..: Stavba základu modelového kolejiště :..

složení kolejiště, Holice 2008, foto: Matouš Danielka Většina železničních nadšenců zatouží nedlouho po zhlédnutí miniaturních vláčků, svižně se prohánějících po kolejišti na výstavě, u přátel či pouze na videu, po vlastním, byť třeba jen malém kolejišti. Po počáteční euforii, nevyšumí–li myšlenka z jakéhokoliv důvodu rychle do prázdna, vyvstane řada otázek, týkající se samotné výstavby kolejiště. Rozhodujícími faktory, které musíme ještě před samotným návrhem řešení zohlednit, jsou prostorové možnosti naší domácnosti, naše finanční zajištění a nadšení ostatních členů rodiny – především u praktické ženy nejspíš neshledáme podobné nadšení. Pokud se nám i přesto podaří získat dostatečnou podporu, můžeme se posunout o úroveň výše a zvolit typ kolejiště.

Typy kolejišť

Rozhraní segmentů (výstava 2008 KŽM z Prahy 3), foto: Matouš DanielkaKolejiště můžeme primárně rozdělit na tři rozdílné typy. Rozdělení částečně vyplývá z prostorové náročnosti, ale především z jejich modulárnosti, tedy schopnosti variabilně sestavovat jednotlivé díly kolejiště (je–li jich více). Jednoduše řečeno – pokud máme kolejiště klasické stavby, nemůžeme ho spojit s jiným, a tím si rozšířit prostor pro ježdění s vlakovými soupravami. Tato kolejiště bývají tvořena na jediné desce. Naopak pokud si postavíme tzv. modulové kolejiště, můžeme bez problémů jednotlivá kolejiště libovolně spojovat. Důležité je si uvědomit, co od kolejiště očekáváme a v neposlední řadě pro koho je určeno.

Jednolitá (klasická) kolejiště

Kolejiště Petra Jakubce na výstavě v Trutnově 2010, foto: Matouš DanielkaKolejiště postavená na jednom rámu se nejčastěji uplatnují pro „takové to domácí ježdění“ na nenáročných kolejištích menších rozměrů, které nejsou svázány žádnou normou stanovující rozměry a rozhraní základu kolejiště, neboť se v důsledku použití pouze jednoho rámu ani nepředpokládají žádné problémy vznikající spojováním jednotlivých dílů, a dále pak u projektů megalomanských kolejišť, kde je stěhování nemyslitelnou záležitostí. „Klasické“ kolejiště je vhodné především pro začínající a nenáročné modeláře.


Segmentová kolejiště

Segmentové kolejiště Milana Meisla ze Svitav, foto: Matouš DanielkaSegmentová kolejiště jsou tvořena dvěma a více díly (segmenty), které na sebe navazují pouze v jedné vzájemné poloze. Toto řešení nám poskytuje možnost maximální kreativity při návrhu, jelikož nezáleží na tom, kde budou napojeny koleje na hraně segmentů a také na tom, jakých rozměrů bude segment dosahovat, na rozdíl od níže popisovaného modulového kolejiště. Segmentová kolejiště jsou nejrozšířenějším typem a uplatňují se v případech, kdy navrhované rozměry celku přesahují možnosti požadované mobility pro klasická kolejiště, v domácích podmínkách i u velkých projektů.

Modulová kolejiště

Moduly Zababov, TT víkend Všestary 2006, foto: TrainmaniakModulová kolejiště jsou předurčená pro nejrůznější výstavy a setkání železničních modelářů. Od kolejišť je požadována vysoká variabilita – možnost spojování libovolných dílů ideálně v libovolném počtu za sebou (záleží opět na prostorových možnostech). Vlastní díly podléhají nejen běžným normám, bez kterých by kolejiště nebylo vůbec schopné provozu vlaků, ale také normám spolků sdružujících „moduláře“, z nichž jmenujme například Zababov. Normy se mohou navzájem nepatrně lišit a vymezují především parametry rozhraní modulů. Většina těchto modelářů si plnohodnotně „zajezdí“ až na samotném setkání, kam si přivezou několik svých modulů, jenž jsou následně spojeny s díly kolegů.

Diorámata

Dioráma Josefa Nalevanka, na pozadí Trainmaniaka na železniční modelářské výstavě v Chocni 2010, foto: Matouš Danielka Chcete si postavit modelové kolejiště takříkajíc za každou cenu, ale zjistili jste, že vám prostorové možnosti vaší domácnosti, bohužel, nedostačují? Nevěště hlavu – i pro vás je tu možnost, která je sice velkým kompromisem, ale jak říká známé přísloví – "lepší něco, než nic". Prostředkem k uspokojení vašich modelářských tužeb se tak může stát dioráma. Jedná se o opravdu malý model výřezu zemského povrchu o rozměrech například 30×15 centimetrů. Na takovém prostoru lze vymodelovat i velmi věrohodně vypadající úsek železniční trati, nebo cokoliv jiného, co nám naše fantazie a prostor dovolí. Zde si můžeme po stránce detailů opravdu vyhrát, protože se můžeme soustředit (i finančně) pouze na tento malý prostor. Učebnicovým příkladem jsou díla kolegy Trainmaniaka. Na ježdění s modely si však v tomto případě musíme nechat zajít chuť.

Co dál?

Sergej Roco ve velikosti TT, foto: Trainmaniak Pokud jste si již zvolili typ kolejiště, podle vašich možností a tužeb, pak můžeme popřemýšlet nad námětem krajiny a vytvořit prvotní plánek, který jistě nebude posledním. Obdobně jako ve stavebnictví je rozhodující vytvořit kvalitní projektovou dokumentaci, která nás ušetří řady budoucích omylů, a jejíž příprava zabere trochu více času. Samotný návrh můžeme realizovat například v programu WinTrack, s jehož pomocí se vyvarujeme například nereálně malých poloměrů oblouků kolejí. Někomu ale úplně postačí papír a tužka. Během návrhu a hledání vhodných modelů souvisejících staveb i další inspirace zjistíme, že k modelářství potřebujeme spousty rozličných spotřebních materiálů a nástrojů. Rovněž zjistíme, že k práci potřebujeme nejen šikovné ruce, ale také minimální znalosti z různých technických oborů, nejvíce pak asi elektriky, u které nevystačíme s poznatkem, že „kope“. Při relativně náročné stavbě můžeme v maximální možné míře využít vlastní kreativitu a načerpanou inspiraci u kolegů nejen na internetu. Po dokončení návrhu plánku kolejiště vybereme konstrukci, kterou si můžeme svépomocí vyrobit. Pokud si na tuto nejčastěji truhlářskou práci netroufnete, můžete ji přenechat profesionálům z oboru.

Jak a z čeho vyrobit kostru kolejiště?

Rámy kolejišť, foto: TrainmaniakMožnosti jsou dvě a záleží jen na autorovi, jaký materiál si pro zhotovení základu kolejiště zvolí. Prvním – a nejspíš v současnosti i nejpoužívanějším – materiálem na stavbu rámu kolejiště je překližka (a obecně produkty ze dřeva). Překližka si svou oblibu získala svou dostatečnou tuhostí, relativně nízkou hmotností a v neposlední řadě také snadnějším opracováním a spojováním. Další alternativu představují kovy, jako je ocel a hliník. Ocelový rám je dnes již spíše pozůstatkem minulosti, ale stále se, byť opravdu vyjímečně, používá, čehož je důkazem třeba kolejiště Království železnic na Smíchově, kde není třeba u kolejiště zohledňovat, díky už tak nulové mobilitě, hmotnost. Ocel se vyznačuje vysokou tuhostí, ale bohužel i vysokou hmotností, což kolejišti opatřenému tímto rámem předurčuje velmi nízkou mobilitu. Hliník, kromě toho, že se jeho jmenovec z filmu Marečku, podejte mi pero! odstěhoval do Humpolce, lze pak nejvhodněji využít na výrobu nohou kolejiště z jeklu při současném použití překližkového rámu kolejiště, což je asi jediný nejvhodnější způsob jeho využití.

Proč nemůžeme mít kolejiště jen tak na podlaze?

Model motorové lokomotivy řady 754, foto: Petr Lux Kolejiště opravdu není vhodné přechovávat a především provozovat volně na zemi. Jednak bychom ho vystavili vysoké prašnosti, nemluvě o mnohem větší možnosti (nechtěného) poškození, a jednak práce na něm není vůbec příjemná, což mohou potvrdit modeláři ze zmiňovaného Království železnic, kteří sice nemají kolejiště „jen tak na podlaze“, ale pohybují se přímo po něm (vyjma budov a jiných modelů předem sestavených), k čemuž jim slouží „těžkotonážní koryta řek“. Rovněž prohlížení modelů v úrovni očí, nebo trochu níže, je nesrovnatelně lepší oproti „leteckým“ pohledům.

Standardním řešením je instalace nohou k rámům kolejiště, a to nejlépe demontovatelných pro případ transportu. Z řady materiálů lze využít dřevo, zmíněné hliníkové jekly, nebo ocel (v případě ocelového rámu). Nohy je nejvhodnější na konci doplnit o patky s regulačními šrouby pro kalibraci výšky, což je nejpotřebnější u modulů vycházejících z jejich provozních náležitostí. Majitelé menších kolejišt s nutností vyšší mobility rovněž mohou využít nabídky vhodných stavebních koz, na které se po jejich rozložení kolejiště položí. Hrstka modelářů pak tuto problematiku řeší specifickým způsobem pomocí důmyslných sklopných mechanismů, které mají za úkol kolejiště vyzvednout, přiklopit apod. do míst s nevyužitým prostorem v místnosti (nejčastěji u stropu či stěny) mimo dobu jejich využívání. Jejich nevýhoda spočívá v pracné výrobě složitých zařízení a podstatě nulové mobilitě kolejiště mimo rozsah mechanismu díky jejich složitému upevnění.

Z čeho vytvořit základní tvar krajiny?

Polystyrenový základ krajiny, modul Zababov, TT víkend Všestary 2005, foto: Trainmaniak Každý modelář si dříve či později najde své osvědčené způsoby a materiály, ze kterých tvoří, a proto i tady nelze podat jednoznačně nejlepší recept na stavbu kolejiště, nicméně jsou i takové, které se neosvědčily a modelář by se jim tedy měl vyhnout. Jedná se zejména o spojení s jakýmikoliv potravinářskými produkty, u kterých hrozí napadení hmyzem a jinými škůdci. Některé tyto materiály a metody se využívaly dříve kvůli nedostatku vhodných a dostupných materiálů, což dnes již nepředstavuje žádný problém. Pokud jste si pro výrobu rámu kolejiště vybrali překližku, tak nebude od věci navázat spolupráci s tímto materiálem i při tvorbě základu pro krajinu a podkladu kolejiva. Výhodou je vysoká tuhost, nevýhody představuje pracovní náročnost a částečně i náročnost finanční. Překližková konstrukce bývá vyplňována polystyrenem, který se pro tento účel hojně využívá i samostatně pro svou snadnou opracovatelnost a malou hmotnost. Méně často se modeláři obracejí k použití králíkářského pletiva, jenž vytváří skořepinu krajiny pokrytou novinovým papírem. Ekology jistě potěší další využívaný druh materiálu, kterým je obyčejná vlnitá lepenka z kartonových krabic. Možná vás teď právě napadá otázka ohledně její tuhosti, ale vězte, že pevnost je dostatečná obzvláště v případě dvouvrstvých kartonů a vhodném způsobu rastrování. Vrchní část „terraformace“ pokrývá opět novinový papír, jemuž dotváří podklad ještě mřížkovaná páska, jakou můžeme znát ze stavebnictví (bandáže k sádrokartonu).

Pokud jste se dočetli až sem, pak Vám děkuji za pozornost. Doufám, že jsem Vás popisem zdánlivě klikaté cesty vedoucí k výstavbě modelového kolejiště neodradil od jeho realizace a naopak Vás železniční modelářství zaujalo, pokud se tak již nestalo dříve.


