Na závěr koncertu zpěvák představí kapelu a po něm basák nebo bubeník představí samotného zpěváka. Totiž, připadl mi ten úkol, abych navázal na seriál Petra Holuba. Samozřejmě, že autorská skromnost mu nedovolila a tak si dovoluji jeho tvorbu vypíchnout já. Když se řekne Petr Holub, vybaví se mi tři věci. Pára. Stromy. Tvůrčí pohled.

Parní vlaky (tedy normální záběry) nebo fotky ze stromu necháme teď stranou. Je sice pravda, že Petr to v těchto dvou oborech umí parádně, obzvláště disciplínu lezení po stromech zvládá vyloženě vrcholově, ale o tom se teď nechci rozepisovat. Navíc by bylo až nemožné z právě takových fotek vybrat ty tři nejlepší. A hlavně, slovy klasika, vařit se solí… teda, fotit ze stromu, to není umění. Stačí si najít nějaký dobrý flek, u něj vhodný strom a prakticky není co zkazit. To samé platí pro fotky parních lokomotiv. Opět fotogenický úsek, případně domluva s četou, aby mašina pěkně čmoudila, a je to doma.

Mně se však na Petrovi líbí jiná věc. To, že umí najít osobité pohledy, které by někoho dalšího nejspíš asi ani vůbec nenapadly. To je pro mě ten prubířský kámen fotografa, a tam to Petr zvládá bravurně.

Když jsem procházel Petrovo portfolio, abych vybral tři nejlepší, nacházel jsem právě spoustu těch parádních stromovek anebo čouďavek. Ale ty jsem nechtěl. Já hledal něco opravdu původního, a tyhle jsou podle mne nejzajímavější. Rád se podívám na další stromovky a čouďavky, které ostatně dělá s mistrností jemu vlastní, ale kdyby každá stá byla podobně originální, jak ty z mého výběru, ani bych se nezlobil.

Na nich je totiž nejlepší, že byste neřekli, že to jsou typické fotky z toho místa. Zato zřejmě budete hodnotit slovy originální, osobité, netradiční, a přesto parádně udělané.

První fotka velkýho bejčka na novinském viaduktu. Řeknete si, novinský viadukt přeci známe moc dobře ze spousty fotek, je to provar. No, ale tento pohled je neotřelý, a spolu se správným vlakem a příkladnou prací se světlem vznikne přímo fantastický záběr.

Druhý snímek velkýho bejčka od Šebetova, už to slyším, vždyť tam ta mašina ani není celá. Jen se tak vynořuje. Kdo by tohle fotil? No přece Petr, ten by to fotil. A jak vidno, znamenitý snímek s železniční tematikou může být i velmi nestandardní.

A konečně sníh, štokr a Telgárt. Už jen seznam ingrediencí dává tušit, že vznikne výborná krmě pro oko. Leč Petr opět ukázal, že to lze dělat také jinak. A zase výtečně.

Tento „malý bonus“ navazuje na čtyřdílné Ohlédnutí Petra Holuba:

• 1. část
• 2. část
• 3. část
• 4. část

Autorský text.