Štrba — Velikonoční víkend lze trávit různě. Někdo jej tráví na venkově u rodičů či prarodičů, jiný vyrazí - podle počasí - na kolo či lyže, jiný drží tradice a obchází s pomlázkou koledu a další zase raději zůstane doma. Hodně netradičně strávila velikonoční víkend od pátku 3. dubna do neděle 5. dubna početná skupina nadšenců, kteří se vypravili retro expresem Vihorlat na Slovensko. Akci, která se svým pojetím i rozsahem vymykala praxi běžných výletních vlaků nebo fotovlaků, uspořádala společnost Junior market. Ta kromě klasických motorových nebo přípojných vozů relativně nově disponuje společně s dalšími vlastníky i velkými vozy tradiční stavby. K dispozici má 3 vozy Bc, jídelní vůz WR⁸⁵¹, služební vůz Da nebo kombinovaný vůz ABa. Vyjma služebního vozu Da mají všechny vozy max. rychlost 160 km/h, mohou tedy jet i nejvyšší povolenou rychlostí na SŽDC. Souprava tří lehátkových vozů Bc, jídelního vozu a služebního vozu v čele s lokomotivou řady 141 se vydala z Prahy na dalekou cestu přes Ostravu a Žilinu do Tater a pak ještě dál na východ až do Čiernej nad Tisou.

A proč právě „Vihorlat“? Tímto názvem byl v nedávné historii pojmenován rychlík, který jako R 621 / 620 v relaci Praha-Košice, posléze jako R 521 / 520 v trase Děčín-Košice a nakonec jako R 225 / 224 Praha-Košice v GVD 1996/7 spojoval dlouhá léta Prahu s východem Slovenska. V minulosti totiž mezi Prahou a Slovenskem jezdilo mnohem více vlaků než dnes. V dobách své největší slávy v osmdesátých letech minulého století, byl rychlík Vihorlat výkonem elitní turnusové skupiny, brigády socialistické práce E01 a E02 lokomotivního depa Praha střed. V turnuse byly výkony tohoto vlaku vedeny jako obrat Ex 125 Košičan / R 620 Vihorlat, respektive R 621 Vihorlat / Ex 124 Košičan, kdy směna končila výjezdem Ex 125 z nádraží Praha Smíchov. Vihorlat byl turnusově veden lokomotivou řady E 499.2 (dnes ř.150) , avšak občas, když v obratu na Slovensku došlo např. k poruše turnusové „dvojky“, přebírala Vihorlat v Žilině pražská lokomotivní četa s lokomotivou řady E 499.0 (ř. 140) lokomotivního depa Spišská Nová Ves. Pro nulkovou Bobinu byl tento těžký a mnohavozový rychlík opravdu velkým soustem. Zajímavostí je, že názvem Vihorlat byl pojmenován i jeden pár posilového rychlíku na Slovensko nasazený o Velikonocích roku 2010, avšak to byla jednorázová výjimka. Právě s ohledem na historickou obdobu a jméno, které v dnešním českém GVD již nenalezneme, byl náš nostalgický rychlík nazván Vihorlat. V současnosti pod názvem „Vihorlat“ na Slovensku jezdí v pracovní dny REx 906 / 907 v relaci Košice – Humenné.

Dlouhá cesta našeho zvláštního nostalgického expresu 10621 započala v pátek 3. dubna v 19.10 h na prvním nástupišti pražského hlavního nádraží. Už tam poutala souprava vlaku zaslouženou pozornost a nejeden železniční nadšenec si přišel Vihorlat zvěčnit svým fotoaparátem. O poznání menší pozornost věnovala zpočátku vlaku Správa železniční dopravní cesty, která jej na informačních tabulích zveřejnila až několik málo minut před plánovaným odjezdem. Nicméně hlavní bylo, že všichni účastníci zájezdu vlak v pořádku našli, a ten tak mohl téměř přesně na čas vyrazit z Prahy směrem ke slovenským hranicím.

Po odjezdu z Prahy se všichni nejprve pomalu zabydlovali ve třech lehátkových vozech řady Bc, kde byli ubytováni po dvou až čtyřech lidech v kupé. Sotva jsme ale minuli Kolín a Pardubice, už většina účastníků seděla v jídelním voze. Jeho personál navzdory ztíženým a stísněným podmínkám dokázal připravit velmi chutná jídla a obědy i večeře se servírovaly téměř bez čekání. Na výběr byla např. tradiční svíčková na smetaně s knedlíkem, zeleninové rizoto nebo plněná panenka s hranolky. Milovníky sladkého pak potěšil teplý jablečný štrůdl nebo domácí perník, samozřejmostí také byly dvě značky točeného piva. Kdo by ještě neměl dost, mohl dostat i další jídlo nebo pochutiny nad rámec objednaného palubního servisu.

Zpět ale od jídla k cestě. První část probíhala přesně podle historie, tak jak expres Vihorlat skutečně jezdil. Z Prahy po koridoru přes Českou Třebovou, Olomouc do Přerova, kde vlak udělal úvrať. Dříve většina dálkových spojů ze západu na východ zastavovala v Přerově a nevyužívala Dluhonickou spojku. Důvodem byla obsluha uzlové stanice, kde byly ukončovány spoje od Brna či Břeclavi. Mezitím se setmělo a další cesta z Prahy do Ostravy utekla jako voda. Ale v Ostravě přišlo první z plánovaných překvapení. Tím byla komentovaná popůlnoční exkurze s celou soupravou na vlečku Nové Huti s výkladem a promítáním. Noční atmosféra opuštěných kolejí, chladného počasí a průmyslové zástavby v okolí byla velmi působivá. Pak náš vlak pokračoval zpět na hlavní trať a přes Havířov směrem ke slovenským hranicím. To se už většina účastníků uložila k spánku, jen obsluha jídelního vozu vyzvedla v Návsí čerstvé pečivo a připravila jídelnu k podávání snídaní. Po krátké zastávce v Čadci následuje Žilina, kde přistoupilo několik účastníků a spoluorganizátorů ze Spoločnosti Považskej dráhy Žilina. Pomalu se rozednívá a po nočním sněžení je krajina za okny jako z ledového království. Voní káva, první cestující se trousí na snídani….

V sobotu ráno něco málo po půl osmé náš Ex 10621 dorazil do Štrby, kde již čekalo několik slovenských železničních fanoušků. Právě ve Štrbě se někteří cestující na část dne oddělili a využili volna podle svého gusta. Někteří vyjeli zubačkou na Štrbské Pleso a zalyžovali si, někteří zakotvili až do večera v popradském Aquaparku. Druhá část se vydala s fotovlakem do Vydrníku, aby si tento dnes už unikátní vlak vyfotila s tatranskými vrcholy. Bohužel počasí nám úplně nepřálo a i když sluníčko svítilo a napadlo asi 30 cm nového prašanu, vrcholky Tater zůstaly zahalené v mracích. Z Vydrníku se pak souprava s fotografy vydala do Východnej a své foto defilé skončila ve Štrbě, kde počkala na ostatní.

Večer, když se všichni zase sešli na palubě vlaku, se souprava vydala ještě dále na východ přes Poprad a Spišskou Novou Ves do Košic. Tříhodinový večerní pobyt v Košicích účastníci opět využili různě, vlak pak nocí dojel až do Čiernej nad Tisou, na samé hranice s Ukrajinou. Tam byla souprava do rána odstavena. V neděli ráno pak byla možnost navštívit překladiště v Čiernej nad Tisou a posléze i místní depo státního nákladního dopravce ZSSK Cargo, kterým nás provedl osobně jeho přednosta. Poutavou formou nám vysvětlil základní principy fungování depa a seznámil s nasazovanými lokomotivami a činnostmi, které se zde vykonávají na údržbě lokomotiv obou rozchodů a které lety nedoznaly zásadních změn. Nejlépe prohlídku areálu pravděpodobně dokumentují fotografie, které můžete vidět níže. Kromě depa však bylo možné obdivovat také samotnou staniční budovu v Čiernej, které dominuje několik nástěnných maleb připomínajících doby minulého režimu, avšak dnes již vzhledem k frekvenci vlaků velmi málo využívanou s opuštěnou restaurací, bufetem a pokladnami s omezeným provozem. Atmosféra staniční budovy je obrazem zaniklé slávy tohoto kdysi rušného nádraží.

Po prohlídce depa se už ale nachýlil čas k odjezdu zpět do vlasti. Nastal proto znovu čas nastoupit do vlaku a vydat se zpět do Košic, Žiliny a tentokráte jižní trasou přes Horní Lideč do Prahy. Tam byla celá akce v neděli večer zdárně ukončena a souprava se mohla po objetí vlakové lokomotivy vrátit zpět do domovské stanice v Kolíně.

Závěrem nezbývá než poděkovat všem, kdo se na zorganizování a přípravách celé jízdy podíleli, vždyť tyto dnes již železniční veteráni zvládli více než 1600 km bez jediného zaváhání. Jednalo se o akci svým rozsahem na běžné české poměry výjimečnou a velmi dobře připravenou. Zatěžkávací zkouškou úspěšně prošel, poprvé na partnerské akci, i rezervační systém Spolku ŽelPage, přesto jsme podchytili mnoho námětů k jeho vylepšení. Poděkovat se sluší také partnerům jízdy, především dopravci MBM Rail, Železnicím Slovenskej republiky, Výzkumnému ústavu železničnímu, Správě železniční dopravní cesty, Železničnej spoločnosti Slovensko a dalším. Již nyní se pracuje na několika dalších podobných akcích, sledujte tedy zájmové železniční weby, kde budou tyto jízdy prezentovány.