Tak jsem do toho "portfoliáckého" mlýnku na maso přece jen vstoupil. Kdo jsem? Někdy sám nevím, ale vím, že jsem a jsem moc rád, že jsem. Má to být souhrn roku 2007. Na podobné šablony moc nejsem, tak proto si i tohle udělám „po svojemu“. Každý tady psal o úspěšnosti roku. Kde je ta hranice úspěšnosti? Na oplácávání svých vlastních ramen mě nikdy neužilo, protože jsou tady jiní fotografové s velkým "F". Přesto se pokusím sebe a ten "jiný pohled na věc" v souvislosti s železnicí aspoň trochu obhájit. Safra, kde je ta múza, která by to za mě napsala...nebo mě aspoň políbila?

Payus a železnice

Proč ta podmanivá železná kráska vtvarovaná do kolejnic? Moje ostravská rodná hrouda a domovina je díky průmyslu protkaná železnicí a vlak se pro mě stal symbolem nejen dalekých cest chtěných či nechtěných. Jako dítě jsem zažíval nastupování mezi uhelnými vlaky na špinavém nádraží Ostrava-střed do patrového couráku směr Beskydy, v pozdějších letech jsem se „smykal“ na nekonečných cestách na internát do Turnova (Tak schválně...kdo si z vás pamatuje noční rychlík Kriváň s barevnými vagóny DR, spojující Košice s Libercem, odjíždějící z Vítkovic přesně o půlnoci?) a pak i na vojnu do jihočeského Písku. K železnici mě přitáhla potřeba, takže ať chci nebo nechci, železnice se mi už dávno napořád vryla do života...nepříjemně svou špinavostí,zdlouhavostí i zimou v zimě, ale taky moc příjemně…pšššt. Stala se však pro mě (myslím tu železnici) v opačném důsledku „jen“ běžnou součástí života a prostředek k přesunu z bodu A do bodu B. Pak také hodně častý pomocník při mých hodně častých cyklistických toulkách mimo Ostravsko. Kolo a cestování je vlastně můj život a železnice se po letech stala nedílnou a už i přitažlivou součástí tohoto života.

... a ŽP

Rok 2006 byl rokem, kdy jsem podlehl internetové globalizaci, díky níž jsem úplně náhodou narazil na ŽP. Některé fotky v galerii mi ukázaly železnici v hezkém pohledu a také hlavně díky chlapíkovi s nickem ŽelAm, který mě přes emaily do železnice zasvětil obsáhleji, jsem začal této okouzlující železné krásce podléhat a trochu rozumět (semafory i zatáčky se mě však ještě dlouho pevně držely). Tyto dvě osobité fotky s rukopisem ŽelAm a poté i jiných železničních fajnšmejkrů mě pak nasměrovaly k vlastním fotopokusům v roce 2007.

Na železničních fotkách se mi líbí krajina s hradem a panoramata hor, mosty, či jiné výrazné konstrukce, změť kolejiště v zlatavé záři slunce naproti, dynamika jedoucího vlaku, chaos a frkot na nádražích…prostě všechno, co neukazuje pouze vlak, ale vlak by se naopak při troše štěstí mohl stát zajímavou součástí snímku.

Na krásných místech to fotí samo, ale co vymyslet na místech, kde lákadla nejsou? První fotka, kterou jsem na ŽP poslal, prošla. Fotil jsem pavučinu křivých kolejí a náhodou se tam setkaly "muvka" s mašinkou. Fotka chaosu, do kterého vjede vlak a nebo-li škaredé místo ve snaze ukázat aspoň trošku zajímavější. Takových míst je přece kolem nás hodně. Možná si přeji, aby ten, kdo si mé fotky prohlíží, v nich viděl nebo hledal i něco navíc, než jen pouhý vlak. V tu chvíli to na tom místě prostě vidím jinak než „správně“ a tím mnoha "ortodoxním" piju krev.

Jenže jiný už nebudu a ani nechci být (nebo neumím být?). Pořád budu hledat nové pohledy a z mraků se budu snažit udělat spojence, i když to jde děsně těžko. Když já vždycky ve všem a všude chtě nechtě nějak vyčuhoval, rebeloval a tohle problematikum se mě holt stále drží. Navíc jsem ještě k tomu všemu takový mamlas, že si i krátkou chvíli u kolejí většinou dokážu okořenit nějakým psychickým a fyzickým testíkem.

Nebudu se moc rozepisovat, odkud jsem co fotil, aby se nenašel další takový cvok a nechtěl to napodobovat. Nejde o fotku, ale o zdraví. Chcete radu? Teda...je jich víc. Tak například...neskákejte do kolejiště za projíždějící slony (i kdyby to mělo být ukázkovým judokotoulem), pokud už nemáte v kolejišti naaranžovanou peřinu. Skok ležmo do těch špičatých šutrů není zrovna moc pohlazením. Nelezte na zrezivělé roury a navíc na území, kde nemáte co dělat...zvlášť, když už je urezlý i žebřík. Protože pokud se nepropadnete, může vás chytit a sežrat hladový štěkatér sebevědomého a s vidinou odměny nabuzeného strážného. Nelezte na doutnající oplocenou haldu. Může vám být i přes zimu horko od noh, můžete se propadnout do nějaké vyhořelé dutiny a i ten štěkatér leze nahoru po čtyřech rychleji, než taky po čtyřech lezoucí člověk. Strážný tam nepoleze, jen dá pejsánkovi povel „přines“. Nechoďte po mostě, kde není "podlaha". Kdovíkde vás z těch rybářských sítí pak vytáhnou. Nelezte před jedoucí vlak. Může být rychlejší než vy a silnější je určitě. Nestrkejte hlavu tam, kam nemáte. Nevíte, co v ní můžete mít pak.

Názor na Tatry a Bezpráví. Pod Tatry mám v plánu se s kolem někdy někde nějak dostat a jsou pro mě hodně lákavé. Jestli pojedu poblíž nějakých kolejí, tak se určitě na malou šotochvilku zastavím . Přes Bezpráví projíždím vlakem často, ale…je tady jedno velké "ale"...neláká mě. Sice jsou odtamtud hezké fotky vlaků, ale jako místo pro "výlet" mě opravdu tak nějak moc neláká. Dám příklad. Tolik fotogenický (nejen pro vláčkáře) Český ráj si doslova s foťákem a na kole užívám, ale železnici jsem si stejně fotil v rozporu s „pravidly“…po svojemu. Bezpráví mě nemagnetizuje, protože tam není toho moc co vidět. Vlastně pardon, je...vlaky, ale jen vlaky...to není nic pro mě, no ni? Beztak bych tam zase našel nějaký "jiný pohled" a tohle znevážení mekky by mnoho z klasických šotoušů nepřežilo :-) Ale nikdy neříkám nikdy, třeba tam vybudují dokonalou cyklostezku a já mu přijdu na chuť. Podle mě je v republice zatím mnoho jiných fotogeničtějších míst. Nevím jak vy, ale už se hrozně moc těším na jaro. Na to, až opustím ulitu okoukaného domova a s mapou a foťákem po ruce šlápnu do pedálů. Na nezapomenutelný první jarní den 2007 jsem měl naplánovanou hřejivou projížďku po rozkvetlých kopcích v okolí beskydské Čeladné, jenže počasí si zavtipkovalo a tentokrát mi rebelantství vrátilo. Místo projížďky v kraťasech a větrovce jsem se prodíral sněhem ke kunčickému viaduktu…nu což, dobře mi tak. Na takovéto pestré jaro plné motýlů jsem si holt ještě pár týdnů musel počkat.

Ták...výpotek zvaný Payusfólio mám už za sebou. Nedělám si iluze a vím, že nesrozumitelný pro mnohé z vás zůstanu stále. Múza bohužel žádná nedorazila, tak tento výtvor taky podle toho vypadá. Snad nemám nikoho z Vás na svědomí. „Morituri te salutant…“...je to obrazně řečeno, ale řeknu si to pokaždé, když sem na ŽP nahrávám fotku a stejně tak i při vydání tohoto portfolia. „Na smrt jdoucí vás zdraví…“, tak mě rozneste na kopytech v té vaší komentaréně. Mějte proto jako já úsměv ve tváři a bavte se tím, že jste. Život je pestrá a rozmanitá hra i když ne vždy se daří...

P.S.: mám rád gorilu s banány a červenými brýlemi a nikdy jim neodpustím, že mým očím navždy ukradli duhovku...toť mé oblíbené HV ;-)