Matouš Danielka Poslat mail autorovi | 11.2.2012 (7:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Related newsopen/close

More on Modelová železnice

More from Česká republika (celá)


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
Registered user stoupa  mail  
11.02.2012 (16:06)  
Reakce na článek pana Matouše Danielky o “modelových vláčcích”:

Prolog:

Děkuji upřímně za Vaše hezké a podnětné psaní. Mám sen, že zde budou reagovat hlavně modeláři s podněty, kterak se vyvarovat chyb (to jsme si všeci užili) a jak „to“ udělat lépe.

Základní doporučení:
(neb slovo „Rady“ si netroufám použít, ale chtěl jsem vlastně napsat „Lemma“)

• Napřed plánujte a nikdy nic nenakupujte dopředu. Pak Vám to zbude. (Nikdy jsem to nedodržel …)
• Chcete-li opravdu České kolejiště, přečtěte si filozoficky to nejlepší, co v CZ je a to publikace pana Vladimíra Zusky z Jesenice. On to psal snad opravdu srdcem. A jsou tam náčrty – kresby typických drážních náležitostí, které dnes už namnoze nenajdete.
Koukejte se kolem sebe. Není nad vlastní pozorování, jak se trať krajinou vine, jak se kola točí. Hodina na „uzlovém“ nádraží, nebo na mezi u trati Vám dá víc, než literatura. A foťte si (pro sebe), dělejte si náčrtky.
Velikost: Rychlík s Bastardem nebo Taurusem , neřku-li ICE na lokálkovém nádraží je pěst na oko. Modelová v HO „Vindobona“ se čtyřmi A.C.M.E. vozy (303 mm) technicky potřebuje užitečnou délku koleje alespoň 1600 mm. Zatímco na lokálce souprava stroj – hytlák – 2x Bi/Be , nebo Rybák je OK. Pozor, I na „Barču se dvěma „modrými patry“ (klasika z Pacifiku od 70tých let) potřebuje 1 metr. Připočti zhlaví, oblouky a délka kolejiště vyjde přes dva metry dvacet, je to fikne.
Přechodnice – důrazně doporučuji, netřeba vypočítávat, ale při vjezdu oblouku to fakt funguje. Já dávám cca R 600 při vstupu do R 420 a bere to i PIKO Taurus, ba co dím i stará E 03 od Fleischmanna. (Synek ve velmi mladším věku vyzkoušel, že ta 103 to „natvrdo“ do R 420 nevybrala. S přechodnicí jo. Ale bylo to perfektní pro „výuku“, kdo je to ta odstředivá síla).
Ohled na děti – Hrají si. Projektujte, stavte, prosím, BLBOVZDORNĚ. Znáte to, kdo se diví, je mu divno. Kdo si hoví, je mu ….. .
Elektrika – fakt nutnost a nepodcenit. Díky vláčkovým modelům (od vánoc1960, 3 roky stár) jsem nakonec stal se „zkratovým“ technikem (SPŠE i ČVUT FEL). Prostě jsem to vzdělání potřeboval, abych uspokojil své vláčkové potřeby. :-)

Glosy:
Ad Typy kolejišť
Absolutní souhlas s několika doplněními a jedním „rozporem“

1. Jednolitá (klasická) kolejiště, jakož i Segmentová kolejiště

Naprosto správně formulováno. Jedno doplnění: Měl jsem, (mám) oba typy, ne méně než v 5ti vyhotoveních, HO, TT, (N), a zase 3x HO. Berte prosím v úvahu, že:
• Ani velkej chlap v „předklonu“ nedosáhne účinně (by tvořil, konal) , než 80 – dál85 cm a i tak už z toho bolej sakra záda. (Měl jsem m.j. „Jednolité kolejiště HO 2545 x 1250 mm, obíhal jsem a ta záda fakt bolela. A to mi bývávalo 26 – 28 jar …)
Průlezy zespoda – zejména při skrytých nádražích nutnost – ale průlez musí být pro: hlava, ruce, ramena – není-li, nic nenasadíte, natož opravíte. Ke zvážení jsou i „sítě“ – když vám to ve skrytém u průlezu vypadne, udělá hromadu, aby to neletělo až na zem.

Nezatracoval bych tato kolejiště, vezme-li zhotovitel včas v úvahu dobře popsané aspekty. A podtrhnu i výšku nad podlahou. I dítě roste. Snáze se mu pořídí vyšší židle, nebo stupínek, než pak prodlužovat nohy kolejiště.

2. Modulová kolejiště

Tudy vede cesta. Teoreticky jsem na bázi podnětů z NDR (Modelleisenbahner) seštudoval již v 80. letech. A netroufl si. Důvody: Budu „na koleně“ dost dobrým truhlářem? Jak zajistit bezproblémový přechod kolejí? Pasuje se to, nebo „řeže“? Prosím zkušené kolegy o příspěvek. Vím, že na prima kolejišti v nejmenovaném městě na severu Čech (nepráskněte to na mně, jde o Brix) vše projede; HO – trošku si to poskočí, ale Hrboun první ČSD série se sníženými „modelovými“ nákolky/okolky spolehlivě vypadne.

3. Dioramata

OK. Dva okruhy: (i) Já bych to rozdělil na Diorama „na koukání“ a provozovatelná, do kolaiska včlenitelná. (Sám mám např. teplárnu na „pozemku“ 800 x 350 mm). (ii) Michal „VláčkoTTmaniakovatý“ to dle mé povědomosti umí i propojit a provozovat. A pak, „ono to specificky jde i na podlaze“. – viz níže.

Ad Co dál:

Ano a na čtvrtý pokus volby mi ten WinTrack vyhovuje nejlíp. Nalézal jsem nízké pochopení u truhlářů – profíků. Ale když jim dáš přesné míry a pak si sestavíš sám…. Vlastní truhlářské svěrky jsou nutnost, lepidlo Herkules již mnoho pětiletek nezklamalo. Vruty jsou lepší hřebíků.

Ad Jak a z čeho vyrobit kostru kolejiště?

Ano. Avšak (pro HO) překližka na „spodek“ 5, lépe 6 mm, na přechody do stoupání apod. postačí i 4 mm, (líp se ohýbá), ne však tenčí a nutno přiměřeně podepřít. I půlkilová mašina už má na prohyb vliv, neřku-li těžší, např. od HAG, nebo Big Boy.

Kdysi jsem použil i 20 mm laťovku. = tj. rámu/roštu netřeba i pro větší plochu, až 3 m2. Okolní rám a 2 příčníky při délce cca 2,5 m však byly. A bylo to sklopné, 2 lidi to unesli. Ale průšvih, chceš-li tvořit popelové jámy a pod – negativní reliéf je trochu problém

Materiály Hobra a Sololit by měly být zakázány, jsou pro kolaisko příšerné. 1995 jsem v materiálové nouzi postavil na bázi rovin ze Sololitu TT kolařsko „L“, anžto v oné obci aktuálně prostě nebyla překližka. Horrorrrr. Práce špatná, práší to při zpracování, navlhá to. Fuj. (Mantinely - překližka, u výstavních kolejišť z pohledové strany doporučuji plexisklo výšky, aby přes to děcka nesáhla.).

Naopak na ne nosné části lze jako podpůrný materál použít karton, „papundekl“ (ne kladívkovou čtvrtku). Kdo nevěří, ať laminuje – viz „Kratochvíl, Laminované modely z papíru“, 70 -80 léta.

Bacha, tuhost podpěr – i doma by to mělo odolat náhodnému kopnutí, či pádu společensky unaveného tatínka.

Ad Proč nemůžeme mít kolejiště jen tak na podlaze?

Můžeme. To je jediný rozpor s Vaším článkem a nabízím důvod i dvě řešení. S tím, co jste napsal, souhlasím, jen doplňují:

Fakt vhodné pro malá děcka, (synek dostal vláček ve věku dvou let a dnes je mu 14 jar a zatím nic nerozbil) je to na podlaze OK. Když mu byly 3,5 let, udělal jsem vyvýšený tvar „U“ přes celý pokoj a on po tom běhal-chodil, aniž by co poškodil. Zajisté ne koleje trvale na zemi a hlavně opakuji – největší problém jsou „žmolky a čmelíci“ zespoda, horší, než prach shora.
• Nutné je kolejivo nejen s pražci, ale i podložím a vzdorné stoupnutí. Fleischman to splňuje.
• Používal jsem i fígl – nádraží na překližce, navazující koleje podložené „vikslajvantem“ (folie, linoleum -cokoli, co zabrání vsávání žmolku do ozubených kol mašiny – a vo to go.)

Jináč – kolejiště ve výši očí sedící osoby – to je to vohno.

Ad Z čeho vytvořit základní tvar krajiny?

Záludná a složitá otázka. Po několika letech „vláčkového modelování“ (tj v zásadě od 1960) pravím,: pěnový polystyren. A nebojte se kartonu.

Udělejte si z měděného drátu pájecí oko libovolného tvaru na klasicko trafopáječku, a „řežte" ten polystyren hlava – nehlava“.Funguje to i na "stříkací montážní pěnu"

Opomněli jsme sádru. Krásně se patlá, krásně se dopiplává –škrabe apod., ale strašně to při opracování sviní a je velice těžká.


A co dál:
No, prostě pojďme si psá to tom, co jsme při modelování zvorali, aby se kdo chce, mohl se poučiti a pak lépe udělati vykonati.

Železniční modelářství je jeden z nejkomplexnějších oborů člověčí činnosti. Může nám někdy, mladší 20ti let říci proč asi?
11.02.2012 (20:03)  


Zmíněný rozpor bych rozhodně za rozpor nepovažoval, protože Vámi popisovaný způsob představuje de facto extrémní situaci, jež z běžnou praxí a modelovou železnicí nemá moc společného. Jinak díky za přínosný komentář.
Registered user Vladimír  mail  
11.02.2012 (15:55)  
Javor: místo toaletní papíru se taky používají vlhčené ubrousky, které jsou jednak mokré (pochopitelně) a méně se trhají, nebo spíš hůře :-)

rtep: tak třeba KŽM Plzeň používá pro každé nádraží jednu reléovkovou skříň. Můžete se přijet v listopadu podívat na výstavu.
Registered user stoupa  mail  
11.02.2012 (12:25)  
pro rpet:

Zabezpečovačka? Blbě.
:-) Já v půlce 80 let imitoval elektromechaniku v kombinaci "pákových ovladačů" PILZ, relé TT Zeuke, vybavovacích tlačítek, diod a ISOSTAT. Náklady "bazarové" = nula-prd. Ale Isostat už 25 let neseženeš.

Dnes si můžeš koupit "n" (pro laiky: n = nekonečně spočetně mnoho) systémů, které si nezadají se skutečnou drahou a stojí víc, než kolejový a výhybkový HW.

Zvažoval jsem kombinaci "digi" a čtečku čárových kódů. Facit: mauál for ever.
Registered user Freeman  mail  
11.02.2012 (11:43)  
Pěkný článek, doufám že vznikne víc takových na téma stavby modelové železnice.

rpet- Jednou jsem dělal takový pokus pomocí laserových senzorů připojených k čipu, který vyhodnotil zda je úsek volný nebo ne. U jednoho úseku to fungovalo perfektně ale když jsem zapojil takto celé kolejiště, už byl problém. Zatím jsem nepřišel na to jak to naprogramovat tak aby to fungovalo bezchybně :-/ Takže se spoléhám na klasické vypínače a na každém návěstidle si rozsvítím co chci :-)
11.02.2012 (11:15)  
Děkuji za reakce. Článek je spíše hrubým nástřelem jednotlivých typů kolejišť a především tipem pro začátečníky. Pokud bychom chtěli rozebrat danou problematiku dopodrobna, pak by si asi každý odstavec zasloužil svůj vlastní článek. Určitě by nebylo od věci věnovat na stránkách našeho magazínu modelařině větší prostor, ale problémem je nedostatek redaktorů. Redaktory stále poptáváme, tak pokud máte zájem... :)
Registered user rpet  mail  
11.02.2012 (11:13)  
kluci, a jak se v modelovy zeleznici resi zabezpecovacka, nebo semaforky - to stavite normalne releovku?? :O:
Registered user Javor  mail  
11.02.2012 (10:24)  
No vzhledem ke svým zkušenostem ze stavby kolejiště KŽM Jičín bych měl pár poznámek. V textu (pokuď jsem to nepřehlédl) vůbec není napsané, že rám kolejiště při větších rozměrech musí mít dost podélných i na šířku orientovaných výstuží, protože když jich je málo, kolejiště se kroutí do vrtule a to je noční můra každého modeláře, protože potom nesedí přechody mezi panely (moduly), lámou se oblouky, na místech, kde nejsou koleje zalepené štěrkem se dělají "boule" atd. Podobný účinek má vliv teploty prostředí okolo kolejiště, při velkých výkyvech teplot začne materiál na kolejišti pracovat. Dále bych podotknul, že velice záleží na druhu dřeva, ze kterého je rám zhotoven, ve výsledku to může ovlivnit hmotnost i o desítky kilogramů. Ještě bych doporučil k modelaci krajiny používat místo novin a kartonu toaletní papír, výborně se tvaruje. Na kostru krajiny zhotovené z pletiva je dobré nanášet montážní pěnu, do které se vytvarujou přesnější obrysy krajiny a nakonec se opět nanese "toaleťák". Taktéž je dobré pod koleje dávat korek, zmírní to vibrace atd. Když má být kolejiště mobilní, je vhodné mít na nohy přimontované štelovací patky, podlaha dost často bývá křivá a takto lze problém rychle a účině vyřešit bez kroucení kolejiště.
Registered user VencaM 
11.02.2012 (9:19)  
V kapitole "Jak a z čeho vyrobit kostru kolejiště?" mi chybí varování před materiály jako je dřevotříska a sololit. Tyto velmi dostupné materiály (starý nábytek doma, velkoobjemové kontejnery) mají také své uplatnění v modelařině, ale měli bychom se jich vyvarovat v klíčových prvcích stavby. Dřevotříska totiž postrádá tuhost, je zbytečně těžká a časem se prohne. Sololit je velmi příjemný materiál na práci. Ovšem pokud z něj uděláte základ náspu v podobě "mostu", který zakrytujete, tak se časem též zprohýbá. Toto je například vidět na prvních kolejištích ve smíchovském Království železnic.
Sololit lze využít k výrobě desek ovládacích panelů, nebo různých krytů. Pokud je dostatečný přísun materiálu, tak na různé drobnosti vyjde lacině než překližka. Ale platí varování před jeho nedostatky.
Pokud je třeba dělat velké desky na základ kolejiště, které mají určitou samonosnost, tak je nejlepší pracovat s laťovkovými deskami. Nikoliv s dveřmi od skříně (ty bývají z dřevotřísky).
Pokud se použije na desku kolejiště překližka, což je jedno z možných řešení, které se hojně využívá, je třeba nezapomenout na dostatečnou tuhost rámu, aby se celé kolejiště ve výsledku nekroutilo.

Ukázka rámu kolejiště (KŽM DDM Praha): http://zeleznice.ddmpraha.cz/wp-content/uploads/image/spodek/IMG_1118_upr_v.JPG
Ukázka využití sololitu na "mantinely" kolejiště. Jednak na hraně modelu, tak i dole v podzemí: http://zeleznice.ddmpraha.cz/wp-content/uploads/image/dod/dod_24_10_09/IMG_8184_v.jpg

Více fotek lze dohledat u nás na webu http://zeleznice.ddmpraha.cz a též je možno se nás tam na konkrétní věci zeptat. Krom velkého modelu totiž máme i několik malých domácích kolejišť, které nám lidé darovali a děti se na nich učí modelařině. Každé je jiné konstrukce a my známe jejich nedostatky.
V.
Registered user stoupa  mail  
11.02.2012 (8:01)  
Jéžíšmarijá! To je pozitivní bomba - článek! S dovolením, budu ho glosovat - doplním o vlastní zkušenosti, ale napíšu si to "bokem" ve Wordu.

Co je to zkušenost? Einstein (v CCCP "Prafesor Adinkámeň") ji definoval takto: "Zkušenost je množina neúspěchů, které jste nakonec přežili ..."

Sakra, todle je na extra rubriku "výměna zkušeností"... a to včetně prvotních vláčkodromů pro menší děti.
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2014 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko