Když se 15. září 1830 za účasti legendární Stephensonovy lokomotivy Rocket zahajoval provoz na první parostrojní železnici světa, Liverpool and Manchester Railway, byla to slavná a dodnes připomínaná událost. Publikum, které se k nové železniční trati seběhlo z menších i větších vzdáleností, připravilo parnímu oři emocionální přivítání. Kanonýři stříleli z moždířů řízné salvy, muzikanti hráli oslavné ódy, klobouky létaly do vzduchu, pivo teklo proudem, přesně jak se na každou podobnou slavnost sluší a patří. Význačné osobnosti pronášely patetické proslovy. Filozofové prorokovali, že železnice zmenší vzdálenosti mezi národy a lidé se začnou díky vlakům navzájem více navštěvovat i lépe poznávat a díky tomu se zákonitě stanou veškeré války i mezilidské sváry jednou provždy minulostí.

Optimistům oponovaly starostlivé hlasy varující, že železnice zcela rozvrátí společenský řád, protože si bude moci každý jet, kam chce. Také existovala vážná obava, že se revolucionáři, volnomyšlenkáři a podobné podezřelé živly budou moci najednou svobodně pohybovat po celé zemi a šířit své podvratné myšlenky. Praktici a tehdy nepočetní technici předpovídali podstatné zlepšení úrovně dopravy, technický pokrok a zvýšení blahobytu celé společnosti. Podnikaví lidé se zase těšili na možnost výhodných investic do stavby a provozu železnic i návazných oborů. Producenti zboží očekávali podstatné usnadnění dopravy surovin a rozšíření trhů pro své výrobky. Začínající průmyslová revoluce se mohla rozběhnout na plné obrátky.

Zároveň někteří lékaři (za souhlasného přitakávání formanů) ustaraně varovali, že neslýchaná rychlost patnácti mil v hodině vysaje z železničních vozů vzduch a cestující publikum nebude mít co dýchat, případně že pohled na vlaky řítící se krajinou bude u přihlížejících osob způsobovat hromadná onemocnění šílenstvím a jinými nervovými chorobami. Dokonce se dochovala varování, že křehká lidská schránka nevydrží nápor vysokých rychlostí a těla nerozvážných pasažérů při překročení určité, byť zatím neznámé rychlosti za značných bolestí explodují…

Zrodila se tak železnice, a svět se změnil.

Velká očekávání kladená na železnici byla většinou vrchovatě naplněna, avšak také byla častokrát bolestně zklamávána. Po mnoha letech ve skvělé kondici je tak železnice v současnosti již dáma „v nejlepším věku“. Má však stále svůj pečlivě skrývaný šarm a navíc v současnosti prochází poměrně intenzivní omlazovací kúrou. Nicméně nelze přehlédnout skutečnost, že železniční doprava má své nejúspěšnější roky za sebou a do značné míry žije ze své slavné minulosti, zatímco její mladší kolegyně se rychle derou dopředu.

V České republice držela v roce 2013 osobní železniční doprava podle oficiálních statistik podíl na celkových přepravních výkonech jen 7 %. Veškerá veřejná doprava včetně autobusů, MHD a letecké dopravy však dosahuje stále solidních 40 %, zatímco nákladní železniční doprava si udržuje podíl 20 %. Často při svých cestách po železnici přemýšlím, proč je ohromný potenciál železniční dopravy tak málo využitý. Odpovědí jsou mi zpravidla četné komplikace, nástrahy a pasti, které na mě i na všechny cestující při každé cestě čekají. Často jsou to docela nenápadné překážky, které však v součtu dělají veřejnou dopravou zbytečně komplikovanou a nekonkurenceschopnou. Těmito problémy se bude zabývat několik následujících článků, přičemž se tyto úvahy nebudou zabývat pouze osobní železniční dopravou, ale celým komplexním systémem veřejné dopravy. Že je však železnice přirozenou páteří a základem veřejné dopravy, se však pravděpodobně s většinou čtenářů na tomto fóru můžeme shodnout.

Čím se budou tyto články zabývat?

Prostorová dostupnost veřejné dopravy - tedy jak se dá na/z nádraží dostat (pěšky, na kole, MHD, autobusem, autem nebo dokonce vlakem).

Časová dostupnost veřejné dopravy - aneb čas neplyne jen při jízdě ve vlaku nebo v autobuse, ale i při cestě na nádraží, nákupu jízdenky, čekání na spoj či při přestupech.

Cenová dostupnost veřejné dopravy - neboli malé zamyšlení nad tím, proč může být sofistikovaný a propracovaný tarifní systém velmi těžko pochopitelný a proč mnoho cestujících preferuje spíše jednoduchost.

Informační dostupnost veřejné dopravy - jedná se o komplexní problematiku, která se týká např. orientace před cestou (v jízdních řádech), při cestě (na nádražích, ve vlacích a při přestupech) i po cestě (v cíli cesty).

Emocionální dostupnost veřejné dopravy – na závěr se pokusíme o malou sondu do hlubin duše cestující veřejnosti.

Výše uvedené problémy se dají zhruba shrnout do jedné stručné, výstižné a pravdivé věty, kterou jsem slyšel při jedné hospodské diskuzi o výhodách a nevýhodách železnice a která celou diskuzi vítězně uzavřela:

„Vlak jede z místa, kde nejsem,
na místo, kam nepotřebuji,
v čase, který se mi nehodí.“

Zdroje: Samuel Smiles - The Life of George Stephenson, Ročenka dopravy, Wikipedia