Generování je fenomén současnosti a naše redakce se vydala hledat pravý význam tohoto pojmu. Dle Ottova slovníku naučného se jedna o výraz pro automatizovanou tvorbu dle předem dané šablony. Naopak oborově bližší první vydání Učebnice moderných trendov v železničněj fotografii se o tomto pojmu nijak nezmiňuje. Šéfgalerista ŽelPage, Jaroslav Charvát, se o generování vyjadřuje jako o uměleckém směru, ve kterém vznikající díla připomínají tvorbu podobnou obrazům ze softwaru pro tvorbu krajin. „Stačí zvolit textury, počasí, denní dobu a druh pozadí (velikost hor),“ kýžený výsledek za vás spočítá počítač. Mnozí další autoři vidí za tímto pojmem typické námětové trio „alpské vrcholky, hlavní objekt nudlofilního tvaru, hnací vozidlo unifikované rudé barvy rakouské provenience“ a dodávají také technickou specifikaci „ohnisková vzdálenost 12 až 24 milimetrů, maximálně 28!“ Ani tato definice nás neuspokojila natolik, abychom neoslovili protagonisty o vyjádření, jak probíhá takové generování a co je jeho podstatou.

Totální nasazení

Jste odkázání na sebe, své nohy a vlak. Batoh musí být objemný a pohodlný na nošení – fotovýbava, jízdní řád, proviant, oblečení, už při balení musíte přemýšlet, jak zabalit jen nutné minimum. Vše budete s sebou nosit celou dobu. Přepravujete se vlakem, auto není k dispozici, štafle jsou luxus, který si kvůli váze a rozměrům dovolit nemůžete. Mačeta je zbraň a oplétačky s muži zákona nikdo nechce, o stativu dlouho přemýšlíte, jestli bude zbytečnou zátěží nebo užitečným nástrojem pro večerní zábavu v dobře osvětlených stanicích. Orientace v železniční síti je nutná, znalost mezinárodního tarifu nezbytná, jízdního řádu výhodou. Vlastně si připadáte jako člen speciálního komanda. Příprava před akcí je už rutinní záležitostí – kontrola počasí na wetter.at [WAT], kontrola výskytu strojů s ne–unifikovaným nátěrem na taurus–lokátoru [TL], nakoupeny lístky a rezervace, zabookovaný hotel. V lůžkovém voze večer uleháte s nadějí, že vše vyjde, jak má…

Zpoždění je nežádoucí, probuzení brzké, snídaně rychlá a už opouštíte Chopin ve Vídni a sprintujete stíhat přípoje směr Wiener Neustadt či Linz a dál. Tak nějak by se dal shrnout úvod většiny akcí, které letos spáchal tzv. Alpský generátor. Na jedné či více cestách se sešli Josef Petrák, Tomáš Kubovec, Duhy, Zdeněk Šnajdr, Adam Svěchovský, Míra H. i Jik. Ale nebyla to taková strhující namáhavá činnost, je to vlastně druh relaxace. Každý má přece nějaká oblíbená místa a pro některé to prostě je Semmering, St.Jodok, Windischgarsten nebo Imst–Pitztal. ;-) Jen v Rakousku se nachází přes dvě desítky různých pohoří Alp a ty nabízí víc než líbívé pozadí a panoramata pro fotografie, tak proč toho nevyužít? Máte–li možnost si je prohlédnout na vlastní oči, zamilujete si je. “Generátorstán” je taková velká atrakce; McDonald's tu nahrazuje Burger King, bagety Crocodile pak originální čerstvé s tyrolským špekem či salámem přímo v Innsbrucku na Hbf, na trati vám jezdí nejen [y-ce-kvečko]* „118899.com–AllesAuskunkft“ (překlad, nechť si každý udělá sám), „Obchod s tyrolským špekem“, ale i „Nejlepší rakouská pohostinnost“ či „Dovolená na statku“, na koženky tu nenarazíte, občas si zaběháte (když si nedáte pozor, jakému zemědělci na pozemek lezete), Tempo 200 na Westbahn vás nenechá spát, a když panuje výluka na Arlbergu, bez příplatku vás povozí i první třídou vlaků Alegro.

