Vítám Vás u druhé části Ohlédnutí za rokem 2009. Přiznám se, že mne rok co rok fascinuje vývoj techniky - a zejména té fotografické a výpočetní. Když jsem v osmdesátých letech (minulého století) studoval na VUT a šest kamionů Sovtransavta přivezlo nový sálový počítač, ani se nám nesnilo o tom, že někdy budeme mít malý počítač, který se vejde do kufříku. Internet – to byla sféra sci–fi. Coby student jsem používal sovětský fotoaparát Fed, kinofilmy zásadně kupoval jen černobílé a vybíral si každý obrázek před zmáčknutím spouště, při vědomí toho, co mne bude stát vyvolání a pořízení fotek, temné komory nemaje. Dnes jste na tom o mnoho lépe – nemusíte si dělat problémy s tím, co vyfotíte, protože záběr Vás nic nestojí. Když se nepovede moc, klidně jej smažete, když neodpovídá vašim představám, tak si s ním dáte trošku více práce v editoru. A jaké možnosti bude technika za dvacet, třicet let, to ani nedomýšlím. Po předchozím výběru galeristů se pojďte nyní podívat, co se vám v loňském roce povedlo s tou technikou současnou.

Letem galerijním světem

Kouzlo zimy

Galerií letos prošla jubilejní desetitisící fotka, což jen podtrhuje fakt, že je opravdu z čeho vybírat. Pojďte se podívat, co mne pro tentokrát zaujalo. Hned v prvních dnech nového roku to byla mrazivě pohádková fotka Matěje Drešera – kdy autor chtěl jen něco zkusit a takhle zajímavě to dopadlo. Zimní fotky jsou kouzelné – i když třeba není sníh a eleganci bílé nahrazuje podvečerní násvit. Ale přeci jen když Mrazík máchne svou berlou mrazilkou a krajina se pokryje tím bílým, studeným, třpitivým, křupajícím pod nohami, vytvářejícím občas pořádné závěje, který tak rád zapadá do obuvi – je to pohádkovější.

Železnice v krajině

Dívám–li se, co jsem si vybral za zimní fotky, uvědomuji si, že se mi v poslední době čím dál tím víc líbí fotky s celkovým pohledem na krajinu – ať jsou již brány jako pohled do dáli a nebo, což je pro mne ještě působivější, jsou to pohledy shora dolů. Tím samozřejmě nechci zatracovat „velké mašinky“ a je mi jasné, že pokud se dá zvládnou s nenáročným vybavením nádherná stanicovka, tak na fotky tohoto žánru už je třeba vybavení poněkud lepší, asi mírně vzdálené studentské kapse. A kromě techniky je třeba i dobré představivosti a skvělé fyzické kondice ke zdolávání okolních kopců. Ale pak vznikají lahůdky! Tomova Vindobona, setkání Hungarií v podání Josefa Petráka…

Johník a Duhy

Když jsem v duchu připravoval své letošní Ohlédnutí, chtěl jsem ho pojmout tak, že představím některé lokality a bude srovnání různých autorů, jak každý z nich fotí totéž ale jinak. A těšil jsem se, že začnu mým oblíbeným Valašskem. V paměti jsem měl „úrodu“, která se Vám podařila v roce 2008. Ale všechno bylo jinak. KuTom se v prvním pololetí s fotkami téměř zcela vytratil a pak jsem nacházel jen na jeho fotky flickru. Fory se věnoval přítelkyni a na focení mu nezbýval čas, Johník šel ještě o krok dál a v dubnu se oženil. No a jedna novina, která už není tajná: s Lenkou čeká rodinu. Nově objevivší se Valach Ivo Rušák nebo občasní návštěvníci zirecek a Adam Svěchovský to nezachránili. Tomáš Kubovec, Zdeněk Šnajdr a Duhy si pro rok 2009 nenaplánovali focení na trati 280. Nemusel jsem ale smutnit, protože moji dva nejoblíbenější fotografové – Johník a Duhy – mi to měrou vrchovatou vynahradili fotkami z jiných lokalit. Přiznávám, že jejich fotky mi téměř vždy dokáží spravit náladu, rozjasnit den a přinášejí radost. Pánové, děkuji. Být editorem nějakého vydavatelství dokázal bych si představit kalendář jenom z jejich fotek. Johník si oblíbil úsek Hoštejn – Lupěné a Duhy se s kamarády vydával „na lov“ na Slovensko.

Šukafony, šukafony, šukafony

Řekne–li se České dráhy, musí se říci i „šukafon“. To je slovní spojení, které k sobě nerozlučně patří od 70. let minulého století a asi ještě minimálně po dobu 10 let patřit bude. Snad nejfantastičtější nasazení této řady bylo loni během záplav na Moravě jako náhrada za spoj SC Pendolino. Rozzuřené krabičky velmi rád fotil Martin Grill, ale ten v momentě, kdy opustil Kopřivnici a začal se učit brněnské hantec, musel vzít za vděk jinými hnacími vozidly, neb řada 810 se v okolí Brna vyskytuje opravdu skromně. (Mohu ale doporučit jeho set fotek z Brna. Objevuje Brno jinak, než ho znají místní a mé brněnské přátele to inspirovalo k nočním vycházkám na Špilberk či ke katedrále sv. Petra a Pavla.) Je ale potěšující, že za sebe vychovává náhradu a kromě zkušených fotografů se vloni dařilo i fotografickému mládí – Trainmanovi a nebo teprve třináctiletému Karlu Málkovi. Karle, ať se daří i nadále – nastavil jste si teď laťku hodně vysoko. Věřím, že v případě potřeby Martin podá pomocnou ruku. Inspiraci lze ale hledat i u zkušenějších autorů: Lupen, Payus, piitr, Duhy, Vít Voráček, Tomáš Kubovec nebo Pavel Martoch.

Parní nostalgie

Parní provoz nemohu vynechat – je to pro mne srdeční záležitost. Kdybych psal o tom, jak se mi líbí topičovy fotky, opakoval bych se. Rád bych ale vypíchl fotky Zdeňka Šnajdra a dalších fotografů, kteří se vypravili do Čierneho Balogu na úzkorozchodnou Čiernohorskou železnicu a přivezli pěkné „úlovky“. Jen stěží si dokážu představit, jak to vypadalo dříve, když dopravě nevládly nákladní vozy, a v provozu byly malé průmyslové železnice. Můj obdiv patří týmu, který se o tento skvost stará a udržuje v provozu a jsem rád, že jejich webmaster Rodny občas doplní zdejší komentáře o důležité informace či odkazy.

Pohled za hranice

V Česku je krásně. Až při cestách si člověk uvědomí, jak je naše krajina rozmanitá. Z Chicaga do Denveru jedu dva dny a krajina (rovina tu a tam mírně zvlněná) se nemění. Při cestě z Moravy do Prahy se mi změní několikrát – nejprve projedu Moravskou branou, pak projíždím úrodnou Hanou, po pravici míjím Drahanskou vrchovinu, po levici buchlovské kopce, za Brnem se mění ráz krajiny a vjíždím do kopcovité Vysočiny. Po několika desítkách kilometrů křižuji Sázavu (a vždycky si říkám, že až bude čas, tak z dálnice odbočím a tento kraj si projedu). Pak už mne čeká jen rovina před Prahou. Jistě, je to z pohledu řidiče gumokolu, protože z pohledu strojvedoucího jsem cestu mezi Moravou a Prahou ještě neviděl. Okolí tratí mi představujete vy. A nejen v Česku je krásně, takže to některé z vás táhne i do okolní ciziny. Za základ pro tuto kapitolku jsem si vybral fotky Petra Luxe, který ještě čistil disk a vybíral lahůdkové záběry z roku 2008, a dvojice Tomáš Kubovec, Josef Petrák. Slov netřeba – pojďte se kochat.

Co se mi jinam nevešlo

Ještě mi tu zbylo pár fotek, které se mi do žádné z kapitol nevešly, a přesto by bylo škoda je vynechat, nepřipomenout. Začínal jsem zimou, ale jaro zachycené Andrewem33, léto zastoupené malým nákladním vlakem v podáni Trainmana, KuTomova Bystřička, neopakovatelný Beanův podzim, zmrzlé Pendolino zvěčněné Zdeňkem Šnajdrem zde nemůže chybět. A zvířátka? Vzpomínáte na předloňskou Duhyho fotku s krokodýlem, krávami a ptáky? Mosty já rád – Ivančice nebo Jezernický viadukt nemohu vynechat. Payovo krnovské Memento vyvolává až mrazení v zádech. A co večerní fotky se svou krásou pomíjivého okamžiku? Mé ohlédnutí není v žádném případě reprezentativním průřezem galerií za rok 2009. vybral jsem si fotky, které se mi líbily, které mne zaujaly – a vím, že pokud by obdobný článek psal kdokoliv z vás, bude ten výběr opět jiný. Zdaleka ne všechno se mi sem vešlo. Marně zde třeba hledáte fotky autora, který pravidelně od vás získává vysoké hodnocení, nejsou zde autoři, k jejichž fotkám jsem si zatím nenašel cestu. Poprosím vás o shovívavost, že jsem si trošku zjednodušil popisy fotek a vynechal u HV kontrolní čísla. (Mohu mít, vážení fotografové, malou prosbu pro rok 2010? Rád bych viděl vaše fotky s vašimi čtyřnohými miláčky – není vás málo, kdo chodíte na pravidelné procházky a nebo jste při focení doprovázeni.)

Payus - Ostrava!!!

Bydlím na Moravě, do Ostravy to mám co by kamenem dohodil. Payus – to je jméno, které k fotografiím Ostravy už neodmyslitelně patří. Mám rád jeho nestandardní pohled na svět – přes to, že umí i krajinovky, miluje zoom doblba, vyráží na lokálky, občas do blízkého zahraničí, fotí mosty, které já rád, občas si dá nějakou stanicovku, je v jeho tvorbě jedinečný těžký industriál. V ocelovém srdci republiky, jak byla Ostrava v období rozvinutého socialismu nazývána, si nachází zajímavá, veřejnosti nesnadno přístupná místa. Takových fotografů není mnoho – něco málo představil Martin Grill, v poslední době se s fotoaparátem v areálu AMO prochází Zdeněk Šnajdr. Hodně dlouho jsem čekal, kdy s něčím podobným přijde někdo ze severu Čech – JTB je první vlaštovkou. Možná časem přijdou i další a nabídnou pohled třeba na noční valmezříčskou Dezu, pardubické či severočeské chemičky či jiné zajímavé průmyslové komplexy.

Člověk, který pracuje jenom pro peníze a ne proto, že dělá svou práci rád, pravděpodobně mnoho peněz nezíská a ani si v životě příliš neužije. – Charles M. Schwab

Pokud se ohlédnu za rokem 2009, tak je v něm, alespoň pro mne, jedna změna. Byl jsem vtažen do dění redakce a tu a tam se snažím kolegům pomoci korekturou článků. (No někdy by si korekturu zasloužily i mnohé komentáře – pokud osmnáctiletý mladík ve třech větách napsaných na dvou řádcích dokáže do textu vloudit tři hrubky a několik drobnějších chyb, přemýšlím, jestli to je způsobeno konzumací většího množství vánočního punče a nebo opravdu neznalostí mateřštiny. Než něco pustíte ven do světa, tak si to, prosím, přečtěte a zkontrolujte.) Když vidím, kdy články vznikají a kdy se připravují k vydání – nejčastěji je to interval mezi dvaadvacátou hodinou večerní a druhou až třetí hodinou ranní – budiž nám odpuštěno, když nám tu a tam nějaký ten překlep uteče. Aspoň má tiskařský šotek chvíli radost, než na to přijdete vy a autorovi se vzkazem ozvete. Budiž to ale výzvou pro všechny z vás, kdo by chtěl pomoci a přiložit ruku k dílu. Zajímá vás železnice, surfujete po webu a není problémem pro vás napsat o něčem stránku textu? Jste vítáni! Ozvěte se nám do redakce, rádi vám pomůžeme, poradíme. Ať to bude kdokoliv z editorů nebo přímo i nový šéfredaktor Josef Petrák. A říkám-li „nový“, tak bych neměl zapomenout poděkovat tomu „starému“, který žezlo předal roku 2008. Za dobu řízení redakce stojí za ním spousta práce a nespočet hodin, který ŽelPage věnoval. JTB, děkuji!

Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš. – Tomáš Baťa.

Poděkování si zaslouží všichni, kdo loni přiložili ruku k dílu – ať už to jsou kolegové táhnoucí tento web, vy čtenáři, kteří nás ženete dál, ale i vy fotografové, kteří jste plnili galerii. Nechtěl bych být v kůži některých z Vás, kdy bych měl vybrat jen jednu fotku pro každou kategorii pro soutěž o fotku roku. Mnohým se podařilo těch fotek tolik, že bych byl hodně na pochybách, co vybrat. Ale pokusím se kolegy, kteří budou (snad) připravovat fotosoutěž o nejkrásnější fotky roku 2009, požádat, aby trošku upravili podmínky pro vkládání fotek. Posledně jste mohli vkládat pořízené a vložené do galerie v roce 2008. Snad kolegy přesvědčím, aby umožnili vstup do soutěže fotkám, které budou do galerie vloženy až do doby ukončení nominací. Tím pádem budete mít na zpracování fotek pořízených v samotném závěru roku poněkud více času. Doufám, že kolegové budou k mému návrhu vstřícní.

Úsměv je nejkratší vzdálenost mezi dvěma lidmi. – Borge Victor

Závěrem bych chtěl poděkovat všem autorům, kteří mi zpřístupnili své archivy a nabídli něco více, než bylo v loňském roce publikováno na ŽP: Adam Svěchovský, Duhy, Josef Petrák, Martin Válek, Petr Lux. Nemalý dík patří rovněž autorům, jejichž díla jsem si mohl ze zdejší galerie „vypůjčit“: Andrew33, Bean, Bea Želtvayová, DDMR, Drahoš Švestka, Duhy, Filipo, Halbstadt, Honzinus, Johník, Josef Petrák, JTB, Karel Málek, KuTom, Lupen, Malape, Martin Drešer, Martin Grill, Martin Válek, Miroslav Just, mRKEF, paolo3, Pavel Martoch, Payus, Pepík, Petr Holub, Petr Lux, piitr, Přema, Puly, Raven, Rodny, Tomáš Kubovec, tomi, topič, Trainman, Tužka, Václav Růžek, Vít Voráček, Zdeněk Šnajdr, zderem, zirecek, Žíža. Že to je samozřejmé? Divili byste se, ale není. Před nedávnem se jeden zahraniční autor, tuším že z Kolumbie, velmi rozzlobil, když zjistil, že si redakce dovolila jeho foto publikované na ŽP použít jako ilustrační snímek k jedné aktualitě. Skončilo to tím, že požádal šéfa galerie o smazání všech svých fotek – a bylo mu vyhověno. Nevadí. Mně chybět nebudou. A ti co se budou chtít podívat na „správně nafocené slavobrány“, budou muset na jiný web. Takže, dámo a pánové, ještě jednou děkuji.