Jaroměř — První květnový víkend letošního roku patřil na severovýchodě Čech příznivcům železniční nostalgie všech věkových kategorií. Nadšenci ze Společnosti železniční Výtopny Jaroměř, o.s., uspořádali ve spolupráci s partnery a za podpory sponzorů opravdu důstojné oslavy 150. výročí zahájení provozu na posledních úsecích tzv. Pardubicko–liberecké dráhy. Po dobu tří dnů tak mohli železniční fandové i široká veřejnost obdivovat v akci celkem 6 parních lokomotiv, které spolu s legendárními motorovými vozy M 131.1 „Hurvínek“ odvezly v průběhu oslav bezmála 90 zvláštních vlaků! Kromě toho byl pro návštěvníky v téměř všech velkých stanicích na jubilujících tratích připraven bohatý doprovodný program. Oslavám po celý víkend přálo slunečné počasí.

Na své si přišli nejen příznivci železniční historie a rodiče s dětmi, ale především fotografové, šotouši a všichni jim podobní, ať už zaznamenávali celé to dění jakýmkoli médiem a způsobem. S ohledem na celkový rozsah akce a širokou škálu nasazených lokomotiv byla vcelku přijatelná i cena fotopasů, která se pohybovala od 200 Kč – noční fotografování, až po 1500 Kč – třídenní víkendový fotopas + vstup na noční focení + neomezený bezplatný vstup do jaroměřského muzea. Součástí zakoupeného fotopasu byl i podrobný jízdní řád s informacemi o nasazení lokomotiv a složení souprav jednotlivých vlaků. A co všechno se během toho prodlouženého květnového víkendu z mého pohledu událo?

Pátek 1. května

Je pátek ráno, 1. máj, a já, místo abych trávil den se svou drahou polovičkou, vstávám v 5 hodin a vyrážím směr Jaroměř, zdokumentovat ranní ruch a poslední přípravy ve stanici. Pod vlivem atmosféry jasného jarního rána, kdy první paprsky slunce oděly za zvuku píšťal do zlatého hávu dvojici zatopených parních krasavic, jsem si vzpomněl na někdejší seriál jednoho zdejšího renomovaného autora (schválně, kdo si vzpomene) „Proč se vyplatí si přivstat“; opravdu se to vyplatí.

První den jsem měl políčeno přednostně na plzeňskou „pětasedmu stojedenáctou“, která se ujala vedení spěšného vlaku z Prahy do Turnova, a pak dál po trati 030 až do Pardubic. Krátce před sedmou vyráží z domovské stanice i jaroměřský velký bejček. Cesta tak s několika fotozastávkami utíká poměrně svižně a ještě předtím, než se poprvé přihlásí ke slovu prázdný žaludek, jsem na plánovaném fleku u Dolánek. První malá nepříjemnost na sebe nenechala dlouho čekat, to když dorazila informace, že si šlechtična na cestě z Prahy veze téměř hodinovou sekeru. Naskytla se tak alespoň možnost v klidu posvačit a nutnost přeplánovat pár dalších zamýšlených fotohaltů. Zanedlouho už však zabírám post vedle skupinky fotičů u přejezdu, v tu chvíli ještě netuše, že se z tohoto místa stane flek s největší hustotou šotoušů na metr čtvereční ze celý den. Během několika vteřin stojí všude kolem hloučky lidí s fotoaparáty, kteří se snaží na poslední chvíli najít ideální pozici v už tak dost přehuštěném prostoru. Krátce na to už se však ozývá charakteristické houkání a vřava utichá. Chvíle soustředění, a za mohutného cvakotu závěrek se kolem prožene pětasedma s krásnou soupravou „Bamů“ a služebním Dsd, jen poslední vůz trochu kazil dojem opravdu dobové soupravy. Hned po průjezdu vlaku, jak už tomu na podobných akcích bývá, nastalo opět davové šílenství a já, jakožto jeden z prvních dorazivších, jsem věděl, že nemám kam spěchat.

