Jsem rád, že jsem byl také osloven redaktory ŽP, abych se přidal k tomuto zajímavému projektu. Dlouho jsem nepřemýšlel a pustil se do psaní. Je zajímavé o sobě psát a vědět, že lidí co budou nad mými větami přemýšlet, nebude zrovna málo. Takže prosím, mějte k textu určitou shovívavost a pochopení. K železnici jsem se dostal zřejmě tou nejzvláštnější cestou a přitom tak jednoduchou, ty stříbrné rovnoběžky jsem si zkrátka zamiloval hned odmalička. Rodiče si pořídili auto až v předminulém roce a do té doby byla drtivá většina rodinných výletů či návštěv u příbuzných v režii vlaku. Narodil jsem se v Boskovicích, ale bydlím v Blansku a už v předškolním věku jsem často s rodiči jezdil vlakem do nedalekých Doubravic nad Svitavou, za babičkou, dědou a strýcem. To byly moje první zážitky s železnicí, vždy jsem si přál jet v prvním voze, koukat prosklenými dveřmi na koleje, jak ubíhají pražce a jak jeden z brněnských brejlovců odvádí svou každodenní práci na jednom z osobních vlaků z České Třebové do Brna. Tehdy se začalo v mé hlavě rodit něco jako nadšení a fandovství pro železnici. Jenže muselo uplynout mnoho let do doby, než jsem vzal do ruky svůj první fotoaparát. Byl ruský, značky VILIA, vyráběný před 30 lety a který mi brzo přestal stačit.

Doba digitálních fotoaparátů se teprve rozjížděla, a tak jsem si pořídil Prakticu MTL3. S ní se fotilo obtížněji, ale už první výsledky byly slušné. Jenže to už brejlovcům, sergejům a zamračeným na „mé“ trati odzvonilo, u trati stály novotou zářící sloupy a nástupiště a já měl radost z elektrického provozu. Po dalších letech jsem si uvědomoval, že chci fotit více, dokumentovat různé akce, fotit přírodu a nestát pořád jen u trati. Ceny digitálních fotoaparátů se snižovaly a tak jsem si v létě roku 2006 pořídil přístroj značky KODAK Z740, se kterým fotím dodnes, ale už opět vyžaduji a cítím potřebu nového fotoaparátu.

Každý, kdo shlédl mé fotografie na těchto stránkách, jistě poznal, že se řídím heslem: „všude dobře, doma nejlépe“. Na trati 260 jsem doma, především u tunelů mezi Blanskem a Brnem v údolí řeky Svitavy. Takže není žádný problém spatřit mě na jednom ze sloupů TV nebo jen tak viset na nějaké větvi blízkého stromu. Okolí tratě je v každém ročním období jinak krásné a jinak zajímavé, ale těch mimořádností, co se týká provozu, se zde tolik nevyskytuje. Nákladní doprava je o mnoho slabší, než třeba na trati přes Tišnov. Každoročně zde projede nějaký odklon kvůli mimořádnosti na trati 250 nebo 270, občas se zde koná nostalgická jízda. Ale ve své podstatě je zde každý den zaběhlý stejně tak, jako ten předešlý. Na trati se za celý den můžeme setkat s vozidly řad 242, 350, 362, 363, 560, 810 (vloni i 854) nebo v čele manipulačních vlaků 210 + 704 (708), 731, občas sem zaskočí stroje řady 230.

Mým životním cílem je stát se strojvedoucím, snažím se pro to dělat mnoho, ne vždy mi vše vyšlo, ale důležité je se nevzdávat. Nevlastním žádné režijní výhody a ve svých letech si také nemůžu moc vyskakovat, takže na své výlety za železnicí využívám jízdenky typu SONE+ nebo síťovek. A co jsem tedy na cestách v minulém roce zažil?

První změnou, kterou jsem postřehl v prvních lednových dnech 2007, byla demolice bývalého stavědla č. 1 přímo v železniční stanici Blansko. Dobře se z něj fotilo, při pohledu na něj si člověk vzpomněl na provoz v parní a motorové trakci, uvědomil si, že opět zmizela památka, kterých už u tratí několik let rychlé ubývá. Ale osud si nevybírá, blanenské stavědlo bylo v dezolátním stavu.

V únoru jsem jel se svou slečnou na lyžařský zájezd do Rakouska a odjezd autobusu brněnské cestovky byl v brzkých ranních hodinách a pro jízdu z Blanska do Brna byl R 377 Galileo Galilei ideálním spojením. To jsem ještě netušil, že bude od prosince tento vlak přeřazen do druhu EuroNight a veškeré zastávky v trase Brno – Praha, kromě Pardubic bude nově projíždět. Novinkou je, že díky českotřebovkým radním a veřejnosti budou od 2. změny GVD vlaky EN 376/377 opět zastavovat!

