Tovačov - První pokusy o napojení města Tovačova na rychle se rozvíjející železniční síť tehdejšího Rakousko-Uherska byly zaznamenány v roce 1867, kdy byla připravována výstavba trati z Nezamyslic do Olomouce a prostějovští radní požadovali její trasování právě přes Tovačov. Trasa této trati však byla později změněna a ani řada pozdějších pokusů o spojení Tovarová se světem prostřednictvím kolejí nebyla úspěšná. Až když v roce 1890 vystavěl velkoprůmyslník a majitel uhelných dolů na Ostravsku rytíř David Guttmann v Tovačově (Anníně) vlastní cukrovar, vyvstala naléhavá potřeba zajistit kvalitní, kapacitní a na povětrnostních vlivech a roční době nezávislou dopravu paliv, surovin pro výrobu i odvoz hotových výrobků. Tomuto požadavku vyhovovalo jedině použití železniční dopravy, se kterou již měli David i jeho bratr Vilém Guttmannové velmi dobré zkušenosti z jejich působení na Ostravsku.

A protože bratři Guttmannové byli muži vlivní a průbojní, dokázali i železniční spojení Tovačova se zbytkem světa prosadit. A tak již v dubnu 1894 byla pod hlavičkou Severní dráhy císaře Ferdinanda zahájena stavba trati z Tovačova do Kojetína, která sice nesledovala zájmy obyvatelstva (hlavní přepravní proud cestujících byl na ose Tovačov - Přerov, kam se cestovalo na úřady i za obchodem), ale zato plnila důležitou roli nejkratší spojnice pro přepravu nákladů na železniční síť Rakousko-Uherska. První vlak, který projel celou trať z Kojetína do Tovačova se na svou cestu z Kojetína vydal 1. září 1895, složen byl z třínápravové "lokálkové" parní lokomotivy, jednoho osobního a jednoho nákladního vozu. A stejně jako na počátku, hrála i v celé další historii tratě nákladní doprava důležitější roli oproti dopravě osobní. Nejvýznamnějším dopravcem v předválečném i meziválečném období byly jednoznačně podniky původního Guttmannovského velkostatku, ložilo se ale také na nákladišti v Lobodicích. Po druhé světové válce nákladní doprava na trati velmi posílila se zahájením těžby štěrku na místě původní obce Skašov, která ležela nedaleko Tovačova. Do nově otevřených štěrkoven byla v roce 1952 postavena tříkilometrová vlečka odbočující z tovačovské trati za zastávkou Lobodice. Štěrk se ze Skašova odpočátku vozil od časného rána do pozdního večera, o víkendech i svátcích. Netěžilo se pouze v zimě, kdy byla stále se rozšiřující "Skašovská jezera" zamrzlá. Na místě původního Guttmannovského cukrovaru vznikl podnik vyrábějící stavební materiál a prefabrikáty - PREFA, v Lovosicích pak podnik BETONIKA (později také PREFA), kde se vyráběly betonové dílce a roury.

Přímo vedle vlečky štěrkoven na území bývalého Skašova pak vyrostl závod Dopravní stavby, kde se vyráběly pásové dopravníky, mostní konstrukce a těžké stroje. Všechny tyto podniky zajišťovaly nákladním vlakům na trati Kojetín - Tovačov slušné vytížení. S rozvojem silniční dopravy však začínala strádat osobní doprava. Koncem 70. let pak přichází (údajně) čísi "zlepšovák", že proč by měly osobní vlaky překážet poměrně velkému počtu vlaků nákladních, když je možné do Tovačova i obcí (nejen) při trati pohodlněji cestovat souběžně vedenými autobusy. A tak na konci jízdního řádu 1980/81 vyjely z Kojetína do Tovačova osobní vlaky naposledy a v následujícím jízdním řádu byla tabulka tehdejší tratě 33d vyplněna pouze strohým textem: "Doprava toho času zastavena". V této podobě byly "jízdní řády" tovačovské trati uváděny v knižních jízdních řádech ČSD a později i ČD až do roku 1999, kdy se trať, ukrytá již pod číslem 334, objevila v jízdním řádu (doufejme že jen prozatím) naposledy.

Po politickém převratu v listopadu 1989 se po léta zaběhlé tempo provozu na tovačovské trati začalo prudce měnit - ve všech podnicích při trati začala klesat nakládka, také štěrk se začal více vozit po silnici. Po roce 2000 z trati téměř vymizely manipulační vlaky a s nimi i ruch v koncové stanici Tovačově, kam dnes vlak zajíždí v průměru 1x za dva týdny. Rovněž vozba štěrku klesala, až v roce 2002 úsek trati z Lobodic do Kojetína projelo jen několik vlaků v červenci, navíc vedených privátními dopravci.

Naopak osobní dopravě po roce 1989 několikrát svitlo světélko naděje, avšak dosud nikdy se její znovuobnovení nepodařilo dotáhnout do konce, přestože k tomu ve druhé polovině 90. let scházel jen malý krůček. Následná změna způsobu financování osobní dopravy a zrušení dopravní služby v Tovačově naději na případné obnovení pravidelné osobní dopravy do Tovačova v podstatě pohřbily.

Současnost provozu na trati Kojetín - Tovačov tedy spočívá na vzácných jízdách manipulačního vlaku a především na vozbě štěrku, která poslední dobou zažívá svou renesanci - v roce 2006 jezdívaly až tři páry vlaků výsypných vozů denně, koncem sezóny se dokonce jezdilo i o sobotách a nedělích (což bylo naposledy pozorováno počátkem 90. let) a tento trend pokračuje i v letošním GVD.

Pro ty, kteří by se po tovačovské trati rádi svezli osobním vlakem existuje šance v podobě stále populárnějších zvláštních vlaků, z nichž se už pozvolna stává tradicí jízda na Svatováclavskou pouť (28.9.) s parní lokomotivou 464.202. Měla by jet i letos, ale pokud se tak stane, bude to zřejmě v této podobě jízda poslední, protože legislativní důvody už v současnosti veřejné jízdy většího rozsahu nepovolují.

V budoucnosti bychom rádi docílili toho, aby se tovačovská trať vrátila do jízdních řádů s nabídkou alespoň dvou párů sezónních víkendových vlaků pro "výletníky". Pokud se tento záměr podaří realizovat, záleží také na Vás, jestli trati zajistíme další roky budoucnosti, nebo jestli půjde o pouhý "výkřik do ticha". Prázdné vlaky na trati, která jinak nemá budoucnost (stále mám na mysli úsek z Lobodic do Tovačova) asi nikdo provozovat nebude.

• Pozvánka na jízdy na Tovačovský portál 11. a 12. srpna
• Reportáž z minulé jízdy
• Trať 334 Kojetín - Tovačov

Text a foto: Rosťa Kolmačka, www.prototypy.cz