..: Pevnostní dráhy :..

Pevnostní drážky lze nalézt v interiérech dělostřeleckých tvrzí, které byly stavěny v rámci československého pohraničního opevnění v druhé polovině třicátých let dvacátého století. Jsou vždy o rozchodu 600 mm a měly sloužit k zásobování částí tvrze vojenským materiálem. Neměly sloužit k přepravě osob.

Počátek dráhy může být řešen třemi způsoby. Buďto dráha začíná u dolní stanice výtahu spojujícího vchodový objekt s podzemím, nebo přímo v překladišti vchodového objektu. Z něho vede dráha do podzemí pomocí kolejové svážnice nebo přímou galerií. Konce dráhy jsou buď u skladišť munice pod dělostřeleckými objekty nebo v překladištích pěchotní munice v galeriích vedoucích k tzv. pěchotním srubům. Zmíněná podzemní skladiště munice jsou s dělostřeleckými objekty na povrchu spojena výtahovou šachtou. Z překladišť pěchotní munice pokračují chodby již bez kolejí a v menším průřezu.

Na pevnostních železnicích mělo být instalováno zabezpečovací zařízení vybavené počítadly náprav, výhybkovými a oddílovými návěstidly. Bohužel se tak do ukončení výstavby na podzim 1938 kromě tvrze Smolkov nikde nestalo.

Dopravu ve tvrzi měla na starosti zvláštní skupina vojáků organizačně spadající pod tvrzové dělostřelce, tzv. dopravní skupina tvrze. Velitelem byl dopravní rotmistr. Ten měl řídit dopravu z tzv. dopravní kanceláře, která se nachází ve vchodovém objektu u překladiště nebo v prostoru pod výtahovou šachtou, je-li její pomocí vchodový objekt na podzemí tvrze napojen. Provoz měl být manuální. S lokomotivním provozem bylo počítáno pouze na rozlehlé tvrzi Šibenice u Opavy. Pohon zdejších tří plánovaných lokomotiv měl být akumulátorový.

Válečné nebo poválečné změny v řešení provozu jsou popsány u každé tvrze zvlášť, pokud to stojí za zmínku.

V rámci výstavby dělostřeleckých tvrzí předcházely klasickým pevnostním železnicím podzemní stavební drážky stejného rozchodu, které sloužily zejména k odvozu vytěžené horniny z místa odstřelu k pracovním šachtám nebo k budovanému vchodovému objektu. Ty lze předpokládat i v těch částech podzemí, kde posléze pevnostní drážka již stavěna nebyla. Její přesnou délku nelze stanovit. Před betonáží nosné vrstvy podlahy byla stavební drážka zrušena. Po ní byla položena kolej pevnostní drážky a ta zabetonována vrchní pochůznou vrstvou podlahy v tloušťce 5 - 7 cm.

Na povrchu stavěných tvrzí byly též používány stavební drážky, jejichž vedení se průběžně měnilo podle potřeby. Souhrnně je u nich v literatuře uváděn rozchod 760 mm, nicméně bylo využíváno i jiných rozchodů a to i v rámci jediného staveniště. Není mi známo, že by se z těchto drážek na některé tvrzi (kromě Šibenice) něco dochovalo. Po staveništích se do současné doby dochovalo mnoho reliktů, ovšem jestli se některé z terénních úprav přímo týkají zmíněných drážek, lze již těžko stanovit.

Ve tvrzích měla být využita i krátká závěsná kolejová drážka (monorail) na výměnu dělových hlavní. Jedinou tvrzí, kde byla alespoň částečně instalována, je Adam. V původních, posléze nerealizovaných úvahách, byl těmto drážkám přikládán větší význam. Tyto úvahy vyplývaly z jejího daleko rozsáhlejšího využití na francouzské Maginotově linii.

Jednotlivé dělostřelecké tvrze jsou uvedeny od západu na východ.

Dělostřelecká tvrz Stachelberg (či též Babí - rozestavěná, muzejně provozovaná)

Stav v roce 1938: Výstavba této tvrze započala v roce 1937 a nebyla nikdy dokončena. Částečný výlom podzemí byl v celkové délce více než 3 km. V podstatné části již dosahoval takového průřezu, že mohla být instalována stavební drážka. Ta vycházela na povrch v místě budoucího vchodového objektu T-St-S80a a 84 metrů dlouhou pracovní štolou "A" v prostoru pod budoucím dělostřeleckým srubem T-St-S78. Tato štola měla být po ukončení prací zavezena. Po stavební drážce se v podzemních prostorách tvrze dochovalo mnoho pozůstatků, zejména pražců. Na krátkých úsecích jsou zachovány i kolejnice, bohužel se jedná hlavně o místa závalů, ze kterých je nebylo možné dostat pryč. S betonáží podzemí bylo sice započato, ale dokončeno bylo velmi málo. Přebudovávání stavební drážky na pevnostní nikdy nezačalo.

Umístění a přístupnost: Tvrz se nachází u nejvyššího bodu silnice Trutnov - Žacléř nad obcí Babí. Měla to být tvrz s největším počtem objektů. Před ukončením výstavby byl vybetonován jediný objekt a to pěchotní srub T-St-S73, v němž je dnes muzejní expozice. V rámci prohlídky lze navštívit i část rozestavěných podzemních prostor pod ním. Z pozůstatků podzemní stavební drážky zde není nic k vidění, kromě několika složených kolejnic. Všechno podstatné se nachází mimo prohlídkovou trasu. Část podzemí s pozůstatky stavební drážky bylo zlikvidováno v souvislosti s rozšiřující se těžbou v přilehlém povrchovém lomu. Je to daň za odčerpávání vody z ostatních podzemních prostor, kterou lom zdarma provádí.

Vedení trati: Plánovaná pevnostní železnice měla začínat ve vchodovém objektu T-St-S80a a skrz hlavní muniční skladiště měla vést k trianglu, pomocí kterého se měla napojovat na kolmou galerii vedoucí k jednotlivým bojovým objektům. Pravá větev měla vést k muničnímu skladišti pod dělostřeleckou věží T-St-S76. Z ní měla odbočovat trať k muničnímu skladišti pod minometnou věží T-St-S80 a krátká trať k překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotnímu srubu T-St-S71. Levá větev měla míjet postupně krátkou odbočnou trať k překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotnímu srubu T-St-S72, odbočnou trať k muničnímu skladišti pod dělostřeleckým srubem T-St-S78, kasárna, až měla dojít k místu rozběhu do tří směrů. Vpravo se mělo jednat o krátkou trať k překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotnímu srubu T-St-S73 (dnes muzejně zpřístupněný objekt). Rovně měla vést rovněž krátká trať k muničnímu skladišti pod dělostřeleckou věží T-St-S75 a vlevo již delší trať k muničnímu skladišti pod dělostřeleckým srubem T-St-S77, před kterým měla být ještě odbočka do překladiště pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotnímu srubu T-St-S74. Celková délka tratí měla být necelých 1500 m.

Dělostřelecká tvrz Poustka (stavba nezahájena)

Tato tvrz měla pouze dokončenou výkresovou dokumentaci a proto se nelze o nějaké dráze vůbec bavit. Měla stát na severozápadním konci hřebene Jestřebích hor východně od Trutnova mezi tratěmi na Jaroměř (032) a Teplice nad Metují (047). Podzemím spojujícím vchodový objekt , čtyři pěchotní a dva dělostřelecké sruby s jednou dělovou a jednou minometnou věží měla vést drážka o celkové délce přesahující 800 m. Podzemí tvrze se mělo rozkládat na dvou úrovních propojených 46 metrů hlubokou vyrovnávací šachtou s na našem opevnění ojedinělým kolmým výtahem umožňujícím přepravu železničních vozíků.

Dělostřelecká tvrz Jírová hora (stavba nezahájena)

Rovněž tato tvrz měla dokončenou pouze výkresovou dokumentaci a proto zde žádná drážka zatím neexistovala. Měla stát západně od Hronova (026) nedaleko stejnojmenné kóty. Podzemím spojujícím vchodový objekt, čtyři pěchotní a dva dělostřelecké sruby s jednou dělovou a jednou minometnou věží měla vést drážka o celkové délce okolo 1400 m.

Dělostřelecká tvrz Dobrošov (rozestavěna, muzejně provozovaná)

Stav v roce 1938: Výstavba této tvrze byla zahájena v roce 1937 a do okupace pohraničí v roce 1938 bylo kompletně vyraženo podzemí a vybudovány tři objekty. V podzemí vedla zatím pouze stavební drážka a torza na ní používaných vozíků jsou k vidění v expozici.

Umístění a přístupnost: Tvrz je v současnosti muzejně zpřístupněna a lze navštívit dva z vybudovaných objektů (dělostřelecký srub N-D-S75 a pěchotní srub N-D-S72) a menší část podzemí. Výjimečně je zpřístupňován i třetí z objektů (pěchotní srub N-D-S73). Větší část rozpracovaného podzemí, kde jsou navíc problémy se závaly a oxidem uhelnatým, není přístupná vůbec. Nejsou k vidění žádné pozůstatky drážky. V rámci budování muzejní expozice byla položena nová podlaha. Pokud se v nepřístupných částech podzemí nachází nějaký fragment drážky, nevím o něm. Tvrz se nachází u stejnojmenné obce jižně od Náchoda.

Vedení trati: Trať plánované pevnostní železnice začíná ve vchodovém objektu N-D-S77a a s podzemím měla být spojena kolejovou svážnicí. Po levém cca 90ti stupňovém oblouku trasa pokračuje skrz hlavní muniční skladiště k první odbočce vpravo, která vede k muničnímu skladišti dokončeného dělostřeleckého srubu N-D-S75. Hlavní linie pokračuje skrz kasárna k další odbočce vpravo vedoucí k muničnímu skladišti minometné věže N-D-S77 a dále k muničnímu skladišti dělostřelecké věže N-D-S74. Krátce před ním odbočuje ještě trať vlevo k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu N-D-S76. Celková délka tratí ve tvrzi Dobrošov měla být 1075 m, z toho 785 m v hlavní trati a 290 m v odbočkách. Současná prohlídková trasa sleduje původní odbočku k muničnímu skladišti N-D-S75 a hlavní trať mezi ní a kasárnami.

Dělostřelecká tvrz Skutina (rozestavěná, muzejně provozovaná)

Stav v roce 1938: Výstavba této tvrze byla rovněž zahájena v roce 1937. Práce byly ukončeny v době, kdy bylo vyraženo asi 50 procent podzemních chodeb, z čehož byla velmi malá část vybetonována. Přebudovávání podzemní stavební drážky na pevnostní nebylo započato. Na povrchu byly vybudovány dva ze šesti objektů (N-Sk-S48 a S49), ostatní zůstaly v rané fázi výstavby.

Umístění a přístupnost: Tvrz se nachází na severním konci hřebene Orlických hor v okolí stejnojmenné kóty přibližně mezi obcemi Polom a Sněžné. Zpřístupněn je jeden z dokončených pěchotních srubů N-Sk-S48 s část nedokončeného podzemí pod tímto objektem.

Vedení trati: Plánovaná pevnostní železnice měla začínat ve vchodovém objektu N-Sk-S52a a přes hlavní muniční skladiště měla vést ke kasárnám. Těsně před nimi měla být odbočka vpravo k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu N-Sk-S52. Za kasárnami následovala další odbočka vpravo k muničnímu skladišti minometné věže N-Sk-S51 a hlavní trať poté končila v překladišti pěchotní munice v chodbě vedoucí k pěchotním srubům N-Sk-S48 (zpřístupněný) a N-Sk-S49. Těsně před tímto překladištěm měla být ještě odbočka vlevo k muničnímu skladišti dělostřelecké věže N-Sk-S50. V rámci prohlídkové trasy v podzemí nejsou zpřístupněna místa, kde byla pevnostní drážka plánována. Lze ovšem na vlastní nebezpečí shlédnout část tohoto podzemí v podobě vyražené štoly na bývalém staveništi vchodového objektu N-Sk-S52a. Jedná se ovšem o dost riskantní akci a proto ji nedoporučuji. Celková délka tratí měla být asi 1220 metrů.

Dělostřelecká tvrz Hanička (stavebně dokončená, muzejně provozovaná)

Stav v roce 1938: Vzhledem k tomu, že výstavba byla zahájena v roce 1936, byla Hanička na podzim 1938 stavebně dokončena včetně pevnostní drážky.

Umístění a přístupnost: Tvrz Hanička se nachází v Orlických horách asi 1 km severně od osady Panské pole, ležící mezi Rokytnicí v Orlických horách (023) a Bartošovicemi. Technicky je přístupná prakticky celá, ovšem muzejní prohlídková trasa nevede všemi prostorami tvrze. V rámci přestavby tvrze na centrum velení ministerstva vnitra v sedmdesátých a osmdesátých letech byla pevnostní železnice překryta zvýšenou podlahou a nelze ji shlédnout. Nicméně je dochována.

Vedení trati: Trať začíná v podzemí u dolní stanice výtahu ze vchodového objektu R-H-S79a. Odtud vede přes hlavní muniční skladiště a kasárna k první odbočce vlevo vedoucí k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu R-H-S79. Drážka dále pokračuje a končí v muničním skladišti pod dělovou věží R-H-S78. Celková délka tratí je asi 620 m. V blízkém okolí tvrze se nacházely dvě krátké polní drážky pro výstavbu lehkého opevnění. S tvrzí však neměly žádnou souvislost.

Dělostřelecká tvrz Adam (stavebně dokončená)

Stav v roce 1938: Stavba tvrze byla zahájena již v roce 1936 a proto je oficiálně považována za dokončenou. Jen považována, protože nebyl dostavěn objekt pro minometnou věž. Dokončena byla ovšem pevnostní drážka v podzemí tvrze.

Umístění a přístupnost: Tvrz se nachází v jižní části Orlických hor v okolí stejnojmenné kóty severozápadně od obce Mladkov (021). Je stále využívána AČR a proto nepřístupná. Je z našich pevností tou nejhlídanější a její návštěvu důrazně nedoporučuji. Podle platné armádní koncepce má tvrz před sebou ještě 30 let a proto je drážka stále využívána.

Vedení trati: Trať dříve začínala ve vchodovém objektu K-Am-S43a. Podle informací, které mám, je poválečnou úpravou vyvedena před něj na nakládací rampu. Od vchodového objektu vede skrz hlavní muniční skladiště. Ještě v prostoru těchto skladišť jsou dvě odbočky. Vlevo vede trať k muničnímu skladišti dělostřeleckému srubu K-Am-S45. Pravá odbočka se ještě jednou dělí, a to na větev k muničnímu skladišti nepostavené minometné věže K-Am-S44 a k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu K-Am-S43. Hlavní trať za muničními skladišti končí v překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotním srubům K-Am-S39, 40 a 41. Před tímto překladištěm je ještě odbočka vpravo k muničnímu skladišti dělostřelecké věže K-Am-S42. Celková délka tratí před poválečnou úpravou byla asi 470 metrů. Dodatečně byla totiž hlavní trať prodloužena do nedalekých kasáren, kde byl instalován naviják sloužící k tahání vozíků drážky proti sklonu galerie.

Visutá kolejová dráha: Dělostřelecký srub K-Am-S43 se jako jediný z dělostřeleckých objektů našeho opevnění dočkal instalace alespoň části závěsné kolejové dráhy určené k výměně dělových hlavní. Provedla to zkušebně německá armáda v roce 1940.

Dělostřelecká tvrz Bouda (stavebně dokončená, muzejně provozovaná)

Stav v roce 1938: Výstavba této tvrze byla zahájena v roce 1936 a proto patří mezi dokončené, stejně tak jako její drážka.

Umístění a přístupnost: Dělostřelecká tvrz Bouda je jediná muzejně zpřístupněná stavebně dokončená tvrz, kterou nepotkaly žádné zásadní válečné ani poválečné stavební úpravy. Z toho důvodu je vyhlášena kulturní památkou ČR. Je to jediné místo, kde lze legálně shlédnout pevnostní železnici, včetně částečně zrekonstruované kolejové svážnice, originálního předválečného svážnicového vozíku a několika poválečných vozíků klasické pevnostní železnice. Nachází se v nejjižnější části Orlických hor v masívu Suchého vrchu v okolí kóty Bouda, jižně od obce Lichkov (021).

Vedení trati: Trať začíná ve vchodovém objektu K-Ba-S22a, za kterým je svážnicí svedena do podzemí. Skrz hlavní muniční skladiště a dále kasárna pokračuje k překladišti pěchotní munice u tzv. vyrovnávací šachty. Těsně před ním odbočuje vpravo větev k muničnímu skladišti dělostřelecké věže K-Ba-S22. Celková délka postavené a současně dochované trati je 760 m.

Polní drážka: V dubnu a květnu 1948 probíhala ve tvrzi pracovní činnost, součástí které bylo i vyklízení suti. Pro usnadnění této činnosti byla před vchodovým objektem instalována několik desítek metrů dlouhá polní drážka.

Dělostřelecká tvrz Hůrka (stavebně dokončená, muzejně zpřístupněná)

Stav v roce 1938: Stavba této tvrze byla zahájena v roce 1936, proto patří mezi stavebně dokončené. Část pevnostní drážky byla ovšem pouze položena a nezabetonována.

Umístění a přístupnost: Vchodový objekt této tvrze se nachází malém ohrazeném vojenském areálu vlevo od silnice Králíky (021) - Červený Potok. Bojové objekty leží v okolí stejnojmenné kóty o něco dál přímo nad tratí 025 (úsek Prostřední Lipka - Červený Potok). Tvrz byla donedávna využívána AČR, ale nyní je zpřístupněna veřejnosti. Navíc se vpravo od výše zmíněné silnice na kótě Veselka nachází občasně rovněž muzejně zpřístupňovaná dělostřelecká pozorovatelna K-Bg-S12b. Tento objekt patří takticky do sestavy tvrze, ale není s ním spojen podzemními prostorami.

Vedení trati: V současné době je jako poválečná úprava vyveden začátek drážky před vchodový objekt na nakládací rampu. Z vchodového objektu K-Bg-S12a vede drážka přes obnovenou a proti původnímu řešení poněkud upravenou kolejovou svážnici do podzemí. Skrz hlavní muniční skladiště a dále kasárna vede k odbočce vpravo vedoucí k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu K-Bg-S11. Hlavní trať pak pokračuje k odbočce vlevo, která vede k muničnímu skladišti dělostřelecké věže K-S12. Těsně za touto odbočkou končí hlavní trať v překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotním srubům K-Bg-S10 a 13. Drážka je funkční. Stále je zde k vidění poválečná akumulátorová lokomotiva. Celková délka tratí překračuje 900 m.

