Rakousko - Jako každé léto, vyrážejí mnozí z nás cestovat vlakem po Rakousku, poznat nová místa a s nimi zajímavé železniční tratě. Také my jsme o letošních prázdninách této zemi týden věnovali. Reportáž z cesty bude nějaký čas vznikat, ale nyní, ještě než jiní do Rakouska vyrazí, chceme doporučit jednu velmi zajímavou a přitom málo známou trať. Spojnice měst Innsbruck a Garmisch-Partenkirchen, zvaná Karwendelbahn, v našich očích předčila mnohem slavnější tratě, jakými jsou Arlbergbahn, Brennerbahn, Tauernbahn či Semmeringbahn. Vždyť kde jinde můžete jet několik kilometrů v kuse prakticky po skalní stěně?

Při cestě z Innsbrucku se nejprve jede přes Westbahnhof, kde se Karwendelbahn odpojuje z hlavní tratě, překračuje řeku Inn a následuje stanice Innsbruck-Hötting. Nedaleko odtud se pak koleje přimknou ke svahu a zahajují dlouhé stoupání. Zpočátku se jede předměstími Innsbrucku, první zastávka ve svahu se jmenuje Allerheiligenhöfe, sem ještě jezdí MHD. Vlak postupně opouští zástavbu a otevírají se již první výhledy do údolí Innu, na letiště, dálnici a Arlbergbahn. Další zastávka, umístěná v ještě větším sklonu, nese název Kranebitten. Zde již nadobro končí civilizace, vlak jede po zalesněném skalním srázu a začínají první tunely a kamenné viadukty. Nachází se zde také jedna výhybna, která neslouží osobní dopravě, zajímavostí je betonová galerie, stojící však pouze nad jednou z obou kolejí. Jízda je čím dál více vzdušná, a následují tři tunely, příhodně nazvané An der Wand. Oddělují je krátké galerie a poslední z tunelů má délku přes 1 800 m. Odtud už je nedaleko stanice Hochzirl, kde probíhá křižování taktových vlaků. Nejlepší úsek tratě ale ještě přijde.

Je jím velké U-čko podél boční rokle, a ačkoliv velká část tratě zde leží v tunelech, průjezd jím je pozoruhodný. Na protější skalní stěně sledujeme viadukty, odvážně přilepené k masivu, abychom se zanedlouho na nich objevili a mohli pozorovat hloubku pod sebou a níže na protějším svahu přemostění, po kterých jsme jeli předtím. Divoký úsek se pozvolna uklidňuje a přicházejí první louky, s nimi malá obec Leithen a stejnojmenná zastávka na okraji lesa. Sem tam se ještě otevře pohled do údolí Innu, naposledy před stanicí Reith, kde trať přestane vést západním směrem a stočí se na sever. Stoupání stále nepolevuje, a lesnatým úsekem železnice dosahuje vrcholu stoupání na louce před stanicí Seefeld in Tirol.

Stanice Seefeld v upraveném městečku leží v nadmořské výšce téměř 1200 m, zatímco 21 km vzdálený Innsbruck-Hötting pouze 574 m. Ani za vrcholovým bodem nepřestává být trať zajímavá. Vlak projíždí hustě zalesněnou oblastí, lemovanou monumentálními alpskými velikány. V klesání, kde trať zhruba kopíruje hlavní silnici, leží zastávka Giessenbach a nedaleko i stanice Scharnitz, poslední stanice v Rakousku. V oblouku nad silnicí pak vjíždíme do Německa. Zatímco se můžeme kochat pohledy na skupinu hor v okolí Zugspitze, přijíždíme do pohraniční německé stanice Mittenwald. Odtud jsou to do Garmische jen dvě zastávky, ovšem značně vzdálené, jízda trvá ještě přes 20 minut. V Mittenwaldu překračuje trať řeku Isar v podobě horského potoka a stoupá otevřenou krajinou s alpskými staveními kolem několika jezer. Mezilehlá stanice se jmenuje Klais a její budova se chlubí nápisem nejvýše položené stanice vlaků InterCity. Toto tvrzení již neplatí, do Garmische sice o sobotách zajíždí ICE, ale dále na Mittenwald pokračuje pouze regionální doprava. Z Klaisu do Garmische potom trať opět klesá, převážně v lese, a svezení po Karwendelbahn se chýlí ke konci.

Po trati jezdí vesměs ve dvouhodinovém taktu regionální vlaky na relaci Innsbruck - Mnichov, v Rakousku jsou v kategorii R, v Německu RE. Zajišťují je soupravy DB Regio pod heslem "Werdenfels-Takt", na "rakouském" konci vlaku jede lokomotiva řady 111 DB, na "německém" pak řídicí vůz. Obdobné soupravy DB Regio s řídicím vozem pak tvoří vložené osobní vlaky z Mnichova do Mittenwaldu. Analogicky na rakouské straně zahušťují provoz na téměř hodinový takt vložené vlaky z Innsbrucku do Scharnitz. Ovšem pozor, tyto vlaky jsou vedeny jednotkami řady 4024 ÖBB (čtyřvozový Talent), které nebezpečně rychle zaplavují rakouské regionální spoje, a jejich neotevíratelná okna jsou pohromou pro nás, kteří se zajímáme o scénické tratě. Po projetí Karwendelbahn se dá elektrickými vlaky DB Regio pokračovat Alpami kolem Zugspitze zpět do Rakouska do Reutte in Tirol, a dále již v motorové trakci do německého Füssen (Neuschwanstein) a Pfrontenu. Jelikož Reutte má do zbytku Rakouska železniční spojení pouze přes Německo, uznává se na německém úseku rakouské jízdné včetně Sommerticketu, ačkoliv nejde o peážní dopravu ani o přímé vlaky. Ještě něco pro fajnšmekry - v německých vlacích najdete oddíl první třídy, ale jelikož v rakouské regionální dopravě první třída neexistuje, můžete tento oddíl beze všeho využít v úseku Innsbruck - Scharnitz Grenze. Kdo máte letos do Rakouska namířeno a Karwendelbahn zatím neznáte, určitě se přijeďte svézt.

Odkaz: Jízdní řád Karwendelbahn