V nedávno zveřejněném „Výběru šotoklubu“ jsem zmínil německou oblast Harz, kde jsou v pravidelném provozu parní vlaky o rozchodu 1000 mm. Tímto článkem bych se rád k našim, již dvěma, harzkým návštěvám vrátil. Zní to až neuvěřitelně, že v Německu, v jedné nejrozvinutějších zemí světa, lze v 21. století spatřit parní osobní vlaky, odjíždějící dopoledne každý den každých 45 minut (!) na Brocken (1 125 m n. m.), na jehož výrazný vrchol zamíří vlakem nebo pěšky tisíce turistů.

S nápadem navštívit Harz na Silvestra, resp. na Nový rok přišel M. Válek. Řekli jsme si prostě, proč ne? Může to být zajímavá alternativa k „tradičnímu“ trávení posledního dne a večera roku. Levné a kvalitní ubytování seženete na internetu poměrně snadno. První návštěvu jsme tedy realizovali na samém konci roku 2015. Kromě prvních pár hodin Nového roku 2016, kdy svítilo slunce, nás po celou dobu provázela šedivá obloha a podobně šedivá krajina, což ostatně vidíte na fotografiích. I tak nás ovšem Harz a především provoz zaujaly natolik, že jsme se rozhodli návštěvu přesně po roce zopakovat. Doufali jsme v alespoň trochu lepší počasí… A bylo nám přáno!

29. prosince 2016

„Časně ráno“, tedy zhruba kolem jedenácté dopoledne, vyrážíme z Prahy. Míříme do obce Benneckenstein, která leží na tzv. Harzquerbahn, kde lze u rybníčku v tuto dobu vyfotit parní vlak v protisvětle. Že se to podařilo, dokládá titulní fotka. A takto jasná obloha vydrží až do 1. ledna! Hezký začátek akce. Dobře naladěni pokračujeme do Blankenburgu, odkud mimochodem vychází zajímavá elektrifiková trať Rübelandbahn. Zamluvený apartmán je nad očekávání komfortní.

30. prosince 2016

Pochopitelně nás zajímá turistická Brockenbahn. Začíná ve Wernigerode, kde si z lávky prohlížíme výtopnu – točna, země typicky černočerná a mastná, čtyři zatopené lokomotivy, personál v odpovídajícím pracovním oblečení … 2017? Za 39 eur na osobu si kupujeme zpáteční jízdenky, odjíždíme prvním vlakem, který je zcela zaplněn. Trať nejprve vede doslova středem města, přes rušnou křižovatku (zde lze fotit jen v letním období, slunce je v zimě příliš nízko), aby pak v mnoha obloucích v údolí Drängetal vystoupala do stanice Drei Annen Hohne, odkud prudce stoupá na Brocken. I přes značný chlad stojíme na plošině posledního vagónku, lokomotiva supí do kopce… Zážitek! Na Brockenu trávíme celý den, je zde neuvěřitelné množství lidí. Vlaky lze v údolí a na úbočí vrcholu pozorovat velmi dlouho před příjezdem, neboť trať obtáčí celý kopec prakticky v kruhu. Jen se divíme, že i při teplotě pod nulou mašiny téměř nekouří. Kombinace přehřáté páry a nízké vlhkosti okolního vzduchu? Přichází soumrak a s ním očekáváný záběr se sluncem, povedlo se! Do zpátečního vlaku se ani nesnažíme nastoupit, lidé stojí i na přechodových můstcích vozů. Tedy, v takové zimě jet asi hodinu na plošině, brrr… Fotíme poslední vlak, téměř za tmy, zpátky nekompromisně zabíráme místa uvnitř, je to boj. „Ženy a děti první“ už dávno neplatí. Pustil bych alespoň sednout vedle stojící paní, ale kolegův nekompromisní příkaz: „Seď,“ mě vrací do sedačky. V Drei Annen Hohne už za tmy sledujeme dobírání vody.

31. prosince 2016

Silvestr v Harzu znamená, že vlaky jezdí zhruba do druhé hodiny odpolední. Včerejší přelidněný Brocken nám stačil, jsme proto rádi, že ráno sami z mýtiny opět u Drei Annen Hohne fotíme a pak pozorujeme náš oblíbený brockenský vlak. Trvá opravdu dlouho, než přijede až k nám. Ale je to moc hezké čekání, vlak je totiž slyšet dlouho předtím, než se v dáli objeví, ozvěna výfuků lokomotivy se pak rozléhá celým údolím. Ještě nás čeká Harzquerbahn, konkrétně vesnice Elend. Fotomísto v lese, byť kousek od silnice, je příjemným ukončením (nebo počátkem?) Silvestra.

1. ledna 2017

Jak na Nový tak po celý rok, a proto jsme brzy ráno opět s fotoaparáty u kolejí. Mrzne, slunce pomaličku stoupá nad stromy. Na klasický „fotoflek“ u jediného harzkého tunelu paprsky už dosáhnou, u nás je ovšem tma a jinovatka. Fotíme zde ještě další spoj, no není to krása?! Přejíždíme a pak přecházíme na místo pro mne nejhezčí. Vyhlídka nad údolím Thumkuhlental je prostě parádní. Vlak, tedy přinejmenším kouř z lokomotivy, lze z tohoto bodu pozorovat prakticky celou dobu od výjezdu z Wernigerode až téměř do Drei Annen Hohne, to jest zhruba 30 minut. Jako bonus je odsud za dobrého počasí vidět vrchol Brockenu. To je alespoň začátek roku!

Přesunujeme se na Selketalbahn, konkrétně k zastávce Sternhaus-Haferfeld. Ještě předtím se ale zastavujeme mezi Quedlinburgem a Gernrode, kde si nenecháme ujít motorový vůz. Pak už parní lokomotiva 99 6001 veze soupravu červeno-krémových vagónků z Gernrode přes Alexisbad do Hasselfelde. Oproti Brockenbahn je tato trať podstatně méně frekventovaná, ale o to klidnější a myslím, že co do krajiny i hezčí. Trať se různě klikatí přes louky, vede údolím, městečkem Alexisbad, až nakonec přes horizonty u Hasselfelde. Blízko stanice Stiege se na trati nachází technická zajímavost, kolejová smyčka, která slouží k „otočení“ lokomotiv. Zde je ještě mnoho míst, stojících za návštěvu. Nad Stiege fotíme vlak už za soumraku, odlesky jsou samozřejmostí.

V Harzu je prostě hezky, těšíme se na další setkání s Harzer Schmalspur Bahnen! Přidáváme pár záběrů, podobné lze díky každodennímu provozu pořídit prakticky denně. Děkuji kolegům M. Válkovi, Tomáši Kubovcovi a topičovi (jenž se mimochodem ukázat být velmi zdatným kuchařem!) za spoluúčast a poskytnutí fotografií.

Autorský text.

Odkazy: Pohoří Harz na Mapy.cz