku probíhá spolupráce na železnici mezi jednotlivými složkami železnice. Nedílnou složkou cesty byla aj debata, kam naše železnice míří. Cestou nás opouštěl jeden kolega za druhým až přišla cílová stanice Praha hl.n., kde jsem se rozloučili a já se vydal přespat do dalšího dne abych se mohl vydat plný síly na cestu domů.

Celá cesta pro mě byla novým zážitkem na kolejích, protože se skupinou stejně postižených jsem ještě neměl příležitost cestovat. Se zájmem jsem poslouchal historky anebo jen debatoval, ale hlavně si užíval cestu. Překvapilo mě, že poměrně pozitivně reagoval aj personál ČD. Pravdou je, že většinu šukafonových spojů (od Budějovic do přestupu na regionovu) s námi odjezdil jeden průvodčí, který, když nás viděl už ve 3. vlaku, prohlásil, že nás to vůbec baví a odkud že jsme, čehož jsem využil já a na odpověď, že porůznu, jsem doplnil, že já ze Zlína, což ho evidentně rozladilo.

Doufám, že se najde další akce, která mi sedne do rozvrhu a které se zúčastní podobně skvělá skupina lidí, protože letošní Tour byl zážitek. Nešlo jen o alkohol, jak by se mohlo z mého popisu zdát. Našli se i tací mezi námi, kteří si nedali nic nebo jen jedno na chuť. Šlo hlavně o setkání lidí se zápalem pro jednu věc a tou je železnice. Díky!

doprovodné foto: Jindřich "Polenius" Březina a Špáňa

Na akci jsme zároveň oslavili již osmé výročí vzniku našeho portálu. Za správu serveru ŽelPage bych chtěl poděkovat všem, kteří těch osm let prožili s námi. Dárek si tentokrát užijí především stále častější zahraniční návštěvníci - po úspěšném otestování slovenského překladu a díky dvěma rodilým mluvčím ŽelPage nově nabízí základní navigační rozhraní i v polštině a maďarštině. Dárek ale máme i pro milovníky zahraničí, neboť zprávy ze světa i okolí nyní konečně najdou roztříděné podle zemí.
Zdeněk Michl, předseda ŽelPage, o.s.