Kolegové se pustili do seriálu „Rok 2007 očima železničního fotografa“. Rozhodl jsem se poněkud narušit jejich hegemonii a podívat se na rok 2007 pohledem nefotografa a neželezničáře.

Lásku k železnici jsem získal už v raném dětství, kdy jsem chodil prohlížet mašinky na nádraží Opava-východ. V těch dobách ještě osobní vlaky mezi Opavou a Ostravou obsluhovaly T 435, na nákladech se objevoval občas i "kremák", na osobácích z Opavy do Olomouce byl standardem "papoušek" a na spěšném vlaku se pravidelně objevoval "krokodýl" – v té době téměř novinka. Teď jsem zákazníkem železnice spíše příležitostně, ale pěknou fotografii vlaku byste našli na pozadí mého monitoru. Podělím se tedy s Vámi o fotky, které se mi na ŽelPage líbí, které mám rád.

JTB a severní Čechy

JTB to zřejmě ani netuší, ale díky jeho fotkám jsem před rokem našel stránky ŽelPage a už u nich zůstal. Fotky vlaků z oblasti Skalistých hor vystřídaly vlaky české. Sebekriticky přiznám, že sever Čech téměř vůbec neznám a Honza mi ho začal představovat tak, jako nikdo jiný před tím. Jeho pohledy z výšky dolů do Polabí jsou kouzelné – nikdy jsem si tak údolí Labe nepředstavoval, protože ho znám vlastně jen z trati (Ostrava -) Pardubice – Praha. Obdivuji jeho ekvilibristické výkony, které podniká jen proto, aby si našel to nejlepší místečko pro pořízení fotografie a rád vzpomínám též na příjemnou reportáž z Ostružin. Ta mi vlastně přiblížila i některé další fotografy, jejichž fotky nešlo přehlédnout. Mohu si ale jen povzdechnout, že Adam, v rámci hry „Nejslabší, máte padáka!“, postupně odmazal všechny své fotky ze zdejší galerie a mně na výběr nenechal vůbec nic. Takže Adame, veřejná výzva nebo spíše prosba, připrav také portfolio a zavzpomínej na rok 2007!

Johník a jeho reklamní fotografie

Reklama na Kuře odstartovala mou registraci na ŽP, tomu jsem opravdu musel dát 5*. Johníkovy fotky jsou, alespoň pro mne, pohledem člověka, který železnici miluje a snaží se ji nafotit tak, aby se líbila i ostatním. Odvádí skvělou práci a dělá tak dobrou reklamu Českým drahám, bohužel neplacenou. Jeho fotky bych očekával i na billboardech či v propagačních materiálech, které by měly přitáhnout nové cestující do vlaků. V tomto momentě mohu jen litovat, že nejsem zaměstnán v oddělení PR Českých drah a jejich rozhodnutí nemohu ovlivnit. Myslím si, že s takovými skvělými fotografy z ŽP, kteří navíc fotí i srdcem, by se dal udělat takový kus práce, že i propagační materiál VSOE by měl v prezentaci Českých drah opravdu velkou konkurenci.

EightyFour – Jeho Excelence Král Šukafonů

Tím, že bydlí v Kopřivnici, kde 810 zajišťují téměř kompletně osobní provoz, mu asi nezbylo nic jiného, než fotit "šukafony". Jeho fotky jsem si oblíbil, protože dokazuje, že i téměř nefotogenická krabice na kolečkách (s autobusovým motorem) se dá do krajiny zakomponovat tak, že do ní ideálně zapadá a vzbuzuje dojem příjemného a milého vozítka, kterým by se neznalý toužil hned svézt. Kdyby mi někdo před tím, než jsem poznal jeho práce, tvrdil, že se mi mohou líbit fotografie 810, tak bych mu nevěřil a asi ho vyhnal. Ale EFi opravdu umí. Jsem rád, že jeho fotografie najdu i na zahraničních webech. Vaše Excelence, budu se těšit na Vaše další milé fotky – a nejen šukafonů!

Tomáš Kubovec a jeho toulky zahraničím.

Se jménem Tomáše Kubovce mám spojeny fotografie ze zahraničí. I při tak omezeném čase, jaký na toulkách bývá, se mu daří najít místa, kde vlak doplňuje nádherné panoráma okolních hor. Alpy jsou přeci jen něco jiného, než Harrachov nebo Železná Ruda. Jeho fotky ve mně vyvolávají touhu pověsit práci na hřebík (aspoň na krátký čas), sbalit zavazadlo a vyrazit do Švýcarska nebo Rakouska a toulat se tam z údolí do údolí vláčky různých železničních společností, lanovkami vyjet na vrcholy hor a kochat se výhledy do okolí. Jak já Vám studentům závidím 3 měsíce prázdnin a současnou volnost cestování (žádné devizové přísliby, devizové doložky)!

Topič – vzpomínky na mládí

Parní lokomotivy – to už je dnes historie, se kterou se setkáte jen na příležitostných jízdách (donedávna jsem netušil, že jich je v Česku během roku takové množství). Ale já je ještě pamatuji v pravidelném provozu. Ty stroje vzbuzovaly můj obdiv (a jako malý jsem se jich bál). Mohutné černé (občas modré) kolosy, dýmající, pokuřující, bafající, pšoukající, syčící… Byla krása je pozorovat při rozjezdu, jak se velká kola pomalu roztáčela, písty se pohybovaly zpočátku velmi pomalu… Klapání pístů, syčení páry, vůně kouře… to mladá generace zažívá jen občas. Jsem rád, že některé krasavice ještě pořád jezdí a topičovy fotky mi připomínají dobu před téměř čtyřiceti lety.

KuTom a Valašsko

Valašsko je můj rodný kraj, rád se tam vracím. Je to příjemná kopcovitá krajina s dobrými lidmi (a skvělou slivovicí). Valašský král Boleslav I. Dobrotivý byl prý sesazen, jeho místo údajně zaujala Královna Matka Jarmila Šuláková… KuTomovy fotky mi Valašské království pravidelně připomínají a nechť jsou pozvánkou do těchto malebných míst i pro Vás ostatní. Ať už v zimě, kdy je vše pod sněhem, vzduch je mrazivý, zima vlezlá a vy doufáte, že Vámi vyhlédnutý vlak nebude mít velké zpoždění a nebudete venku dlouho mrznout. Nebo na jaře, kdy rozkvétají trnky a začínají se zelenat louky svěží jarní trávou. Zelená barva v létě poněkud ztmavne, ale delší den Vám dá šanci fotit i večerní vlaky. Podzim má své neopakovatelné kouzlo, kdy se lesy začnou zbarvovat do žluta, zlatova, červena či mnoha odstínů hnědi a dotvářet tak nálady Vašich fotek.

Payus – jiný pohled na železnici

V momentě, kdy v náhledu vidím nestandardní fotku a pokud možno s nějakým mostem, ruka s myší zrychluje, aby ji co nejdříve otevřela. Jsou to fotky, které se výrazně odlišují od jiných, Payus má svůj osobitý styl. V jeho fotkách nechybí dynamika, myšlenka, vtip. Dokáže v industriální Ostravě a jejím blízkém okolí najít pro svá focení místa, kam bychom se my, běžní uživatelé železnice, určitě nevypravili. Už jsem si zvykl, že Payovy fotky rozpoutají vášnivé diskuze - má své příznivce (a já patřím mezi ně), ale i odpůrce. To, že jeho fotky jsou jiné, než většina zde prezentovaných, část komentujících dráždí a nemohou si na odlišnosti přivyknout. Oceňuji, že Payus hledá nestandardní, neokoukané, neotřelé, netradiční a mnohdy provokující pohledy. Těším se na jeho mosty a těžní věže!

Bezpráví, Štrba, Hrubá Voda

Před rokem jsem netušil, že Bezpráví je Mekkou železničních fotografů. Znal jsem ho z dávných dob, kdy se ještě nedaly spojovat kilometrické banky v momentě, kdy už jste kilometrů neměli mnoho. Průvodčí se pak v Ostravanu divila, proč mám v jedné KB trasu Ostrava – Bezpráví a ve druhé Bezpráví – Praha, když Ostravan v Bezpráví přece nezastavuje (a to ani když ji pěkně poprosím)! Fotek Bezpráví je ve zdejší galerii téměř 60 a utvrzuje mne to v tom, že to ale vůbec nevadí! Každý fotograf fotí jinak, takže každá je jiná! V Česku nemáme velehory. Nejblíže jsou Tatry a podtatranská Štrba je zase asi nejoblíbenější místo slovenských fotografů. A nejen slovenských, že? Ale i na Moravě se najdou malebná fotogenická místa, a to pomíjím Vám známou Ramzovou. Vybral jsem pro Vás například Hrubou Vodu, kterou najdete na trati z Olomouce do Krnova.

Když se toulám znovu galerií při výběru fotek, tak musím konstatovat, že je opravdu z čeho vybírat. Těch pěkných, krásných, nádherných, skvělých, báječných, kouzelných, neopakovatelných fotek železnice, které jste nafotili a nabídli ke zveřejnění na ŽelPage, je opravdu hodně a já nemohu zde připomenout všechny fotografy. Fotka z Pálavy mne inspirovala k tomu, že jsem dal chladit dobré víno. Já ale tímto pozvedám virtuální číši jako poděkování - za nás nefotografy - a připíjím Vám všem, fotografům a administrátorům za práci, kterou jste si v roce 2007 s focením a galerií dali! Pochopil jsem, že to není jen vzít si fotoaparát, postavit se ke koridoru, při průjezdu vlaku zmáčknout spoušť, pak z paměťové karty stáhnout fotku a poslat ji na web. Že toho je daleko víc – najít místo, vymyslet kompozici, udělat práci za SŽDC (odkřovnit, posekat trávu), modlit se ke svatému Petru za pěkné počasí (i když i "pra" někdy dodá snímku na zvláštnosti), trnout, zda-li přijede čistá lokomotiva, včas si vyhlédnout a zdolat nějaký strom (pokud s sebou nemáte štafle), zaostřit a zmáčknout spoušť v tom správném momentu…, a pak si s fotkou ještě pohrát ve svém počítači, než se dostane k cenzorům a já ji uvidím v galerii. A pro další rok Vám, vážené fotografky a vážení fotografové, přeji dobré světlo, umyté a nalakované lokomotivy, esteticky seřazené vagóny, fotogenické mraky na obloze… prostě ať se Vám daří vše, do čeho se pustíte!

Komentáře

Řeknete si, proč je sem pletu, ale komentáře přece nechybějí u většiny fotek! Zpočátku jsem je pomíjel. Pak četl jen u těch fotek, které se mi hodně líbily, později jsem je začal číst u všech fotek. U některých komentářů jsem se dozvěděl i pro mne zcela nové věci: pod pojmem „slavobrána“ jsem si představoval do té doby úplně něco jiného; netušil jsem, že by se mělo fotit tak, aby stín nebyl na žádné straně snímané lokomotivy; poučil jsem se, co to je „polodobrý násvit“, při kterém někteří nefotí, ale některým z vás se i při něm daří hezké fotky. Vaše pochvalné komentáře jistě pohladí autory na duši. Některé mne však zarážejí a já přemýšlím, kdo asi se skrývá za anonymním pisatelem schopným třeba napsat: „hnusná pára“ nebo "vcelku paskvil", co se mu v té době asi honí hlavou, jaké má asi osobní problémy… Což mne občas přinutilo na podobné výlevy zareagovat (a kolegové pak tvrdí: „Kde je krev, tam je Vlad!“) Některým tady chybí troška (někdy i o hodně více) taktu, slušnosti, pochopení, optimistického pohledu na svět… Vždyť na každé fotce se dá najít něco pozitivního! Když už se do galerie nějaká fotka dostane, tak už to svědčí o tom, že dosáhla nějakého standardu. Komentujícímu se může líbit méně či více, což může zohlednit do svého hodnocení či komentáře. A pokud se mu nelíbí, pak bych mu poradil, aby si našel jinou fotku svému srdci bližší a naopak tou, která se mu nelíbí, se nezabýval (sparťanský fanda také většinou nepochválí hru Slavie, i kdyby hrála sebelépe). Takže milí komentující, do nového roku Vám přeji, ať se Vám vystavené fotky líbí, nechť jsou Vaše komentáře povětšinou pozitivní a pokud náhodou bojujete s pravopisem (a není Vás málo!), podívejte se třeba na http://www.pravidla.cz/.

Všechny zde použité fotografie pochází z galerie ŽelPage nebo soukromého archivu autorů. Těmi jsou: Andrew33, bazala68, EightyFour, horymír, Chary, Johník, Josef Petrák, JTB, KuTom, Payus, Petr Lux, piitr, Tomáš Kubovec, topič, Tužka. Děkuji.

Mapa Valašského království pochází z oficiálních stránek.