..: Norsko očima železničního nadšence: Fordem fjordem 2007, 3. díl :..

Odpočívka na severním polárním kruhuCesta českého "gumokolu" po zajímavých zákoutích Norska a norských železnic pokračuje třetím dnem pobytu: po návštěvě největšího norského železničního muzea v Hamaru pokračuje výprava dále na sever až k polárnímu kruhu. Významnou zastávkou tohoto úseku se stává někdejší dějiště zimních olympijských her — Lillehammer, ležící na hlavní trati do Trondheimu, ale i městečko Mo i Rana. Počasí i teď přálo, a tak lze porovnávat průjezd nákladního vlaku severním polárním kruhem s obligátními záběry z Bezpráví.

Díl třetí - Dále na sever

Železniční stanice LillehammerLillehammer

Městečko Lillehammer je pro většinu Čechů známý pojem — příznivci sportu vědí, že se zde v roce 1994 odehrávala velká část norských zimních olympijských her. Po této události zůstalo ve městě a okolí množství sportovišť, hal a sportovních areálů, které slouží dodnes. Pro mne samotného bylo město zajímavé tím, že se zde nachází, na norské poměry, celkem velká železniční stanice, ležící na frekventované trati Oslo – Trondheim. Zároveň slouží Lillehammer jako konečná stanice pro velkou část spojů z Osla. Naše skupina vyrazila prohlédnout areál skokanských můstků, zatímco já se vydal tradičně na nádraží.

Elektrická jednotka BM70Samotné nádraží mě z hlediska architektury zaujalo kombinací staré a nové, moderní budovy a dále faktem, že se zde nenachází žádný personál. Chyběl tu výpravčí, pokladní a nebyla zde žádná obsluha provozu - to vše ve městě, které má 25 tisíc obyvatel. Podle jízdního řádu jsem zjistil, co kdy pojede, a rozhodl se na několik spojů počkat a vyfotografovat je. Stanici jsem obešel dokola, našel vhodná místa a čekal. Během hodiny se mi podařilo zachytit expres (řada BM73) do Trondheimu, průjezd kontejnerové soupravy CargoNet (lokomotiva 14-2170) směrem na Oslo, odjezd a příjezd rychlíkové jednotky BM70 ze směru Oslo. Na jednokolejnou trať vcelku slušný provoz! Poslední BM70 byla v konečné stanici Lillehammer odstavována a bylo zajímavé sledovat, jak se posun na odstavnou kolej koná plně v režii strojvedoucího, včetně manuálního nastavování výhybek. Po setkání s kamarády, kteří mne na nádraží po dvou hodinách vyzvedli, jsme společně vyrazili do Trondheimu, vzdáleného asi 400 km a pak dále na sever.

Mo i Rana

Nádraží Mo i RanaPřibližně ve dvou třetinách cesty mezi Trondheimem a Narvikem se nachází město s poetickým názvem Mo i Rana (cca 25 tisíc obyvatel). Je to poslední velké město před severním polárním kruhem. Měli jsme zde krátkou zastávku, jež jsme využili k doplnění našich zásob a přípravě na překročení severního polárního kruhu. Bylo nádherné počasí a já si odskočil prohlédnout zdejší nádraží. Po zkušenosti z Lillehammeru mne nepřekvapilo, že se jedná o nádražíčko, kde se vedle nádražní budovy nachází jedno nástupiště, dvě průběžné koleje a jedna odstavná kolej. Kromě odstaveného pluhu pusto, prázdno. Nečekal jsem, že bych zde zachytil nějaký vlak, v čemž mě následně utvrdil pohled do jízdního řádu. Úsměvné bylo zjištění, že také na tomto mininádraží budují bezbariérový podchod. Nutno ovšem říci, že norská společnost velmi dbá na to, aby osoby tělesně hendikepované měly veškerý komfort a dostupnost služeb, stejně jako zdraví lidé. Z Mo i Rany nám zbývalo již jen nějakých 80 km k severnímu polárnímu kruhu.

Severní polární kruh

Na mapě magická kružnice o souřadnicích 66° 33’ severní šířky, ve skutečnosti prázdná pláň v zemi nikoho. Přesto jsme cítili vzrušení, když jsme se k tomuto místu blížili. Pro našince je překročení severního polárního kruhu velká událost — zejména při pohledu do mapy zjistíte, jak daleko od domova se v této chvíli nacházíte.

Nákladní vlak při průjezdu severním polárním kruhemSeverní polární kruh na norském území protíná pouze jediná silnice – hlavní cesta E6 vedoucí z Trondheimu úplně na sever země. Na průsečíku této silnice a severního polárního kruhu bylo vybudováno velké parkoviště s restaurací, obchodem s upomínkovými předměty, poštou, památníkem a vyhlídkou. Kromě toho široko daleko nic není, pouze neurčitá holá krajina s velmi řídkým osídlením. Ve stejném místě jako silnice E6 se také nachází železniční trať vedoucí z Trondheimu do Bodø. Doufal jsem, že spatřím na tomto místě také nějaký vlak a mé přání se mi splnilo: ačkoliv jsme již seděli v autě a odjížděli z parkoviště, v dálce jsem zahlédl blížící se nákladní soupravu. Přinutil jsem řidiče, aby zastavil vozidlo, vyskočil a pořídil několik záběrů. Podařilo se mi vyfotografovat průjezd nákladního kontejnerového vlaku CargoNet v čele s dvojicí lokomotiv řady CD66 severním polárním kruhem. Vzhledem ke zdejší řídké hustotě provozu to bylo opravdu štěstí. Naplněn radostí z tohoto úlovku jsem se těšil na další zážitky ze severního Norska. Čekal nás Narvik.

Lokomotiva společnosti CargoNet El14 2170 Express Trondheim-Oslo, jednotka BM73 Dobytí severního polárního kruhu

Pokračování víkendového miniseriálu o Norsku a norských železnicích, tentokrát už z krajiny za polárním kruhem, naleznete na ŽelPage už v neděli ráno.


Otmar Humplík Poslat mail autorovi | 12.4.2008 (18:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu Norsko


registrovaný uživatel mRKEF  mail  
12.04.2008 (20:54)  
Taky sem tam loni byl, v červenci se Svobodnou cestou na zájezdě Hory a fjordy norska. V lile jsem taky byl na nádru :-) vlaky sem žádný nepofotil, navíc jsme měli docela nepřízeň počasí ...

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2018 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko