Když vyslovíte jméno Bazala, většinu napadne generální ředitel Českých drah. To je ovšem veliká mýlka. Bazala je moje dlouholetá přezdívka, kterou jsem s přídavkem ročníku narození použil jako základ pro můj nick. Není to náhodou. Je to již mnoho let, kdy jsem naposledy sestoupil ze schůdků své turnusové jednotky 451 031-9 + 032-7, zamkl stanoviště a změnil zaměstnání. Obdiv k železnici u mě ale již zůstal. Rok 2007 byl pro mě zlomový ...

Přestože jsem svojí první železniční fotografii vytvořil již v roce 1986, stal jsem se na dlouhou dobu fotografem celuloidovým. Jinak to ani nešlo. Až o mnoho let později, začátkem nového milénia jsem vzal do ruky kameru a mnohé železniční zajímavosti začal natáčet. K tomu samozřejmě i fotografovat. Právě rokem 2007 se datuje aktivní začátek mého publikování fotografií na stránkách ŽelPage. Mezi zde působícími fotografy jsem tedy relativně nováčkem. To jsem tedy já, Vláďa z Prahy, kterému se železnice stala nejdříve zaměstnáním a posléze i koníčkem. Protože moje nynější zaměstnání mě dosti limituje v čase, oblíbil jsem si zejména pořádané akce a historické jízdy. Odcházející historii je třeba zaznamenat a uchovat pro pokolení příští. Za fotografa však hlavně mluví fotografie, tak následující řádky snad nebudou pro čtenáře nudné.

První zveřejněná fotografie

Každý z nás, co publikujeme fotografie, si to asi prožil po svém. Po řadě neúspěchů se objeví fotografie, která je natolik vyhovující, aby byla zveřejněna. U mě je touto fotografií více než klasika - úzkorozchodná parní lokomotiva U46.001 v legendami opředené zastávce Kaproun, kde byl podle pověsti vyloučen z přepravy český všeuměl Jára Cimrman. A to vše v nepříznivé zimní atmosféře, která při pořízení této fotografie panovala. Avšak plánované akce tohoto druhu s sebou přinášejí i zážitky, na které se dlouho a v dobrém vzpomíná. To se psal únor a já stál na začátku.

Zapomenuté lokálky

Přišel březen a zima, toho roku neobvykle teplá, pomalu končila. Na obzoru se rýsoval lepší čas s očekáváním nových zážitků a dalších fotografií. Využil jsem tedy příležitost a vyrazil na akci, která nás, železniční fotografy, provedla po dnes již pomalu umírajících tratích 012, 013 a 014, a to s motorovými vozy M262.0 a M131.1. Je dobře, že zájem o akce tohoto druhu trvá, protože pouze vzrůstající počet platících fotografů umožňuje konání mimořádných jízd a podobných podniků.

Výzva jménem V.S.O.E.

Několikrát za rok projede naší republiku slavný Venice Simplon Orient Expres, vlak opředený historií a leskem smetánky z vyšších tříd. Pro železničního fotografa je zachycení tohoto vlaku vždy výzvou a neopakovatelným zážitkem. Tak tomu bylo i v dubnu, kdy tento expres poprvé toho roku vyrazil na naše tratě. Nedlouho před tím byla prezentována reklamní lokomotiva 363 084-5, tzv. kuře a bylo veřejným tajemstvím, že bude nasazena na tento vlak v úseku Praha - Plzeň. Vyrazil jsem tedy do terénu a vybral osvědčené místo na trati 170 před stanicí Zbiroh. Na místě jsem nebyl samozřejmě sám a tak nedohoda s ostatními, kteří trvali na čelních záběrech, trochu narušila můj kompoziční plán. Orient však byl zachycen a stal se dalším z mých úlovků.

Stále více jsem si uvědomoval,že fotit kompaktem je sice jednoduché, ale bohužel limitující. Tak můj DMC FZ-7 putoval do skříně a na jeho místo nastoupila osvědčená zrcadlovka Canon EOS 350D, kterou používám ke spokojenosti dodnes.

Rozloučení s „Albatrosy“

Jménem Albatros je mnohými chápána hlavně parní lokomotiva řady 498.0 a 1. Ovšem v železničářském žargonu má toto jméno i lokomotiva jiná. Jsou jí prototypové elektrické lokomotivy E698.0, později E669.0, podle nového značení ř. 180, které trochu v ústraní odpočívají v LD Česká Třebová. Obě lokomotivy jsou dnes chápány jako muzejní stroje, ale jejich osud je odlišný. Lokomotiva 180.002, které propadala technická způsobilost v roce 2007, bude přetažena do depozitáře NTM v Chomutově a její "starší" sestra, lokomotiva 180.001, byla neprovozní lokomotivou v LD Česká Třebová určenou pro budoucí zprovoznění, ke kterému již také došlo. Avšak květen byl pro tyto obě lokomotivy svátkem. Naposledy byly k vidění na jednom vlaku společně. I když jedna jako činná a druhá jako nečinná zátěž. Toto vše na tratích Česká Třebová – Choceň, Choceň - Borohrádek a Ústí nad Orlicí - Letohrad. Desítky fotografií v mém archivu budiž vzpomínkou na tyto netypické lokomotivy. Za všechny alespoň jedna. Obě lokomotivy pózující ve stanici Ústí nad Orlicí a jedna v galerii. Další možná příště.

V Kamenickém Šenově

Lokální trať Česká Kamenice - Kamenický Šenov, pouhé torzo bývalé místní dráhy, je dnes muzejní dráhou. U příležitosti oslav 10 let působení spolku KPL, který provozuje tuto dráhu, byly uspořádány oslavy s historickými jízdami a to i na tratích přes Jedlovou, Panský až do Dolní Poustevny. Celý červnový víkend se nesl ve znamení historických vozidel nasazených na mimořádné vlaky. K celé akci byla vyhlášena na ŽelPage fotosoutěž o nejlepší fotografii. Tato akce byla pro mě i jistým mezníkem. Přesto, že počasí po oba dny bylo opravdu nepříznivé, stala se moje fotografie motorového vozu M262.045 ve stádu krav fotografií vítěznou. Což mě i přes její omezenou kvalitu danou světelnými podmínkami opravdu potěšilo.

Léto, fotografovy žně

Léto, to je pro mnohé fotografy to nejlepší období pro fotografování. Ne tak pro mě. 3. července 2007 jsem s několika kamarády spustil po měsících příprav naši novou veřejnou internetovou fotogalerii, kterou mnozí znají pod názvem RAILGALLERY. Galerii, která nechce být konkurentem, ale alternativou pro mnohé stávající zkušené i začínající fotografy, neboť její fungování je v mnohém odlišné. No a všechny činnosti spojené se zkušebním provozem si samozřejmě vyžádaly svůj díl času. Takže v červenci kromě desítek dovolenkových fotografií jsem se ke kolejím skoro vůbec nedostal. I toto je realita života železničního fotografa. Zda se záměr podařil, o tom nechť rozhodnou uživatelé.

Bobinka slavila padesátiny

50 let, to je v životě člověka naprosto běžný věk. Z lokomotiv se ho však dožije nemnohá. Nechci zde otevírat polemiku, že na tento primát u ČD aspiruje hned několik řad hnacích vozidel. Zde se pozastavím jen u jedné jediné. V depu Tábor odpočívá první vyrobená a jediná funkční lokomotiva z celkem čtyř vyrobených kusů řady 100. A to lokomotiva 100 001-7, ex. E422.001 nazývaná malá bobina, nebo také bobinka, která TBZ absolvovala právě před 50-ti lety v roce 1957. A právě tato lokomotiva, která se na trať dostane jen zcela sporadicky, se stala naším letním zájmem. Po vstřícných jednáních se zainteresovanými osobami z PJ Tábor se povedl náš záměr, Bobinku alespoň na chvíli vrátit do čela pravidelných vlaků, kde jí bylo možné spatřit naposledy před mnoha lety. Za slunečného dne 19.8.2007 byla Bobinka probuzena, zaturnusována a nasazena do pravidelné vozby osobních vlaků na trati Tábor - Bechyně. Vzhledem k její napěťové soustavě je to jediné místo, kde může ještě jezdit. Spolehlivě odvezla tři páry osobních vlaků a tak několik fotografů, kteří se účastnili této privátní fotoakce mohlo zdokumentovat tento unikátní stroj v běžném provozu. I souprava byla příznivá, zde v té době pravidelně jezdící patro mělo jiné povinnosti a tak souprava E422.001 + BDs + Bt i hezky barevně ladila. Poslední den roku 2007 však bohužel ukončil, a já doufám, že pouze prozatím, provozní způsobilost této unikátní lokomotivy. Výjimka provozní způsobilosti, dána azbestovými komorami hlavního kontroléru, toho dne skončila. A tak bez rekonstrukce, která by obnášela investici cca 60.000 Kč tuto lokomotivu již na kolejích neuvidíme. A zde je na místě i moje výzva: najde se někdo, kdo by spolu se mnou pomohl profinancovat tuto rekonstrukci? České dráhy toto v plánu zatím nemají, tak je další osud Bobinky nejistý. Odměnou za její zprovoznění by nám byly další krásné zážitky s touto unikátní lokomotivou na trati z Tábora do Bechyně.

„noc ostrých nožů“

Lužná, místo, kam snad již každý železniční fanda zavítal. Nebudu zde vzpomínat na jízdy bohaté oslavy 10 let trvání muzea, ale zaměřím se na lahůdku, kterou pro fotografy Lužná každoročně pořádá. To, co je pro automobilového závodníka noční erzeta, takzvaná „noc ostrých nožů“ může být trochu s nadsázkou pro fotografa noční fotografování. Někdo namítne, statické fotografie zatopených parních lokomotiv. Ale to je mýlka. Je to hlavně příležitost pro fajnšmekry, příznivce dlouhých časů a neobvyklých fotografií. Letos okořeněná přítomností lokomotivy 434.1100, první lokomotivy vyrobené ve Škodových závodech v Plzňi opět v provozním stavu. Ale tu jsem pro titulní fotografii nezvolil. Věnuji jí papouškovi 477.043, kterému se paradoxně poslední podzimní jízda zpět do Lužné stala osudnou. No snad se na koleje brzy vrátí.

Oslavy na JHMD

Jindřichohradecké místní dráhy, vůbec první soukromý subjekt, který prolomil monopol ČD a za symbolickou 1 Kč v roce 1997 romantické úzkokolejky od ČD odkoupil. A po deseti letech se zde prohánějí lokomotivy, jako za nejlepších časů. Ke stabilním TU 47.0 a historické U37 přibyl Faur TU 48.0 a parní lokomotivy U46 zakoupená v Rumunsku a nově i Px 48 1918 z Polska, jediná ze zdejších lokomotiv, která má tendr. Jen domácí malletka U 47 s propadlým kotlem odpočívá v remíze Nová Bystřice. Snad i její čas přijde. Pro budoucí provoz se zde počítá s motorovým vozem také původem z Polska, který by měl nahradit běžné soupravy TU 47 s vozem Balm/u. Ale i když ekonomická stránka je důležitá, tento vůz mi ke koloritu Jindřichohradeckých úzkokolejek moc nesedí. V rámci oslav na JHMD v závěru října byla zapůjčena na tyto tratě i druhá rešica No. 5 CFI, která spolu se zdejší U46.001 (dříve No.8 CFI) okořenila oslavy a odvezla ve dvojici i nákladní fotovlak pro potěchu fotografů. Někteří fotografové však namítali, že rešica 5 málo kouří a tady se pouze vozí. Nebylo tomu tak. Zapůjčená lokomotiva No.5 CFI je provozována ve své domovině na odlišné palivo a tak poctivého českého uhlí potřebovala opravdu málo. Navíc četa této lokomotivy si krátila dobu na zastávkách sběrem šišek, které používala pro topení pod kotlem. Pro mě, fotografa, to byl opravdu vydařený víkend z nádechem nostalgie.

Na štrbské rampě

Tím, čím je pro českého fotografa Bezpráví nebo úsek Ostružná - Branná, je na Slovensku tatranské panorama na štrbské rampě. Jmenovitě úsek Štrba - Štrba zastávka, kdysi trakčně náročný úsek bývalé Košicko-bohumínské dráhy. A protože díky mým vazbám na Slovensko tam několikrát do roka zavítám, nemohl jsem si tuto příležitost ani letos nechat ujít. A tak posněžené vrcholky velehor v kombinaci se zde jezdícími lokomotivami obohatily i můj archív o další hezké úlovky. Gorily jsem však vynechal. Uvidím, co přinese rok následující.

Ve znamení krakena

Přestože elektrická jednotka řady 470 s přezdívkou kraken, v podstatě začátkem devadesátých let minulého století myšlená náhrada za jednotky 451/2 některými nazývané žabotlamy, díky své problemantické konstrukci neuspěla a nedostala se do sériové výroby, stala se i tato pro mě letos výzvou. Neprovozní prototyp 001, 2 byl odtažen do České Třebové, kde již jen čeká na své vyřazení podmíněné 20 lety fyzického stáří a potom bude kolem roku 2010 sešrotován. Druhý prototyp 003, 4 však ještě brázdí trať Praha - Beroun. Jakákoliv větší závada se mu však asi stane osudnou. A proto jsem vyrazil zdokumentovat, tuto ne zrovna běžnou jednotku. Počasí listopadu však nepřálo fotografii a tak se to povedlo pouze nedaleko vinohradských tunelů, kde jsem, poblíž svého zaměstnání, tuto jednotku zachytil. Snad se porucha nedostaví a bude možnost tento úlovek zopakovat. Jezdí totiž pouze dva páry dopoledne a tři odpoledne a to pouze v pracovní den.

Někdy je to naposled …

Nový GVD v poslední době přináší často pouze redukci spojů a rušení osobní dopravy na kdysi velice frekventovaných tratích. Ani rok 2007 nebyl výjimkou. Já jsem navštívil rozlučku s kozí dráhou, tratí 132, kde s příchodem nového GVD osobní doprava zanikla. K této nostalgické vzpomínce byl vypraven zvláštní vlak. Původně měla jet podmokelská líza, lokomotiva 475.179, ale její závada nám připravila překvapení. Na trati se objevila drážďanská kriegslok DR 52 8079-7 v té době pobývající v Děčíně. A tak její dunivý zvuk ve stoupání převyšujícím 20 promile do Jílového byl snad předzvěstí lepších zítřků této, ale i jiných zapomenutých tratí.

A to je vlastně v kostce můj letošní fotorok. A co dál? Plány jsou již mnohé a tak snad i rok 2008 bude pro mě úspěšný a povede se zachytit mnohé zajímavé fotografie, o které se s vámi rád podělím.