..: O železničním modelářství :..

Model, foto: Jiří Randa, JRtrain Železniční modelářství je zatím stále víceméně na pokraji zájmu našeho magazínu. Tímto úvodem se pokusíme nastartovat pravidelnější zpravodajství a autorskou tvorbu spojenou s touto zálibou. Kromě kalendáře modelářských akcí, který je již nějaký čas společně s kalendářem akcí nostalgických na ŽelPage publikován, vás budeme informovat také o různém dění v oblasti železničního modelářství, o zajímavých akcích, o modelech a modelařině všeobecně. Nebudou chybět adresáře prodejen a výrobců železničních modelů, ani informace o klubech a spolcích, o modelových kolejištích, o modelářských technikách včetně nejnovějších technologií. V této souvislosti je dobré zmínit, že některé přehledy publikované na partnerském webu JRtrain se přesunou přímo na ŽelPage. V současnosti je již také v provozu modelářská fotogalerie, kam můžete vkládat své vybrané fotografie.

Modely a modelářství

Kolejiště (Království železnic), foto: Jiří Randa, JRtrain Co to vlastně jsou modely a co to je modelářství? Stručně řečeno model je zmenšeninou skutečné věci, v našem případě lokomotivy, vagónu, ale i budovy, mostu a jiných zařízení či celé krajiny. Modelářství je pak činnost, při které tyto modely vytváříme. Dá se říci, že modelářství je stejně staré jako technika sama. Již od počátku výroby nejrůznějších strojů, vozidel i budov existovala potřeba předvést zmenšeninu těchto věcí, ať už pro prezentaci nebo jako hračku.

Železniční modelářství je tak trochu jiné, než modelářství letecké, lodní nebo automobilové. Modeláři zpravidla staví model daného dopravního prostředku, ať už jako nefunkční maketu do vitríny, nebo funkční model např. dálkově ovládaný pomocí rádiových vln. U železničních modelů se samozřejmě setkáváme také s jednotlivými modely lokomotiv a vagónů, ale zároveň s modely krajin a kolejišť, které k železnici neodmyslitelně patří. A tak se dá říci, že železniční modeláře dělíme na ty, co staví modely vozidel, a na ty, kteří se více zaměřují na stavbu kolejišť či dioramat. Dále tak jako v jiných modelářských oborech i zde existují sběratelé, lidé, kteří modely nevyrábí, ale nakupují do svých sbírek.

Velikosti, měřítka, normy

Zpočátku byly vyráběny modely nahodile v různých měřítkách a teprve časem postupně docházelo k určité standardizaci. Takto byly postupně zavedeny velikosti modelů, které jsou oproti skutečnému vzoru zmenšeny v určitém měřítku. Měřítkem se rozumí poměr zmenšení, tzn. že napříkad model v měřítku 1:87 je zmenšen 87×, kdy 1000 mm : 87 = 11,49 mm, tedy skutečný 1 m bude na modelu dlouhý 11,5 mm. Ne vždy se ovšem přepočty používají úplně přesně. Příkladem může být právě rozchod kolejí, kdy v H0 se pro úzkorozchodnou železnici o metrovém rozchodu používají kolejnice s rozchodem 12 mm, jinak určené pro velikost TT (1:120). Nejen tuto problematiku řeší normy pro železniční modelářství. V Evropě se používají normy NEM a vydává je sdružení MOROP. V USA platí normy organizace NMRA. Těmito normami by se měli řídit jak výrobci železničních modelů, tak i jednotliví modeláři.

Porovnání velikostí modelů, foto: Jiří Randa, JRtrain Na fotografii můžete vidět modely německé lokomotivy řady V200 seřazené podle modelových velikostí od nejmenší Z v měřítku 1:220 až po velikost I (jedna) v měřítku 1:32. V současnosti je nejpoužívanější velikost H0 [há nula] v měřítku 1:87. Je to asi nejoptimálnější velikost, co do potřebného prostoru pro kolejiště a zároveň co nejvěrnějšího ztvárnění detailů na kolejišti i jednotlivých modelech vozidel a budov. Dále mezi nejznámnější velikosti patří TT (1:120) a N (1:160). Z těch větších měřítek to je velikost 0 (nula), která byla nejen u nás velmi rozšířena v polovině minulého století. Postupně však byla vytlačena právě velikostí H0 (halb null — půl nuly). Kromě zmíněné velikosti H0 se v poválečné historii díky nástupu plastů začaly vyrábět modely vlaků v dalších ještě menších velikostech (TT, N, Z). Do té doby byly modely převážně vyráběny z plechu.

V tabulce je uveden výběr nejznámějších velikostí a měřítek používaných v železničním modelářství v Evropě. V historii i ve světě se používalo a používá měřítek mnohem více, ale o těch si řekneme někdy příště. Podobně jako u skutečné železnice i u modelů jsou používány různé rozchody kolejí. Pro určité zjednodušení je v daném měřítku u modelů používáno několik rozchodů a rozlišují se v označení velikosti a to přidáním malých doplňkových písmen.

VelikostMěřítkoNormální a široký rozchod
1250 - 1700 mm
(bez označení)
Úzký rozchod
850 - 1250 mm
(m)
Úzký rozchod
650 - 850 mm
(e)
II 1:22,563,54532
I1:32 453222,5
0 1:45 3222,516,5
S1:64 22,516,512
H01:87 16,5129
TT1:120 1296,5
N1:160 96,5
Z1:220 6,5

Napájení nejen lokomotiv

Tříkolejnicový systém, foto: Jiří Randa, JRtrain Již od počátku výroby hraček a modelů byla snaha nejen o věrné ztvárnění vozidla, ale i o jeho funkčnost, tzn. aby lokomotivy jezdily vlastní silou. V dobách páry se výrobci samozřejmě pokoušeli vložit do modelu lokomotivy funkční parní stroj, ale nakonec se jako nejlepší řešení ujal malý elektrický motorek. Z počátku se používalo napájení přímo ze síťe (ze zásuvky), nicméně z důvodu nebezpečí úrazu elektrickým proudem se brzy přešlo na napájení pomocí transformátoru.

Existuje několik způsobů přívodu proudu do lokomotivy. Jako první se použil tzv. tříkolejnicový systém, kdy jeden pól byl veden krajními kolejnicemi, druhý střední kolejnicí. Tento způsob se již dnes moc nepoužívá a to z důvodu nemodelového vzhledu; nicméně několik firem jej stále vyrábí (např. Merkur). Druhým a zároveň nepojpoužívanějším způsobem jsou vzájemně od sebe odizolované kolejnice. Tento způsob jistě znají všichni modeláři i děti, které vláčky vlastní. Jako třetí způsob bychom mohli uvést napájení z troleje, ale ten se téměř nepoužívá, i když většinou modely elektrických lokomotiv tuto možnost nabízejí. Důvodem je mimo jiné to, že ne všechny lokomotivy jsou elektrické trakce, a druhým i určitá nespolehlivost převodu proudu z modelové troleje do lokomotivy. Dále existuje možnost napájení bateriemi spolu s dálkovým ovládáním (např. RC nebo IR), podobně jako je tomu u modelů jiných kategorií (auta, lodě, letadla). Tato možnost se používá jen u velkých modelů, jako je zahradní železnice. Výhodou tohoto napájení je bezesporu minimální údržba kolejí, které musí odolávat klimatickým podmínkám venkovního protředí a případná byť malá koroze či nečistota kolejí by tak výrazně ovlivnila přenos elektrického proudu mezi kolejnicí a kolem železničního vozidla.

Regulační transformátor FZ-1, foto: Jiří Randa, JRtrain Kromě lokomotiv je také potřeba napájet příslušenství, jako jsou návěstidla, osvětlení, závory, výhybky… Ty se standardně napájí transformátorem o výstupním střídavém napětí 16 V / 50 Hz. U nás nejznámější a velmi oblíbený je asi transformátor FZ1, který se vyráběl v tehdejším východním Německu. Ten v sobě sdružuje jak regulátor pro napájení lokomotiv, tak i výstup pro napájení příslušenství (viz. foto). Různých typů transformátorů je samozřejmě mnohem více a některá zejména novější zařízení (např. diodová osvětlení, návěstidla aj.) vyžadují i jiné druhy napájení, např. stejnosměrné napětí 6 či 12 V. Při použití elektrických zařízení, která nejsou vyráběna přímo pro modelovou železnici (např. vlastní koncepce ovládání a řízení za použití různých relé nebo vlastních elektronických obvodů), mohou vyžadovat i jiné druhy napájení — např. 24 V, kdy může být v kolejišti a ovládacím zařízení použito i více druhů napájení najednou. Nicméně tato situace se spíše týká složitějších a větších, většinou klubových kolejišť. V žádném případě by se ovšem nemělo používat napájení přímo ze zásuvky 230 V, které je životu nebezpečné. Veškerá zařízení (transformátory, napájecí zdroje…) napájená sítě 230 V by měla být schváleného typu (v současnosti se používá označení CE), zpravidla se jedná o napájecí zdroje továrně vyráběné přímo pro účely modelové železnice.

Digitál nebo analog?

Standardně jsou modely vlaků ovládány jednoduchým transformátorem, tzv. analogovým systémem. Ovladačem na transformátoru se mění velikost napětí (0 až 12 V stejnosměrný) a polarita v kolejích a tím vlak (lokomotiva) jede určitou rychlostí a určitým směrem. Pokud chceme ovládat více vlaků najednou, je nutné kolejiště rozdělit na vypínatelné úseky a mnohdy použít i více transformátorů.

Digitální ovladač DCC firmy Lenz, foto: Jiří Randa, JRtrain V současnosti se výrazně prosazuje ovládaní digitální, tzv. DCC (Digital Command Control). V kolejích je trvalé střídavé napětí 15 V a vlaky se ovládají digitálními povely. Každá lokomotiva či jiné zařízení má svou adresu, na kterou jsou z centrály posílány tzv. datové pakety s pokyny. Data jsou přenášena namodulovaná na napájecím napětí po kolejích, kdy v lokomotivě umístěný dekodér s příslušnou adresou příkazy vyhodnotí a provede. Vlaky tak mohou jet např. najednou různými směry, různou rychlostí a též svítit, houkat či dokonce vydávat zvuk motoru. Při digitálním řízení je možné ovládat několik lokomotiv z jednoho či více ovladačů najednou, nebo provoz na kolejišti ovládat kompletně pomocí počítače, jako je tomu například v Království železnic v Praze nebo v Modelovém světě v Brně.

Kdo modely vyrábí a kde koupit?

Prodejna železničních modelů, foto: Jiří Randa, JRtrain Před rokem 1989 se železniční modely, u nás tehdy dostupné pouze z továren bývalé Německé demokratické republiky, daly pořídit spolu s modely letadel, lodí aj. ve speciálních modelářských prodejnách, které byly snad v každém okresním městě. V nabídce byly jen tři velikosti — H0 a N značky Piko a TT značky Berliner TT Bahnen (dříve Zeuke). V poválečné době (50. léta 20. století) existovali i čeští výrobci, např. fa. Merkur, která vyráběla (a dnes opět vyrábí) modely ve velikosti 0. Nicméně dle politiky tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která organizovala hospodaření v celém tehdejším východním bloku (společenství socialistických států), se výroba železničních modelů v ČSSR ukončila. Pod značkou Merkur se pak vyráběla jen známá kovová stavebnice.

V současnosti je situace jiná. Sice modelářské obchody jsou nejen v okresních městech, ale železniční modely většinou v nich již nenajdeme. Ty pořídíme ve specializovaných prodejnách zaměřených většinou pouze na železniční modelářství a to až na několik výjimek jen ve velkých městech jako je např. Praha, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, nebo na internetu v e–shopech. Na druhou stranu si dnes můžeme zakoupit modely a příslušenství od nejrůznějších firem z celého světa včetně českých. Mezi nejznámnější značky patří Roco, Fleischmann, Märklin, Piko, Auhagen, Lima, Arnold, Trix, které většinou vyrábí modely ve velikostech H0 a N. Modely v TT vyrábí firma Tillig (nástupce bývalé východoněmecké firmy BTTB/Zeuke). Modely velikosti 0 vyrábí mimo jiné i české firmy ETS a Merkur, firma LGB vyrábí pak modely úzkorozchodných vláčků v měřítku 1:22,5, velikost G (IIm). Nabídku zahraničních firem, které zpravidla nevyrábí modely vozidel českých předloh nebo jen v omezené míře, doplňují drobní čeští malovýrobci.

Prodejnu nebo e–shop si můžete vybrat z adresáře prodejen. Zde najdete také seznam firem vyrábějící železniční modely včetně českých maloseriových výrobců. Adresáře jsou prozatím k dispozici na webu JRtrain, u kterých v současnosti probíhá aktualizace a v nejbližší době budou spuštěny na portálu ŽelPage.

Shrnutí

Co říci závěrem? Snad jen to, že tento článek určitě není vyčerpávající, je jen spíše stručným shrnutím a jakýmsi startem pro příští aktuality a články z modelářského prostředí. Určitě si podrobněji rozebereme historii železničních modelů, normy a s tím související velikosti a měřítka. Budeme se také zabývat tolik potřebnou elektřinou a elektronikou v kolejišti a řekneme si něco blíže o digitálním ovládání DCC a dalších zajímavých tématech z této oblasti. Zároveň uvítáme příznivce železničního modelářství, kteří by se chtěli k nám přidat a podělit se svými zkušenostmi, zpracovat reportáž z navštívené výstavy, či jinak se podílet nejen na modelářské sekci našeho webu.


JRtrain Poslat mail autorovi | 13.8.2009 (16:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Modelová železnice

Další z regionu Česká republika (celá)


  1 2      Zpráv na stránku:   
13.08.2009 (22:31)  
Já v první řadě potřebuji větší byt, kam by se kolejiště vešlo. A to se už pak v ceně bytu ztratí. :-)
registrovaný uživatel Jarda 
13.08.2009 (22:22)  
V tomto článku mám jednu malou nesrovnalost, a to, že nejpoužívanější velikostí je HO, mně, ačkoli sám pracuji v HO se jako nejpoužívanější velikost jeví TT, jelikož v ní pracuje drtivá většina modelářů a i na výstavách se nejčastěji setkáte s kolejišti v tomto měřítku.
13.08.2009 (22:17)  
Člověk když si chce pořídit tradiční českou lokomotivu (ne Rosničku nebo Hektora, ale třeba Bardotku nebo Eso), tak aby si připravil 5 000. Když jako student nechodím do práce, kde na ten koníček mám brát peníze? MSTS stojí i s tratí BP asi 700 a proto mládež, která se zajímá o železnici sedí u počítače místo u kolejiště. Mám též rozdělané kolejiště, ale na dokončení prostě peníze nejsou...
13.08.2009 (22:15)  
Mně vzrotl plat 4,5x. Pokud někdo sní o velkém vlastním kolejišti, ať si nainstaluje BAHN. Mohu doporučit. Jiná možnost není. 6000 za lokomotivu nedám.
13.08.2009 (22:05)  
M 474: ... a platy vzrostly 10x, takže zas tak velký rozdíl to není. Jenže za bolševika nebylo peníze moc za co utrácet, takže zbylo i na takové relativně nákladné koníčky.
13.08.2009 (22:01)  
M 474 003: Za to ale nemůže politický režim, ceny rostou i v nepostbolševických zemích - je to asi jediné odvětví techniky, kde ceny neklesají, ale rostou. Důvod je jednoduchý - klesá zájem, kluci nechodí do modelářských kroužků a radši sedí u počítače, dospělí také mají jiné zájmy, chybí ten zápal, trpělivost, pečlivost. Na modelářských veletrzích je stále méně a méně stánků, výrobci přesouvají produkci do Číny, první tradiční firmy zkrachovaly. Já osobně také sním o stavbě vlastního domácího kolejiště, ale čím více to odkládám, tím dražší to pak všechno bude.
13.08.2009 (21:04)  
Od doby nenáviděného Bolševika všechny ceny vzrostly x20, takže je to zábava pro hodně bohaté snoby.
registrovaný uživatel zaza 
13.08.2009 (20:04)  
Tohle odvětví mi tu docela chybělo...
13.08.2009 (19:11)  
A to existují i další měřítka ... a to 5 palců(127mm a 7 1/4palce (184mm) a našly by se ještě další o zmíňku ... ikdyž je fakt že tyto spadají spíše do zahradních železnic ale modely to jsou stále ....
registrovaný uživatel stoupa  mail  
13.08.2009 (16:45)  
Dr. Ahý Jiří JRTrejne,

díky Ti za téma. Třeba se taky rozepíěu o nostalgických vzpomínkách. Těžko však někdo z nás překoná pana profesora Zusku...

A tak bych bezostyšně vykradl myšlenku těch moudřejších předchůdců, kteří dokázali nalézat ta správná slova o polytechnické výchově a obhájit tak existenci klubů pod domy Pionýrů či Svazarmem:

Multidisciplinární technická činnost probouzející technické a i estetické cítění v oblastech strojního, elektrotechnického, stavebního inženýrství (stavby a krajina), chemie (lepení), zpracování dřeva i jiných hmot, práce s technickým výkresem; v neposlední řadě pozorování a zachycení viděné skutečnosti na kresbu či fotografii a její další promítnutí nejen do výkresu v měřítku, ale hlavně do trojrozměrného modelu. A VO TOM TO JE.
  1 2      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko