V sobotu 12. 4. 2008 proběhla v Pardubicích akce spolupořádaná Společností přátel Československého opevnění o. p. s., provozující muzeum při dělostřelecké tvrzi Bouda a o. s. ŽelPage. Ode mne, jako organizátora, asi není příliš fér ji chválit, ale musím přiznat, že ve mne zanechala pozitivní dojem. Největší radost mi udělala její vysoká odborná úroveň a to zejména díky dorazivším účastníkům, mezi kterými bylo více těch, kteří měli k danému tématu co říci. Sešli se na ní autoři odborně publikující příbuzná témata i lidé znalí místních poměrů a posledních událostí. Dalším důvodem, proč akci takto hodnotím, byly nálezy, které byly pravděpodobně prvně publikované až po ní.

Sraz proběhl v 10.00 hodin před Masarykovými kasárnami na Zborovském náměstí v Pardubicích, tj. před bývalým sídlem 1. železničního pluku. Závlek některých účastníků do jiné části města způsobený použitím opačného směru potřebné linky MHD byl rychle telefonicky vyřešen, takže se nás na startu akce či těsně po něm sešlo přes čtyřicet. Po úvodním zasvěcení do základních bodů historie drážek a porovnání prvních dobových fotografií se současností jsme vyrazili do areálu bývalého „Vojenského železničního skladu“ nacházejícího se přes ulici za kasárnami. Při vstupu do něj bylo nutné vyřešit nečekaný problém, protože větší skupina lidí částečně oděných v maskáčích probudila ze zimního spánku hlídače, o kterém jsem, bohužel, neměl ani tušení. Když jsem dva dny předem procházel trasu (a rovněž i v den akce), probíhal ve vjezdu do areálu nikým nekontrolovaný pohyb osob a automobilů, z čehož jsem nabyl dojmu, že je volně přístupný. My jsme sice asi byli jediní na světě, pro koho tento režim neplatil, ale rychle přivolaná šéfová naštěstí prohlídku povolila. Za tuto organizační chybu se účastníkům ještě jednou omlouvám a zároveň na tuto komplikaci upozorňuji další zájemce o vstup.

Dnes už civilní areál „Vojenského železničního skladu“, kde mnohé budovy ještě pamatují prvorepublikovou slávu, si do současnosti zachoval původní dispozici danou kdysi velkorysým kolejištěm. Z něho zůstaly již jen zbytky, protože většina nepotřebného kolejiva byla vytrhána po zrušení vlečkového napojení do pardubického nádraží přes ulici S. K. Neumanna v roce 2005. Dodnes zde ale zůstala původní remíza s přesuvnou pro rozchody 600 a 760 mm. Šachta přesuvny je sice zalita betonem, ale koleje obou rozchodů vedoucích ve splítce od ní do jednotlivých stání jsou z většiny dochovány. Vedlejším produktem prohlídky areálu byl objev dosud pravděpodobně nepopsaného fortifikačního celku německé provenience skládajícího se z pozorovatelny a strážního objektu, jehož součástí býval pancéřový zvon československého předválečného opevnění nyní se nacházející v expozici na tvrzi Bouda. Objev objektu byl o to významnější, že v říjnu 2008 došlo k jeho demolici.

Hned za „Vojenským železničním skladem“ se nachází současný armádní autopark a podél řeky Chrudimky stále využívané původní technické cvičiště, kterým jsme měli vzácnou příležitost projít. Nejvýznamnějšími relikty, kvůli kterým sem stálo za to jít, jsou dva původně železniční ocelové mosty Kohnovy soustavy a impozantní betonové krajní oblouky mostu pro výcvik montáže mostní soustavy Roth-Wagner. Na jižním z Kohnových mostů se do současnosti dochovaly koleje. Bohužel jsou zanesené zeminou a vidět je je možné pouze z vodní hladiny. S výše zmíněnou přesuvnou jsou to jediná místa, kde zůstaly původní koleje dochovány. Vedle severního Kohnova mostu byly v křoví objeveny pravděpodobné pozůstatky krajních betonových pilířů ještě staršího mostu, známého z dobových fotografií. Prohlídka prostoru byla doplněna výkladem Petra Kunce na téma zde se vyskytujících ženijních úkrytů, kpt. Mareš a por. Faja zase doplnili zajímavé informace ze současnosti a výhled do blízké budoucnosti.

Po opuštění vojenského prostoru v místní části Pardubičky jsme v trase odbočné drážky „Špitálky“ dorazili ke krajnímu pilíři druhého ze cvičných Roth-Wagnerových mostů, prohlédli si torzo jezu dříve sloužícího ke vzdutí hladiny pro účely armádního výcviku a vydali se v trase bývalé trati spojující cvičiště u Chrudimky s cvičištěm u Labe, kde jsme prošli i část bývalého okruhu. Nyní šlo hlavně o seznámení s trasou, protože reliktů je zde dnes již málo (několikeré zbytky tělesa, pilíře mostu přes Chrudimku, most přes Spojilský potok a krajní pilíře jednoho z mostů přes kanál Haldu). U věznice v místě nedávno zaniklé nakládací rampy, kde dosud publikované vzpomínky pamětníků umísťují jakési záhadné „cvičiště obojživelných vlaků“, vysvětlil problematiku tehdy skutečně existujících BE-vlaků schopných se pohybovat po silnici i železnici Michal Prášil, autor knihy Těžká děla Škoda, přičemž existenci takového cvičiště na jakémkoliv úzkém rozchodu a i pouhou přítomnost těchto vlaků v Pardubicích rozhodně odmítl. Po ukončení pochodu, jehož délka se blížila deseti kilometrům, se část účastníků přesunula k provedení závěrečného zhodnocení do Pivovarské restaurace. Jak jsem zaznamenal, tak zde bylo domluveno mnoho dalšího odborné spolupráce mezi jednotlivými účastníky, kteří se až dosud leckdy znali jen po Internetu.

Cestou podél bývalých tratí jsme byli nuceni konstatovat, že další a další relikty mizí díky současnému stavebnímu boomu a že případní další zájemci o jejich shlédnutí by neměli váhat. V době nedávné zaniklo zbylé těleso odbočné drážky „Špitálky“ pod cyklostezkou, podjezd pod tratí 010 u Pardubiček byl zasypán při budování koridoru, nakládací rampa u věznice byla rozebrána před stavbou kruhového objezdu a základny druhého z mostů přes kanál Haldu zmizely při výstavbě mostku nového v rámci okolních protipovodňových úprav. Tady byla neocenitelná svědectví místních, kteří byli posledních dní některých reliktů svědky. Co zanikne v příštích měsících? Např. výstavbě kancelářského komplexu zatím ještě odolává násep přimykající se k trati 010 u bývalého mostu přes Chrudimku. Otázkou je, jak dlouho.

Na závěr bych rád poděkoval Petrovi Kuncovi za velkou pomoc při výkladu, kpt. Ctiradovi Marešovi za zajištění záležitostí s AČR a za poskytnutí fotografií k článku Markovi Skalkovi, Petrovi Kuncovi, Pavlovi Vašatovi a Romanovi Provazníkovi. Další zprávu o akci naleznete na Cestách za opevněním a informace o nalezených pevnostních objektech na Fortifikacích.net.