První část ohlédnutí za tvorbou galerie ŽelPage připomnělo 10 autorů, kteří zároveň z velké části spadají do týmu správců galerie. V podobném duchu mého ohlédnutí bych rád navázal i u autorů, jejichž tvorba tvoří nemalou část galerie. Ať už se jedná o aktuality z provozu, nostalgii, historické záběry či umění v podání různých světelných kreací. V druhé kapitole si připomeňte další desítku autorů, kteří nám tento pohled s určitou pravidelností nabízejí.

Lenka

Nikdy bych nečekal, že potkám ženu, která sdílí velké nadšení ve fotografování železnice a vše s ní spojené. Než jsem Lenku zaregistroval prostřednictvím její tvorby, jevila se mi tato činnost spíš mužskou „disciplínou“. Při společném fotografování jsme přitom mohli probrat, který strom má ideální polohu s ohledem na kompozici a který traťový úsek bude třeba vykosit, aby vznikl záběr v určitý čas. Takovéto informace člověk musí nosit v hlavě. A že Vysočina není zrovna malá! Právě to je Lenčino království, kterému při fotografování věnovala nemálo času. Důkazem je i letní 14denní dovolená věnovaná odklonům nákladních vlaků Z Břeclavi na Znojmo, Okříšky a Jihlavu. Přitom tropická vedra by se dala přinejmenším velmi příjemně trávit třeba u vodní nádrže Vranov. Člověk musí být hodně zapálený a odhodlaný, to platí i o celé Lenčině rodině, která pro to má nejen pochopení, ale spolupracuje či pořizuje záběry také.

Drahos Svestka

Asi není třeba blíže přibližovat člověka, jehož tvorba se nejen na ŽelPage stala fenomenální a osvěžila či přiblížila pohled na starou dobrou dráhu. Drahoš nejen že je charakterní člověk, ale také jeden z těch, který mne povzbudil k přispívání na ŽP v době kdy vkládal „jednu bombu za druhou“. Stále věřím, že další podobné ukrývá, a i když to nevypadá, že by na ŽelPage byl o takové pohledy zájem, opak je dle mého názoru pravdou.

Ladislav Budín

I když je to „chlap jako hora“, je to velmi citlivý člověk, což se projevuje i v  kompozici jeho záběrů. Láďa má spoustu starých záběrů na lokality, které již pozměnil zub času a nezadržitelný pokrok. O vozidlech kdysi nasazených nemluvě. Dodnes ho neopustila touha fotografovat, což je o to obdivuhodnější, když dnešní provoz není tak zajímavý, přitom se mu železniční „dieselový vrchol“ podařilo zdokumentovat. Jeho předností je, právě díky neutuchajícímu zájmu, poznání lokalit.

classic 90s

Jak napovídá přezdívka autora, jeho záměrem je vkládat již historické záběry z 90. let. Nejčastěji se vyskytují z trati 260, kde vytvořil sérii již neopakovaných snímků. Z mého pohledu veřejností trochu nedoceněný počin. Osobně si ho vážím a jsem rád za takové ohlédnutí, případně srovnání se skutečností, která už není tak poutavá. Možná by bylo zajímavé stejná místa znovu nafotit s odstupem dvou desetiletí.

Payus

Přesto, že Pavla osobně neznám, je to další člověk, který dokázal a stále dokazuje svojí tvorbou zaujmout. Nemá pravidelnou periodu publikování, ale zveřejněné záběry vystihují zátiší nádraží v noci, brzy ráno nebo jejich industriální části, které podobným způsobem dokáže podat málokdo (momentálně mne nenapadá nikdo). Další jeho doménou bylo fotografování na dlouhé sklo.

Šepli

I když jsem od Martina v poslední době dlouho neviděl v galerii novou fotografii, je to člověk, kterého si vážím díky jeho slušnosti a korektnosti. Ve fotografické branži se snaží nabourávat pro někoho zažité dogma čistě nasvícených záběrů (čelo a bok vlaku) s tím, že tyto záběry mají také smysl. Kompozici promýšlí do poslední chvíle. U „masových“ akcích stojí často někde jinde než ostatní, což přináší jiný pohled, někdy velmi neotřelý. Jeho typickým znakem je rámování vegetací, což se mezi fotografy vžilo – v případě, že se jde realizovat taková kompozice, řekne se stručně „jdu si udělat šepliovku“. Baví ho i hra se světlem a stíny, takže protisvětla jsou pro něj vyhledávaný motiv.

Pavel Martoch

Záběry, které zaujmou už z náhledu, protože jsou převážně z nadhledu. Ukazují nový pohled na místa, která jsou známá. Člověk chvíli přemýšlí, kde že je záběr pořízen. Jeho územím, kde se především soustředí jeho aktivita, je známý Posázavský pacifik, o to větší výzvou je vytvořit neokoukaný záběr. Dalším cílem je zachytit již malé množství dieselových lokomotiv na zajímavých výkonech.

Johník

Další fotograf, který nikdy nezklame. Když je třeba, vloží do galerie kvalitní snímky. Třeba nedávno, o vánočních svátcích, kdy jsme chtěli navodit aspoň prostřednictvím fotografií zimní atmosféru. Jeho zaměření je spíš na tratě pod kovovou pavučinou na východě naší republiky.

Duhy

Je na tom se zaměřením a lokalitou podobně jako Johník. Osobně se u mne zapsal zajímavými pohledy na trati Plzeň – Cheb, který byl rekonstruován a díky tomu došlo k prokácení. Ačkoli je to vzhledem k jeho bydlišti na opačné straně republiky, několikrát sem zavítal. O četnosti hovoří i počet vložených záběrů z úseku Ošelína do Pavlovic: 9 z 10 je jeho práce. Kompozice jsou bezesporu propracované a zahrnují citlivě prostředí.

Malard

Nenápadný autor, který za svoji krátkou fotografickou kariéru dokázal vyfotografovat záběry z různých koutů republiky a též mimo její hranice. O jeho fotografické aktivitě svědčí i nemalý počet vložených záběrů do galerie, ty tvoří pestrou paletu. Záběry s přímočarou a příjemnou kompozicí, bez rušivých prvků.

Protože mé ohlédnutí zahrnuje nemalou část autorů zde přispívajících, je poněkud delší a je rozděleno na několik částí:

• 1. část
• 3. část
• 4. část

Čtyřdílné Ohlédnutí Petra Holuba je zakončeno malým bonusem.

Autorský text.