Focením železnice se pořádně zabývám od roku 2006. Tehdy jsem se pohyboval hlavně po nádražích a vycvakával lokomotivy a vozy všeho druhu, bez ohledu na počasí, násvit či kompozici. Tyto výtvory jsem se pak skoro vždy snažil protlačit do zdejší galerie. A skoro vždy jsem byl udiven tím, že cenzurou neprošly. První větší změna přišla koncem května 2007, kdy se mi do ruky dostal první pořádný digitální fotoaparát, a to dokonce jednooká zrcadlovka. Motivován novým přístrojem jsem se rozhodl, že fotku do galerie dostanu stůj co stůj. Vyrážel jsem dál od stanic a pokoušel se o první traťovky. Fotky i tak ale měly dost chyb…

Proto jsem dobře naslouchal radám správců a tehdy již pokročilého fotiče Martina Grilla (tehdy si říkal EightyFour a ještě nebyl správcem galerie). Ten mě naučil základům násvitu, výběru fleku, kompozice i výsledného editu. Tímto bych chtěl jemu, stejně jako i správcům, veřejně poděkovat. Z nich především Charymu, který byl ochoten mi vysvětlovat pod fotkami různé pokročilejší postupy editu. Právě ti všichni mě zadarmo naučili fotit líp, než by to zvládly různé drahé komerční fotoškoly. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří se sem snaží nahrát svou fotku, ale ona pořád ne a ne projít, doporučuji vám, abyste místo nadávání na cenzory poslouchali jejich dobře míněné rady.

Zima: Sníh jenom za zvláštní příplatek

Ale přesuňme se k roku 2008. Leden byl všelijaký, ale rozhodně ne zasněžený. Až koncem tohoto měsíce nastal den, kdy alespoň svítilo slunce. Byl zrovna pátek, a já v té době měl mnohem více času než nyní. Právě proto jsem se rozhodl vyrazit na odpolední šot do Ostravy-Kunčiček, kde jsem odfotil svou první motorovou lokomotivu - brejlovce rozjíždějícího se ze zastávky s tradičním dolem Alexandr na pozadí.

V únoru jsem se za svým úlovkem podíval do vzdálené Prahy (toto město mě fascinovalo a proto se sem velmi rád několikrát do roka vracím). Počasí bylo doslova a do písmene mizerné. Slunce ne a ne vyjít, navíc foukal velmi nepříjemný studený vítr. Proto jsem si vybral terénně nenáročný flek; pobřeží Vltavy a historický ocelový most na Výtoni. Zdálo se, že z téhle akce asi žádná superfotka nevzejde. Ale světe div se, blbí mají štěstí. Schovaný před nepříjemným větrem ve výklenku, uslyšel jsem dunění. V tom vidím, že od Vyšehradu se na most řítí historická bobina 141.001. Vybíhám na nábřeží, narychlo připravuji záběr a v tom mi do záběru vletí labuť. Mačkám spoušť a doufám, že to vyjde. A ono vyšlo…

Jaro: Okouzlen lokálkou

V březnu jsem se poprvé objevil na lokálce. K prvnímu většímu motoráčkovému šotu se ovšem dostávám až koncem dubna. Na takovou akci se chystám už dlouho, zvláště proto, že si chci vyfotit regionovu. Proto se vypravuji na trať mezi Studénkou a Bílovcem. Udělám první, druhou, třetí fotku soupravy a zjišťuji, že mě lokálky začínají hned po prvním šotu okouzlovat. Žádné sloupy trčící z lokomotiv, žádné nebezpečné rychle svištící rychlíky, žádné sterilní náspy. Právě naopak. Malé místní traťě lemuje poklidná krajina s vesničkami, lesy se střídají s kopci či loukami. Zvláště slunečná rána a letní podvečery jsou mezi poli a loukami v okolí lokálek nádherné. Člověk zapomene na shon běžného života a krásně si na nich odpočine. Nepotkáte tady sice luxusní pendolino, ale takový motoráček není za pěkného počasí taky k zahození.

Začátek května byl, stejně jako každý rok, nádherný. Stromy kvetly, včely bzučely, projevil se i lehký náznak pylové alergie… Za svůj největší počin této doby považuji Praotce šukafona (810.002), kterak s jedním přívěsným vozem uhání ze Studénky směrem ke Štramberku. Nedá se říct, že bych se při pořizování této šotky zrovna nudil. Flek je totiž umístěn nedaleko mošnovského letiště, takže dlouhé čekání na vlak (a hlavně na násvit) zpestřovala přistávající a vzlétající letadla (jak by se tady hodila "tlustá Berta"), stejně jako i pozorování jedné nevážné dopravní nehody na nedaleké silnici. Šotouš pak poznal výhody železcice. Zatímco auta stála v koloně, vlaky jely.

Přelom května a června znamenal blížící se léto a záležitosti s tím spojené. Vzhledem k závěrečnému školnímu testování času ubývalo, a z toho důvodu bylo potřeba šotoprogram lehce upravit. Vyklidil jsem studénecké lokálky a vrátil se do domácích vod kolem Bohumína. Vrátil jsem se na místo křížení dálnice s železnicí, které již vloni na podzim vyvolalo zajímavý ohlas. Tentokráte jsem to ovšem zkusil z druhé strany, a tak vznikla fotka polské EN57-1952, projíždějící kolem vojenského opevnění, které zde zůstalo po dobách minulých, kdy Bohumín sousedil jak s Polskem, tak s Německem.

Malým zpestřením začínajícího léta se staly křivé paneláky u trati v Luhačovicích. Když jsem na tomto místě fotil poprvé, myslel jsem si, že jejich kácení se je způsobeno použitým ohniskem a objektivem. Proto, když jsem se na stejný flek po třech týdnech vrátil, jsem zvolil jako objektiv na fotografování "pevnou padesátku", jejíž konstrukce tyto jevy eliminuje. Jak překvapující bylo zjištění, že ony výtvory socialistického stavebnictví opět vypadají značně křivě.

Červenec: Opět na lokálce

S červencem přišlo školní volno, které znamenalo mnohem více času na focení. Zvláště v první polovině července přišla na řadu místa s dopoledním násvitem, jež nebylo možno v průběhu roku nijak zvláště prozkoumat. Mohl jsem tak podniknout další nájezd na okolní neelektrifikované tratě. Za nejzajímavější fotku z tohoto období považuji soupravu 814/914.020, kterak právě vjíždí na jediné zhlaví koncové stanice Bílovec. Koncem tohoto měsíce se mi povedlo navštívit i slavný jezernický viadukt, k editu zde pořízených fotek jsem se ale zatím nedostal. To výcvak motorového vozu 810.234 v Mořkově (ano, zkoušel jsem natrefit na Krásnou Liazku 810.191) se na ŽelPage objevil jen pár dní poté.

Srpen: S kolem na vlečkách OKD

Zatímco se zvláště druhá polovina července vyznačovala deštivým počasím, v srpnu počasí všechny šotiče příjemně překvapilo. První polovina tohoto měsíce je ale bohužel spojena s jednou velmi tragickou událostí, a to pádem mostu před projíždějící EC 108 Comenius ve Studénce. Velká část fotografů toho využila a jala se dokumentovat netradiční odklonové soupravy na netradičních místech. Abych pravdu řekl, velmi krátkou dobu jsem nad něčím podobným též zvažoval, ale nakonec jsem tuto myšlenku raději zavrhl. Příliš mně netáhlo ani focení brejlovců, zastupujících elektrické lokomotivy mezi Studénkou a Suchdolem nad Odrou v době, kdy ještě SŽDC nezprovoznila elektrickou trakci. Na takové počínání jsem neměl čas a připadlo mi to hloupé.

To konec srpna byl příjemnější. Objevil jsem zálibu v lehké výletní silniční cyklistice, jež jsem pak využíval i při tvorbě železničních fotografií. To mě vedlo k většímu prozkoumávání zatím neobjevených vleček OKD, zvláště pak bývalého úseku Košicko-bohumínské dráhy mezi Bohumínem a Orlovou. Nevěřili byste, jak krásně v této oblasti je. Lesy střídají rybníky, semtam nějaká ta chatová oblast. Málokdo by věřil, že se pohybuje v srdci severomoravského průmyslového regionu.

Podzim: Přiložit a jedem

S příchodem září skončilo školní volno, a tak opět ubylo volného času na focení. Přišly ovšem tradiční parní jízdy pro veřejnost. Hned první větší akcí byl „Den Radegastu“, na kterém letos sloužily dvě lokomotivy - rosnička 464.202 z Olomouce a mates 433.002 z Valašského Meziříčí. Upozornil bych zejména na 464.202, nejhezčí parní lokomotivu Moravy, které si moc dlouho v provozu už zřejmě užívat nebudeme. V červenci 2009 jí totiž končí zostřovací prohlídka kotle. Rosnička navíc potřebuje hlavní opravu, které jí bylo naposledy dopřáno v roce 1968. Proto není jasné, zda se na její údržbu najde dostatek prostředků a v roce 2010 znovu vyjede. Užijme si jí, dokuď to ještě jde.

V říjnu jsem se opět vrátil do matičky stověžaté. Původním cílem byl albatros 498.022 na křivoklátském expresu, ale vzhledem k mlžnému počasí skončila jeho fotografie ze Zlíchova v koši. Jelikož se ale nakonec přece jen vyčasilo, mohla vzniknout fotka CityFrogu, kterak přes centrum Prahy uhání směrem ke Smíchovu a dál na Beroun.

První letošní sníh bylo potřeba zvěčnit, a proto jsem se vypravil do Kunčic pod Ondřejníkem. Zde vznikla fotografie motorového vozu 842.025, kterak obloukem stoupá do této vysoko položené stanice. Nutno dodat, že do několika dní nezůstalo v našem regionu po sněhu ani stopy, zatímco z Rakouska a Itálie přicházely zprávy o sněhové kalamitě a až dvoumetrové bílé pokrývce.

Mikuláš znamená pro mnoho organizátorů nostalgických jízd příležitost, jak se opět připomenout veřejnosti. Nejinak tomu bylo i letos 6. prosince na severní Moravě, kde se konala tradiční mikulášská jízda z Ostravy do Štramberka. Zatímco při minulých ročnících počasí fotografům vyloženě nepřálo, tentokrát vše vypadalo nadějně. Modrá obloha, sem tam nějaký ten obláček. Jen chvíli před průjezdem parního vlaku se začalo počasí kazit. Malé obláčky jaksi zvětšily svůj objem, lehce zčernaly a dokonale zakryly slunce. V poslední chvíli však naštěstí nakonec vysvitlo a přineslo "polodobrý násvit".

Poslední hodiny roku 2008 přinesly slunečné počasí v kombinaci s lehkou sněhovou pokrývkou (a tradičním severomoravským smogem), kterého by byla škoda nevyužít. Již dlouho jsem měl ve svém domovském městě na trati do polských Chałupek vyhlédnutý tento šotoflek. Ideální násvit zde panuje kolem 11:00. V minulých JŘ na této trati ovšem v tuto dobu nic nejezdilo. Změnu přinesl až GVD 2009 a osobní vlak 3152 do Kędzierznya-Koźle, vedený v nové časové poloze. Tak vznikl tento snímek dokumentující poklidné zimní ráno v Bohumíně.

A co v roce příštím?

Téměř každý člověk si do nového roku stanovuje nějaká předsevzetí. Kromě předsevzetí civilních jsem si utvořil i náčrt programu šotoušského na příští rok. A co jsem si připravil?

• Pokusit se nalézt neprovařené fleky na severomoravských lokálkách (těch asi moc nebude).
• Profotit brněnské brejlovce a hydry na Vlárské dráze.
• Prozkoumat Bezpráví, dokud to ještě jde.
• Zkusit zdokumentovat exotiku drah sousedního Polska.
• Navštívit plno dalších pěkných fleků.
• A nestát se radikálním šotoušem, ale zůstat na pozici normálního železničnícho fotografa. :o)

Poznámka: Za zapůjčení fotky z nehody ve Studénce děkuji Martinu Grillovi