Řevnice - Mezi lety 1936 a 1937 probíhala v linii přibližně spojující města Mělník, Velvary, Slaný, Kladno, Beroun, Mníšek pod Brdy a Slapy výstavba opevnění tzv. Vnější obrany Prahy (též pražského předmostí či pražské čáry). Jednalo se o součást vnitrozemské záchytné příčky spojující oblast Lužických hor s jižními Čechy. Pokud by v případě válečného konfliktu s Německem došlo k ústupu jednotek československé armády z oblastí západně od ní, měla umožnit jeho zastavení a vedení dalších obranných bojů. Celá příčka sleduje přibližně severojižní směr, pouze západně od Prahy tvoří jakýsi půlkruh. Stavěny zde byly pouze objekty lehkého opevnění, pouze u Velvar bylo v roce 1938 vytýčeno pět objektů těžkého opevnění jako ukázka pro jugoslávskou vojenskou delegaci. S jejich výstavbou ovšem nebylo započato.

Jednou ze zde postavených pevnůstek byl lehký objekt vz. 37 typ A-180z číslo 55 úseku B-7 (Budňany). Nacházel se cca 3 kilometry jižně od Řevnic na 50 metrů vysokém ostrohu, okolo kterého se Nezabudický potok točí ze západního směru na severní. Údolím prochází žlutá turistická značka a nachází se zde malý rybníček. Postavila ho, stejně jako celý úsek B-7, v roce 1937 pražská firma Ladislav Syrový. Umístění objektu na úzkém vysoko posazeném místě, díky kterému mohl palbou ovládat velký prostor směrem k Zadní Třebani, si vyžádalo pro tuto oblast ojedinělé dopravní řešení - výstavbu nákladní lanové dráhy. Jiným způsobem sem materiál dopravit nešlo. Za její výstavbu a provoz firma účtovala vojenské správě 7 500 Kč navíc a komplikovaný způsob dopravy zavinil i o osm hodin delší betonáž, než byla u objektu tohoto typu běžná.

To je v podstatě všechno, co se o lanovce podařilo zjistit před terénním průzkumem. Toto je problém všech drážních zařízení (lanovek, kolejových svážnic), které k výstavbě předválečného opevnění budovaly přímo stavební firmy. Pro vojenskou správu byly podstatné pouze vícenáklady, které s jejich zřízením vznikly a další podrobnosti ji nezajímaly. Jinak tomu bylo, když lanovou dráhu stavěla a provozovala přímo armáda (Krkonoše, Králický Sněžník), ale to není náš případ. Archivy firem podílejících se na výstavbě opevnění z větší části nepřežily období socialistického hospodaření.

Prvním problémem, na který jsem narazil při hledání místa, kde se v roce 1937 tato lanovka nacházela, bylo pojmenování okolo tekoucího potoka. Ten přitéká do Řevnic (trať 171) od jihu a v literatuře lze objevit jména "Moklický" nebo "Nezabudický". Pro první variantu hovoří některé mapy a turistické směrovky v okolí, pro druhou zase místní obyvatelé. Rozhodl jsem se věřit jim.

Po okupaci českého vnitrozemí a vzniku protektorátu se německá armáda obávala využití opevnění domácím odbojem a proto jej nechala téměř celé zlikvidovat. Náš objekt byl odstřelen v roce 1939. Měl jsem obavy z hledání jeho pozůstatků v pro mne neznámém terénu, které se ovšem ukázaly jako liché. Ostroh je poměrně úzký a tak kráter se zbytky betonu charakteristického složení lze najít poměrně snadno. Mnohem horší je to s lanovkou. Prostor pod objektem je pravděpodobně pozměněn díky existenci malého dnes již nefunkčního lomu a opravám výše zmíněného rybníčku. Žádné pozůstatky jsem, bohužel, neobjevil. Přesto si složiště materiálu představuji spíše na sever od objektu. Narozdíl od jižní strany zde od cesty nebrání přístupu k objektu Nezabudický potok či dokonce rybníček. Pro lanovku by sice vodní tok žádným problémem nebyl, ale mezi složištěm a staveništěm musel probíhat čilý pohyb osob, který by byl komplikovanější.

Jestli se popsaná lokalita hodí do drážní mapy nechám na laskavém čtenáři. Pokud někdo navštěvuje častěji tuto turisticky exponovanou oblast, tak má alespoň námět. Třeba je tu ještě něco k objevení.

Na závěr ještě vysvětlení k označení objektu. S výstavbou lehkého opevnění vz. 37 bylo započato v roce 1937 po opuštění původní koncepce čelních a kosých paleb z roku 1936. Bylo stavěno v souvislých liniích dle principu tzv. boční palebné přehrady, kdy až na výjimky všechny střílny směřují do boku. Díky tomu vznikal nepřerušený palbou pokrytý pás, kterým musel nepřítel projít. Průchod byl navíc ztížen postřelovanými protitankovými a protipěchotními překážkami. Typ A-180 je nejzákladnější verzí tohoto typu opevnění. Dvě boční střílny svírají úhel 180°. Písmeno "z" označuje tzv. zesílenou verzi se silnějšími stěnami, stropní deskou a kamennou předlohou. B-7 je označení stavebního úseku a 55 pořadové číslo objektu v něm.