Na jaře letošního roku proběhla odbornými i veřejnými médii zpráva, že pozemní lanovka ze Starého Smokovce na Hrebienok půjde do starého železa a místo ní bude zbudována nová, moderní, rychlejší a s vyšší přepravní kapacitou. To bylo signálem a impulsem zároveň pro uspořádání malé rozlučkové výpravy do Vysokých Tater, za účelem zdokumentování této lanovky, která je jedním ze symbolů tatranské dopravy. Mačky, pohorky, lana a hůlky na „Nordic walking“ zůstaly doma a jejich místo v batohu vystřídaly foťáky, kamera, jízdní řády a deníček na poznámky. Kromě dokumentování jsme se chtěli oddávat i fotografování TEŽ a OŽ (Tatranské elektrické železnice a Ozubnicová železnice), ale lanovka byla hlavním cílem.

Nejprve snad něco o principu pozemní lanovky. Ten je kyvadlový, tedy dvě vozidla připojená na koncích tažného lano, která se potkávají ve výhybně zhruba uprostřed trasy, jezdící po běžných kolejích o rozchodu 1 000 mm. Ocelové tažné lano má průměr 31 mm. Strojovna a pohon lanovky se nachází ve vrcholové stanici Hrebienok, stejně jako stanoviště náčelníka lanovky, který má na starost řízení jízdy.

V každém vozidle je při jízdě přítomen na stanovišti pracovník, který před odjezdem ze stanice hlásí připravenost vozu k jízdě, zavírá pneumaticky ovládané dveře pro cestující, obsluhuje světla vozu a v případě havárie může vozidlo brzdit. To je pro tyto účely vybaveno kleštinovou brzdou, která se "zakusuje" do kolejí. Na palubě lanovky jsou baterie pro osvětlení vozu a také kompresor. Pro jejich napájení je ve stanicích zřízeno trolejové vedení o napětí 750 V, kterého se dotýká malý sběrač na vozidle.

Stávající vozidla jsou dílem italské firmy Ceretti & Tanfani z Itálie a na svém místě slouží již od roku 1970, kdy po tříleté přestávce vystřídaly staré vozy z roku 1950, skalním příznivcům známé z filmu Anděl na horách. Přepravní kapacita lanovky je 900 osob za hodinu. Vozidla jsou zajímavá svým podvozkem. Jeho kola mají totiž nákolek jen na jedné straně každé ze čtyř náprav, zato však po obou stranách kola. Tím je zajištěno vedení vozu ve výhybně, kde jeden vůz má nákolky napravo ve směru jízdy vzhůru a druhý nalevo. Délka celé trati je 1 937 metrů a převýšení je 238 metrů s max. stoupáním 150 promile. Rychlost jízdy je 5 m/s a doba jízdy 7-8 minut. K dispozici je i malý nákladní vozík s možností připojení smetadla, které má odstranit sníh z prostoru mezi kolejemi, kde se pohybuje tažné lano.

Při rozhovoru s pracovníkem v dolní stanici Starý Smokovec jsem se ptal, kolik lidí denně lanovka přepraví. Přesné číslo neznal, ale prozradil mi, že to bylo i 15 000 lidí. V další větě ale dodal, že tento údaj se týkal dob ČSD – Východná dráha, kdy lístek na cestu nahoru stál 2,20 Kčs a zpáteční 3,40 Kčs. Dnes stojí jízdné 130 Sk nahoru, 40 Sk dolů a zpáteční 150 Sk. Není proto divu, že na stezce vedoucí v těsné blízkosti lanovky, lze potkat velké množství turistů, kteří místo peněz vynaložených na jízdu dají přednost zahřívací procházce. Dávno pryč jsou i doby papírových lístků které se procvakávají. Vystřídaly je turnikety se čtečkami magnetických proužků na jízdenkách.

Na můj další dotaz, jestli se počítá s nějakou formou muzejního zachování jednoho vozu anebo alespoň nějaké jeho části (např. čela), pracovník pouze pokrčil rameny a zakroutil hlavou, že s největší pravděpodobností se s ničím takovým nepočítá. Je to škoda, většina z nás má tuto dráhu spojenou právě s těmito červenými vozíčky. Své místo mohly případně najít ve spodní stanici visuté lanovky Tatranská Lomnica – Štart – Skalnaté Pleso. Ta je již více jak 4 roky mimo provoz a v souvislosti s muzeem tatranských lanovek se o této stanici mluvilo.

Jestli Vás tato dráha zajímá a jste příznivci lanovek, neváhejte a dráhu navštivte, je v provozu do září letošního roku denně od 7.30 do 19.00 hod.

zdroj: vlastní pozorování a zápisky, web TLD a.s.