A jak je to s oním „v Rakousku se fotí samo“? No, v podstatě ano. Pokud jste si vydělali na lístek, dojeli na místo, našli vytoužený fotoflek, máte skoro vyhráno, pokud... Předpověď počasí “polojasno” ve skutečnosti neznamená nízkou oblačnost, déšť a mlhu. Pokud hlášení „Portugalec na RoLe“ neznamená, že bude ve skutečnosti v depu a žádná RoLa nepojede, a to z rozhodnutí dispečera dvě hodiny před jejím odjezdem, i když se o tom x-krát ujišťujete. Pokud vám nezastaví při nočním focení reklamní stroj v přímé kolizi s nějakým sloupem nebo hned několika. Pokud vám dokonce na trať, kde se nacházíte, nevyhlásí stavební výluku a všechny zajímavé vlaky neodkloní jinam. Nebo pokud vám v údolí nezajde světlo dřív, než jste čekali, protože přece jen ty Alpy něco měří. Jinak, jinak je to úplná pohoda a jde to úplně samo. :D

*) Duhyho babička tak říká klasickým InterCity, ale nějak jsme to přejali a používáme pro rychlovlaky ICE

Sklizeň zralých banánů

Co dělat, když se vám Medard i ALADIN shodnout na dobré předpovědi počasí na víkend? Zapnete písmenka∗ a pošlete dotaz: “Tak kam o víkendu vyrazíme?” Protože se vám z minulého víkendu dělá rudo před očima, zatoužíte po nějaké domácí exotice – Duhy má jasno a navrhuje sklízet banány. Je-li prognóza na banán lokátoru [D39] příznivá a věrohodná, nebo vám někdo pošle echo o trsu banánů na ECéčku, je koridor jasná volba. Chcete-li lovit zralé ovoce, místa jako Hoštejn – Lupěné, Třebovice v.Č – Rudoltice v.Č nebo Bezpráví jsou ty nejlepší. Ač vám jede “top” vlak jednou za dvě hodiny, mezitím se rozhodně nenudíte. “Bezpráví, to se musí musí zažít, vlak za vlakem, že ani nestačíte sníst svačinu,” tak sklizeň banánů v této šotografické mekce popsal jeden z dvorních fotografů této řady. A má pravdu, když si dá dostaveníčko deset fotografů, nikdo se rozhodně nenudí.

Pozn.: chcete-li generovat také, měli byste dodržovat následující terminologii: zralý banán – lokomotiva řady 151, nedozrálý banán – lokomotiva řady 150.2 (zde není terminologie ustálená, a proto se alternativně může použít termín polotučný), nezralý banán – lokomotiva řady 150.0, a trs banánů – dvojice lokomotiv libovolné z řad 150.0, 150.2, 151 (i kombinovaně).

Výzva: chcete-li přesné informace o pohybech banánů dostávat, musíte občas přiložit ruku k dílu. Hned několik z nás generujících spolupracuje s [D39] a snažíme se statistiky doplňovat a potvrzovat. Pomozte také.

*) ICQ

Brejlovci – někdo je fotí i z verandy

Víte co? Někdy nám ty svätobrány už lezou krkem. Člověk furt řeší, jak zmenšit fotku a nepřeostřit drát, aby se nekácela, aby nebyly někde zbytečné kolize... Ano, občas nám z toho jde hlava kolem a je čas na změnu. Pryč z pod drátů! Najdeme si naše fotografické permity “Pulybahn all primitive” a jedeme na návštěvu. Ano, kolem Rtyně je hezky, a každý snad má svého oblíbeného brejlovce – no třeba Pavel se může po 051 utlouct, jiný má rád oranžádu a 750.346 má od Hydrasrazu'08 nafocený každý. Na místní ale nemáme, fotit vlaky ve Rtyni zastávce ze své verandy, to skutečně může jen Puly. I takový pohled může být zajímavý, ale co na to jeho kolegové? “Alespoň před branku by mohl vyjít,” shodují se. Otázka je, jestli nefotil v pyžamu a bačkorách.

Někdy za branku skutečně vyjde, a ještě o kus dál. Ranním Pernerem, teď už Bohemií, se svezeme do Brna, kde nás vítá usměvavý domorodý sherpa Dobromil Retych. Je to zřejmě utajený zaměstnanec SŽDC s.o., kterého jsme přistihli při mnohých pochůzkách kolem tratí 250 a hlavně brejlovec-compatible 240ky. Za každého počasí dohlíží na provoz, občas něco poseče, odkřovní, a jsou-li zájemci, provede zajímavými místy a přidá i příjemné povídání. Za to mu patří dík a prosba, ať s námi amatéry zpod drátů má strpení. Těšíme se na další setkání. A gratulujeme k získání vytouženého úlovku – Pannonie na viaduktu u Dolních Louček, za denního světla, dá-li se ten nečas takto nazvat.

Čouda jede…

Každý má to svoje, a já autor tohoto textu, třeba vůbec nechápu parní trakci. Akce, které se kolem čoud konají, mne spíše děsí. Hlavně vyprávění o rozohněných houfech fotografů, zběsilé jízdě fotek chtivých, kde by při první silniční kontrole 50% lidí přišlo o body, a zbytek už by šel u hlídky “na sekeru”. Nechal jsem si to vysvětlit Žížou, který umí generovat jak elektriky či diesely, ale i tyhle krásné stroje staré doby.

Na začátku je nápad a hledání jak sponzorů, tak zájemců o fotky, kteří jsou ochotni platit. Těch je prý obvykle mnohem méně, než těch, kteří se “jen tak ocitnou” na místě akce a vyhýbají se kase. Ale generátoři ví své, a neplatiče potírají, někdy více, jindy méně úspěšně Ve výsledku jde o jediné, neodradit pořadatele od realizace dalších nápadů.

Když je tedy vše domluveno, lokomotiva zatopena, fotopasy prodány a instrukce rozdány, vyráží čouda na svou cestu a fotografové sedají do aut, aby stihli svůj předplacený vlak zachytit na maximu krásných míst. Naopak, někdy se vezou s vlakem, na místě se nechají vysadit, s hbitostí členů Commandos utíkají od vlaku do terénu, fotí a sprintují s plnou polní zpět, zatímco kameramanům vlak s čoudou pózuje, nebo udělá několik prezentačních průjezdů. Když vyjde počasí a nepozlobí žádný příliš iniciativní dispečer, spokojenost unavených spotterů je maximální.

Czech Trainspotters

„Flickr? Znáte z komentářů!“ Tato webová služba se stala odkladištěm hlavně momentek z akcí, kde se schází větší než malé množství spotterů, generátorů a ostatní sorty podobně postižených lidí. A může za to Trainman, že vznikl klub Czech Trainspotters, kde se tak nějak soustředí ty nejvypečenější kusy. Nejsem uzvařená společnost, stejně jako jí není ani generátor, vše je o jediném – chuti se sejít s foťákem u trati. Co se letos povedlo? Mamutí „soustředění v Roztokách–Žalově, Řeži, baru Lucerna a na Holešovicích“, menší sraz v Kunčicách (aneb Moraváci ukazujou Čechům, jak by Bezpráví vypadalo při vytrhání drátů a jedné traťové koleje) nebo třeba detailní studium mlhy na Svárově a prověření nosnosti nových štaflí Pavla Martocha. Bylo toho více. Hlavní ale je, že víte, komu se ozvat, jestli má tip na víkend nebo rovnou chuť ten den někam vyrazit – pár koridorovek, najeté kilometry do soutěže, dobrá večeře nebo sklenka něčeho dobrého s kamarády se neodmítá.

Když má generátor výluku

„Jaká výluka, dyť oni tam snad i bydlej!“ To si možná myslí někteří o tvrdém jádru generátoru, ale když vezmete v úvahu, kolik nás vlastně v téhle bandě je a že to máme hlavně jako zálibu odpočinek, musíte připustit, že někdy nastane čas, kdy to skutečně nebereme vážně. To se pak vydá výlukový rozkaz, všem nezúčastněným se jako záminka k odcestování z domova uvede obligátní „jedu fotit vlaky“ a potichu se srážíme v Praze. Již třikrát proběhl program ve stejném duchu — Excelsiorem na Slovensko, tam ubytování v komplexu Tatralandia Liptovský Mikuláš, přes den focení, večer koupání a dobrá večeře, a do republiky zpět Košičanem první třídou. Logisticky nás pokaždé zajišťuje pan Antol, hrdý majitel žlutého taxi značky Fiat (dodávka), který nás je schopen v téměř kteroukoliv dobu a s jakkoliv velkou bagáží převážet mezi aquaparkem a nádraží v Liptovském Mikuláši. No a focení? To je skutečně jen záminkou, protože tím hlavním cílem je neumrznout přes den na Štrbě, trhnout časový rekord na toboganech a neprodřít plavky… Naposledy jsme výluku zavedli letos v půli prosince a ani tentokrát si nikdo nedovolil ceknout při hlášení „Medzištátneho povinne miestenkového vlaku štyristodvadsaťjeden Excelsior zo smeru Cheb,“ protože „lôžkové a ležadlové vozne sú radené za rušňom“! Obliba tohoto hlášení je legendární a snad každý ho má nahrané v mobilu. No, pokud nemá, odříkáme mu ho zpaměti.

Předsevzetí? Nebuďte dnešní, žádné si k Novému roku dávat nebudeme. Ale slibujeme Vám jediné, že pod generátor budeme přikládat pravidelně! Mír!

Můj dík patří kolegům, kteří pomohli při psaní textu, korekturách, vyfotili či vybrali fotky.

• [D39] http://danone39.blogspot.com/
• [TL] http://www.oebb-werbecenter.at/de/Loks/
• [WAT] http://www.wetter.at/