..: Stavba základu modelového kolejiště :..

složení kolejiště, Holice 2008, foto: Matouš Danielka Většina železničních nadšenců zatouží nedlouho po zhlédnutí miniaturních vláčků, svižně se prohánějících po kolejišti na výstavě, u přátel či pouze na videu, po vlastním, byť třeba jen malém kolejišti. Po počáteční euforii, nevyšumí–li myšlenka z jakéhokoliv důvodu rychle do prázdna, vyvstane řada otázek, týkající se samotné výstavby kolejiště. Rozhodujícími faktory, které musíme ještě před samotným návrhem řešení zohlednit, jsou prostorové možnosti naší domácnosti, naše finanční zajištění a nadšení ostatních členů rodiny – především u praktické ženy nejspíš neshledáme podobné nadšení. Pokud se nám i přesto podaří získat dostatečnou podporu, můžeme se posunout o úroveň výše a zvolit typ kolejiště.

Typy kolejišť

Rozhraní segmentů (výstava 2008 KŽM z Prahy 3), foto: Matouš DanielkaKolejiště můžeme primárně rozdělit na tři rozdílné typy. Rozdělení částečně vyplývá z prostorové náročnosti, ale především z jejich modulárnosti, tedy schopnosti variabilně sestavovat jednotlivé díly kolejiště (je–li jich více). Jednoduše řečeno – pokud máme kolejiště klasické stavby, nemůžeme ho spojit s jiným, a tím si rozšířit prostor pro ježdění s vlakovými soupravami. Tato kolejiště bývají tvořena na jediné desce. Naopak pokud si postavíme tzv. modulové kolejiště, můžeme bez problémů jednotlivá kolejiště libovolně spojovat. Důležité je si uvědomit, co od kolejiště očekáváme a v neposlední řadě pro koho je určeno.

Jednolitá (klasická) kolejiště

Kolejiště Petra Jakubce na výstavě v Trutnově 2010, foto: Matouš DanielkaKolejiště postavená na jednom rámu se nejčastěji uplatnují pro „takové to domácí ježdění“ na nenáročných kolejištích menších rozměrů, které nejsou svázány žádnou normou stanovující rozměry a rozhraní základu kolejiště, neboť se v důsledku použití pouze jednoho rámu ani nepředpokládají žádné problémy vznikající spojováním jednotlivých dílů, a dále pak u projektů megalomanských kolejišť, kde je stěhování nemyslitelnou záležitostí. „Klasické“ kolejiště je vhodné především pro začínající a nenáročné modeláře.


Segmentová kolejiště

Segmentové kolejiště Milana Meisla ze Svitav, foto: Matouš DanielkaSegmentová kolejiště jsou tvořena dvěma a více díly (segmenty), které na sebe navazují pouze v jedné vzájemné poloze. Toto řešení nám poskytuje možnost maximální kreativity při návrhu, jelikož nezáleží na tom, kde budou napojeny koleje na hraně segmentů a také na tom, jakých rozměrů bude segment dosahovat, na rozdíl od níže popisovaného modulového kolejiště. Segmentová kolejiště jsou nejrozšířenějším typem a uplatňují se v případech, kdy navrhované rozměry celku přesahují možnosti požadované mobility pro klasická kolejiště, v domácích podmínkách i u velkých projektů.

Modulová kolejiště

Moduly Zababov, TT víkend Všestary 2006, foto: TrainmaniakModulová kolejiště jsou předurčená pro nejrůznější výstavy a setkání železničních modelářů. Od kolejišť je požadována vysoká variabilita – možnost spojování libovolných dílů ideálně v libovolném počtu za sebou (záleží opět na prostorových možnostech). Vlastní díly podléhají nejen běžným normám, bez kterých by kolejiště nebylo vůbec schopné provozu vlaků, ale také normám spolků sdružujících „moduláře“, z nichž jmenujme například Zababov. Normy se mohou navzájem nepatrně lišit a vymezují především parametry rozhraní modulů. Většina těchto modelářů si plnohodnotně „zajezdí“ až na samotném setkání, kam si přivezou několik svých modulů, jenž jsou následně spojeny s díly kolegů.

Diorámata

Dioráma Josefa Nalevanka, na pozadí Trainmaniaka na železniční modelářské výstavě v Chocni 2010, foto: Matouš Danielka Chcete si postavit modelové kolejiště takříkajíc za každou cenu, ale zjistili jste, že vám prostorové možnosti vaší domácnosti, bohužel, nedostačují? Nevěště hlavu – i pro vás je tu možnost, která je sice velkým kompromisem, ale jak říká známé přísloví – "lepší něco, než nic". Prostředkem k uspokojení vašich modelářských tužeb se tak může stát dioráma. Jedná se o opravdu malý model výřezu zemského povrchu o rozměrech například 30×15 centimetrů. Na takovém prostoru lze vymodelovat i velmi věrohodně vypadající úsek železniční trati, nebo cokoliv jiného, co nám naše fantazie a prostor dovolí. Zde si můžeme po stránce detailů opravdu vyhrát, protože se můžeme soustředit (i finančně) pouze na tento malý prostor. Učebnicovým příkladem jsou díla kolegy Trainmaniaka. Na ježdění s modely si však v tomto případě musíme nechat zajít chuť.

Co dál?

Sergej Roco ve velikosti TT, foto: Trainmaniak Pokud jste si již zvolili typ kolejiště, podle vašich možností a tužeb, pak můžeme popřemýšlet nad námětem krajiny a vytvořit prvotní plánek, který jistě nebude posledním. Obdobně jako ve stavebnictví je rozhodující vytvořit kvalitní projektovou dokumentaci, která nás ušetří řady budoucích omylů, a jejíž příprava zabere trochu více času. Samotný návrh můžeme realizovat například v programu WinTrack, s jehož pomocí se vyvarujeme například nereálně malých poloměrů oblouků kolejí. Někomu ale úplně postačí papír a tužka. Během návrhu a hledání vhodných modelů souvisejících staveb i další inspirace zjistíme, že k modelářství potřebujeme spousty rozličných spotřebních materiálů a nástrojů. Rovněž zjistíme, že k práci potřebujeme nejen šikovné ruce, ale také minimální znalosti z různých technických oborů, nejvíce pak asi elektriky, u které nevystačíme s poznatkem, že „kope“. Při relativně náročné stavbě můžeme v maximální možné míře využít vlastní kreativitu a načerpanou inspiraci u kolegů nejen na internetu. Po dokončení návrhu plánku kolejiště vybereme konstrukci, kterou si můžeme svépomocí vyrobit. Pokud si na tuto nejčastěji truhlářskou práci netroufnete, můžete ji přenechat profesionálům z oboru.

Jak a z čeho vyrobit kostru kolejiště?

Rámy kolejišť, foto: TrainmaniakMožnosti jsou dvě a záleží jen na autorovi, jaký materiál si pro zhotovení základu kolejiště zvolí. Prvním – a nejspíš v současnosti i nejpoužívanějším – materiálem na stavbu rámu kolejiště je překližka (a obecně produkty ze dřeva). Překližka si svou oblibu získala svou dostatečnou tuhostí, relativně nízkou hmotností a v neposlední řadě také snadnějším opracováním a spojováním. Další alternativu představují kovy, jako je ocel a hliník. Ocelový rám je dnes již spíše pozůstatkem minulosti, ale stále se, byť opravdu vyjímečně, používá, čehož je důkazem třeba kolejiště Království železnic na Smíchově, kde není třeba u kolejiště zohledňovat, díky už tak nulové mobilitě, hmotnost. Ocel se vyznačuje vysokou tuhostí, ale bohužel i vysokou hmotností, což kolejišti opatřenému tímto rámem předurčuje velmi nízkou mobilitu. Hliník, kromě toho, že se jeho jmenovec z filmu Marečku, podejte mi pero! odstěhoval do Humpolce, lze pak nejvhodněji využít na výrobu nohou kolejiště z jeklu při současném použití překližkového rámu kolejiště, což je asi jediný nejvhodnější způsob jeho využití.

Proč nemůžeme mít kolejiště jen tak na podlaze?

Model motorové lokomotivy řady 754, foto: Petr Lux Kolejiště opravdu není vhodné přechovávat a především provozovat volně na zemi. Jednak bychom ho vystavili vysoké prašnosti, nemluvě o mnohem větší možnosti (nechtěného) poškození, a jednak práce na něm není vůbec příjemná, což mohou potvrdit modeláři ze zmiňovaného Království železnic, kteří sice nemají kolejiště „jen tak na podlaze“, ale pohybují se přímo po něm (vyjma budov a jiných modelů předem sestavených), k čemuž jim slouží „těžkotonážní koryta řek“. Rovněž prohlížení modelů v úrovni očí, nebo trochu níže, je nesrovnatelně lepší oproti „leteckým“ pohledům.

Standardním řešením je instalace nohou k rámům kolejiště, a to nejlépe demontovatelných pro případ transportu. Z řady materiálů lze využít dřevo, zmíněné hliníkové jekly, nebo ocel (v případě ocelového rámu). Nohy je nejvhodnější na konci doplnit o patky s regulačními šrouby pro kalibraci výšky, což je nejpotřebnější u modulů vycházejících z jejich provozních náležitostí. Majitelé menších kolejišt s nutností vyšší mobility rovněž mohou využít nabídky vhodných stavebních koz, na které se po jejich rozložení kolejiště položí. Hrstka modelářů pak tuto problematiku řeší specifickým způsobem pomocí důmyslných sklopných mechanismů, které mají za úkol kolejiště vyzvednout, přiklopit apod. do míst s nevyužitým prostorem v místnosti (nejčastěji u stropu či stěny) mimo dobu jejich využívání. Jejich nevýhoda spočívá v pracné výrobě složitých zařízení a podstatě nulové mobilitě kolejiště mimo rozsah mechanismu díky jejich složitému upevnění.

Z čeho vytvořit základní tvar krajiny?

Polystyrenový základ krajiny, modul Zababov, TT víkend Všestary 2005, foto: Trainmaniak Každý modelář si dříve či později najde své osvědčené způsoby a materiály, ze kterých tvoří, a proto i tady nelze podat jednoznačně nejlepší recept na stavbu kolejiště, nicméně jsou i takové, které se neosvědčily a modelář by se jim tedy měl vyhnout. Jedná se zejména o spojení s jakýmikoliv potravinářskými produkty, u kterých hrozí napadení hmyzem a jinými škůdci. Některé tyto materiály a metody se využívaly dříve kvůli nedostatku vhodných a dostupných materiálů, což dnes již nepředstavuje žádný problém. Pokud jste si pro výrobu rámu kolejiště vybrali překližku, tak nebude od věci navázat spolupráci s tímto materiálem i při tvorbě základu pro krajinu a podkladu kolejiva. Výhodou je vysoká tuhost, nevýhody představuje pracovní náročnost a částečně i náročnost finanční. Překližková konstrukce bývá vyplňována polystyrenem, který se pro tento účel hojně využívá i samostatně pro svou snadnou opracovatelnost a malou hmotnost. Méně často se modeláři obracejí k použití králíkářského pletiva, jenž vytváří skořepinu krajiny pokrytou novinovým papírem. Ekology jistě potěší další využívaný druh materiálu, kterým je obyčejná vlnitá lepenka z kartonových krabic. Možná vás teď právě napadá otázka ohledně její tuhosti, ale vězte, že pevnost je dostatečná obzvláště v případě dvouvrstvých kartonů a vhodném způsobu rastrování. Vrchní část „terraformace“ pokrývá opět novinový papír, jemuž dotváří podklad ještě mřížkovaná páska, jakou můžeme znát ze stavebnictví (bandáže k sádrokartonu).

Pokud jste se dočetli až sem, pak Vám děkuji za pozornost. Doufám, že jsem Vás popisem zdánlivě klikaté cesty vedoucí k výstavbě modelového kolejiště neodradil od jeho realizace a naopak Vás železniční modelářství zaujalo, pokud se tak již nestalo dříve.


Matouš Danielka Poslat mail autorovi | 11.2.2012 (7:00)
Related newsopen/close

More on Modelová železnice

More from Česká republika (celá)


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
Registered user Alf 
13.02.2012 (21:29)  
K článku bych dodal,že je dobře ,že se tu modelářství připomíná,ale je fakt,že je to téma značně široké,viz předchozí komentáře..Na podrobné informace bych spíše odkázal na modely.biz kde se v diskuzním fóru dá najít myslím vše..Zde bych jen doplnil,že při plánování kolejiště je nutné i určité povědomí nejen o vzhledu železnice v reálu,ale i určité historické a provozní souvislosti..V "modelu" pak často vznikají za těžké peníze paskvily které s reálem nemají nic společného.S tím souvisí i volba modelářské epochy ,dle období které daného zájemce osloví,to opět souvisí se znalostí historie a reálií.Jinak všem začínajícím přeji mnoho zdaru.
Registered user Dýka 
13.02.2012 (15:57)  
V TT je úprava výhybek taky velice jednoduchá - u výhybek EW2 a EW3 s pružnými jazyky se jazyky napájejí z přilehlé opornice (je to vlastně pružné pero) a přestavník/relé přepíná srdcovku podle polohy výměny. Ani v digitálu s tím nemám problém.

Ad zabezpečovačka:
Myslím si, že postačujícím minimem pro reálné ztvárnění provozu je závislost návěstidel na pojížděných výhybkách, což je věc, kterou zvládne snad každý, kdo ví, jak funguje dvoupólový přepínač. Případně ještě relé 8410 pro zajištění závislosti vjezdových a odjezdových návěstidel na stejném zhlaví (aby nešlo postavit volno pro opačné směry). Bude to sice odpovídat jen mechanickým ZZ, ale pro běžné účely to naprosto postačí. Ostatně - kolik je u nás takových stanic v provozu. :-)
Případně lze doplnit izolovaným úsekem ve zhlaví pro blokování výměn projíždějícím vlakem (i když na tohle je lepší digitální provoz, protože tam je šťáva v kolejích pořád - jako ve skutečnosti) a hned je to na úrovni elektromechaniky.
Registered user VencaM 
12.02.2012 (21:02)  
-rpet
Popis dlouhý, ale úprava samotné výhybky je kratší, než mě trvalo napsat ten text. Pokud se ta výhybka pokládá nově, tak to je jen pár minutek navíc a pokud je ta výhybka již položená, tak je to vlastně stejné. Jsou mnohem horší věci.
V.
Registered user Etienne  mail  
12.02.2012 (20:49)  
Na svém kolejišti využívajícím kolejivo Fleischmann se mi v analogu podařilo docela elegantně poradit si s problémem "zabezpečovačky" - využil jsem tzv. "denkende Weichen", doslovně "myslící výhybky", které vedou proud jen na ten směr, na který jsou přehozeny. Źádné izolované úseky apod, jen člověk musel dávat pozor, aby výhybky byly vždy správně přehozeny. Fungovalo to parádně, digitálem už dnes spousta problémů odpadá
Registered user rpet  mail  
12.02.2012 (16:10)  
je to fakt zajimavy, ale musi to byt strasnej porod, a na to ja nemam nervy ;)

jinak tedy z onoho teoretickyho pohledu by vlastne nemusel byt problem, postavit "malou zabezpecovacku", protoze kdyz umite izolovat jednotlivy polohy vyhybek (coz asi je nejtezsi usek u zabezpecovacky tak maleho kolejiste - myslim rozmerove maleho), tak udelat KO a navazne pak TO spolu s navestenim uz by melo tak nejak jit, vcetne "jednoducheho" hradla?? preci jen, ty veci byly tenkrat hodne modularni, a azd71 se dalo kombinovat opravdu pekelnym zpusobem, co pamatuju... dnesni technika je samozrejme jinde, o tom zadna...
Registered user VencaM 
12.02.2012 (2:10)  
->rpet
Používáme klasické kolejivo Pilz (dnes Tillig H0 clasic Gleissystem). Výhybky jsou stavebnicové a lze je dokonce zakoupit v rozebraném stavu. Srdcovka je z jednoho kusu z hliníku. Ve stavebnici je dodáván i měděný plíšek, který spojuje srdcovku s oběma jazyky. Jazyky jsou tvořeny krátkou kolejnicí a jazykem uloženým v čepu. Dohromady to tak tvoří jeden vodivě propojený celek, který je napájen přes přilehlý jazyky.
Toto řešení není však dostatečně spolehlivé a snad každý modelář zná, jaké problémy jsou třeba s Prasátky T211. Navíc jsme občas měli problémy s některými podvozky, které nám při jízdě do odbočky propojily odlehlý jazyk s opornicí a celé to šlo do zkratu.
První věcí je tedy odstranění toho propojovacího plechu pod srdcovkou. Poté se pod srdcovkou vyvrtá díra a přiletuje se na ní zespodu drát. Ten se přivede společně s dráty od kolejí k relátku a zapojí se na kontakty. Tím je zajištěno, že při přestavení výhybky se vždy pustí do srdcovky jeden pól. S jistou mírou odvahy lze tvrdit, že nejpozději na druhý pokus bude zvolena správná kombinace zapojení :)
Ještě je třeba vyřešit jazyky. Ty krátké kolejnice mezi srdcovkou a čepovými jazyky je třeba trochu opilovat, aby se nedotýkali srdcovky. Po sestavení výhybky, nejlépe ještě před pokládkou, se propojí tato kolejnice se svojí opornicí drátkem a tím je zajištěno pevné, trvalé a spolehlivé napájení této kolejnice. Ovšem pozor. Ten drátek je třeba letovat na vnější stranu kolejnice, tj. tam, kde nejezdí okolek :)
I v případě, že dojde k závadě na kontaktech (je jedno, jaký je důvod), tak je bez napájení pouze srdcovka, ale jazyky jsou stále napájeny. S trochou dobré vůle takovou výhybku přejedou i stroje s kratším rozvorem.

Další využití kontaktů na relátkách je potom ke zpětné vazbě do ZZ a nebo je lze využít na vazbu k další odvratné výhybce (kolejová spojka).
Původně jsme na kolejišti měli tovární přestavníky PILZ. Ty však šly pryč asi po měsíci provozu pro svoji vysokou nespolehlivost. Telefonní relátka jsou prakticky nezničitelná. Provozně si nepamatuji za posledních 10 let jakoukoliv závadu. Jediné co opravujeme, tak jsou závady vzniklé vnějším zásahem. Většinou někdo strká ruce kam nemá.
Samotná výměna je ovládána z relátka táhlem. To je přiletováno na kotvu. Je několik způsobů, jak tuto část udělat. Záleží hlavně na prosotru. Ten nejvyspělejší systém má z drátu udělanou pružinu, která zajišťuje jazyky v obou krajních polohách. Ty ostatní to taky umí, ale je větší práce je nastavit a tento pružinový způsob má i další výhody. Ovšem je choulostivý na mechanické zásahy zvenku.

Přidám link na obrázky, které jsem na net již dával. Je tam vidět několik typů umístění. Zásadní je, že tyto přestavníky je možné mít přístupné jak zespodu kolejiště, tak i z vrchu. Další výhodou je, že je lze demontovat a vyměnit bez nutnosti zásahu do kolejiště (většinou).
http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1676638
Postup výstavby s kolejivem Pilz je k vidění zde: http://share.ovi.com/album/VencaM.Depo

Ke kolejivu Pilz máme ještě pár dalších zlepšováků, které vymysleli naši předchůdci na Podbabě před více jak 20ti lety. Jako třeba sestavování zhlaví na míru z nedělených prutů, transformace výhybek na obloukové nebo Y, Výroba oblouků vlastních poloměrů (předchůdce flexikoleje) a další. Pokud je zájem můžeme poradit.

V.
Registered user rpet  mail  
12.02.2012 (1:25)  
tedy panove, to je sila :) nic stavet nebudu, protoze releovku jsem strasne zral (ve svy dobe), proto je jasny, ze bych mel doma perfektne vydratovany ramy, ale kolejiste by stalo... :)

jinak ta zmena polarity srdcovky - to FAKT jde u tak malyho rozmeru udelat?? to musi byt sileny, vzdyt spodek ty veksle je plastovej, jen temeno je v tom plechu, nebo se pletu?? kazdopadne, to uz je snad na metal...
11.02.2012 (23:44)  
Materiálů, které se dají využít ke stavbě rámu a krajiny kolejiště je mnoho a záleží na tom, s čím člověk rád pracuje. Zvláště u menších kolejišt se dá rám vytvořit z toho, co dům dal. Já například objevil ve sklepě starou postel, krerou jsem pro potřeby zamýšleného kolejiště upravil. Vvybral jsem rám a po stranách pomocí desek rozšířil do požadovaných rozměrů (VencaM ty rozměry odhadl správně).

Velmi se mi při stavbě hrubého terénu osvědčila montážní pěna na okna, která se po zatvrdnutí seřeže do požadovaného tvaru.

Zabezpečení kolejiště je opravdu různorodé a vymyslet a realizovat se dá v zásadě cokoliv. I na malém kolejišti si člověk může vyhrát se zabezpečením, stavěním vlakových cest apod.

Rád bych ale apeloval na všechny železniční nadšence, kteří si stůj co stůj chtěji zítra začít stavět kolejiště: Pokud nemáte jakékoliv znalosti (drážní předpisy, modelářské postupy,atd.), vydržte ještě chvíli a sbírejte informace o provozu, jak co postavit, malujte si plánky, jak by to mohlo vypadat, navštivte modelářské kluby a kolejiště,... Vyhnete se tak tomu, že se z Vašeho kolejiště nevyklube vlakodrom, ale třeba střídmější a o to hezčí kolejiště.
R.
Registered user VencaM 
11.02.2012 (23:07)  
K materiálům bych doplnil i extrudovaný polystyren. To je takový polystyren bez kuliček. Při zpracovávání je ho možno řezat obyčejným řezákem a hlavně nedělá bordel v podobě kuliček. Strašně prima materiál. Je to vlastně montážní pěna prodávaná od metru, nikoliv od plechovky.

Pak tady stoupa zmiňuje "negativní reliéf". Pokud se nepokládají koleje přímo na dřevěný podklad, ale až na polystyrenové desky (tloušťka na krajině od 2 cm), tak tento problém odpadá. Lze pak dělat propustky, příkopy, popelové jámy a další věci.
Právě proto máme na našem kolejišti ty sololitové mantinely. Jejich účelem je zakrýt bok kolejiště, který je jednak nevzhledný (odhalená deska a na ní polystyren) a hlavně láká nenechavé dětské ručičky ke dloubání kuliček.
V tomto případě je sololit velmi vhodný materiál. Hlavně kvůli jeho dostupnosti a snadné opracovatelnosti. Hlavně pokud to mají dělat děti.

Stoupa taky zmiňuje blbuvzdornost (též platí pojem trotlfest). To je vlastnost, kterou má mít nejen stavba kolejiště, ale také jednotlivé části modelu a zabezpečovačky (HW i systém obsluhy). Tato vlastnost se vztahuje i na dospělé (někdy horší, než děti). Pro děti platí jiný pojem a tím je dětemvzdornost. Na děti se vztahují trochu jiné standardy vzhledem k jejich nenechavosti a touze vše prozkoumat.

->Zabezpečovačka
Není-li člověk vystudovaný znalec přes elektriku nebo elektroniku, programátor nebo cvok. Tak na menším domácím kolejišti si vystačí s jednoduchou zabezpečovačkou. Vypínač nebo 2 tlačítka na vhybku nebo na návěstidlo. Úseky nejlépe řešit jednou společnou kolejnicí a druhou přerušenou a tím rozdělené kolejiště na úseky.
Ovšem mladší kolega i na domácím kolejišti o rozměru 1,2 x 1,5 v H0 (snad mu nekřivdím s rozměry) laboruje s relátky na tišťáku, přes které má vazbu, jestli mu na návěstidle bude svítit volno nebo 40 a volno. Také mu to umí zablokovat rozsvícení bílé pro posun při rozsvíceném volnoznaku a podobné věci. Bylo to jen několik hodin vysvětlování a sestavování zapojení tužkou po papíře. Třeba sem něco doplní sám ze svých zkušeností.

Pokročilá zabezpečovačka má nespočet podob a záleží jak moc se chce člověk přiblížit reálu. Na našem kolejišti jsme začali již na počátku 90.let se stavbou zabezpečovačky pomocí logických obvodů (AND, OR, RS klopný obvod, ...). Ovšem z jistých důvodů jsme museli před 2 roky přehodnotit své plány a momentálně se začínáme zabývat procesory a podobnými blbinami.
Ovšem kolejiště je již téměř 20 let v provozu a v některých stanicích slouží stále trvalé provizorium v podobě vypínačů na úseky a vypínačů výhybek (používáme telefonní relé se zpětnou vazbou a přepínáním polarity srdcovky). Spolehlivé a účinné (=blbuvzdorné a uspokojivě dětemvzdorné).
Jinak co kolejiště, to originální systém. Snad nikdy jsem neviděl 2 stejné.

Pokud však někdo chce začít se stavbou kolejiště, tak to velmi pěkně vystihl stoupa. Knihy pana Zusky jsou základ. Mnoho věcí se nemění. Pak hlavně koukat kolem sebe a ptát se. Ptejte se na fórech, ptejte se v klubech, ptejte se znalých lidí.
Pak bych doporučil návštěvu na Smíchově. Tam je hodně vidět, jak se to nemá dělat. Krátké stanice, nevhodné kolejové uspořádání a spousta nesmyslů ve stanicích a v krajině. Ovšem povrchovou úpravu mají zdařilou.

V.
Registered user Koudy 
11.02.2012 (20:09)  
Zabezpečovačka se dá řešit různě - od zmíněných přepínačů - zelená/červená, kde si rozsvítím, co chci, až po skutečné elektronické stavědlo, releovku, elektromechaniku. Uznávám, že poslední 3 možnosti nejsou pro "každého modeláře", spíše pro "blázny zabezpečováky" :)
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2024 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko