..: Vzpomínky z cest :..

Taurus v úseku Rabensburg - Hohenau, foto: Firefighter Již několikrát jsem využil nabídku otcova zaměstnavatele – Českých drah – a vypravil jsem se s kamarádem po železnicích Evropy za sluncem, mořem či novým přátelstvím. Psal se rok 1997, když jsem se ze slunného Portugalska už sám vracel přes Rakousko domů. O právě probíhajících povodních jsem měl jen kusé informace, protože mobily v té době ještě nebyly tak rozšířené. Právě kvůli povodním byla spousta vlaků vedena po odklonové trase. Jinak tomu nebylo ani u mého spoje EC, na který jsem čekal v Hohenau, kam jsem dojel osobním vlakem z Vídně. Navzdory tomu, že vídeňská nádraží znám velmi dobře a vím, ze kterých odjíždí mezinárodní rychlíky do České republiky, rozhodl jsem se použít osobního vlaku, abych lépe poznal zdejší krajinu, která z rychlíku ubíhá moc rychle.

rakouské železnice, foto: david foltýn Využil jsem tedy výhodného umístění nádraží France Josefa, postaveného v roce 1872 v centru města, a nastoupil do osobního vlaku. Ten končil svoji jízdu v Hohenau, kde jsem měl přesednout na vlak EuroCity z Vídně přes Břeclav do Brna. A právě zde vznikla ona pro mne nepříjemná, ale na druhou stranu zajímavá a poučná situace. Když už i výpravčímu oné stanice bylo divné, že na nástupišti čekám sám a stále nic nejede, pochopil, že marně čekám na odkloněný EC. Proto mi domluvil pro mne doslova nemyslitelnou věc. Požádal místního strojvedoucího, aby mne nechal nastoupit do lokomotivy a odvezl mne do Břeclavi po trati 901, odkud už nebude takový problém dostat se do rodného Brna. Tak se stalo, že jsem se octl v kabině strojvedoucího tehdy novoutou zářící lokomotivy Taurus. Jízda byla velice klidná, plně jsem si uvědomoval přesnost a preciznost, s jakou Rakušané pokládali koleje. Sledoval jsem všechny budíky a měřidla, ale ručička na rychloměru se bohužel nedostala za hranici 80 km/h. Strojvedoucí mi lámanou angličtinou alespoň zevrubně popsal, k čemu jednotlivá tlačítka a páčky slouží. Litoval jsem, že neumím německy a nemohu se tak o tomto krásném stroji dozvědět více. V Břeclavi jsem poděkoval a pokračoval dál osobním vlakem do Brna.

italské železnice, foto: david Jinou zajímavou příhodu s rakouskými a italskými železnicemi jsme zažili při cestování na dovolenou na Sardinii v roce 1998. Tehdy nám ujel noční rychlík z Vídně do Říma, a tak jsme se rozhodli pro jízdu objízdnou trasou z nádraží Westbahnhof přes Innsbruck do Benátek. Po osmé hodině ranní jsme dorazili do "města na vodě", kde jsme akorát stihli vlak EuroStar do Říma. Odtud jsme již podle plánu pokračovali do přístavu Civitavecchia, který leží na trati do Janova. Loď společnosti Ferrovie Stato vyráží každý den ve 22.30 a na ostrově je v 6.00 druhého dne. K dispozici je bar i kajuty, které jsme si tehdy, bohužel, nemohli dovolit kvůli evropským cenám. Když jsme na Sardinii jeli poprvé, velmi mile nás překvapilo, že nám FIP karty platily i na jízdu lodí. Zaplatit jsme museli jen přístavní poplatek ve výši 1.000 lir, což bylo při tehdejším kursu asi 17 korun.

loď Olbia, foto: david Jelikož jsme nikde nemohli najít přijatelný kemp, rozhodli jsme se vytvořit si osadu v zátoce asi dvacet kilometrů od města Olbie. Strávili jsme na místě celých pět dní a ani nám nevadilo, že jsme neměli k dispozici žádnou vodu na omývání soli z moře. Zato potápění se šnorchlem a ploutvemi bylo naprosto úžasné. Nevěřili jsme vlastní očím, jaké krásy se nám skrývají pod mořskou hladinou. Samé krásně zbarvené rybky, mořští koníci, krabi a bohužel i mořští ježci. Vařili jsme si v ešusech a bylo nám krásně. Původně jsme ani neplánovali žádný výlet dál do vnitra ostrova, ale nakonec nás k tomu žár sluníčka donutil. Jak jinak, než vlakem, jsme dojeli do hlavního města Sardinie, Cagliari. Pro náš výlet jsme si vybrali regionální spoj R 8899 s odjezdem v 7.45 z Olbie a příjezdem v 11.32, který jezdí i dnes. Vlak byl již na italské poměry hodně starý a bez klimatizace, která by se v takovém letním horku velice hodila. Okno jsme tak museli mít stále otevřené.

trať na pobřeží, foto: david Největší památkou Cagliari je místní katedrála a muzeum. Navštívili jsme katedrálu a také ochutnali pár pizz, když jsou už tak vyhlášené. Při zpáteční cestě jsme v moři viděli skákat delfíny a matka si vyzkoušela italskou konverzaci s kapitánem lodi. Rozuměla ale jen tomu, že toalety na lodi jsou obsazené a musí se počkat, až nebude nad dveřmi svítit upozornění "Occupato".


David Foltýn | 9.7.2011 (13:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu Rakousko Itálie


  1 2      Zpráv na stránku:   
21.07.2011 (17:36)  
Zážitků s cestováním po železnici ještě s rodiči je také hodně, snad nejmrazivější byla nechtěně zatáhnutá záchranná brzda mezi Udine a Benátkami v lehátkovém voze ČSD (cca 1992). Otec, tehdy ještě vlakvedoucí, sundával batoh z police, když to na jinak rovné trati řádně cuklo. Následovala ztráta rovnováhy a chytání se všeho, co bylo v blízkosti rukou - tedy záchranná brzda. V kupé nás tehdy usadilo prudké brzdění, otec však pohotově vyběhl k brzdové skříni a zde údajně přehodil jakési gumičky, takže se za pár okamžiků mohlo jet dál. Průvodce vozu, stejně jako italský průvodčí byli vyjevení, že se to takhle rychle zvládlo. V kupé jsme mezitím čekali, kdy dorazí průvodčí s pokutou a zlikviduje nám rozpočet na dovolenou. Nic takového se nestalo, akorát otec musel znovu ukázat, kde si obstaral náhradní díl... A my ostatní byli poctěni příjemným úsměvem. Dovolená mohla pokračovat :)

Plavbu na Sardínii jsem zažil také (asi rok 1991), ale vlivem zpoždění vlaku se dorazilo z Říma do Civitavecchie pozdě a loď pro cestující byla již pryč. Podařilo se nám však nalodit se no loď s nákladními vozy do Golfo Aranci. Kapitán mám odebral pasy, a jelo se... Rodiče trnuli, co dál bez pasů. Ráno následovalo pozvání kapitána na pravou italskou kávičku s rozhovorem kde nikdo neuměl jazyk toho druhého (kapitán anglicky a italsky, rodiče německy a rusky) a já jako dítko byl pozván na kapitánský můstek, kde jsem měl možnost nahlédnout do dalekohledů a na navigační přístroje. Před přistáním kapitán vrátil pasy a mohlo se vyrazit na ostrov.

Dalším pěkným nezapomenutelným zážitkem byla cesta do Řecka (1996 nebo 1997) - cesta tam přes Itálii lodí (bylo bouřlivo, takže to i s tou obrovskou lodí slušně houpalo). První vyzkoušení gyrosu, jízda úzkou do Atén ještě v klasických vozech - silně přeplněných, protože nikdo si tehdy nechtěl připlácet IC. Nemožnost sehnat místenky ani na hlavní trati... A jízda přes Řecko-Bulharskou hranici, která byla obsazena vojskem odděleným ostnatým drátem. Zpoždění dosáhlo 16ti hodin, takže noční přípoj na Rumunsko ujel a jelo se přes den. Následovala cesta nočním vlakem na stojáka z Bukorešti do Budapešti. Zpoždění na příjezdu do ČR bylo celý den...

A všedních železniční zážitků je habaděj - první cesta ETR rychlostí 250-300 km/h, cestování po cizině bez průvodce, toulky za fotofleky... Ty však poměrně rychle zevšední, nebo je vlivem pokroku přestávám vnímat.
registrovaný uživatel JK ml. 
21.07.2011 (17:20)  
Já si teda dovolím nekritizovat, naopak bych autora povzbudil v úsilí...Já byl taky za studentských let fipkařský paštikář a co? Jsem tomu i rád, že jsem mohl cestovat po rakousku zdarma. Třeba to že člověk získal neodbytný pocit, že ČD nedožene střední evropu natož svět asi nikdy a že má cenu dožadovati se kvalitních služeb. No považte rok 1997-1999 někde v 2.00 ráno v žst Salzburk Hbf. K peronu příjíždí souprava ve složení něco jako Bc Bc Bc Bc B B B AB BDs z Rimini do Prahy via Summerau....Dalo to práci nezvorat příjezd tohoto vlaku o hlídat si co jevlastně ve dvě ráno za den, protože ten vlak jezdil v úterý v dubnu, ve čvrtek a v neděli v květnu ale v neděli pouze za předpokladu že do Rimini připlul ledoborec z Čukotky.... Pískání a při dobržďování účinek protismyku málem rozházel vozy po nádraží. Nastoupíme zaujmeme pozici spícího střelce...Nad ránem Sumerau - Horní Dvořiště řev na celej vagon: " Vono tohle je první vlak a ještě vobčas....No to máte těžký, když chrápou v každým kupé dva" prásk, řach, prásk, bouch,....rozsvcení celosvětel v chodbičce, záclony nikde.... pííííííííííííísk (to pískaly celou další cestu na prahu zářivky rozsvícené na plný céres), prásk, třísk, "D.....e kde mám tu kličku" třísk řach, cvak..."Dobrý den české dráhy vám přejí příjemnou cestu, změna průvodčích, předložte jízdní doklady....Was? Also eeee das ist eee hier eee....ja eeee, danke." řach, cvak, bouch. No a tak podobně to šlo v dalších kupé....Když se mezinárodní rychlík rozjel ze Soběslavi ku Praze naznal jsem že je čas umýt se na WC. Co byste řekli jak to dopadlo? Nebojte WC relativně čisté, mýdlo bylo, papírové ručníky taky, voda tekla ...no ale ehm odpadem místo ven z vozu, tak na moje nohy, pocit že mi teče do bot mě pronásledoval až do Prahy :-):-):-)
registrovaný uživatel Busman 
17.07.2011 (21:26)  
Etienne: na druhou stranu tu atmosféru vyprávění znám, fipkařský paštičkář jsem byl též. Vyrazili jsme jednou i podobnou trasou, ale bohužel jsme až do Cagliari nedojeli, neboť jeden člen výpravy zatoužil po okamžité koupeli v moři, takže jsme museli předčasně vystupovat v Oristanu (na mapě ČSD, která byla přikládána k JŘ - a byla úplně suprová - bylo totiž Oristano zakresleno "hned" na pobřeží). Jsme se ptali na ospalém náměstí, kdeže je "mare" a místní devadesátiletá paní pokynula rukou a že to je otto - osm kilometrů. Takže jsme vytáhli řízky - kolemjdoucí nám přáli "buon appetito" a pak jeli zpátky přes 3/4 Sardinie zase na loď...:-)))
registrovaný uživatel Etienne  mail  
15.07.2011 (7:04)  
Bohužel, je to bída. Nulová informační hodnota, evidentně chybné údaje. A ještě se autor pochlubí, jaký že je to FIPkařský paštikář.
registrovaný uživatel MOL  mail  
14.07.2011 (19:59)  
Jo, a taky mě zajímalo, co dělá na fotografii z roku 1998, lokomotiva řady E464, dodávaná od roku 1999...
registrovaný uživatel MOL  mail  
14.07.2011 (19:10)  
Opravdu tak nesmyslný článek aby člověk pohledal. K tomu se 1116 vyráběly až od roku 2000... "Abych lépe poznal krajinu, která z rychlíku ubíhá moc rychle". Proboha, co je k poznávání na rovné trati v ultraploché krajině? Místo aby se zajímal, jestli nějaký vlak jede, přijede a odjede, tak se postaví k perónu a čeká? K tomu taxíku se raději nebudu vyjadřovat...
To ostatní je opravdu ubohost nad ubohost, obsazené hajzlíky...
registrovaný uživatel JzB 
14.07.2011 (14:18)  
Omlouvám se, ale musím: Zevrubně znamená detailně, do hloubky, je to slovo opačného významu od zběžně, obecně.
registrovaný uživatel Zlámalík  mail  
13.07.2011 (16:01)  
Taurus v 1997? To byl tam maximálně na špalkách ve fabrice. Testoval se snad od 1999, viz web Raifaneurope. A jestli jste dojel po KFNB do Hohenau, jel by tudy i ten EC, tak ta pohádka spíš bude krapet jinak...
11.07.2011 (14:28)  
Také budu za kritika, ale železnice na Sardinii mě vždycky zajímaly, těšil jsem se na nějaké informace a fotky... bohužel jsem se dočetl jen o tom, jak si čeští FIPkaři dělají u moře squat.
Abych nebyl pouze negativní, cením si autorovy snahy něco napsat, akorát doporučuji příště popsat nějakou aktuální cestu a přidat aspoň minimum fotek, pak by to mohlo být zajímavé.
10.07.2011 (12:55)  
Šéfredaktor >
Okurková sezona? :-) Nene, to je nesmyslný pojem, kterým lidi zaříkávají články, co se jim nelíbí.

Popravdě – takové věci se dost blbě podchycují. Jezdily Regional Zugy do Břeclavi Pratersternu, FJB, Meidlingu, nebo odjinud v roce 1997? Nebo se to dalo z FJB z vládnout do Hohenau s přestupem? Netuším, rakouský Kursbuch 1997, natož výlukovou variantu nevlastním.

Jestli se cítíte na to být editory a hlídat nám fakta v textech, hlašte se. Není to žádná sranda. Lidi vás za sebemenší drobnost budou takto cepovat.
  1 2      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2018 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko