Letošní rok pro mě byl důležitý snad akorát tím, že jsem oslavil dvacítku a úspěšně odmaturoval. Teda - bylo to v opačném pořadí, ale pakárna to bylo oboje... I když jedna z toho podstatně veselejší. Posledních pár let se věnuju trochu víc focení. Nepřeháním to, i když jsou mnozí přesvědčeni o opaku, a tak kurz na výsledek mé maturity byl na pardubické průmyslovce 1:9 v prospěch možnosti "NE". Očividně neměli pravdu. Stalo se zde tak trochu tradicí, že se kolegové sem-tam pochlubili svými milostnými historiemi. Já za sebe mohu prohlásit, že celý rok jsem prožil s jednou dívkou; zatím se máme více než rádi a rozhodně žádný dramatický rozchod neplánujeme. Možná příští rok na tomto místě budu popisovat nějaké drama, ale dnes určitě ne. Už jsem toho ale napsal hodně, tak se raději podíváme, co tento rok přinesl...

Pro mě nejbližší traťí je 021, a to zejména v úseku Týniště nad Orlicí - Letohrad a dále do Štítů. Pochází z ní i má první fotka: je to jedna z mála letošních fotografií na sněhu. Ještě na podzim 2006 nikdo z nás nevěřil, že se zde objeví stroje řady 754. Kdysi tu jezdily, ale pak je nahradily modernizované sedmsetčtyřicetdevítky, a ty tu vládly několik let spolu s několika unikáty řady 750. Až na Mikuláše, světe div se, se objevil stroj 754.048. Byla to první "čtyřka", která se v Letohradě ten rok objevila a následovat ji měly čtyři další. Do náruče Letohradu se dostaly 754.030, 050, 051, 061 a již zmíněná 048. Je smutné, že od dalšího GVD přecházejí všechny tyto stroje do Trutnova, ale aspoň na rok se stal Letohrad "velkým" depem.

Na tento rok konečně připadla i léta slibovaná elektrifikace úseku Letohrad - Mędzylesie, díky které má proběhnout i celková modernizace traťového úseku. Bohužel to znamená i konec pro několik posledních mechanických návěstidel na trati - konkrétně ve Verměřovicích, Jablonném nad Orlicí a nakonec v Lichkově (na fotce). Týden před uzavřením trati jsem v časných ranních hodinách vystříhnul každodenní manipulák do Štítů v čele se 742.113. Můžu také potvrdit, že tohle ráno se podepsalo krutě na jarní náladě v mých botách: ta jemná travička v popředí je budoucí obilné pole a rosa ten den byla opravdu vydatná.

Jaro se pro nás, nadšence do motorové trakce, neslo ve znamení konce provozu lokomotiv řady 751 v čele nákladů do Polska. Ač se to nezdálo, byla to trať s nejsilnějším provozem těchto lokomotiv, a tak se na místních flecích srocovaly početné skupiny fotografů, aby zachytil těch několik posledních měsíců jejich přítomnosti. Zvláště o víkendu někdy tyto akce připomínaly malé demonstrace za zachování provozu na trati.

Květen se překulil jako voda a mě čekala maturita, jejiž příprava obnáší mimo jiné "svatý týden" volna. Abych z toho úplně nezcvoknul, vybral jsem si jako místo svého učení, a to hlavně pronikání tajů literatury, okolí Březové u Broumova. Jelikož ČD zřejmě věděly, že se jedu učit, omezovaly zátěž na trati co to jen šlo. Lvéčko střídalo Lvéčko a skutečných nákladů za těch pár dnů bylo opravdu pomálu. I tak jsem si ale nestěžoval - občas se naskytnul i zajímavý pohled: představte si, že se učíte taje Národního obrození a ono se přižene tohle! Byl to příjemný den a vůbec nevadilo, že to byl vlastně jediný pořádný vlak z těch šesti, co tudy původně měly jet. Ještě dodám, že se jedná o lokomotivy 751.137, 354, 151 a 101. (bráno z levé strany)

Letošní rok je poslední, než letohradské Líze propadne revize na kotli. I proto se Letohradský železniční klub rozhodl uspořádat s ní hned dvě fotojízdy: první placená byla pro německé, druhá pak pro české fandy železnice. Obě směřovaly nejprve do Štítů a pak do Červeného potoka. Fotografie pochází z první jízdy s manipulačním vlakem nedaleko Dolní Lipky. Počasí celkem přálo, a tak povedených fotek bylo více. Díky dramatičnosti situace, kdy ještě stále za krkem studil studený příval vody, je ale tato podle mě nejkrásnější.

Léto je časem dlouhých dní a ranních mlh. Jedno s druhým se popírá, ale když náhodu vyjde, že ráno mlha není, a přitom si slunko přivstane, pak je možno na pár dní fotit první ranní rychlík pod hradem Potštejn. Krásně umytá 754.030 s tímto ranním ptáčetem uhání začátkem července na Hradec Králové, kde předá soupravu elektrické kolegyni, která jej doveze ještě před polednem do stověžaté Prahy. K této fotce se váže krásná písnička zpívající o tom, aby sluníčko popošlo maličko - když totiž vlak brzdil do Potštejna, ještě nesvítilo. Jak vidíte, zadařilo se a řadím ji ke svým nejlepším fotkám roku 2007.

Párkrát do roka se Evropou prožene Venice-Simplon Orient Express. Letošní trasa byla obzvláště zajímavá: přes Banskou Bystricu, ale také Meziměstí, a částečně díky výlukovým pracím na trati Plzeň - Cheb jezdil přes Furth in Wald. Asi nejznámějším a nejhezčím místem na trati je přitom odvrácený oblouk nedaleko Osvračína. Plzeňské depo na tyto vlaky nasazovalo své nejhezčí stroje, zde konkrétně 754.019 a 058.

Aby těch mimořádností pro tenhle rok nebylo málo, čekal nás koncem léta Sázavský festival. Jelikož patří k těm nejhezčím fesťákům, co se v náší české kotlině konají, pro zájem pořadatelů o odlehčení dopravy v posázaví depo Havlíčkův Brod letos nahradilo běžnou soupravu 810 + 010 na některých vlacích soupravou 750 + 5×Bt + Bmto. Opravdu impozantní náhrada se krásně vyjímala na výjezdu z Kácovského tunelu, kde si mnozí z nás pokládali otázku, jak to tady muselo vypadat, když o víkendech byl takový provoz na "horním Pacifiku" běžným jevem.

V posledních několika letech kralovaly krajům v okolí Letohradu lokomotivy pyšnící se krásným zvukem motoru Ks 310 DR - jak v nákladní dopravě, tak i v rychlíkové vozbě na tratích do Hradce Králové, Jeseníku či Trutnova. S koncem grafikonu 06/07 toto malé království šestiválců zaniklo. Nákladní sedm-pět-jedničky od jara brázdí koleje ve svém novém působišti na trati 026 pod vlajkou depa Meziměstí a stroje 749 se od příchodu mladších lokomotiv řady 754 rozprchly po celé republice. Kromě rychlíků přitom donedávna občas také zaskočily za nedostatkové řady, zde konkrétně za 742 na manipuláku do Štítů. Fotka zachycuje 749.008 u předvěsti do stanice Dolní Lipka v srpnu 2007.

Horské tratě jsou mojí oblíbenou kategorií železnic: vždy se rád projdu po horských úbočích, přeje-li počasí; nebo jen prostě fotím a fotím, lezu po kopečkách a zase fotím. Je tu mnohem víc srandy než někde v nížinách kde krajina připomíná rovnou placku a vyšší než vlak jsou jen sloupy elektrického vedení. Vizitku horské železnice představuje například trať 292: je to krásný úsek vedoucí přes hřebeny Jeseníků. Navíc zde depa Šumperk a Olomouc nasazují snad nejhezčí vozidla v republice. Osobně proto tvrdím, že tahle trať je pro mě absolutní ráj. Občas sem s kamarády pořádáme celé trestné výpravy; a právě mezi výsledky podobných akcí se dá zařadit tato fotografie. Vznikla prakticky náhodou na předem nepřipraveném fleku - jen se mi prostě líbil jeden modřín a bum, byla fotka! Abych nezapomněl, je na ní zachycena je 751 338 s manipulačním vlakem mezi stanicemi Horní Lipová a Lipová-Lázně.

Výročí Železničního muzea Lužná u Rakovníka byla letos jednou z největších železničních oslav: už deset let zde nacházejí přístřeší mnohé železniční skvosty, a tak byl k této příležitosti z Německa vypraven pro zahraniční nadšence zvláštní vlak. Po německém území byl veden parní lokomotivou. Ta ale bohužel - pro některé naštěstí - na českém území nedostala povolení k provozu, a tak ji musel zastoupit český "Praotec Brejlovce". Jeho nasazení bylo zajímavým zpestřením desátého výročí a nám, nadšencům do pálící se nafty, nezbývá než si přát "více takových zákazů".

Pro mě svátek, pro mnohé málem rutina - to jsou návštěvy Slovenska. Je to krásný kraj a každá fotka, co se zde zadaří, stojí zato. Nevím proč, ale po návratu od našich východních sousedů jsem si nikdy neříkal, že to byl ztracený výlet - což se mi v Čechách poslední dobou stává čím dál, tím častěji. Jednou z takových cest byla na sklonku podzimu čtyřdenní akce "napříč středním Slovenskem". Jedním z cílů bylo i zachycení posledního provozu lokomotivní řady 753 na slovenských kolejích: turnusový výkon na manipulačních vlacích Brezno - Banská Bystrica, každé ráno tam a odpoledne zpět. Problémem je, že občas to takhle nevyjde. Na Slovensko jsem jel s vědomím, že chci fotku u Dubové s mechanikou. První den se nám ranní "maňas" krásně vydařil, ale díky sekeře odpoledne fotka totálně nevyšla. Druhý den jel zase ráno o hodně dřív, než měl, takže pro změnu ranní maňas nám dal vale. Jak ale sami můžete posoudit, odpolední fotka se povedla snad i na výbornou.

Závěrem naší čtyřdenní cesty mělo být focení Horehronce na přehradní nádrži Palcmanská Maša nedaleko vesnice Dedinky. Na R811/810 měl ten den točit stroj 754.054, který, ač mi to nebudete věřit, mi stále na tomto úseku trati uniká. Vždy se mi sem namotala nějaká náhrada či krásná Renátka. Snad shodou náhod, ale rozhodně ne úmyslně, se mi zde podařilo narazit na fotojízdu s 556.036 pořádanou slovenskými nadšenci pro německé fotografy. O akci jsem rámcově věděl jen to, že se v tom týdnu má konat; při pohledu na částku, na kterou by mě akce přišla, jsem ale detailní rozpis ani nesháněl. Akce to byla ve skutečnosti monstrózní a pořadatelé by zasloužili metál - jen co jsem stačil shlédnout v Dedinkách, měla akce špičkovou přípravu a pro mnohé pořadatele fotoakcí v ČR mohla sloužit jako seminář "Jak na to". Nevím, jestli organizátoři měli moc i nad počasím, ale v době, kdy se jely tyto jízdy, mě na Slovensku mimo pár případů vždy doprovázelo nádherné počasí.

Při cestách na i ze Slovenska mě doprovázely letos v létě nepříjemné výluky v úseku Olomouc - Zábřeh na Moravě. Několik nočních rychlíků bylo odkloněno na náhradní trasu přes Uničov, čímž získávaly nezanedbatelná zpoždění. Dráty zde nevedou, a tak většinu výkonů při těchto odklonech odvedly diesly DKV Olomouc. Bylo to skutečně impozantní sledovat, jak do Zábřehu přijel rychlík, na konec se připojily dvě olomoucké 749, a poté poslouchat následující dvě hodiny krásný zvuk šestiválce, jak táhne někdy až jedenáctivozový rychlík směr Slovensko. Opravdu problémem byly až příjezdy na Slovač, kde kvůli zpožděním někdy ujížděly různé přípoje - dostat se nočním vlakem na jižní tah bylo vskutku nemožné. I tak to ale byl pěkný zážitek, když jsem se probudil v stanici Uničov, venku brumlaly 749.121 a 253 s R 224 Šírava a celé to dokreslovalo jemné mrholení. Jak moc se fotka povedla, to je už na vás, ale ten pocit, kdy jsem se doma znova kochal snímkem, mi dodnes zůstává v paměti.

Podzimní jízdy za sháněním zaměstnání a následné objíždění doktorů skýtaly mnohé příležitosti, jak vyrazit na legendární trať 340. Už dlouho jsem se na ní chystal a kolega z tamního kraje mě akorát vždy dráždil krásnými fotkami, které pořídil a pak poslal na mail. Na počasí jsem měl tento podzim celkem smůlu a nejednou nastávala situace "slunce přede mnou, slunce za mnou, ale na mašině tma jak v pytli". Silným momentem byl den, kdy mi doktorka oznámila, že s mým snem je amen, a já z toho byl tak trochu na větvi. Myšlenky někde jinde, domů se mi nechtělo, a tak cesta vedla do Brankovic na sluncem zalitou stráň. Tady jsem relaxoval a sníl, snad už ani nevím o čem. Náladu mi zvedla až dlouho očekávaná 754.021 - domů se mi poté vracelo hnedle o něco lépe. Dneska už vím, že jsem se nemusel tak trápit, protože 2.1.2008 se mi ten sen vyplní.

Podzim je tu, slunce svítí, v nížinách barví stromy - a na Liberecku? Tam se všechno zelená: jak stromy, tak vozidla. Byl to den, kdy jezdily náklady jak o závod, ale vždy tam bylo něco zeleného. Celý den nás provázelo nádherné podzimní počasí a ani mráček nezkazil naši výbornou náladu, doplněnou výbornou skvadrou snímkochtivých fotografů. Hodně mimořádností a náhod dalo možnost vzniku zajímavým záběrům: na dopoledním nákladu si svoji zelenou píseň vysekly lokomotivy 743.009 a 006, obě v slušivém zeleném kabátku. Tato fotka vznikla skoro náhodou, protože díky navigační chybě kolegy jsme se s gumokolem objevili o údolí vedle, než jsem původně chtěl. A v tu chvíli padl nápad: "vzhůru na Klondaik, ať jsme tam dřív než vlak!" A byli - sice o fous, ale byli. Jak fotka dopadla, to je už na vás.

Celý rok 2007 jezdily na Šumavě nákladní vlaky s dřevem a já plánoval několik akcí, které ale vždy padly na nějaké maličkosti. Až na podzim, prakticky "za pět minut dvanáct", jsme se tam konečně dostali. A dnes již můžu říci, že opět platilo pravidlo "kdo si počká, ten se dočká". Vozba byla nádherná, nic nebylo odřeknuto a vše jezdilo načas. Dokonce i můj velký sen, dvojče 749.018 a 051, si vystřihlo odpolední reparát. A bylo to snad jen kvůli nám, protože na těchto výkonech tu pobylo jen pár dní a poté bylo staženo do Českých Budějovic. Když jsme s kolegou z Letohradu jeli z této akce domů, shodli jsme se na jediném: opravdu se nás drželo štěstí nováčků.

Druhá akce, a opět na Šumavu. Mě to tam vysloveně táhne - krásné stroje na ještě hezčích výkonech... Padly určité názory ze skupiny fotografů, abychom jeli na Liberec, ale vem to čert - nakonec jsme vyrazili na Šumavu, a byl by to pech, aby se to nepovedlo! Hnedka první úspěch bylo nasazení 751.089 na ranní manipulák. Krásný to "chachar" (mašina původem z Ostravy), hned ráno si to brumlal do hor s téměř pohádkovou soupravou. Na oblouku u Blanice se díky tomu povedla fotka, která podle mě zde téměř nemá obdoby. Pak už jen následoval den plný krásných fotografií, s pouze jediným šotomráčkem.

Rok 2007 nám pomalu končí a za pár dní již budem k fotkám psát u data osmičku. Jak byl ten rok úspěšný, nechám na vás - já ho hodnotím momentálně docela kladně. Ačkoli se ne vždy dařilo, nakonec se vždy vše vyřešilo. Jestli máte zájem o shlédnutí více fotek z mé dílny, je toho mnohem víc v mé soukromé galerii. Ted už mi nezbývá než se s vámi rozloučit a popřát šťastný nový rok.