Thermalbad Wiesenbad — Jednoho víkendového odpoledne jsem, poháněn zvědavostí a nejistým hlasem "navigátora" Pavla Lišky, vyrazil spolu se svými natěšenými ratolestmi a mírně otrávenou přítelkyní do malého města Thermalbad Wiesenbad. Je to lázeňské městečko na německé straně Krušných hor, proslulé svými léčebnými prameny (což mě jako karlovaráka až tak moc nezajímá) a největším detailně vypracovaným kolejištěm velikosti 1 v Evropě. Modely velikosti 1 jsou zmenšeny v měřítku 1:32 a využívají kolejí s rozchodem 45 milimetrů.

Velikost 1

Pravděpodobně mnohým z vás se doma prohánějí modely vlaků, ať již na okruhu poskládaném na koberci, nebo na kolejišti, které perfektně znázorňuje skutečný provoz. V našich končinách se ponejvíce jedná o "královskou" velikost označenou jako H0 (há nula), která znázorňuje modely v měřítku 1:87, kde rozchod kolejí činí 16,5 mm, dále pak o "zlatý střed" TT (měřítko 1:120, rozchod kolejí 12 mm) a své příznivce má i velikost N se svými stošedesátkrát zmenšenými vlaky, jezdícími na pidikolejničkách o rozchodu 9 mm.

Modely velikosti 1 znázorňují vlaky zmenšené v poměru 1:32 a jezdící na kolejích o rozchodu 45 milimetrů. Ve Wiesenbadu najdeme i modely ve velikosti 1e – poměr zmenšení zůstává stejný, mění se ale rozchod kolejí na 22,5 milimetru. Wiesenbadští modeláři totiž znázorňují i provoz na úzkorozchodných drahách se skutečným rozchodem 760 mm.

Fakta o wiesenbadském kolejišti

"Hurá nazdar výletu, nezmokli jsme, a jsme tu", zahlaholila navigace hlasem Pavla Lišky. Populární herec měl ale pravdu jen napůl – sice nás dovedl do cíle, ale z oblohy se na nás valily hektolitry vody. Pokud vám Ježíšek nedonesl navigaci, ale něco víc užitečného (třeba pantofle), nemusíte zoufat. Hala, ve které je kolejiště umístěno, je prostě nepřehlédnutelná. Lokomotiva řady 118, vyvedená v nadživotní velikosti, na jejíž zrod padlo 300 plechovek s barvou, a návěstidlo signalizující "Volno", jsou vidět již z dálky.

Kolejiště wiesenbadských modelářů je se svou úctyhodnou plochou 770 metrů čtverečních největším kolejištěm velikosti 1 v Evropě. Pokud budete dobře počítat, naleznete zde téměř tři stovky výhybek, 450 budov postavených do detailu dle předlohy a zhruba 100 návěstidel. Vlaky se zde prohánějí po 660 metrech kolejí. K řízení provozu je používán program Soft–Lok, lokomotivy jsou osazeny dekodéry firmy Uhlenbrock.

Modely lokomotiv pocházejí od různých výrobců. Úzkorozchodné lokomotivy vyráběla firma Hübner Feinwerktechnik GmbH z Tuttlingenu (společnost v roce 2005 ukončila svou činnost). Lokomotivy normálního rozchodu zhotovila firma Funktionsmodellbau Ralf Kesselbauer z Marbachu a Peter Lehmann z Hennersdorfu. Vagóny pocházejí buďto z dílen malosériových výrobců, nebo je vytvořily šikovné ruce wiesenbadských modelářů. A malá perlička pro srovnání: lokomotiva řady V100 (u nás jí odpovídá řada 745) ve velikosti TT váží kolem 110 gramů. Ta samá lokomotiva, převedená do velikosti 1 (do ruky jsem ji bohužel vzít nesměl) váží úctyhodných tři a půl kilogramu! Pokud by jste chtěli vybudovat vlastní kolejiště ve velikosti 1, vyhraďte si na ně velkou místnost, nebo raději taneční sál – například souprava osobního vlaku, tvořená patrovou jednotkou s "němkou" v čele, měří téměř tři metry.

„Pro velikost 1 jsme se rozhodli zejména proto, že v ostatních velikostech již existuje spousta jiných kolejišť,“ říká mi pan Christian Graumann a dodává: „Naším cílem je přiblížit návštěvníkům skutečný železniční provoz v této oblasti Krušných hor kolem roku 1980 – a to jak na standardním, tak i úzkém rozchodu. To se dle našeho mínění podaří nejlépe při výběru většího měřítka – v tomto případě tedy padla volba na měřítko 1:32.“ Musím smeknout před umem zdejších modelářů – ztvárnění provozu, krajiny i modelového období je provedeno velmi věrohodně. Dvaatřicetkrát zmenšené postavičky se prohánějí v trabantech, u táboráku zpívají mládežníci budovatelské písně a na silniční provoz bedlivě dohlíží policista v typické "endérácké" uniformě. Každá legrace ale něco stojí. „Expozice byla vybudována nákladem asi dva miliony Euro,“ sděluje mi pan Graumann.

Dotýkejte se, prosím

Hned za vstupním turniketem se nachází zmenšené nádraží Kurort Oberwiesenthal, do nějž zrovna přijíždí osobní vlak. S obdivem si prohlížím do detailu provedenou nádražní budovu, které nechybí oprýskané zdi, a depo s krásnou provozní patinou. Z úžasu mě vytrhnou až děti: „Co to je?“, ptají se mě a ukazují na tlačítko umístěné na okraji panelu. Než jim v tom stačím zabránit, tlačítko stisknou a… a nestane se téměř nic, jen se roztočí kolotoč, umístěný v parku. Těchto funkčních tlačítek, která rozpohybují sedláka na poli, jeřáb v železniční stanici či třeba nákladní automobil při vykládce zboží, naleznete v celé expozici na pět desítek.

Půdorys kolejiště má nepravidelný tvar, který vzdáleně připomíná písmeno "U". Po kolejích se prohánějí modely dobových lokomotiv: v čele rychlíku je svého času pokroková lokomotiva řady 118 (její předloha dodnes brázdí německé koleje), s reko–vozy kolem mě projíždí "faustovka" a do nádraží v Jöhstadtu ztěžka dosupěla Meyerka se smíšeným vlakem. Předlohou se modelářům staly tratě Cranzahl – Bärenstein, Cranzahl – Annaberg – Wolkenstein a také dvě úzkorozchodné tratě: Cranzahl – Kurort Oberwiesenthal a Wolkenstein – Jöhstadt.

Přestože je kolejiště velmi rozlehlé, mohou jej návštěvníci zhlédnout do nejmenšího detailu – zajímavostí u nás nevídanou je totiž skutečnost, že expozice není od návštěvníků oddělena plexisklem ani žádnou jinou zábranou a modely máte doslova na dosah ruky. Komu ani to nestačí, může vystoupat po schodech na tři metry vysoké vyhlídkové podium a celé podkrušnohoří bude mít jako na dlani. Každou půlhodinu na sedm minut zapadne slunce – reflektory osvětlující halu pomalu zhasnou a na kolejišti se rozzáří stovky lampiček a oken v budovách. Na návštěvu si vyhraďte dostatek času – za dvě hodiny, které jsme zde strávili, čtyřikrát zapadlo a znovu vyšlo slunce. Během této doby jsme kolejiště několikrát obkroužili, a pokaždé jsme na něm našli detail, kterého jsme si předtím nevšimli. A vsadím se, že příště objevíme další.

Resumé a rady na cesty

Wiesenbadské kolejiště můžete vidět po celý rok od úterý do neděle v čase od 10 do 17 hodin. Vstupné pro dospělou osobu je 8 euro, rodinná vstupenka přijde na 20 euro. Parkovat můžete bezplatně téměř před vchodem, rovněž fotografování či filmování je zcela zdarma. Soudruzi z NDR ale někde udělali chybu – za necelá čtyři eura můžete v přilehlé kavárně pořídit nahořklé kafe a mírně okoralý koláč. Chuť jsme si spravili až bratwurstem v blízkém obchodním centru.

Nejbližšími hraničními přechody jsou Hora Svatého Šebestiána, Vejprty a Boží Dar. Váš výlet můžete spojit s projížďkou po Fichtelbergbahn nebo Pressnitztalbahn. A veledůležitá rada na závěr: budete–li si chtít pořídit pár fotografií na památku, zkontrolujte předem, jestli máte v přístroji nabitou baterii.

Zdroj: www.modellbahnland-erzgebirge.de