..: Prvomájový rychlík :..

T4660rychlik, foto: Zdenek Sindlauer Pro mladého muže snad nebylo většího ponížení, než pochodovat v prvomájovém průvodu. No, pochodovat… pohyb, když už tedy být musel, to byl, to ano. Ale pochodu se to moc nepodobalo. To dnes, maje na krku skoro o čtyři křížky více, i se síťovkou do lídlu každou sobotu kráčím podstatně odhodlaněji a rychleji.

Což o to - když jsem z průvodů zdrhával v rodné České Lípě, byl jsem za pět minut doma. Ale zdrhnout v Děčíně, kde mi bylo dovoleno studovat strojárnu, a hodinu se trmácet vlakem do Lípy - to bývalo horší. Problém neznačil „zdrhnout z průvodu“, nýbrž „zdrhnout přesně v čase od 9:00 do 9:05“. Pokud se dezertér opozdil, vlak v 9:07 mu ujel a další jel až před půl druhou. Pokud do soupravy vnikl příliš brzy, mohlo se mu stát, že někteří věci znalí a příliš angažovaní pedagogové soupravu lipské „devítky“ preventivně proběhli, uprchlíky zatkli, nahnali zpátky do průvodu a ještě jim obstarali transparenty, které pak trestanci museli po té vší slávě odvléci nahoru na Letnou a odevzdat soudruhu školníkovi; kolikrát byli rádi, že jeli domů „půltrojkou“.

V úterý 1. května 1979 jsem byl ještě zobák, tudíž se mi výše popsaným způsobem do „devítky“ nějak nepodařilo zdrhnout. Dost možná jsem tehdy dokonce byl naposledy v životě v průvodu; nevím. Faktem je, že jak jsem se tak po desáté hodině poflakoval na děčínském hlaváku, napadlo mně, že trčet zde další tři hodiny je vopruz (byť tenkrát tady věru bylo na co koukat!), a že bych tudíž jednou za školní rok mohl pustit chlup a dojet domů „plzeňákem“ přes Jedlovou, jako to občas dělali spolužáci z drážní průmyslovky. Koneckonců, rychlíkem 594, ani s brejlovcem přes Českou Kamenici nahoru na Jedlovou jsem ještě nikdy nejel, tak co.

No jo, ale ti spolužáci většinou měli režijku a stálo je to korunu osmdesát. Já jsem ovšem při zaplacení jízdenky za 9 a rychlíkového příplatku za 16 korun málem vykrvácel. Inu, dát tehdy 25 korun za 66 km jízdy vlakem, to by snad nenapadlo ani Rotschilda; mimochodem, moje tehdejší žákovská měsíční obousměrná jízdenka pro osobní vlaky na trať Česká Lípa hl.n. – Děčín hl.n. stávala 22 korun… K mému úžasu od Ústí s šestivozovu soupravou ale nedorazil brejlovec, nýbrž – pilštyk! No nic, stejně ho posunovač hned odvěsil, a dál do Liberce tak jako tak pojede brejlovec. Usalašil jsem se v posledním vagónu a jakmile se po deseti minutách vlak pohnul, zaplnil jsem okno. Však jsem zaplatil 25 korun, tak si to drahé putování musím jaksepatří vychutnat! Jenomže co to? Slyším dobře? Tam daleko vpředu neduní diesel dvěstětřicítka, ale naléhavě tam přede tolik známý pilštykový motor? A opravdu: na děčínské labské provizorium míří souprava T 466.0 + 2 Ba + BDa + ABa + 2 Ba! Tak to jsem tedy zvědav, co tomu Jedlová řekne…

Do Benešova to nijak podezřele nevypadalo; odpolední lipská „čtyřka“ (Os 6611), jíž jsem obvykle jezdíval ze školy domů, byla asi tak stejně těžká (Post + Da + 3 Bai + M 262.0 do Benešova), taky ji tahal (lipský) pilštyk a navíc se musel v Březinách a Veleni rozjíždět ze zastávek. Se třemi sty tunami na víceméně stabilních 8 promilích se pilštyk dokázal rozjet a udržovat velice solidní téměř šedesátku.

Jenže v Benešově rychlíková idylka skončila. Pilštyk sice ještě hezky zabral, u stavědla jel možná 35 a na ploučnický most vjížděl poctivých 40 km/h, jenže pak už nezrychloval a naopak zpomaloval. Už jsme nejeli poctivých čtyřicet, ale – tohle, tohle je s bídou pětatřicet! A dlouhé minuty až do Markvartic ani o čárku víc! Na dvou závorářských stanovištích pod Habarticemi si nás motoristé, jedoucí nahoru, mohli prohlédnout dvakrát. Tohle že je rychlík? Pravda, v Markvarticích jsme zrychlili z 35 na možná 45 km/h, ale na přejezdu silnice číslo 13 kousek výš motoristé nevěřícně zírali (někteří potřetí), co za ploužák se to šine do Lužických hor. Snad jedině z Veselého do Kamenice jízda jakž-takž odpovídala draze zaplacenému rychlíkovému příplatku.

To vše od Děčína až sem ale byla v podstatě drobná taškařice ve srovnání s tím, co nešťastný rychlík čekalo na dalších šestnácti kilometrech do Jedlové. Fíra se sice v České Kamenici hrdinně rozjel – možná na onu bájnou čtyřicítku, pilštyku ale vzápětí došel dech a po celou cestu od hornokamenické zastávky až po Jedlovou jsme více než 30, možná 32 km/h, jeli jen na jediném místě: na odjezdovém zhlaví stanice Mlýny.

Nemá příliš smysl popisovat to detailně. Pilštyk vpředu jednotvárně hučel, fíra se modlil, aby v některém oblouku pod stromy nebylo mokro, šest vozů se pozvolna vlnilo střídavě tu vlevo, tu vpravo, počet mostů přes Kamenici nekonečně zdlouhavě, ale přece narůstal a spěchající říčka poctivě odrážela rozvážný pravidelný klapot dvojkolí na stykované koleji s betonovými pražci.

rychlik_t4660_kytlice, foto: Zdenek Sindlauer Pilštyk T 466.0207 bojuje s Lužickými horami mezi Kytlicí a Jedlovou. Kromě této lokomotivy děčínské depo na „plzeňské“ rychlíky od GVD 1978/79 nasazovalo ještě stroje T 466.0206 a 223, jimž v „netopném“ období tu a tam vypomáhali děčínští kocouři, obvykle T 466.2048; dokonce je doloženo i nasazení „Lízy“ 475.179 v úseku Děčín – Liberec a zpět.

Po mnoho let, až do 27. května 1978, ovšem míval tento rychlík (do května 1973 pod číslem 161 a ještě dříve 163) typickou soupravu M 262.0 + 4 Balm + M 262.0, nebo M 262.0 + 2 Balm + M 262.0 + Balm, sestavenou podle toho, jak se v Mostě nebo Bílině sjížděly „křídelní“ rychlíky od Plzně a od Chomutova. Často býval na konec vlaku řazen ještě třetí motorový vůz, což ve stoupání na Jedlovou rychlíku dovolilo ustálenou rychlost asi 45 km/h (mimochodem, pokud byly motorové vozy třetí výrobní série, běžně se tehdy jezdívalo „na kabel“). V době konání Libereckých výstavních trhů (vždy v červnu, od roku 1956) bývaly soupravy ještě impozantnější, nezřídka posílené o postrky a přípřeže M 131.1.

O zimách, zvláště za silného sněžení či mrazu, pro změnu v Děčíně soupravu zkracovali a měnili, takže válku Lužickým horám vyhlásila kupříkladu udatná souprava M 262.0 + Balm + M 262.0; je dokonce zaznamenán i „jednovozový“ rychlík v podání vozu M 262.0. Jindy z Mostu dojedší motorová souprava v Děčíně skončila a cestující si ochotně přesedli do mimořádné soupravy 556.0 + D + 3 Bai. Počátkem semdesátých let zase v Děčíně do čela motorového rychlíku o krutých zimách nastupoval místní „mračoun“ (ten ale jezdíval jen do Varnsdorfu, poněvadž do Německa neměl přechodnost; ostatně dovolená nápravová hmotnost 16,5 tuny z Varnsdorfu do Mittelherwigsdorfu byla také důvodem nasazení lokomotiv T 466.0, jinak v Děčíně netypických. Teprve v dubnu 1980 povolila DR výjimečně přechodnost radě T 478.3).

rychlik_m262_soutesky, foto: Zdenek SindlauerTo všechno okolo „plzeňského“ rychlíku by si ale zasloužilo pořádnou knihu a nějakého šílence, který by se do toho pustil. Pro povzbuzení nabízím alespoň obrázek motorového rychlíku v tradiční sestavě motor + dva balmy + motor + balm v plné jízdě u předvěsti hradla Soutěsky. A teď zase honem zpět do poklidného prvního máje roku 1979.

V Mlýnech jme se křižovali s nákladem dolů do Děčína, v jehož čele se nudil liberecký štokr 556.042. Ten by panečku tomu našemu pilštyku do kopečka natrhl … jak se to řekne slušně? Marná sláva: ono 18 jedlovských promile je něco úplně jiného než benešovských 8 promile, a čtyřiadvacet lehkých náprav v mohutně převýšených obloucích s poloměry 275 až 350 metrů - to je pro mašinu s adhezní hmotností 64 tun a výkonem nějakých 700 koní na obvodu kol docela na pováženou.

Ale na druhou stranu, co všechno si člověk při takové vyhlídkové jízdě mohl prohlédnout! Všechna návěstidla, veškeré traťové značky, vechtrovny i přejezdy. Mohl bych spočítat telefonní sloupy až do Jedlové a zamávat všem podlužickým chalupám na dohled od tratě. Dokonce i pstruzi se tu a tam mihli v Kamenici.

A tak jsme přesně za hodinu rozvážně urazili oněch 41 kilometrů z Děčína do Jedlové, jak to stálo v jízdním řádu (a bývala tam ta hodina plus mínus pár minut opravdu drahná léta). Doslova otřesen tím, jak také může vypadat rychlík v zemi, které prý zbývá už jen krůček k nejvyspělejšímu společenskému řádu, přepotácel jsem v Jedlové do domácího „rychlíku“ (Os 6017 od Rumburka, který pak z České Lípy pokračoval jako Sp 917 do Kolína). A když se jeho brejlovec se šesti vozy rozjel k Nové Huti na neuvěřitelných 60 km/h a dolů do Lípy pak fíra nesčetněkrát přibržďoval pod sedmdesátku, zdálo se mi, že jedu japonským Šinkansenem.

Tak tohle byl můj prvomájový rychlík. „Plzeňákem“ jsem poté z Děčína na Jedlovou jel mnohokrát. To už jezdíval jen s pěti vozy, tahal ho brejlovec a i když jídní doby mezi Děčínem a Libercem už nikdy nijak výrazně nezkrátil, alespoň měl člověk při padesátce tam nad Kytlicí pocit, že jede tak trochu rychlíkem. Jen tak mezi námi – co myslíte, kolik by tu dnes asi tak „uháněl“ rychlík v podobě 854 + 954? Byl by rychlejší než ten pilštyk před pětatřiceti lety? No – určitě byl, ale ten liberecký štokr 556.042 by mu stejně ještě i dnes natrhl … jak se to řekne slušně?

Autorský text.


Zdeněk Šindlauer | 1.5.2014 (8:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu ČR Ústecký


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel Honza  mail  
02.05.2014 (19:57)  
KarelF: no minimálně máma zpátky jela do Žernosek, ta spolužačka asi do Lovosic.
Nevím jestli 1.5. se jezdilo už elektricky v celé délce, ale prý jely domů posledním vlakem a někde museli všichni přestupovat a jelikož to holky neznaly, tak zůstaly sedět ve vlaku a lidi co se honem hnali do toho následujícího vlaku jen na ně škodolibě koukaly, že jím to ujede a zůstanou přes noc kdo ví kde a nakonec se našel někdo hodný, kdo jim řekl, že musí přestoupit a stihly to.

Edit:
Průvodčí toho vlaku do Prahy jim prý vsvětlil, kde to v Praze je, kde mají vystoupit a jak se tam dostanou.
registrovaný uživatel JK ml. 
02.05.2014 (16:14)  
Vzhledem k tomu, že ctěný můj pan otec studoval dopravní průmku v Děčíně 1964-1968, a též jeho trvalé bydliště se nacházelo směrem východním z Děčína tj. částečně v Rynolticích nebo z počátku v Liberci mohu tyto historky jen potvrdit, snad jen s tím že na dopravní průmce se měly údajně mávátka ráno nafasovat proti podpisu a po akci opět vrátit. Jenže :-) jediný kdo opravdu musel se fyzicky účastnit průvodu byl pro studenty naštěstí pedagogický sbor, který ale nemohl tím pádem slídit po okolních kulturně nápravných zařízeních IV cenových skupin, a co jich jen v Děčíně bylo.... :-) Další svízele tohoto proaktivního přístupu studující inteligence, jakože dotyčný vypadal příliš mladě a nebylo mu nalito nebo nedej bóže mladistvý byl vyhmátnut orgánem se řešily s mládežnickým elánem operativně :-):-)

K hodobožovým (v podstatě i-legálním) jízdám domů z děčínského intru využíval pan otec v případě zanedbání páteční výuky téhož spojení....Ovšem, abych tak řekl s variantem Wroclavským :-), Tedy trasa mimo Českou Lípu: Děčín - Jedlová - Svor - Jablonné - Rynoltice (-Liberec) v Děčíně a Jablonném proběhlo pravidelné pivo, v Děčíně na počest přežití dalšího týdne ve škole a jako rozloučení se ze spolužáky, v Jablonném pak šlo o využití faktu, že i přes urputnou snahu čsd byl v cíli hurvajz příliš brzo s již naprosto střízlivým konzumentem....Zbytkový alkohol pak vyloučen při chůzi přes les do Rynoltic:-)
02.05.2014 (13:33)  
set: Vlečka do JEMO ide zo žst Kalná nad Hronom, nie Kozárovce, estli se nepletu
registrovaný uživatel set  mail  
02.05.2014 (12:29)  
Pane Zdeňku - krásně napsáno, ostatně jako vždy. Vaše vyprávění je naprosto přesné, dovedu si to živě představit, jsem asi stejný ročník a denně jsem dojížděl do školy z Hněvic do Ústí nad Labem. Asi jako Vy jsem se občas "rozšoupnul" a jel místo osobáku Děčín-Praha (cestovní doba díky půlhodinovému nesmyslnému stání v Lovosicích téměř dvě hodiny/60 km) rychlíkem do Roudnice - nejlépe Ex 77 Progress z Berlína do Prahy, který byl expresem jen díky označení. Brejlovec s cca 10-12ti vozy když už zhruba v Prackovicích dosáhl plné rychlosti, pomalu začal brzdit do Lovosic.
Nicméně pilštyk, který na této trati snad nikdy nejezdil (ale vždy jako přípoj Lovosice - Č Lípa s Da+3xBai) pamatuji dobře z jiné trati - byl jsem na vojně v Levicích u ptp a dopravu nás vojáků na stavbu jaderné elektrárny Mochovce zajišťovala souprava pielštyk a dvě staré patrové soupravy Bp. Jelo to z Levic do Kozárovců a tam na vlečku Jaderné elektrárny Mochovce - téměř stále do stoupání. Na vrcholu to již vypadalo, že půjdeme vždy tlačit. V zimě to byla vždy hodně studená půlhodina, PG 500 se snažil seč mohl, ale ty dvě soupravy byly nad jeho síly.
registrovaný uživatel stoupa  mail  
02.05.2014 (12:25)  
O "Pílštyku" zo Slovče jsem tou dobou z ČT dílny (MuN) neslyše ničehož hezkého....
registrovaný uživatel stoupa  mail  
02.05.2014 (12:20)  
M 474 003: :-)

Nějak jsem po 1990 (1999) nechápal, pro zejména administativní zaměstnance chtěli v pracovním čase dopravu. Nechápu dosud.
02.05.2014 (8:25)  
Vít Burian

Taky bych se tím Pílštykem projel, ale vlak by musel být bez lokomotivy a v prvním a posledním voze by musela být polovina motoru v ležatém provedení...
02.05.2014 (8:21)  
Vlaky jezdily tak, jak bylo potřeba a jaká byla poptávka. Pokud se za rychlík platilo 16 korun, což byly 2 obědy, tak logicky jezdilo víc osobáků. Pokud Bolševik stanovil, že dopoledne budou všichni v práci, tak dopoledne nejezdilo skoro nic. Taky nebylo tolik spěchu. Pamatuju si, že do Velvar zrušili dopolední dvojici vlaků, protože lokálka nestíhala dopravovat náklad do 4 velvarských podniků, ale to už je jiná kapitola.

Karel F

Je to tak těžké pochopit? První 2 vozy byly vestavěny do upravené skříně od M 296 1 a pak už nic. Pak bylo vyrobeno náhradou 700 kolejových autobusů, ktré byly nasazovány na dálkové osobní vlaky a málem i na rychlíky. Pokud tehdejší ČSD někoho vezly v 810 z Čerčan do Světlé nad Sázavou nebo ze Zdic do Protivína, tak si ten dotyčný pro opakování cesty koupil auto, pokud na něj neměl, tak polštářek.

Hlavně, že pro SSSSSSR se vyrobily soupravy AČ 2, na to možnosti byly.
02.05.2014 (7:10)  
"v roce 1985 jezdili vlaky i MHD s několikanásobně menším intervalem"
No spíš větším, ne? Dneska z těch Lovosic do Prahy jede rychlík co hodinu a prokladový osobák v kladiva taky co hodinu (o víkendu dvě). Tehdy rychlíky cca po dvou hodinách (netaktově - Vsacan dvacet minut za předchozím a pak dvě a půl hodiny nic), na jiných tratích ještě daleko hůř (z Pardubic do Liberce tři páry R, dnes dvouhodinový takt). Jo, ono se hezky nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy měl člověk všechny zuby a pevnou erekci, ale počty vlaků pak rostou geometrickou řadou.
registrovaný uživatel KarelF 
02.05.2014 (5:40)  
Honzo v roce 1985 jezdili vlaky i MHD s několikanásobně menším intervalem. takže bylo bez jakéhokoliv většího hledání minimálně MHD a vlakem dojet kdykoliv a do jakéhokoliv většího města (to píši záměrně) Něco trochu jiného bylo jet z Prahy třeba do Žernosek nebo do Mšena nebo do Záboří nad Labem. To už vyžadovalo trochu více cviku zejména to Mšeno. Ale dalo se ráno vyjet na čerčany přelézt do pacifiku a večer se rychlíkem vrátit z Havlíčkova Brodu. Myslím, že jednou jsem k tomu přidal cestu přes Chrudim a Pardubice, ale to jsem jel brzo ráno a vrátil se pozdě večer.
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko