Bolzano – Trať Bolzano-Bozen – Merano-Meran – Malles Venosta-Mals vznikla jako část projektu, který dále počítal s jejím prodloužením přes Reschenpass do údolí Innu a rakouského Landecku. Avšak společně s řadou jiných vzal i tento projekt po první světové válce definitivně za své. Trať prochází táhlým alpským údolím Vinschgau řadou oblouků mezi nekonečnými jabloňovými sady. Jižní Tyrolsko je původně rakouské území, které připadlo po první světové válce Itálii. Dnes je autonomní oblastí, odkud němčina dosud nezmizela – ani z názvů sídel, ani z jazyka místních obyvatel.

V dnešní době jsme si již zvykli považovat zprávy o posledních jízdách na železničních tratích za samozřejmé, naštěstí právě příběh této „lokálky“ patří k těm šťastnějším. Provoz na horním úseku této horské trati zastavily italské železnice FS v roce 1989 a osobní doprava pak existovala pouze na dolním elektrifikovaném úseku do Merana. Nikdy ale nedošlo k rozebrání a trati, která byla v roce 1999 již jako nesjízdná převedena na kraj Bolzano. Zprovoznění sice znamenalo kompletní obnovu kolejí, ale její pozemky nebyly nikde použity pro jinou zástavbu nebo silnici a neprovozovaná trať neustále dráždila iniciativu místních obyvatel, z jejichž mysli trať nikdy zcela nezmizela. V roce 2004 byl provoz obnoven v režii kraje dieselovými jednotkami Stadler GTW, známými například ze Slovenska. Podle stávajícího provozního konceptu jezdí vlaky na šedesátikilometrovém úseku Merano-Meran – Malles Venosta-Mals se základním hodinovým taktem osobních vlaků (přípoje na vlaky FS z Bolzana). V pracovní dny jsou ve dvouhodinovém taktu posíleny o přímý expres do Bolzana. Všechny tyto vlaky byly v den naší návštěvy vedeny dvěma spojenými jednotkami a byly vesměs řádně obsazeny.

Důležitým předpokladem tohoto úspěchu bylo použití dráhy jako páteřního dopravního systému. Toho se dosáhlo:

• rekonstrukcí tratě na maximální možnou rychlost
• výběrem regionálních terminálů namísto obsluhy všech zastávek pro dosažení atraktivních cestovních dob. Ty mnohdy předčí i individuální dopravu
• důslednou návazností místních autobusů pro obsluhu míst kam železnice nevede nebo kde nezastavuje
• přehledným jízdní řádem
• propagováním a dodržováním přípojů na dálkovou dopravu v Bolzanu a autobusy do Zernezu a Landecku v Malles Venosta
• vytvořením integrovaného dopravního systému (jedna jízdenka)
• nabídkou široké palety masově využitelných doplňkových služeb pro hlavní cílové skupiny cestujících, ať už jde o dostatek parkovacích míst v terminálech, možnost bezpečného odstavení jízdního kola pro pravidelně dojíždějící do Bolzana, možnost občerstvení, turistické informace nebo přeprava a zapůjčení jízdních kol

Specialitou zdejší tratě je takzvaný kolejový pětiúhelník, jediný dochovaný. Tyto pětiúhelníky vznikly v horských podmínkách severní Itálie ve stanicích, které se staly po první světové válce pohraniční a došlo tak k potřebě otáčení parních lokomotiv. Existoval například v Brennero-Brenner, San Candido-Innichen a Verona Porta Nuova. Uváděnými důvody pro jejich stavbu jsou obavy Italů z točen ve zdejších vysokohorských podmínkách a nedostatečný prostor pro kolejové trojúhelníky s dostatečným poloměrem oblouků. Lokomotiva při objíždění soupravy na pětiúhelníku pětkrát změnila směr jízdy, aby se po projetí všech samovratných výhybek nakonec ocitla otočená na druhém konci soupravy. Pětiúhelník v Malles Venosta-Mals byl zrestaurován společně s celou tratí a je údajně provozuschopný pro zvláštní jízdy.

Další zajímavostí je dětské a zážitkové nádraží na stanici Naturno/Naturns. Připravena je možnost projížďky na drezínách po odpojené staniční koleji, prohlídka zahradní železnice (délka 800 m) včetně parní mašinky a občerstvení ve dvou vagoncích Rhétské dráhy.

Odkazy: Vinschgerbahn - oficiální stránka, Vinschgerbahn - Wikipedia, kolejový pentagram