..: Ohlédnutí za akcí s ŽelPage na ŠRT :..

M 131.1125 Magda, foto: Michal Šimek Haniska — Po několika úspěšných akcích jsme přemýšleli kam teď? Návrhů padlo několik a doufáme, že nemálo z nich se nám ještě podaří realizovat. Jako první jsme se rozhodli zrealizovat hned ten nejnáročnější návrh, a to jízdu po jediné širokorozchodné trati v bývalém Československu. Po zjištění dostupného vozového parku na rozchod 1520 mm nám jako jediná schůdná varianta připadalo využití služeb KHKV (Klub historických koľajových vozidel) z Hanisky a jejich Magdy (M 131.1125) s přívěsným vozem Clm. Po několikaměsíčních jednáních jsme se nakonec dohodli na všech detailech, na přepravu do Hanisky a zpět jsme sehnali autobus Škoda ŠL11, jako termín jízdy jsme si dohodli sobotu 27. října a mohlo se začít s prodejem jízdenek. Jízdenky rychle mizely a po nějaké době nastal ideální stav. Měli jsme vyprodáno a věděli, že finance vložené do akce se nám vrátí. Následovalo mimo jiné zajištění občerstvení, lepenkových jízdenek, palubních průvodců a několika dalších věcí. Několik týdnů před akcí se bohužel domluvenému autobusu zhoršil technický stav natolik, že nás nemohl odvézt. Podařilo se nám ale sehnat plnohodnotnou náhradu v podobě Ikarusu 280.08 4082 Dopravného podniku mesta Košice.

IKARUS DP Košice, foto: Miroslav Sekela ŠRT, foto: Miroslav Sekela Jednoho dne přišel večer s velkým V. Celý náš organizační tým se sešel v Praze před vlakem EN 445 Slovakia, kterým jsme v prostorném a pohodlném voze Bcmh jeli do Košic. V Pardubicích jsme dobrali sudy z Dobrušky a uložili se ke spánku. Probudili jsme se v Popradu ve chvíli, kdy nás po hodině stání předjížděl rychlík Šírava. U našeho vlaku došlo k vykolejení autovozu při posunu a nabrali jsme kvůli tomu asi 90 minut zpoždění. Vzhledem k počtu zpráv a volání na kontaktní telefon jsme zjistili, že zpoždění nemáme jen my organizátoři, ale i velká část našich cestujících. Do Košic jsme přijeli akorát několik minut před plánovaným odjezdem od stanice. Všichni jsme se šťastně shledali před nádražní budovou, dozásobili občerstvením a vydali se Ikarusem do depa v Hanisce, kde jsme se nalodili do naší soupravy. Bufetu se s velkým zápalem ujal Terčik a spustila se bezplatná palubní Wi-Fi síť. Troufáme si tedy tvrdit, že jsme byli první, kdo zavedl do Hurvínka stálý a výkonný internet. Nejen o dalším průběhu cesty se dozvíte z vložené reportáže reportéra Vlaky.net Mirka Sekely.

K účasti na tejto jazde ma „dokopal“ môj veľmi dobrý kamarát z Brna. Táto jazda mala byť náhradou za neuskutočnenú tohtoročnú „železnično-pivnú expedíciu“, ktoré za priaznivých okolností zvykneme spolu absolvovať každý rok. Do Košíc sme docestovali piatok poobede Horehroncom, aby sme si vychutnali jednu z najkrajších slovenských tratí. V rýchlosti som obehal rodinu, kamarátov, užili si večerné Košice, dali za dosť pivnej časti našej expedície a zrazu zazvonil budík, oznamujúci, že nás čaká Magda.

Podľa pokynov usporiadateľov sme sa mali všetci účastníci stretnúť na košickej stanici, my sme ale využili ponuku od Terčíka, že nás spolu s ďalšími členmi Klubu historických koľajových vozidiel (KHKV) zvezie ráno priamo do depa v Haniske.

Depo Haniska, foto: Miroslav Sekela V depe sme sa zvítali s členmi KHKV, Magda s prívešákom nacúvala pred halu depa a všetci sme čakali na príchod ostatných účastníkov jazdy. Okolo deviatej hodiny zastal pred depom historický Ikarus ev.č. 4082, ktorý doviezol účastníkov jazdy z košickej stanice. Po naložení nevyhnutného občerstvenia a nastúpení všetkých cestujúcich, sa po 15 minútach plne obsadený vlak vydal na jazdu do Maťoviec. Vo vlaku boli obsadené takmer všetky miesta nielen fanúšikmi železnice z Čiech a Slovenska, ale aj z Poľska, Nemecka, Rakúska a Maďarska.

Cestou do Maťoviec nás čakalo niekoľko fotozastávok – pri Vyšnej Myšli, na Slančíku, v Kalši a za Červeným Dvorom. Na fotozastávkach všetci fotiči vyskákali z vlaku, prekonali často zradný terén, zoradili sa do formácie a o dušu cvakali Magdu na širokej. Nikto nikomu nezavadzal v zábere, nikto na nikoho nekričal a všetci sa tešili z unikátnych záberov.

Rozkaz PMD Po necelých troch hodinách sme dorazili do Maťoviec, odkiaľ sme po krátkom pobyte vyrazili smerom ku hranici. Pôvodné informácie boli také, že na úseku medzi stanicou a hranicou nebudeme môcť z vlaku vystupovať. Pri predchádzajúcich jazdách sa totiž stalo, že niektorí fotografi sa tak „zažrali“ do fotografovania, že sa nechtiac ocitli až na ukrajinskom území. Nakoniec sa fotografovanie organizátorom podarilo s prítomnými colníkmi dohodnúť. Po asi 10minútovom pobyte na čiare sme cúvli 200 metrov, kde už sme mohli vystúpiť a nafotiť si Magdu kúsoček od ukrajinskej hranice. Počas jazdy na čiaru a pobytu na čiare, sme boli neustále pod dozorom colníkov. Ono, ukrajinské cigarety a pálenka sú ešte stále dosť lacné.

U hranice, foto: Miroslav Sekela Ukrajina, foto: Miroslav Sekela Vlakový doprovod, foto: Miroslav Sekela Maťovce, foto: Michal Šimek Maťovce, foto: Michal Šimek Maťovce, foto: Michal Šimek

Z hranice sme sa vrátili naspäť do Maťoviec, kde Magda obehla prívešák a na hodinku si oddýchla. Počas nášho pobytu odišiel do Hanisky rudný vlak a z opačného smeru prišiel vlak s prázdnymi vozňami. Rozruch vyvolal príchod vlaku z Ukrajiny, ťahaného ukrajinskou dvojičkou VL11. Dokumentovaniu jej príchodu a pobytu v Maťovciach dal rázne stop staničný personál, keďže na vlaku sa išla robiť colná prehliadka.

Terčik, foto: Miroslav Sekela M 131.1125, foto: Michal Šimek Pobyt v Maťovciach zbehol rýchlo a nastal čas odchodu na spiatočnú cestu do Hanisky. Pri odchode z Maťoviec sa pokazilo počasie a až do Košíc nás sprevádzal striedavo drobný a hustý dážď. Celý deň nebolo veľmi ideálne počasie, ale našťastie aspoň po ceste do Maťoviec nám nepršalo. Na spiatočnej ceste sa tak cestujúci mohli vo väčšej miere venovať občerstveniu (to bolo samozrejme k dispozícii počas celého dňa), v podobe bagiet a čapovaného piva z Dobrušského pivovaru.

Keďže nielen občerstvením je človek živý, aj na spiatočnej ceste nás čakalo niekoľko foto, aj nefotozastávok. Prvú, nefotozastávku, sme absolvovali vo výhybni ŠRT Budkovce, kde sme čakali na protiidúci vlak z Hanisky. Krátko sme postáli aj pri pomníku železničného nešťastia pri Budkovciach a posledná zastávka nás čakala na výhybni, z ktorej odbočuje vlečka do trebišovskej Tatravagónky. Ďalšie plánované zastávky boli vzhľadom k hustému dažďu zrušené.

odvoz do stanice, foto: Miroslav Sekela Potom sme „plnou parou“ uháňali do Hanisky. Do depa v Haniske sme dorazili, keď už sa začínalo stmievať a za stále neutíchajúceho dažďa. Cestujúci obklopili Peťa Pajtáša, ktorý nás bezpečne povozil po širokej a počúvali jeho rozprávanie a historky z minulosti a prítomnosti haniského depa a širokej. Bezprostredná debata sa zvrtla aj okolo nešťastia pri Budkovciach a neobišla ani súčasný stav na slovenských železniciach, ktorý sa pri mnohých veciach podľa všetkého riadi heslom: Za ničím nehľadaj logiku. Následne nám Peťo Pajtáš urobil malú exkurziu po haniskom depe. Exkurzia bola poslednou bodkou za vydarenou akciou. Pre tých cestujúcich, ktorí sa ponáhľali na osobák do Košíc a následne na ICčko, bolo pripravené malé prekvapenie, v podobe vlaku tvoreného „Hektorom“ 721.106 a vozňom Baa-k patriaceho Cargu, ktorý ich zaviezol na normálnorozchodnú stanicu Haniska pri Košiciach. Ostatní ešte zostali v družnom rozhovore v depe do času, kým ich organizátori upozornili, že pred depom už čaká autobus DPMK v podobe Karosy B732 ev.č. 6264, ktorý je špecifický zdvíhacou plošinou pre vozíčkarov domontovanou počas GO a ktorý v minulosti jazdil na účelových linkách, prednostne určených pre imobilných cestujúcich. Autobus nás doviezol pred košickú stanicu a tu sa kroky všetkých účastníkov definitívne rozišli.

Každý účastník jazdy si okrem fotiek a spomienok na pekne prežitý deň odnášal aj pamätný lepenkový cestovný lístok.

Zdeněk Michl, Jan Máca, Michal Šimek, foto: Krzysztof Urbaniec Z reakcí účastníků při dojezdu do Hanisky bylo znát, že byli s jízdou i přes částečnou nepřízeň počasí velmi spokojeni. Chtěli bychom závěrem ještě poděkovat členům KHKV za náročnou přípravu jízdy, zúčastněným zaměstnancům ŽSR, Vláďovi Píšovi za pomoc s fotozastávkami, Zdeňkovi Michlovi, předsedovi ŽelPage o.s., za metodické vedení, všem dalším, kteří se na jízdě podíleli, a samozřejmě všem cestujícím, bez nichž by tato jízda neměla smysl. Těšíme se na setkání s Vámi na nějaké naší další akci!

O své postřehy z akce nebo náměty na další jízdy se samozřejmě můžete s námi i ostatními podělit v diskuzi.

Přátelé, jak jste si už možná všimli, tato spoločná česko-slovenská reportáž je zveřejněná v ten samý den nejen na stránce zelpage.cz, ale i na naší spřátelené stránce vlaky.net. Je to první taková společná reportáž a všichni věříme, že osloví čtenáře a návštěvníky obou webů a samozřejmě, že nezůstane jen při této první vlaštovky.


Michal Šimek Poslat mail autorovi | 10.12.2012 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže ŽelPage

Další z regionu Slovensko Košický

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2017 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko