Brno - I když zima klepe na dveře, není od věci si připomenout letošní vydařené léto.V tomto dlouhém článku zabrouzdáme na úplný začátek letních prázdnin a vydáme se společně za vzpomínkami netradiční dovolené na české železnici.

Rok s rokem se sešel a měsíce příprav opět předznamenávaly týdenní výlet v mnoha desítkách běžných spojů ČD. Jak to všechno začalo? Každý výlet se stává skutečným výletem až ve chvíli, až je postaráno o dobrý kolektiv a náladu. Při letošní jízdě nebylo nutné cestující vyhledávat pomocí internetu, ale stačilo zatelefonovat kamarádům a jen se optat, zda-li mají chuť opět vyjet, stejně tak, jako před rokem. Odpovědi byly kladné a nic nebránilo začít nekonečně listovat v jízdním řádu, brouzdat na internetu a plánovat trasu. Cílem nebylo tentokrát projet všechny české příhraniční tratě, ale objet „halabala“ republiku, poznat nová místa a kouzla jiných železničních tratí, než před rokem. Ale zajížďku na hezká, odzkoušená místa z loňska jsme nemohli neuskutečnit, právem si to vysloužily tratě ve Šluknovském výběžku a překrásná trať na Moldavu v Krušných horách.

Ale hezky popořadě. Novinkou byl obrácený směr jízdy, jeli jsme podél hranic proti směru hodinových ručiček, o den déle a o stovky kilometrů více než před rokem. Výletu od 28.6. do 4.7.2008 se zúčastnil Cyril, Honza, Jura, Kuba, Pavel a já.

Sobota 28.6.2008 - Brno - Bylnice - Budišov nad Budišovkou - Rýmařov

První víkendový den, sedmá hodina ranní na brněnském hlavním nádraží, to byl smluvený sraz pro čtveřici výletníků.

Opět jsme zvolili týdenní síťovou jízdenku, která je po všech stránkách pro tuto akci nejvýhodnější. Jako organizátor jsem spoléhal na slušnost Českých drah, ale bohužel jsem byl silně zklamán, pár dnů před odjezdem, když ČD oznámily, že zruší výhodnou nabídku Léto-26. Nevěřil jsem vlastním očím, jak je možné, zrušit nabídku, která je inzerovaná po letácích a v jízdním řádu, pár dnů před jejím zavedením (původně 21.6.2008). Díky této nabídce šlo týdenní síťovou jízdenku pořídit podstatně výhodněji. Ale termín naší akce nešlo již změnit a tak jsme se museli s ortelem ČD smířit. Nakonec zřejmě na nátlak veřejnosti ČD ustoupily a zavedly obdobnou slevu, tentokrát akviziční Léto-26, platné jen po dobu školních prázdnin, takže jsme opět neušetřili, protože odjezd byl stanoven na 28.6.

Jízdenky jsme měli vzorně zakoupeny pár dní dopředu a stačilo pouze společně nasednout na spěšňák 1721 do Bylnice. Po chvíli přistoupil ve Slavkově Jura a nedlouho po něm v Bzenci Cyril. Proběhlo rychlé pozdravení a začala se sledovat okolní krajina krásné „horní Vláry“. Až do stanice Slavičín vládla ve vlaku příjemná nálada, probíralo se vše co nás během týdne čeká a snad nemine. Ve Slavičíně nás čekala výluka a nucený přestup na autobus náhradní dopravy, u perónu stála historická cedule s nápisem „Stanoviště autobusů náhradní přepravy ČSD“. Takhle špatně organizovanou výluku jako byla tato, nikdo z nás ještě nezažil.

Autobus s námi projel trasu Slavičín žst. – Bohuslavice nad Vláří žst. – Slavičín – Popov žst. a Bylnice, vlakem se tato 13 kilometrů dlouhá vzdálenost ujede za 17 minut, my jsme ji autobusem SÁBA tour ujeli za 40 minut. V Bylnici jsme měli na přestup mezi vlaky Sp 1721 a Os 23214 původně 13 minut, nyní jsme přjeli výrazně zpožděni, ale ochotný vlakvedoucí přítomný v autobusu zavolal výpravčímu do Bylnice aby vlak směr Vsetín pozdržel. To naštěstí zafungovalo a vlak nám neujel, ale měli jsme namále, díky autobusové přepravě mohl být náš týdenní plán narušen již první den u prvního přestupu. Přitom stačilo objednat dva autobusy, jeden přímý Slavičín – Popov – Bylnice, druhý by zajížděl v případě potřeby, o které by informoval výpravčí do Bohuslavic nad Vláří. K urychlení dopravy NAD a pohodlí cestujících by tento krok rozhodně přispěl. Po rychlém přestupu ve Vsetíně byla plánovaná obědová pauza „pod mostem“ ve Valašském Meziříčí, přesně tam, kde jsme vloni prožili poslední oběd, se letos konal oběd první. Sobotní menu bylo ve znamení špaget s omáčkou a všem chutnalo, zároveň jsme zjistili, jak dokonalá věc je plynový vařič. Ve 14:41 jsme odjížděli do Hostašovic a pokračovali lokálkou do Nového Jičína, nejprve na horní nádraží a po prohlídce města i na nádraží Nový Jičín město. Zaujala nás plně obsazena moravskoslezská Regionova a krásné nádraží v samotném Novém Jičíně městě i v Suchdole nad Odrou. Po půlhodinové pauze v Suchdole naše cesta pokračovala po překrásné trati č. 276 do Budišova nad Budišovkou, kam nás svezla již „neexistující“ 810 010-9, ze které se stane brzy novotou zářící Regionova. Ptáte se kudy dál? Nocleh byl ještě v nedohlednu a našim současným úkolem bylo během 100 minut dojít z budišovského nádraží na náměstí do městečka Dvorce, vzdáleného asi 8 kilometrů. Na první pohled žádný problém, ale tempo jsme byli nuceni nasadit co nejvyšší. Přeci jen v plné polní výzbroji na celý týden se nechodí nejlépe, ale plán byl stanoven a chtěli jsme ho dodržet za všech okolností. Polní asfaltka chvíli nabírala prudkého stoupání mezi poli a obratem nám nohy nestačily brzdit z prudkého kopce, ale jako nezavolanou jsme dorazili v 19:55 na náměstí ve Dvorcích, kde nám po výměně propocených triček po 10 minutách čekání zastavil pravidelný autobusový spoj a odvezl do 16 kilometrů vzdálených Jakartovic. Zasvěcení ví, že zde v současné době končí vlaky jedoucí z Opavy Východu. Smáli jsme se tomu, jak perfektně dnes všechno klape a svižným tempem nasedáme na jakartovickém nádraží do 809 209-0 a ve 20:39 odjíždíme posledním vlakem až do Opavy Východu, resp. BEZ PŘESTUPOVÁNÍ (přímý vůz) až do 96 kilometrů vzdáleného Rýmařova, kde v čase 0:16 končí první den druhého ročníku letní jízdy po Česku. V Rýmařově uleháme na odstavený plošinový vůz a dřevěná prkna nás hřejí do zad. Kdo nejdříve usnul, nejlépe udělal, budíček se chtě nechtě blížil…

Neděle 29.6.2008 - Rýmařov - Šumperk - Hradec Králové - Lvová

Rána jak z děla, ale nikde nic, co se to děje? První myšlenka byla, že „náš lůžkový vůz“ zapřáhla lokomotiva, ale žádnou nevidět, všichni jsme najednou vzhůru a hrozně se smějeme. Po chvíli mi dochází, že jsem právě zažil Jurovi ranní větry, které nemají obdobu a jejich tendence rozpohybovat vůz téměř vyšla. Juro ty čuně! Kohout kokrhá a Jura prdí, budící efekt má oboje a náš druhý den začíná. Odjezd je již v 5:22 a tak za svítání sklízíme jen mírně navlhlé spacáky a opatrně slézáme z nákladního vozu. Usedáme do 809 209-0, která přečkala noc nedaleko nás a odjíždíme do Valšova. Odtud rychlíkem do Olomouce, kde máme dostatek času a dokupujeme si základní jídlo a pití, což není v neděli ráno nic snadného ani v krajském městě.

Po vyčištění zubů u smyčky tramvají před nádražní budovou a malé snídani nasedáme na vlak směr Uničov a Šumperk. Tuto trať znal lépe jen Honza, ostatní jsme ji projížděli poprvé. Až nad očekávání velmi příjemná jízda v Regionově a úsek mezi Libinou a Šumperkem každého z nás ohromil svým výhledem na Jeseníky. V Šumperku si naše Regionova zapózovala s vozidly Železnice Desná. Prohlédli jsme si právě probíhající rekonstrukci nádraží a dozvěděli se něco o plánech a elektrifikaci tratě Zábřeh – Šumperk. Díky těmto faktorům byla výluka mezi Šumperkem a Bludovem, takže naše kroky vedly před výpravní budovu do autobusu, jízda byla rychlá a příjemná, naprosto odlišná oproti výluce z předchozího dne. V Bludově jsme byli přesně včas podle výlukového jízdního řádu a další přistavená Regionova nás odvezla do Zábřehu, kde akorát vycházel přestup na plánovaný rychlík č. 702 do Ústí nad Orlicí. Za zmínku stojí i fakt, že já s Pavlem jsme vždy, při každém přestupu doslova běhali za výpravčími a pokladními, abychom ukořistili pamětní razítka konkrétních stanic do deníčku a na pamětní list. Když zrovna nebyla situace napjatá, razítko jsme vždy stihli, i když ne každý výpravčí měl na tuto práci čas, což je pochopitelné. Cesta rychlíkem byla úžasným zpestřením po dvoudenním drkocání se lokálními tratěmi a utíkala velmi rychle. V okolí Hoštejna jsme sledovali zbytky původního drážního tělesa a v mžiku jsme mohli kritizovat stav a množství lokomotiv v depu v České Třebové. Z rychlíku jsme vystoupili až ve zmíněném Ústí nad Orlicí, kde jsme v trávě u prvního nástupiště poobědvali a vydechli. Na nástupišti stála žehlička se soupravou Bdmtee, se kterou jsme ve 12:35 odjeli do Letohradu. Cestou nás překvapil revozor ČD. Doplněni tekutinami z místní nádražky odjíždíme ve 13:32 spěšným vlakem do Hradce Králové a po půlhodině čekání na R 990 odjíždíme do Liberce. Cesta opět probíhala bez větších problémů a na každého z nás začala padat únava. Na někoho chvilková, na někoho zase dlouhodobější. I já jsem pár desítek kilometrů při cestě do Liberce prospal. S Pavlem jsme udělali větší nákup v kilometr vzdáleném Tescu, nakoupili jsme špekáčky a koření, dále plato vajíček a chléb. Čas utíkal a museli jsme se vrátit za klukama, kteří na nás čekali na libereckém nádraží, abychom mohli společně usednout do posledního vlaku Os 6614, s odjezdem z Liberce v 18:51 a příjezdem do malebného kraje Lužických hor, konkrétně do zastávky Lvová v 19:44. Krásná železniční stanička s krytým prostorem na břehu rybníka nám předurčila druhé nocležiště. Ještě předtím jsme si udělali krátký pěší výlet ke známé Zdislavině studánce, kde jsme povečeřeli a vrátili se na vlakovou zastávku. Vraceli jsem se již za tmy a doslova jsme se prodírali mezi tisíci světluškami, Pavel, který již zažil ledacos, takové hejna světlušek nikdy neviděl. Byla to zajímavá kuriozita.

Ve tmě se nám ukázal uměle osvětlený zámek Lemberk na kopci nad rybníkem. Honza, Pavel a já jsme si udělali půlnoční procházku a díky měsíčnímu svitu a světlu ze zámku jsme došli až před bránu zámku. Porozhlédli se po nádvoří a obohaceni nočním výšlapem se pomalu vrátili za klukama na zastávku, kteří již tvrdě spali. Tento den jsme ujeli 434 kilometrů a na mapě se posunuli z Rýmařova až za Liberec. Ráno jsme odjížděli prvním vlakem v 5:22, v pondělí ze Lvové to bude snad lepší, odjezd nás tentokrát čeká až v 5:24…

Pokračování příště