Třetí měsíc minulého roku nikterak nevybočoval z normálu. Ale pomale jsem pociťoval blížící se jaro, slunce už nabíralo na síle a já se vydal pro pár úlovků. Ty první patřily dvojici lokomotiv 363.015+011 v úseku Blažovice – Ponětovice, prakticky celý tento den byl ve znamení hezkých fotografií a štěstí na stroje. Ještě toho dne večer přijela do Blanska Terezku 854 203, která vozila v pracovní dny kromě pátku poslední vlak z Blanska do Brna (Os 4757). Celá kapitola tohoto spoje je poměrně zajímavá, protože první měsíce jezdila hydra v závěsu vlaku 4758 z Brna do Skalice nad Svitavou a v Blansku se odvěšovala. Jenže vlak od Brna do Blanska přijížděl ve 22:30 a hydra měla ve 22:32 odjezd do Brna. Takže už jen tyto dvě minuty svědčí o mnohém, o šetření a logice při tvorbě jízdního řádu. Když měl vlak od Brna zpoždění, automaticky jej převzala i hydra do Brna, ale ani při včasném příjezdu 4758, nestihl nikdy 4757 odjet včas. Naštěstí se na jaře od tohoto řešení upustilo a hydra začala do Blanska jezdit soupravově někdy okolo 21:30 z Brna, s tím, že v Blansku půl hodiny čekala na své cestující, kteří se vždy dali spočítat na prstech jedné ruky.

Vždy když svítilo sluníčko a měl jsem trochu času, hledal jsem nová místa na focení. Jednou jsem se opět vydal k Novohradským tunelům do kopce, ze kterého jsem ještě nefotil. Nechtěla se mi obcházet řeka a tak jsem si veřil, že přes ní dokážu přeskákat po větších kamenech, jak to dopadlo vidíte na jedné z fotografií. Naštěstí to foťák obstál bez úhony, pouze já jsem z březnové koupele dostal rýmu. Ale jak se říká, za blbost se platí.

V dubnu jsem oslavil své osmnáctiny. Nepamatuji si hezčí měsíc, pořád svítilo slunce, už dobře hřálo a na trati bylo co k vidění a focení. Od vydařených snímku z trati 300 v okolí Vyškova, tak po „domácí“ fotky se slovenskou CocaColou v čele vlaku EC 173 Vindobona, nebo Cargovky při jízdě s Orient Expresem. Sotva se okolí tratě zazelenalo, tak na trať vyjela MUVka a chemickým postřikem ničila plevel a trávu v kolejišti a náspu. Zajímavé bylo spatření plecháče 242.210, který zanedlouho obdržel nový lak. Koncem měsíce se uskutečnil přetah různých vozidel z DKV Brno do depozitáře v Chomutově. Ten jsem zvěčnil nedaleko obce Čebín na Tišnovsku. Nejvíce líto mi bylo brněnského albatrose, ten měl v den mých patnáctých narozenin poslední veřejnou nostalgickou jízdu v okolí Brna a pár dnů po mých osmnáctinách vyjel zařazen v soupravě nevšedního vlaku až do Chomutova. Na to se nedá zapomenout...

V měsíci květnu jsem dal ruce od železnice trošku dál, jednak to byl měsíc plný lásky, ale pro mě i napětí a nervozity. Ne ne, žádné zkoušky či maturity, byl jsem po rocích snahy nominovaný do kádru reprezentačního družstva ČR na mistrovství světa dorostenců v kuželkách v Košicích, takže na focení vážně nebyl čas. Mistrovství bylo několikadenní a přípravy byly také dlouhé, takže z května nepochází žádná má železniční fotografie.

Dalším měsíc už byl ve znamení letních teplot a super atmosféry na každém kroku. Vydal jsem se uskutečnit lov na tratě v blízkosti Týniště nad Orlicí. Nejvíce mě okouzlil pohled na dívčinu kadeř v přípojném voze řady 010, nevím čím to je, ale v tu chvíli jsem se tak zasnil, že jsem ani nepostřehl, že mě paní průvodčí již 2x vyzvala k předložení jízdenky…

První měsíc letních prázdnin byl ve znamení cestování. Hned první týden jsem odcestoval za známými do Telče. Pohodové počasí a letní atmosféra mě přinutili k relaxaci a žádnému honu za motoráky řady 810, jak jsem měl původně v plánu. Naučil jsem se bravurně kuchat kapra, ale když jsem zjistil, že oddělená hlava ještě pořád po deseti minutách otevírá hubu, měl jsem zvláštní pocit. Ale dny vymezené pro Telč utekly nečekaně rychle a byl jsem opět na své trati 260. Z docela vydařených fotek v okolí Adamova naprosto srší letní atmosféra. V polovině července jsem se vydal do okolí Moravských Bránic a Oslavan, pořídit pár fotek z místního viaduktu nad řekou Jihlavou, protože vždy před tím, když jsem zde fotil, mě zklamalo počasí. Nakonec jsem se ocitl na jízdě téměř posledního spoje do Oslavan, kde jsem zahlédl odstavený kamion a hned mě v hlavě zableskl nápad vlézt si pod něj a zkusit udělat fotku, jak ještě nikdo přede mnou…co z toho nakonec vyšlo vidíte na přiložené fotce.

Již od jara jsem měl v hlavě zrozenou myšlenku, uspořádat v létě nějakou velkou akci a tak jsem zatoužil o šestidenní jízdě podél všech českých hranic. Sestavil jsem super partu lidí, někoho vyzval pomocí internetu a jak to dopadlo, si mohli návštěvníci těchto stránek přečíst již 1. září. Kdo nestihl, může si vše o naší 2272 km dlouhé jízdě podél hranic přečíst nyní. Přelom měsíců patřil zasloužené, téměř dvoutýdenní dovolené v Chorvatsku. Bohužel mě ty tropy poměrně brzy omrzely, hlavně když ani noční teplota neklesala pod 24 stupňů. Zajímavé bylo chystání se na tuto dovolenou, protože jsem neměl na vybranou, z jízdy okolo ČR jsem se vrátil 21.7. a do Chorvatska jsem odjížděl hned další den, tak to byly neuvěřitelné fofry.

Srpen, další vydařený letní měsíc, sluníčko se ukazovalo čím dál víc a já nezanedbával každoroční tradici v navštěvování blízkého, „železničního“ lomu u nádraží v Blansku. Každoročně jsem zde pečený vařený, i přes zákaz vstupu, o kterém všechny návštěvníky nejednou informovala blanenská policie. Ale co, já tuto lokalitu bráním, i když se umím vžít do šílené pozice strojvedoucího v tomto úseku. Vlaky se zde téměř pravidelně míjí a častokrát zde došlo kvůli nezodpovědným lidem i k použití rychlobrzdy…ale asi nám to stojí za to, vždyť městský aquapark je v letní dny naprosto přelidněn a na průzračnou přírodní vodu jako je v lomu, prostě nic jiného v okolí nemá.

Září, měsíc návratu do školních lavic a trápení se před tabulí. Tak nějak bych hodnotil první školní měsíc, z pohledu studenta. Jenže prázdniny byly v myšlenkách ještě dosti živé a počasí nebránilo k focení dlouho do večera, než zapadlo slunce. První akcí byla jízda s Hrbatou Máňou T211.0689 do Koryčan, patřící jednomu brněnského klubu. Byla to moje první jízda s tímto klubem, který si u mě získal přezdívku „Máňovci“.

Druhá polovina září patřila babímu léto, příjemným teplotám a v neděli 16.9. jsem zavítal do oblasti babických tunelů, mezi kterými si pobrukoval stroj s označením MVTV3-015. Jeho pracovníci opravovali trolejové vedení a vůz popojížděl směrem k Brnu. Díky ideálnímu násvitu jsem pořídil netradiční fotky. Následující den se v noci po trati 260 prohnala Děčínská Šlechtična 475.179, která se vracela z akce v zahraničí. Naprosto jedinečná příležitost k pořízení nočního videozáznamu. Jak to dopadlo, můžete vidět v tomto videu. O tři dny později mě potěšilo rozhodnutí IDS JMK, které v rámci Evropského dne mobility a Dne bez aut vydalo jako jediný integrovaný systém v ČR zvláštní jízdenky, které dne 20.9.2007 opravňovali k bezplatné cestě po všech zónách IDS JMK. Ihned po škole jsem vyrazil do okolí Rapotic na trati 240. Při troše štěstí na sluníčko se povedly hezké záběry.

Říjen byl pro mě ve znamení kamarádství. Nejen, že mi kamarád Jura daroval týdenní síťovou jízdenku, ze které vyčerpal jen dva dny, ale třeba i pro to, že jsem se poznal s kolegou Václavem Růžkem při jízdě pražské 498.022 za brány brněnského výstaviště při 49. MSV.

16.10. se na výstaviště podíval další vlak, tentokrát se zdravotně postiženými dětmi. V čele vlaku byla již z Prahy 749.006, což je stroj na prvním koridoru zcela nevídaný. Počasí přálo a tak jsem si tento zajímavý vlak zvěčnil nedaleko zastávky Zboněk.

Protože jednou z mála tratí, kterou jsem si ještě nikdy na Moravě neprojel, byla lokálka do Tovačova, využil jsem zajímavé jízdy s hurvínkem dne 20.10. M131.1463. Ráno napadl první sněhový poprašek a počasí vypadalo nevlídně, ale přes den se vše změnilo a bylo možné pořídit i nasvícené snímky. Pomohla k tomu i jízda lokomotivního vlaku ze Skašova do Kojetína, 2x742. Má první jízda po trati 334 se podařila!

Koncem měsíce jsem podnikl dva výlety, opět s kamarády a opět na jízdenku SONE+. Ten první byl do Drážďan (SONE+DB) a druhý za poznáním tratě 148 do Hranic v Čechách. Při cestě z Drážďan zpět do Brna, resp. Blanska jsme použili vlak EC 177. Jak vypadala jeho obsazenost za Prahou, můžete posoudit sami. Za to výlet do Hranic v Čechách byl vskutku zážitkem. Do tohoto pohraničního městečka zajíždí pouze jediný vlak za den, který se na cestu zpět do Chebu vydává po necelé čtvrthodině pobytu v Hranicích. To bohužel na poznání okolí a především na alespoň částečné projití zbytků drážního tělesa do německého Adorfu nestačí. Jedinou možnou alternativou je přestup z vlaku na autobus v žst. Aš. Odtud jezdí do Hranic autobusy poměrně často a je dostatek času na odpočinek či zmíněné prohlédnutí zbytků tratě do Německa. Těleso je dobře znatelné, chvílemi se mění v polní cestu, potom je znatelný zářez trati. V jednom místě jsou dokonce k vidění kolejnice, při jejich důkladnějším pozorování se člověk diví, jak mohly udržet vlak. Jsou o mnoho menší než současné druhy kolejnic.

Listopad byl neuvěřitelně uspěchaný, mnoho práce a povinností mě nejednou dost vyčerpaly. Ale i tak to v životě chodí. Naprosto nijaké počasí, nízké teploty a mlha mě nedovolily vytáhnout foťák a jít přes den fotit. Společně s Klubem přátel kolejových vozidel Brno, jsem začal připravovat a organizovat Mikulášskou jízdu 2007, resp. dva obraty motorového vozu M240.0113 + vozu Blm z Brna do Židlochovic a zpět. Výroba plakátu byla v mé režii a tak jsem pár večerů trávil touhle aktivitou. S kamarády jsme se postarali o prořezávku trati v úseku Hrušovany u Brna – Židlochovice, čištění přejezdů apod. Jediná fotka vlaku, kterou jsem v listopadu pořídil je „ESová“ náladovka na hlavním nádraží v Brně, tj. „ESo za ESem“.

Prosinec je přelomovým měsícem. V jízdním řádu se stalo smutnou tradicí, že se ruší osobní doprava na některých regionálních tratích a nejinak tomu bylo letos. Nejvíce jsem oplakal trať 132. Soucítím s místními obyvateli a podporuji je v boji o zachování dopravy na této překrásné trati! Stejný postoj mám i k trati 113, kde rovněž Ústecký kraj neobjednal žádné vlaky osobní dopravy.

V hlavě jsem měl pořád velmi vydařenou Mikulášskou jízdu našeho klubu z 1. prosince. Tento den byl také posledním, kdy se brněnské laminátky staraly o vozbu rychlíku do Břeclavi, resp. Vídně. Od 2.12. spadla vozba „vídeňských“ rychlíků na upravené rakouské Taurusy.

Velkou zajímavostí a vzácným okamžikem bylo dne 12.12. usazování nového kotle do brněnské šlechtičny 475.101. Té se v současné době dostává nevšední péče tak, aby mohla 8. května vyjet na svou tradiční jízdu s názvem „Pálavský okruh“.

V roce 2008 přeji všem návštěvníkům těchto stránek hodně štěstí a fotografům ještě více. Oči na pozoru a slunce v zádech. Nezapomínejte na pořádné svačiny a opatrnost při focení ze stromů a sloupů!