Matoušovo bilancování nad tvorbou roku 2015 mne vedlo k zamyšlení. Nově vkládaných fotografií v galerii s průběhem let ubývá a to možná platí i o návštěvnosti a zájmu o železniční téma celkově. Ale i navzdory tomu se často daří vyplnit celý den, tedy vystavit šest fotografií a to bez ohledu na to, jestli se jedná zrovna o sobotu, neděli či svátek. Toto by samozřejmě nebylo možné bez autorů, kterým ŽP není lhostejná, dají si práci se svým záběrem a rozhodnou se ho zde uveřejnit.

Samozřejmě výběr fotografií a případnou korekci ovlivňují správci. S ohledem na tuto aktivitu bych rád zmínil Jardu Charváta. Chary se železniční fotografií a s ní spojenou implementací postupů a fotografických hledisek zabývá řadu let. Vzpomínám si, že někdy před 6 lety, když jsem na ŽelPage začínal, mně jeho rady byly velkou pomocí, především v kapitole editace, o které jsem ještě po nedávné práci s kinofilmem neměl takové povědomí. Další, kdo byl velmi ochotný se mnou trávit večery, byl topič. I to se dost často odrazilo na uveřejněném výsledku. Později, když přišla od Charyho nabídka rozšířit tým galeristů, tak jsem si říkal, že třeba bude možnost jim toto úsilí oplatit a získané rady a zkušenosti přenést dál, na další začínající autory, kteří budou mít snahu posunout záběry do co nejlepšího výsledku. Laťka se samozřejmě stále posouvá a i na toto se snaží správci galerie reagovat, nejenom vlastní tvorbou, ale i připomínkami při schvalování. Jsou zde záběry běžného provozu, fotky se standardním násvitem, četněji fotografované lokality. Zde zpravidla bývají měřítka galeristů přísnější než u starších skenů z kinofilmové éry, kde je omezená technická kvalita. Kompozice u takových historických záběrů kolikrát není příliš rozvinutá a bývá zaměřená především na vlak či lokomotivu samotnou. Dnes je cíl jiný a poté co přišly na trh digitální fotoaparáty s přístupnější možností získat záběr, či ho i vidět nanečisto, je i skupina fotografů početnější. Za dobu mé aktivity na ŽelPage jsem poznal několik autorů a to mnohokrát i osobně. Každý z nich galerii obohacuje tím, co mu je nejbližší a na fotografiích zanechává svůj rukopis. Pojďme se tedy ohlédnout a podívat se co tvoří galerii.

Chary

V hlavě mi uvízly jeho hrátky s dlouhou expozicí. Ty jednoznačně poukazují na to, že fotografování železnice má další rozměr. Nezapomenu na záběr před tunelem u Tomic z konce roku 2014. Předcházely mu i záběry přímo z centra Prahy, složené na způsob HDR z různě exponovaných fotografií. I takové pohledy třeba inspirují některé autory k nekonvenčnímu pojetí železniční fotografie. Mě osobně ano. Jardovi je blízká i práce s „dlouhým sklem“, umí ho cíleně využít. Fotografie vynikají výborným zpracováním v editoru, zvláštností je skládání celkové kompozice z několika fotografií, čímž se dosáhne vysokého rozlišení s lepším prokreslením.

topič

Ani jeho záběry nejsou pouhým dokumentem a mají určitou tvář, ba někdy je přímo i ta fyzická zachycena. Nejedná se pouze o konzervativní tvorbu se sterilním násvitem. Mají ukázat něco víc. Kompozice se mi vžily jako „čtivé“ a někdy jsem bádal nad logikou souhry objektů. Tomáš sice poslední dobou omezil zveřejňování, ale to nic nemění na tom, jak je to zkušený fotograf.

Tomáš Kubovec

Jeho tvorbě vévodí záběry z majestátných hor Rakouska nebo Švýcarska. Dechberoucí záběry jsou do jisté míry dány fotogeničností Alp, Tomáš ale dokázal fotografie umocnit o precizní kompozici, často obohacenou o přidanou hodnotu daného prostředí. Věřím, že takové podání mu můžou tiše závidět i tamější fotografové.

Martin Válek

Zaměřením je na tom Martin podobně jako Tomáš Kubovec. Kde je Martin, je i pěkná příroda a Martinova příležitost vytvořit zajímavý motiv, v němž třeba vlak nebude hrát hlavní roli. Martin nestojí tam, kde na svůj záběr čeká většina, hledá si jiný úhel pohledu. Rozhodně se nenechá svazovat zažitými dogmaty či formáty. Jak to vidí, tak to ztvární. I když Martinova tvorba není na ŽelPage tak četná, pokud se záběr objeví, vždy je něčím jedinečný a vyskytuje se na něm přidaná hodnota v podobě dalších objektů či atmosféry, což o to více odlišuje jeho fotografie od standardu.

Raven

I když se poslední dobou dráha modernizuje a zajímavých motivů i lokomotiv ubývá, Honza si stále uchovává elán a snaží se objevit nové pohledy, nebo známá místa z pohledu, či spíš nadhledu, který je netradiční. Fyzická příprava fotofleku mu není cizí a tak je záběr vydobytý. Záběry zdobí kvalitní kompozice a edit.

Žíža

Ivoše budu mít vždy spojeného s Ravenem. Některé motivy kují společně. Ivoš nezanevřel ani na klasiku a je schopný vyfotografovat záběr na svitek 6 x 6, který se stále vyznačuje vysokou obrazovou kvalitou. Tam, kde fotografují všichni, Ivoš není a dumá nad vlastní kompozicí. Kromě dvouoké zrcadlovky si oblíbil dlouhé sklo. Má rád náročné stavby, především tunely a blízká mu je JHMD. Často nám připomene doby, které již odnesl čas.

Bean

Michal se vyznačuje tím, že dokáže najít pěkný motiv a zároveň nemusí lézt na žádný objekt, i když také se najdou výjimky. Fotka působí čistokrevně, příjemně, což je do jisté míry dáno vyváženou kompozicí. Ta je někdy prostorná a nabízí tak divákovi dost ze scény. Nikdy se mu neupře štěstí na počasí v závislosti na fotografovaném území. Oblíbenou lokalitou se mu stalo Posázaví, kde je pro něj pokaždé výzvou udělat záběr jiný, než jak ho znají ostatní. Michal je ale všestranný a tak mu není lhostejný ani provoz na úzkém rozchodu či pod měděnou pavučinou.

Pavel Šturm

Pavla mám asi nejvíce spjatého s tvorbou na naší nejstrmější trati, i když se vydává i do okolí. Společně s železnicí dokáže vystihnout krásu Jizerských hor. Jeho druhým tématem jsou bezesporu „hydry“ – motorové vozy řady 854, za kterými je ochotný se vydat různě po Česku.

Michael Hajn

Je jedním z nejmladších správců galerie, ale už to samo o sobě mluví o jeho rychlém růstu, který je dán jeho citem pro kompozici a edit. Člověk, kterého si vážím i díky své sebereflexi a slušnosti, což se odráží i v kvalitě jeho práce.

BBvK

Petra jsem poznal ještě před příchodem na ŽelPage a nikdy bych nevěřil, že to zde „tak roztočí“. Jeho vzpomínky prostřednictvím záběrů z devadesátých let jsou dalším segmentem, který by v galerii chyběl. I navzdory kompozici, soustředěné především na lokomotivu, se jedná o historicky hodnotné záběry, které již nelze opakovat.

Protože mé ohlédnutí zahrnuje nemalou část autorů zde přispívajících, je poněkud delší a je rozděleno na několik částí:

• 2. část
• 3. část
• 4. část

Čtyřdílné Ohlédnutí Petra Holuba je zakončeno malým bonusem.

Autorský text.