Následuje poklidný přesun až do vesničky Libštát, kde jsem narazil na celkem pěkné místo, obsazené jen několika málo spottery. Ani tady jsem se při čekání nenudil, to když se skupinka německých fotografů hysterickým řevem a mohutnými gesty snažila vyhnat ze záběru manželský pár s kočárkem. Chudáci domorodci chvíli nechápali, co se po nich chce, ale nakonec solidárně počkali a alespoň pohledem si vychutnali průjezd parního vlaku. Další předjetí se díky hustému svátečnímu provozu konalo až v Horkách u Staré Paky. Vlak mezitím ve stanici nabral další zpoždění z důvodu čekání na křižování s pravidelnými spoji ČD, a směr Jaroměř tak vyráží s již téměř dvouhodinovým bonusem. Ale to už je na programu další zrychlený přesun podél „domácí“ tratě, tentokrát směrem na Hradec Králové a Pardubice.

Pod dráty, kde celý den pendloval vršovický čtyřkolák, vyrazila souprava se šlechtičnou v čele a olomouckou bobinou E 499.004 na postrku. Zpáteční cesta z Pardubic pak byla trasována úvratí přes odbočku Plačice, kam vlak přivezla pro změnu bobina. Tady si mašinky role opět vyměnily a začaly ukrajovat poslední páteční kilometry na cestě zpět do Jaroměře. A protože se mi podařilo vlak ještě jednou předjet, neodolal jsem možnosti zdokumentovat si jeho průjezd v pozadí s panoramatem mého bydliště.

Poslední páteční záběr za denního světla věnuji turnovské babičce 310.0134, která spěchá, rovněž se slušným bonusem v podobě dvouhodinového zpoždění, do cílové stanice Jaroměř. A stejným směrem se za pár okamžiků vydávám i já, ten den již na poslední štaci, na noční fotografování do zdejší výtopny. S výjimkou olomoucké rosničky 464.202, která v pátek po náročném výkonu nocovala v Liberci, se zde postupně představily všechny hlavní aktérky uplynulého dne oslav, tedy 475.111 plzeňského Iron Monument Clubu, 434.2186 z depa Vršovice, domácí 423.0145 a již zmiňovaná turnovská 310.0134. Značně unavený, ale pln pozitivních pocitů a příjemných zážitků, ulehám až pozdě v noci, ve snaze alespoň částečně zregenerovat a připravit tak organismus na dění dalších dnů.

Sobota 2. května

Ráno se prakticky opakuje scénář z předchozího dne, pouze s tím rozdílem, že bylo možné, díky pozdějším odjezdům prvních vlaků, pospat si o trochu déle. Sobotní program zahájily krátce před devátou odjezdem z Jaroměře 475.111 (směr Liberec) a 423.0145 (směr Trutnov). Opačným směrem se po trase tradičního expresu Primátor vydává 434.2186. Tentokrát je však hlavním tahákem dne němka 50.8080, která zavítala z domovského depa Bautzen, cestou přes Liberec, Turnov a Jaroměř, až do Hradce Králové.

První traťový záběr ovšem patří i v sobotu velkému bejčkovi z jaroměřské výtopny, tentokrát jsem spoušť závěrky stiskl ve známém oblouku u Rychnovku. Ihned poté následuje zrychlený přesun na vyhlédnuté místo nedaleko Sendražic na trati 046. Po téměř půlhodině čekání v opravdu nepohodlné pozici v koruně stromu, pokud se tedy ten keř dá takto nazvat, se konečně ozývá houkání čtyřkoláka a vnitřnosti fotoaparátu se opět dávají do pohybu. Cestou k autu ještě uhasím za vlakem dva menší požáry a už spěchám rychle na němku.

Lokomotivní četa jela prakticky na čas, proto jsem stihl jen jeden, nakonec nepříliš podařený záběr. V tu chvíli jsem si ale říkal, že pořádné traťové „kousky“ s touhle kráskou v hlavní roli dnes teprve přijdou. Krátce po příjezdu do Jaroměře a odvěšení soupravy se němka vydává jako Lv na krátký výlet do Hradce Králové, kde ji čeká otočení v depu. Na řadě je proto opět rychlý přesun na domácí trať, tentokrát kousek před smiřické nádraží. Na místo přijíždím právě včas, a to když se v dálce objevuje hlavní objekt mého zájmu. V rychlosti ještě využívám možnosti pořídit si pár unikátních záběrů z pobytu ve stanici (kdoví kdy, a jestli vůbec někdy, se tu ještě 50.8080 objeví) a za pár okamžiků už najíždím další kilometry, tentokrát směrem na Turnov a Starou Paku, odkud se vrací olomoucká rosnička.

Protože se mi tentokrát nedaří nadjet vlak podle plánu, přichází na řadu opět improvizace a předem vytipovaná místa berou za své. Výsledek je, že během stíhací jízdy v okolí Bílé Třemešné a Dvora Králové n/L nakonec stíhám pořídit všehovšudy jeden solidní snímek, a zatímco se rosnička ubírá dál směrem do Jaroměře, já vyrážím zdokumentovat dění na další jubilující trati 032.

Centrem sobotních oslav na trati z Trutnova do Jaroměře byly především Malé Svatoňovice, kde byla během celodenního programu k vidění i např. ukázka bitvy o vlakové nádraží, spojená s přepadením německého vojenského vlaku. Po průjezdu okolo místního nádraží a jeho přilehlého okolí musím konstatovat, že mě až překvapil obrovský zájem veřejnosti o tuto akci, protože tolik lidí jsem zde nikdy v životě nespatřil. A právě odtud má vyrážet před půl třetí odpoledne vršovický čtyřkolák směrem do Trutnova, leč nejspíš s ohledem na pozdější zahájení a samotný průběh hlavního programu vyfasuje přes hodinu zpoždění. Hloučky fotografů na známých místech této štreky tak zatím dokumentují pravidelný provoz v podání Krakonoše 854.020 a brejlovce 754.078, a s obavami sledují polohu slunce, které se za hodinu přeci jen posune na obloze trochu dál k západu. Celkem početná skupinka se sešla také u přejezdu před Suchovršicemi, a nutno podotknout, že zejména přítomní kolegové s analogy a kamerami jistě nezapomenou na „vhodný doplněk“ záběru čtyřkoláka v podobě jednoho nejmenovaného kolegy kameramana v oranžové výstražné vestě :-)

Ale to už se blížil plánovaný odjezd němky v čele zvláštního spěšného vlaku z Jaroměře zpět do Zittau. Vlivem výše zmíněného zpoždění nebylo moc času na původně plánovaný klidný přesun, ale nakonec to vyšlo takřka podle mých představ. Vlak nadjíždím nejdříve opět u Kuksu, a přestože nestíhám doběhnout až na vyhlednuté místo, jsem nakonec rád, že jsem to stihl. Následuje ještě několik rychlých fotozastávek a sledovačka končí až za Starou Pakou. Tam už, značně vyčerpán další náročnou stíhací jízdou, obracím zpět k domovu, doprovázen na zpáteční cestě plzeňskou šlechtičnou. Vzhledem k tomu, že vlak jel většinu cesty se sluncem v zádech a poměrně rychle, zdokumentoval jsem ho asi na dvou místech a zamířil jsem opět do Jaroměře.

Ve zdejší výtopně tentokrát nocovaly všechny parní lokomotivy, na nočním focení tak nechyběla ani olomoucká rosnička 464.202. Překvapením nejen pro mne však byla přítomnost černého Herkula ER 20.009 společnosti MRCE dispolok a lokomotivy 745.501-7 RailTransportu. Nakonec se po dalším náročném dni vydávám před jedenáctou večerní směr postel a těším se, co přinese třetí a poslední den oslav.

Neděle 3. května

V neděli ráno se vydávají první vlaky na svou cestu z Jaroměře okolo půl deváté. 310.0134 odjíždí směr Hradec Králové a na druhou stranu vyráží do Horek u Staré Paky 434.2186 a do České Skalice 464.202. Na posledně jmenovaný stroj jsem si na trati počkal nedaleko Velké Jesenice a poté zdokumentoval posun při objíždění soupravy v České Skalici. Je všeobecně známo, že této mašince letos propadá kotel a končí tak provozní způsobilost, a s ohledem na její další osud to byla pravděpodobně poslední návštěva v těchto končinách.

Dalším fotohaltem je opět oblouk u Rychnovku, kudy si tentokrát vyšlapuje směrem do České Skalice plzeňská pětasedma v čele soupravy Bamů. A protože mám v plánu „dát“ tento vlak i na zpáteční cestě, vydávám se na místo určení, kde již čeká zástup fotografů. V tu chvíli ještě netuše, že se jedná o elitu místní galerie, se pomalu prodírám polní cestou blíže k davu. Mezi přítomnými jsem zahlédl jednu známou tvář a dle různých identifikátorů poznal i některé správce a galeristy. Slovo dalo slovo a po vzájemném představení a odfocení vracející se Šlechtičny, jsem se připojil k ostatním. Po dvou dnech, které jsem trávil v autě a u kolejí prakticky sám, to byla příjemná změna.

Vzhledem k tomu, že plánovaný a fotograficky atraktivní nákladní vlak v čele se čtyřkolákem byl pro zpoždění bez náhrady odřeknut, je na bojové poradě rozhodnuto krátce zdokumentovat pravidelný provoz na 032 v podání hyder a brejlovců. K tomuto účelu opět výborně posloužil již zmiňovaný oblouk mezi Jaroměří a Rychnovkem, resp. místo u nedalekého přejezdu, kde zbyl čas i na pořízení několika momentek a nezbytnou svačinu. Odpočinkovou atmosféru vždy jen krátce narušil projíždějící vlak, zejména pak trutnovská 754.078, která uháněla v čele rychlíku několik kilometrů se zaseknutou píšťalou. Krátce po jejím průjezdu už se ale desetičlenná skupinka dává opět do pohybu, tentokrát spěcháme na trať 030 „lovit“ parní přípřež v podaní dvojice 423.0145 a 310.0134.

První zastávkou je již známé místo s panoramatem Kuksu a Orlických hor v pozadí, a na delší dobu je to taky poslední možnost v klidu si oddechnout, alespoň pro tři řidiče. Poté již následuje další stíhací jízda, během níž proběhne asi 6 zastávek. Někdy šlo o typickou „bleskovku“ jako tomu bylo v případě přejezdu za Dvorem Králové n/L, jindy zase bylo na promýšlení kompozice času více, to se nám poštěstilo třeba v Borovničce. V každém případě vládla po celou dobu dobrá nálada a panovalo krásné, doslova letní počasí. Na jízdu v závěsu za „pánem ve slamáku“ ovšem dlouho nezapomenu, a především na ni nezapomene moje auto.

Přípřežní jízda skončila v Horkách u Staré Paky, odkud se obě lokomotivy rozjely do svých domovů. U „krakorce“ ve Staré Pace, který již brzy bude (nebo možná už je) minulostí, jsme si ještě všichni „zmáčkli“ poslední záběr s párou v podání turnovské babičky a tady měla, alespoň pro mě, cesta původně končit. Když ale padl návrh jet ještě na "hurvajze", nikdo z nás se dvakrát nerozmýšlel a kolona se dala opět do pohybu. Dvojice Hurvínků M 131.1081 a M 131.1280 vyrazila na bezmála 130 km dlouhou cestu už v 15 hodin z Jaroměře. Nám se ji podařilo zastihnout na dvou místech nedaleko Turnova, a zejména ten poslední flek stál opravdu za to.

Mezitím už vyrazily na cestu k domovu i všechny ostatní účastnice víkendového dění, včetně svých posádek a provozního zázemí. Vydařené oslavy 150. výročí Pardubicko-liberecké dráhy se tak pomalu chýlily ke konci. A protože už se blížila i osmá večerní a většina z nás to měla do svých příbytků ještě pěkných pár desítek kilometrů, nezbývalo než se rozloučit. Část výpravy pokračovala směrem ku Praze a my ostatní jsme se vraceli zpět. Domů jsem se nakonec dostal až před desátou večer. Byly to sice náročné, ale krásné tři dny plné krásných snímků, honiček v autě, úsměvných i ne příliš veselých situací a spousty najetých kilometrů.

Na závěr chci jménem všech, kterým ty tři dny obohatily život tak jako mně, ať už jde o krásné fotky, filmové záběry či "pouhé" nezapomenutelné zážitky, vyjádřit uznání a poděkování organizátorům, zúčastněným spolkům, sponzorům, a zkrátka všem, kteří se nějakým způsobem přičinili o to, že se celá akce, i přes drobné problémy, vydařila a byla tak opravdu důstojným připomenutím zahájení provozu na Pardubicko-liberecké dráze. A moje osobní poděkování patří také partě skvělých lidí za to, že mě vzali s sebou, a snad i tak nějak mezi sebe ;-)

Foto: Raven, flegis, Pavel Martoch, bazala68