..: Rusko - země nezemě :..

Ministerstvo zahraničních věcí, v zeleném domě bydlel básník Puškin, foto: Tadeáš Rybka Moskva — Rusko není třeba úvodem asi nějak dlouze představovat. Největší státní zřízení na světě. Hlavní město Moskva. Politika tvořená Vladimirem Vladimirovičem Putinem, vysoká úmrtnost z důvodů spojených s alkoholismem, obrovské sociální rozdíly aj. Taková jsou naše současná média a snad někdy i mají pravdu. Ale o tom já vás nechci nějak hluboce přesvědčovat, chci nabídnout svůj pohled na Rusko očima železničního fanouška. A třeba vás vybídnout k cestě do této země, abyste se o situaci přesvědčili přímo na místě.

Je to velké, silné, s obrovskou vůli, modernisty zatracované, konzervativci nadhodnocované. To je velká ruská duše a to je lokomotiva ČS7 (eventuálně střídavá varianta ČS8). Dvě věci, které mě poslední 4 roky pořád a stále nutí se vracet do prostoru bývalého Sovětského svazu. A tak se pojďme podívat na mou cestu za těmito dvěma aspekty – které spolu dokonce mají elementární spojitost, avšak z našeho pohledu mírně násilnou, nebo minimálně nesvobodnou – uskutečněnou mezi 28. srpnem až 9. zářím 2017.

ČS7-017 čeká na odstavení vozů, které tvořily její vlak Rybinks-Moskva, foto: Tadeáš Rybka Ačkoliv píšu, že cesta začala 28. srpna, v Moskvě jsem se ocitl až 29. srpna. V čtyři hodiny ráno na letišti Šeremetěvo nacházející se na sever od Moskvy. Už zde je třeba projít prvním – ne však posledním – kolem ruské byrokracie. Při celní kontrole dostanete imigrační kartu, na kterou se poté musíte zaregistrovat na poště v doprovodu majitele pasu Ruské federace majícího stálou adresu na jejím území, nebo instituce podnikající na území RF. Špion prostě naší vesnicí neprojde, i když dostat se do problémů, které by žádaly legitimaci je na území Moskvy v podstatě nemožné, leda by člověk byl opravdu špion. První vlak jede v 5.30 z letiště, nástup je možný pouze 15 minut před odjezdem. Doveze mě – v sedačce až moc nápadně připomínající Borcad COMFORT – na Běloruské vlakové nádraží. Toto nádraží je v Rusku velice populární, protože odtud vyrážely ešalony s obránci Moskvy vstříc frontové linii. Je to na něm ostatně velice jasně dáno najevo. Nicméně mé oko už z dáli přitahuje jakási modrá lokomotiva. Natolik nezaměnitelná, že to snad už ani v Rusku nejde. Je to jasné. V 6 ráno potkávám stroj ČS7-017, Moskevské železnice, depa TČE-18 jména Iliča (originál: ТЧЭ-18 имени Ильича). Krásný nezaměnitelný nátěr určený pro stroje ČS7 tohoto depa září i přes ranní inverzi. Říkám si jaká škoda, že se s těmito stroji už nepotkám, jelikož mé fotografické cíle operují spíše zelené popř. korporátně šedé (které však již jezdí i pod TČE-18) lokomotivy ČS7 z depa TČE-1 Kurské (Moskevské železnice). Jak jsem se minul v představách, které navazovaly na mé vzpomínky z mé poslední návštěvy Moskvy před 2 lety, ale o tom později.

ČME3-1561 odstaven v obvodu stanice Kupavna, foto: Tadeáš Rybka Jelikož jsem bydlel asi 27 kilometrů za Moskvou východním směrem, v malé vesnici Kupavna s přibližně 12 500 obyvateli, vydal jsem se druhý den se svou hostitelkou do Moskvy na registraci. Při čekání na nástupišti se moje hostitelka (abych popsal: jezdím sem vždy do rodinného prostředí, domácí stravy a familiérního popíjení vodky) zeptala proč a stále Moskva, vždyť už tu jsem po tolikáte, proč nejedu do zajímavějšího Petrohradu. Odpověděl jsem, ať si počká. Že jenom cestou ji dám určitě alespoň 6 nebo 7 důvodů. První tři se objevily na vlakotvorné stanici Železnadarožnij, ne větší jak naše Ústí nad Orlicí (vzhledem k místním poměrům, i když stále s charakterem vlakotvorby a depem) zde mají tři aktivní zálohy v podobě ČME3. Do Moskvy se mi těch důvodů povedlo najít asi dvanáct včetně jedné šedé ČS7 jedoucí z Belgorodu do Moskvy nebo snad Petrohradu. Na cestě zpět jsem ještě ve šturcu vyfotil jednoho čmeláka, zrovna odstaveného, hruď se mi před hostitelkou, která mě celý ten den doprovázela, docela dmula hrdostí.

Samotnému mně teď vytanula otázka, proč nejet do Petrohradu, vždyť tam to bude stejné?! No možná ano, ale jenom Moskva a Moskevská oblast mají rozlohu stejnou jako celá Česká republika a já poznal sotva 1 %. Pro zajímavost doplním, že podle oficiálních statistik má toto uskupení dvakrát více obyvatel než Česko, reálné odhady místních hovoří o třikrát až čtyřikrát většímu počtu lidí, především díky větší ochotě cestovat za prací a ponecháním si bydliště na Kavkaze, na Uralu, v jiném státě SNS (Společenství nezávislých států – pohrobek SSSR) atp.

31. srpen 2017. V Rusku začíná školní rok – tedy ne úplně – ale přípravy na slavné 1. září. Místní zvláštností je, že se to děje i u vysokoškoláků. Pro mě začíná dovolená. A dovolená začíná výletem na zkušební okruh v Ščerbince. Kvůli možnosti dostat se na tento velice specifický testovací okruh, kde se nenachází žádná adekvátní a pro testování vhodná přímá kolej, jsem ostatně volil data výjezdu. Pořádá se zde hlavní veletrh železniční techniky pro rozchod kolejí 1520 mm, což je více než jasně zdůrazněno názvem „EXPO 1520“. Jedná se o paralelní veletrh k Innotransu pořádaného v sudé roky v Berlíně. Jelikož situace na železničním trhu v Rusku, potažmo v zemích SNS, se v posledních letech stabilizovala a je potřeba dodávat osvědčené lokomotivy ve velkých sériích (téma rád a velice kvalitně pravidelně zpracovává Železniční magazín), veletrh zásadní novinky nepřinesl. Nicméně jako Čech jsem zde používal nejčastěji svou rodnou řeč, protože o ruský trh stále jeví domácí firmy zájem - podle některých názorů na místě až moc defenzivně - a ruský trh jeví stále zájem o domácí produkty a služby.

2EV120-002 na EXPO1520, foto: Tadeáš Rybka Lotyšský sergjej zrekonstruovaný podle dokumentace firmy CZ LOKO sídlící v České Třebové, foto: Tadeáš Rybka

Velkou parádou na EXPu byla přehlídka retro lokomotiv a několika kusů současné i budoucí techniky. Bohužel kvůli nevhodně umístěným podiím se zde absolutně nedalo dobře fotit, proto nabízím záznam kolegy fanouška z akce na Youtube. Poznámka: Po úvodu tj. 10 sekunda klidně přepněte na vyšší rychlost.

ČS200-004 při dynamické ukázce na EXPO1520, foto: Tadeáš RybkaČME-3000 odstavena na hranici depa v Kupavně, foto: Tadeáš RybkaLokomotiva EP20-008 se soupravou Stryž, foto: Tadeáš Rybka

Další den jsem měl v plánu kulturu. Fajn, ale stejně se vrátíme na železnici. Mezi stanicí Kupavna a Moskva jezdí jednotky ED4M, 11 vozové soupravy. Každý vůz s kapacitou 110 lidí, samozřejmě kromě hlavových vozů. První vlak z Kupavny jede ve 4.29, poslední ve 23.53. V nejexponovanější časy jezdí vlaky i po 5 minutách a interval mezi vlaky po celý den nepřesahuje 20 minut, včetně ranních a večerních hodin. Ovšem kromě víkendu vlaky nejezdí v době od 10.38 až do 13.29. Zřejmě se předpokládá plné pracovní nasazení, nebo minimálně oběd – nevím, nezajímal jsem se. Ale vraťme se ke zmínce o kulturním programu. Moje vědomí předpokládalo, že poslední dopolední vlak do Moskvy jede v 11.38, jaké bylo překvapení, když to bylo o hodinu dříve. Nedalo se nic dělat, musel jsem zůstat buď v Kupavně nebo se otočit směr východ – na Vladimir. Neváhal jsem. Zjistil jsem, že přes Frjazevo, stanici, kterou jsem již navštívil před dvěma lety a mám tedy elementární znalost místních poměrů, pojede asi za hodinu a půl legendární vlak „001М Россияz Vladivostoku do Moskvy. Kdo by odolal?

Příklad JŘ - 1, foto: www.tutu.ruPříklad JŘ - 2, foto: www.tutu.ru001М Россия; Vladivostok - Moskva, foto: Tadeáš Rybka

Vlak družby ČSSR-SSSR 1973, foto: Tadeáš RybkaTiše se přehouplo 1. září a já se teď už reálně vydávám do Moskvy. Mířím na tržiště stereotypů bývalého Sovětského svazu. To se nachází v parkovém komplexu Izmajlovo. Nakoupil jsem tady zajímavé připomínky na doby minulé. Mnoho spojených s provozem mezi Moskvou a Prahou, např. i čistě český znak vlakových čet těchto vlaků vydaný ROH v roce 1973. Prostě prodejný skanzen reálného socialismu po 50 rublech (tj. asi 19 Kč).

Během textu je možné potkat kurzívou zvýrazněné úryvky textu. A přesně teď nadešla jejich chvíle. Neodolal jsem místní parkové stravě. Koupil jsem si skvělý šašlik, sedám na rozpadlou plastovou židli, které chybí část jedné nohy. Jím a poslouchám dění kolem. Slyším, že čtveřice pánů vedle mě se baví o – pro mě – velice interesatním nacionálním tématu. Jeden z nich by měl být z Polska, ačkoliv již déle žije v některém ze -stánů (omlouvám se, nevzpomínám si ve kterém). Dojídám, zbavuji se odpadků a ptám se, který z nich je tedy z Polska. Slovo dalo slovo a už sedím s pány, kteří se furt a stále motají kolem témat jako Polsko, Ukrajina, židé, baltské pobřeží. Pak příjde moje velká chvíle a zrak všech je upoután na mě. Mám říct, co tu vlastně sakra dělám, že nepodléhám západní propagandě. Odpovídám. S propagandou nebo bez propagandy se v Rusku, popř. zemích SNS nachází velké průmyslové dědictví Československa, ať již viditelné (tramvaje Tatra, lokomotivy ČKD, Škoda) nebo to méně zřetelné (např. turbíny ČKD Blansko – sám z Blanska pocházím, takže je to ještě furt hmatatelný důkaz). Zde je třeba se trochu pozastavit, přečíst text s kurzívou, zamyslet se čeho jsme dosáhli, ale za jakých podmínek. Rozhodně to není nad již zmíněné dmutí hrudi. Na druhou stranu už se nic nedá dělat a rozhodně to není na sklopení obočí a tváření se že jsme to – i když pod tlakem – nevytvořili my. Pány moje odpověď nicméně uchvátila a na místě stolu, která byla vyčleněna mně, se již začaly objevovat stakany s místními lihovinami. Dále to již není třeba rozebírat, získal jsem si první a rozhodně ne poslední místní obyvatele.

Nechci vyvolávat nějaké negativní reakce o dvoustranném přemýšlení jak se vlastně ČME3 staly jednou z nejhojněji vyráběných motorových lokomotiv na světě, ale opomenout to nejde. Ruská velká duše všechny bere stejně, být Němcem asi by se mi s mírným opovržením stejně stakany objevily na stole, nicméně říct, že jsem z Česka otevírá starší generaci a uvědomělé mladší generaci srdce do posledního pantu. Zní to pateticky, ale jinak to nejde. Existuje bohužel i představa, že mileniálové, generace rozená v kapitalismu, již není a nebude schopna náš úděl ocenit.

Podobná historka se mi povedla i další den, ovšem to bylo v Borodinu u stánku a posluchači a oponenty mi byla tříčlenná rodina. Mám obavy, že paní by se rovnou kvůli mému pasu, byla schopna rozvést!

Další dny, už Vám nic nerozepíši, počasí si vzalo svoje dny. Rusové, kteří mají mnohem primitivnější pudy, co se týče vnímání světla - doposud nejsou osvětlené některé hlavní ulice v Moskvě, také tahaly díky tomu za kratší konec. Sednout si do parku, nebo se tím procházet parkem – tradiční ruské zábavy, při kterých se dají navazovat známosti – v podstatě nebyly možné. A tak se dostalo na železnici a na důvod proč jsem na prvotní intervence ze strany člena ŽP neobohatil fotogalerii, ale nabídl jsem spíše takovéto shrnutí.

Říjnová železnice, Leningradské směrové vedení, úsek od Leningradského nádraží po stanici Schodňa:

Krasnaja strela, 16 vozů a lokomotiva EP2K-223, foto: Tadeáš RybkaEkspress, 16 vozů a lokomotiva ČS200-005, foto: Tadeáš RybkaSapsan, 20 vozů a dvě jednotky Velaro RUS, foto: Tadeáš Rybka

Moskevská železnice, Kurské směrové vedení, úsek od Kurského nádraží po stanici Ščerbinku:

Moskva-Belgorod, 16 vozů a lokomotiva ČS7-009, foto: Tadeáš RybkaSuchum-Petrohrad, 18 vozů a lokomotiva ČS7-321, poslední vyrobená ČS7, foto: Tadeáš RybkaCharkov-Moskva, 13 vozů a lokomotivy ČS7-222 a ČS7-158, foto: Tadeáš RybkaNákladní vlak vedený lokomotivou VL10-629 od stanice Carycino, foto: Tadeáš Rybka

Moskevská železnice, Kyjevské směrové vedení, úsek od Kyjevského nádraží po stanici Lesní městečko:

Pracovní vlak vedený strojem VL11-411, foto: Tadeáš RybkaNákladní vlak vedený strojem VL11-255, foto: Tadeáš RybkaNikolaev-Moskva, 17 vozů a lokomotiva ČS-054, foto: Tadeáš RybkaČME3-2878 na cestě ze stanice Vnukovo, foto: Tadeáš Rybka

Úmyslně jsem upozadil návštěvu metra, ale myslím si, že by to byla chyba! Ale jenom zběžně.

Stanice metra Mendělejevova, foto: Tadeáš RybkaStanice metra Náměstí revolucí, foto: Tadeáš Rybka

Drazí čtenáři, doufám, že jste přečtení článku neodsoudili jako ztrátu času. Že jste se třeba rádi podívali do míst, které na ŽP, nejsou tradiční.

Jeden šotoušský doplněk. Krásné zelené schéma TČE-1 na lokomotivách ČS7 se v článku nevyskytuje, protože jsem za celou dobu pobytu potkal pouze dvě, jedna při cestě z Borodina vezla vlak Moskva – Minsk a druhá stála odstavena uprostřed v koloně dalších, na službu připravených, ČS7 na Kyjevském nádraží. Velká část zelených lokomotiv podlehla korporátnímu nátěru, navíc bylo zrušeno turnusování lokomotiv v závislosti k jejich depům. Tedy i lokomotivy z TČE-1 popř. TČE-18 se nyní mohou vyskytovat na tratích, kde ještě před dvěma lety byl jejich výskyt velká vzácnost.


Tadeusz | 21.9.2017 (7:00)
Related newsopen/close

More on Reportáže

More from Rusko


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
29.01.2019 (14:45)  
Chtěla bych se zeptat jestli stačí si vízum zařídit tady http://rusko-viza.cz/
13.10.2017 (10:08)  
Ja som zil takmer 8 rokov v Rusku, z toho väcsinu casu prave v Moskve. Kvoli prace som bol dost privilegovany a preto Rusko je jedina krajina o com som nenapisal zatial nic. Prezil som tam vsetky zmeny od Brezneva po Jelcina, bolo to zaujimave. Precestoval som obrovsku krajinu krizom krazom od Vladivostoku po Leningrad, od Sevastopolu po Murmansk.
Clovek dost casto zabudne, ze Moskva nie je Rusko, na druhej strane vzdelanie ( aspon ludi, ktori to maju) bolo v tych casoch casto na vyssej urovni ako na Zapade. Bol som clenom jednej nemeckej delegacie pocas Jelcina v jednom sibirskom meste ( vtedy este zakazanom pasme - extra pasy sme dostali na vstup ako do kazdeho uzavreteho mesta) a Nemci boli nesmierne prekvapeni, ked im tamojsi ludia, ktori ani mesto nesmeli opustit, vykladali o nemeckej High Tech.
Mal som to stastie navstivit pomaly 80 statov sveta vcetne KLDR o kazdej mojej ceste z pohladu zeleznic mozete najst nieco na vlaky.net a v inych mediach ( tlac), a nie je jednoduche zaujat nejake stanovisko k spolocnostiam v tych lokalitach. Rusi su vsak vsade, a je zaujimave, ze takmer vsade tvoria dost uzavrete spolocnosti, nielen narodnostne, ale casto aj podla viery. Dlho spolupracujem s jednou americkou high tech firmou, u nich su takmer vsetcia zamestnanci Rusi a vyrabaju veci aj pre NASA.
Na druhej strane je velmi tazko zmenit nejaku spolocnost - hlavne v takej obrovskej krajine, ako je Rusko. Ludia tam nevideli nic ine ( cest vynimkam) a preto tazko im moze hocijaky rezim predat pokrok. Preto západni exporteri demokracie padaju vsade na nos, ked si myslia, ze prinesenu ( na tankoch) demokraciu ludia v tych lokalitách chcu a akceptuju. Uz aj Lenin mal obrovske problemy, ked zacal krajinu elektrifikovat. Potom dost casto neostava ina moznost ako nasilie alebo Putin. Tento pristup vsak okamzite vytvara bohatu elitu ( oligarchov apod) s ich nesmiernym bohatstvom a rozdiely v spolocnosti este viac rastu.
To vidiet takmer vsade v Azii ci v Afrike. Aj pre mna bolo vzdy velmi zaujimave sledovat vyvoj v (kedysi) rozdelenych statoch, Vietnam, Nemecko ale aj napriklad Korea a KLDR. Je velmi zaujimave, ze casto ani desiatky rokov zjednotenia nepriniesli skutocne zjednotenie spolocnosti. Nadalej vidiet rozdiel v pristupu ludi roznym beznym veciam, nech je to oblecenie, stravovanie ale aj bohatsvo a dravost ( slusnost??).
K tomu samozrejme pridávaju aj svetove media, ktore zial dost tendecne ( zazil som na vlastnej kozi) prinasaju spravy z tychto krajin, alebo este horsie, ze manipuluju fakty. Je to samozrejme a casto osobny pohlad korespondenta, ktoreho tam vyslu z nejakeho europskeho velkomesta. V dzungli Myanmaru alebo kdesi na Kamcatke hrozou zisti, ze neexistuje telefonne cislo do pizzerie, aby mohol objednat veceru. O com asi potom bude pisat alebo tocit video? Niekolkokrat som stretaval s TV stabmi - väcsinou mladi ludia v zavese starsieho korespondenta. Ti mladi ani po 5 dni casto nevedeli kde su! ( bolo to blizkosti hranic Myanmaru, Ciny a Laosu). Taky pocit som mal kedysi na Sibiri, uz sme tam boli tyzden, ale nemali sme ani sajnu, kde sme presne ( vtedy este neboli navigacne zariadenia ani prenosne telefony a mapy boli prisne tajne, a vo vybornom 12 pasmovom radiu jediny zvuk bol klik pri zapnuti - ziadny signal....).
01.10.2017 (9:59)  
Při čtení zdejší diskuze mně v hlavě naskakuje čtyři roky stará vzpomínka na cestu obytnou Avií do Mongolska a zpět. Také jsme dumali, co s registrací, když nepotřebujeme nikde bydlet a Ruskem projet musíme. Tam jsme to do osmi dnů z ukrajinských hranic stihli, dva řidiči jsme se střídali a jeli prakticky bez větších zastávek k nejbližším hranicím. Zpátky to bylo zajímavější, to uz jsme se zdržovali v okolí Bajkalu. Nakonec se nám samy nabídly majitelky jednoho penzionu v lázeňském městečku Aršanu, že nám pomohou registraci na poště vyřídit. V devíti lidech jsme s tím strávili půl dne. A perlička na závěr. Na hranicích ji nikdo nekontroloval;-)
28.09.2017 (15:40)  
Díky Tade za článek, parádní a čtivý. Klidně bych se přimlouval za něco podobného z každého výletu :)
27.09.2017 (14:40)  
Vlad: Filmy o zemích SSSR jdou v TV taky; nedávno jsem koukal na cosi o Arménii a tamních horách. Ale vaše srovnání trochu kulhá; třeba Afrika a tamní zvířena nebo třeba delfíni, velryby a podobně jsou daleko divácky atraktivnější než třeba dokumenty ze Sibiře. V tomto konkrétním případě bych za tím nehledal politiku.
27.09.2017 (12:42)  
Vlad: Takze za Vase bludy muze Ceska televize?
Vlad  Send him an e-mail
27.09.2017 (14:21)  


Ó nikoliv. Nic takového jsem netvrdil.
Ale zkuste si vzít televizní program těch hlavních stanic, které u nás vysílají, a spočítejte si, kolik je tam dokumentárních filmů o Africe a kolik o Rusku, resp. zemích bývalého Sovětského svazu. Trošku nepoměr. To více dokumentů mně nabídnou dva polské kanály Kultura a Historia.
Faktem je, že jsem to nikdy cíleně nehledal, nepotřeboval.

A samozřejmě úplně jinak se žije v Moskvě, či jiných velkých městech a úplně jinak na vesicích "daleko od civilizace".
https://www.youtube.com/watch?v=je955Jtsb0k
https://www.youtube.com/watch?v=WVuDaI4ipqU
26.09.2017 (21:39)  
Tadeusz: Přiznám se, že ani po dvojím přečtení vaší reakce ji nerozumím. Nehonosím se vztahem k Balkánu (což je poněkud široký pojem, že?); jen mám jistý bližší vztah (proč/jaký není zde relevantní rozvádět) k Srbsku.
Nemyslím si, že je cokoli černobílé, tím méně Rusko a jeho (bývalé) satelity. V Rusku jsem sice nikdy nebyl (ani návštěvu neplánuji), ale s Rusy usazenými zde jsem téměř v denním profesním kontaktu. Ten jak někdo zmínil "dekadentní západ" je jejich metou, nikoli věcí pohrdanou.
Válečný konflikt? Nechci to zde rozdmýchávat, je to velice "třaskavé" téma, ale konflikt na Ukrajině vydatně přiživuje která země? Zimbabwe? To asi ne, že...
Vlad: Jasný, já si taky nemyslím že Rusové žijí v jeskyních a přepravují se na oslech. Ale obyčejný Rus někde v pr_eli na Sibiři se má hodně co otáčet aby vyžil.
Přitom ta země má potenciál být životní úrovní daleko před USA, Japonskem a půlkou Evropy. Proč to tak není, nechť si každý odpoví sám.
Zmínka o komentářích na novinkách a KLDR byla co? Správně, Halík. Nadsázka. Jen ji ne každý pochopí...:-)
26.09.2017 (15:02)  
Dekadentní Západ, ale i samotná Česká republika má stále jistou přitažlivost pro obyvatele putlerovského Ruska, když jejich občanů je zde oficiálně 35 759 a hlavně jejich počet výrazně roste.
https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_pocet_cizincu
https://www.czso.cz/documents/11292/27320905/c01R02_201703.pdf/bc2cc9e3-b2b7-4632-8728-f098a24437f6?version=1.0
http://media4us.cz/cz/clanky/rusti-studenti-na-ceskych-vysokych-skolach
Počet občanů ČR usazených v Ruské federaci jsme nenašel.
Lidé často hlasují i nohama, jednoduše a nepochopitelně vymění ráj na zemi za nebezpečný a kolabující Západ. Čím se to dá vysvětlit, nemají rozum?
Registered user Keprt 
26.09.2017 (14:02)  
ignác horský: zjevně každý máme jiné priority v oblasti společenského zřízení a sociálně-ekonomicko-kulturního prostředí a přikládáme důležitost různým věcem (např. kvalita poštovních služeb je u mě osobně v hodnotovém žebříčku dost nízko). Pokud někomu vyhovuje prostředí RF více, než jeho stávající země, ze srdce mu přeju, aby se do RF přestěhoval a tam realizoval svůj životní sen (bez ironie). Nicméně, mě vyhovuje pro život prostředí EU, přes všechny problémy naší "EU-civilizace" jí považuju za pro (můj) život nejlepší místo dnešního světa a proto mi vadí, když se putinovský režim - za výrazné podpory obyvatel Ruska a rozličných "pátých kolon" - snaží implementovat svůj společenský model (třeba) u nás.
Věcná: jen na "mojí" fakultě studuje pár desítek ruských studentů, kolik to asi bude na ostatních VŠ v ČR, nebo ve Francii, Německu?? Asi jsou taky jen zaslepení západní propagandou, jako já :-)
Registered user stoupa  mail  
26.09.2017 (13:54)  
Nejlépe to napsal asi Dale Cooper: "Zeme, kde vlastne neví, který je den"
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2024 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko