Świnoujście - Pár minut předtím, než dojedete do polského Świnoujście, budete projíždět seřaďovacím nádražím v Przytóru. Několik desítek metrů za nástupištěm odbočuje vlevo přes silnici do borového lesa nepojížděná, leč udržovaná vlečka. Dostanete-li se do těchto končin, vydejte se po ní a dopřejte si dráhařskou lahůdku.

Vlečka vstupuje do lesa levým obloukem a hned za ním se nachází překládací rampa na stále existující 600 mm úzkorozchodnou drážku. Jsme v prostoru bývalé německé pobřežní baterie "Göben" postavené ve druhé polovině třicátých let dvacátého století.

Zarážedlo, které je vidět nedaleko za rampou není původním ukončením. Už před rampou se vlečka dříve dělila do dvou větví. Z levé zbyl už jen násep, který vede na střechu dělostřeleckého objektu č. 1, kde končí. Objekt je v současné době obklopen plotem z ostnatého drátu a les antén dává tušit, že zde dodnes úřaduje polská armáda. Pravá větev pokračovala za zarážedlem přes střechu objektu č. 2 na objekt č. 3, kde rovněž končila. Tyto dva objekty jsou volně přístupné zvenčí i zevnitř. Toto řešení bylo zvoleno kvůli dopravě a instalaci otočných dělových věží. Nejprve byly objekty vyzbrojeny věžemi s houfnicemi ráže 280 mm, což mělo být dočasné řešení, než budou dodány definitivní věže s ráží 305 mm. Dočasná i definitivní věž měly být v každém objektu umístěny zvlášť (dočasná na jakémsi ložišti bez přístupu zevnitř, definitivní v šachtě zasahující do nitra stavby). Dodnes tak můžeme vidět, jak trať procházela na jednom objektu mezi nimi a na jiném podél obou. Jak už to ale v historii bývá, dočasné řešení se stalo i konečným a věže s houfnicemi ráže 305 mm na baterii "Göben" nikdy dodány nebyly. Dvěstěosmdesátky byly vymontovány v roce 1940 a převezeny do Norska na zde budovaný Atlantický val. Nelze s jistotou říci, že by normálněrozchodné koleje nikdy nesloužily i k běžnému zásobování, ale prvotně k tomu určeny nebyly. Střechy objektů nejsou vybaveny žádnou rampou na vykládání z vozů. K tomuto sloužila drážka úzkorozchodná.

Stále existující hlavní linie drážky se v první části proplétá mezi jednotlivými dělostřeleckými objekty. Do každého objektu vedla zvláštní odbočka, která jím procházela a opět se napojovala na hlavní trať. Kromě průjezdů objekty jsou koleje odboček již sneseny, ale trasování je v terénu stále dobře sledovatelné. Přibližně uprostřed průjezdů je překladiště materiálu z vagónů na závěsnou kolejovou dráhu. Z ní zbyly již jen úchyty a různá vybrání ve veřejích a stropech, ale i podle nich ji lze po objektu dobře stopovat. Bonbónkem jsou pozůstatky výhybek a točen.

Poté, co hlavní trať mine prostor dělostřeleckých objektů, dovede nás k muničnímu skladišti. To bylo napojeno opět již dnes neexistujícími spojkami, které tvořily s hlavní tratí triangl. Kolej muničním skladištěm opět procházela skrz a končila za ním. Průjezd je zavalen, neboť v objektu došlo k výbuchu.

Za trianglem je na hlavní trati postaveno malé dvoukolejné nádraží. Výhybky jsou uměle zneschopněny a umožňují jízdu pouze po hlavní koleji. Nad vedlejší kolejí stojí betonová konstrukce, která sloužila k maskování odstavené vlakové soupravy. Jestli bylo na konstrukci umísťováno přírodní nebo umělé maskování mi není známo. Za nádražím je krátká také již snesená odbočka do stále stojící malé remízy a baterijní elektrárna, která ovšem nebyla na trať nijak napojena. Za ní trať opouští areál "Göben" a ústí do muničního a technického skladiště "Werder". Jedná se též o komplex předválečný, ale dodnes polskou armádou využívaný. Ventilační nástavby na nízkých návrších dávají tušit pevnostní výstavbu, ale ostnatý drát a bedlivé oko kamery berou chuť k dalšímu pochodu po koleji i k fotografování. Zároveň ale dávají vysvětlení, proč je hlavní úzkorozchodná trať, překládací rampa i vlečka z Przytóru stále udržovaná, i když nepoužívaná. Doprava do "Werderu" dnes probíhá po silnici, ale se železniční dopravou je stále počítáno jako s náhradním řešením.

V souvislosti s baterií "Göben" je nutné zmínit ještě jednu stavbu, která sice se železniční dopravou nijak nesouvisí, ale je velmi zajímavá a popis baterie by bez ní nebyl úplný. Tou stavbou je věž řízení palby. Ta se nenachází v jejím areálu, ale asi jeden kilometr severně od nádraží v Przytóru. Je třeba přejít po přejezdu a pokračovat po hlavní lesní cestě k severu. Ta vede okolo další původně německé baterie "Pritter" (též "Vineta"), která je opět dodnes využívána polskou armádou a tudíž nepřístupná. Za ní je nutné být pozorný. Věž stojí vlevo od cesty a ač impozantní, je mezi stromy snadno přehlédnutelná. V současnosti je vybavena kovovou nástavbou a slouží jako protipožární hláska. V době své aktivní služby byla vybavena velkým záměrným dalekohledem, používaným též na válečných lodích.

Na závěr malá technická: Bohužel se mi nepodařilo zjistit správné dobové označení jednotlivých dělostřeleckých objektů. Proto jsem použil čísla 1 - 3 kvůli usnadnění orientace.

Všechna foto: autor