Výcvikový tábor Orlík (stavba nezahájena)

Zajímavá záležitost. Vzhledem k tomu, že ostatní lokality určené pro výcvik osádek tvrzí nepostačovaly, byl přijat plán výstavby výcvikového prostoru Orlík. Mělo se jednat o cvičnou dělostřeleckou tvrz bez podzemí a tudíž i bez pevnostní drážky (pouze předpoklad povrchové stavební drážky), která by se v případě potřeby zapojila do obranných bojů. Měla se nacházet v oblasti stejnojmenné kóty v severním Hrubém Jeseníku. Výstavba nebyla zahájena.

Dělostřelecká tvrz Šibenice (tvrz rozestavěná)

Stav v roce 1938: Výstavba tvrze byla zahájena až v roce 1938 a proto její výstavba nebyla dokončena. Byl proveden částečný výlom podzemí a z objektů na povrchu nebyl vybetonován žádný. Jedná se o tvrz s největšími vzdálenostmi mezi jednotlivými objekty, což si vyžádalo mimořádná dopravní opatření. Šibenice měla být jedinou tvrzí s lokomotivním provozem. Zajišťovat ho měla trojice akumulátorových lokomotiv. O pevnostní drážce nelze mluvit, pouze o její stavební předchůdkyni.

Umístění a přístupnost: Nachází se v okolí stejnojmenné kóty mezi obcemi Sádek a Milostovice západně od Opavy. Nedokončené podzemí přístupné není, na místech budoucích pevnostních objektů a pracovních šachet lze objevit jako jediný pozůstatek sesedlý povrch. Tato místa jsou nebezpečná a nedoporučuji na ně vstupovat!

Vedení trati: Pevnostní drážka měla začínat v hlavní galerii u spodní stanice výtahu ze vchodového objektu OP-Š-S35a. Dále měla pokračovat skrz hlavní muniční skladiště k odbočce vpravo, která měla vést k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu OP-Š-S34. Dále měla vést do oblasti kasáren, kde měla být odbočka vpravo k muničnímu skladišti minometné věže OP-Š-S33a a vlevo k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu OP-Š-S35. Hlavní trať se dále měla stáčet pravým obloukem a končit v překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotním srubům Op-Š-S30, 31 a 32. Těsně před ním měla být ještě odbočka vpravo k muničnímu skladišti dělostřelecké věže OP-Š-S33. Celková délka tratí se blíží dvěma kilometrům.

Povrchové stavební drážky: Na povrchu tvrze byly budovatelem tvrze firmou LANNA, a. s., stavěny krátké manipulační drážky o rozchodu 600 mm. Vzhledem k velkým vzdálenostem mezi jednotlivými místy stavby zde byly postaveny i dvě dráhy o rozchodu 700 mm s parním provozem a vlastními remízami. Jižní trať začínala v bývalém malém kamenolomu, který leží bezprostředně u obce Nový Dvůr u silnice na Stěbořice. Zde pravděpodobně stála i její remíza. Vedla odtud severním směrem údolím potůčku. V tomto mělkém údolíčku je i jediný pozůstatek, zbytek nízkého štěrkového náspu. Je zde také revizní šachta, pozůstatek po odvodnění tvrzového podzemí. V místech, kde končí lesní porost, se drážka odkláněla od potůčku a směřovala k obci Březová. Míjela staveniště vchodového objektu OP-Š-S35a a končila u pracovní šachty P1 asi 300 m před obcí. V místech mimo les není žádný pozůstatek po drážce ani po výstavbě tvrze, vše je srovnáno do pole. Prameny uvádějí délku kolejiva (trať, odbočky, manipulační koleje atd.) na 1574 m. Vlastní délka trati je asi 1 km. Severní trať začínala přímo v obci Březová, kde u cesty na Jamnici bývalo sídlo stavby, staveniště dělostřeleckého srubu Op-Š-S34 a pracovní šachta P2. Zde bylo dvoukolejné nádražíčko, nakládací rampa a pravděpodobně remíza. Trať překřížila cestu na Jamnici zprava doleva a nedaleko od ní pokračovala stejným tj. severním směrem. Cestou obsluhovala přímo nebo odbočkami jednotlivá staveniště tvrze a pracovní šachty. Nedaleko kóty Šibenice se odkláněla od dosavadního směru táhlým obloukem doleva a končila jižně od staveniště pěchotního srubu Op-Š-S32 v terénním zářezu. Zde byla deponie materiálu. Délku kolejiva uvádějí prameny 1657m, délka trati je opět asi 1 km. Po trati nebyly nalezeny žádné pozůstatky, všechno je zarovnáno do pole. Ani místo zářezu deponie nebylo identifikováno. V prostoru Březové se rovněž nic železničního nedochovalo, pouze bílá budova vlevo od cesty je bývalým sídlem firmy Lanna a. s.

Dělostřelecká tvrz Smolkov (stavebně dokončená)

Stav v roce 1938: Stavba této tvrze byla zahájena v roce 1936 a proto byla v roce 1938 stavebně dokončena stejně jako její pevnostní drážka. Jako v jediné tvrzi zde bylo nainstalováno sdělovací a zabezpečovací zařízení.

Umístění a přístupnost: Nachází se na zalesněném kopci Padařov vlevo od železniční trati 316 mezi Hájem ve Slezsku a Lhotou u Opavy. Stejnojmenná obec se v těchto místech rovněž nachází, ale není v ní železniční zastávka. Tvrz dodnes využívá AČR a proto je nepřístupná. Stejně jako Výšinu by ji měla armáda opouštět a její budoucí osud je neznámý.

Vedení trati: Z vchodového objektu MO-Sm-S41 vede trať skrz hlavní muniční skladiště do kasáren, kde se dělí na dvě větve. Levá má před koncem krátkou rozdvojku k muničnímu skladišti dělostřeleckého srubu MO-Sm-S39 a k překladišti pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotnímu srubu MO-Sm-S40. Pravá vede do překladiště pěchotní munice v galerii vedoucí k pěchotnímu srubu MO-Sm-S42, před kterým je odbočka vlevo k muničnímu skladišti dělostřelecké věže MO-Sm-S44. Pevnostní železnice je dochována a její délka je přibližně 650 m.

Dělostřelecká tvrz Orel (rozestavěná, muzejně provozovaná)

Stav v roce 1938: Dělostřeleckou tvrz Orel sice řadíme mezi tvrze rozestavěné, ale je to trochu komplikovanější. Výstavba kompletní tvrze byla odsunuta na pozdější dobu. Bylo známo budoucí rozmístění objektů, detailní projekt ale neexistoval. Protože by nepostavením tvrze vznikla v již vybudované obranné linii mezilehlých objektů nebezpečná mezera, byl z tvrze Orel vybudován jeden pěchotní srub MO-S20 a výtahová šachta do budoucího podzemí. Další práce již provedeny nebyly. To se týká i pevnostní drážky a její stavební předchůdkyně.

Umístění a přístupnost: Kompletní tvrz se měla nalézat v okolí stejnojmenné kóty u obce Darkovičky severně od Hlučína (317). Jediný vybudovaný objekt MO-S20 je muzejně provozován v rámci Areálu československého opevnění Darkovičky.

Vedení trati: Trať měla začínat v hlavní galerii u spodní stanice výtahové šachty ze vchodového objektu MO-S20e. Dále měla pokračovat přes hlavní muniční skladiště. Těsně za nimi měla být odbočka vpravo k muničnímu skladišti minometné věže MO-S20c. Dále měla vést trať skrz kasárna až k muničnímu skladišti dělostřelecké věže MO-S20d. Celková délka tratí měla být necelých 500 m.

Za odbornou pomoc děkuji Michalovi Prášilovi".


Railfort Poslat mail autorovi | 18.4.2006 (22:46)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Military

Další z regionu Česká republika (celá)


16.05.2006 (19:00)  
Především bych chtěl říci, že československé opevnění ve své době mělo svůj smysl. I když skutečně podle mě jen psychologický. Situace na straně Německa-státu, kde byl zpracován plán na napadení Československa, nebyla situace jednoznačná. Jak společnost, tak i armáda se dělila na několik názorových skupin.Pouze malá menšina věřila tomu, že válka, která by vypukla, bude v každém případě úspěšná. Další názorová skupina sice připouštěla možnost připojení Sudet cesty válečnou cesta, ale v otázce výsledku války byla spíše skeptická. Konečně třetí názorová skupina v žádném příadě nechtěla řešit sudetskou otázku vojensky, ale diplomaticky. V generálním štábu německé armády byla situace taková, že se dokonce uvažovalo pro případ válečného konfliktu o odstranění Hitlera. Druhou věcí ovšem zůstává, že zahraniční politika ČSR byla ve 30. letech tragická. Spoléhat se na Francii a Velkou Británii, které v roce 1938 byly úplně jinde než v roce 1918, nebylo realistické, protože tam nebyla vůle válčit s Německem. SSSR, se kterým měla ČSR od roku 1935 spojeneckou smlouvu, by neprošel přes Polsko a Rumunsko, které byly spíš na straně Německa, takže tato myšlenka na pomoc byla utopie. A Maďarsko s Rakouskem byly nástupnické státy Rakousko-Uherska. Rakousko od března 1938 dokonce součást Německa. Takže ČSR by se musela bránit sama a v r. 1938 doplatila na to, že vlastně neměla spojence, který by ji podpořil.
dopisovatel nebo člen ŽP Railfort  mail  
20.04.2006 (20:12)  
Ta malá česká šaškárna, stejně jako jakékoliv opevnění v historii, měla za prvotní úkol nepřítele odstrašit. Již v době bastionových pevností existoval poměrně jednoduchý způsob jejich dobívání. Jeho nevýhodou byla obrovská materiálová náročnost a předpoklad velkých lidských ztrát. Taková pevnost či opevnění je signálem nepříteli ve smyslu: "To se ti nevyplatí". Vlastní technické aspekty boje následují až jako druhé v pořadí. Koneckonců československé opevnění svůj účel v jistém pohledu splnilo. Agresor se ho natolik bál, že celou causu vyřešil politicky.
19.04.2006 (11:23)  
Seath: neřekl bych, že Mnichovský komplex Jana Tesaře je zrovna tou nejlepší literaturou v daném oboru.
19.04.2006 (11:14)  
Výstavba lehkého opevnění (řopíky) by při stávajícícm tempu byla dokončena v roce 1939. Výstavba (a také vyzbrojení) těžkého opevnění mezi Libercem a Bohumínem a na bývalé rakouské hranici měly být ukončeny v letech 1941 - 42; v té době by možná byly hotové také uzávěry komunikací mimo souvislé linie těžkého opevnění (Šumava, pražská čára, liběchovská příčka,...). Zřejmě už během tohoto období by některé stavby byly z finančních důvodů zredukovány nebo úplně vypuštěny. Úplná dostavba opevnění byla podle tzv. Husárkova plánu z listopadu 1937 plánována na rok 1951.
19.04.2006 (9:50)  
No nad tou saskarnou by se nekdo mohl pohorsovat :-) Historii a obranne plany znam, harmonogram vystavby nikoliv, tak se zkousim doinformovat :-)
19.04.2006 (0:16)  
AndrewM: to je uplne jedno, cele to byla takova mala ceska saskarna a ani plne dostavene by to Ceskoslovensku nepomohlo.

Vice viz Jan Tesar: Mnichovsky komplex.
18.04.2006 (23:32)  
Jak to vlastne vypadalo s celkovou dokoncenosti pohranicni obrany ? Jaky byl plan jeji vystavby a predpokladane dokonceni ?

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2018 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko