Praha-Těšnov - Je to vlastně už dávno, přesto si občas někdo z pamětníků vzpomene. Když kráčíte zpustlým okolím pražské Florence, ani to jinak nejde. Před více než 35 lety byla zastavena doprava z Vysočan na dnes již neexistující nádraží Praha-Těšnov. Trať byla svým způsobem výjimečná, procházela mnoha viadukty přes dolní Libeň, Rohanský ostrov (bývalá stanice) až na Těšnov u dnešní Florence. Bohužel, dnes po ní zbyly už jen fotografie a zbytky kolejových polí klesající ze stanice Praha-Vysočany. Vidět jsou při pohledu z vlaku, hned za stanicí po levé straně, zarostlé bujnou vegetací. Dále již vedou jen pražce. A tam, kam už z vlaku nevidíme, se tedy vypravíme pěšky.

Nádraží Praha-Těšnov sloužilo především osobních vlakům a rychlíkům do Nymburka a směrem na Turnov. Na trati z Těšnova do Vysočan se proto vystřídala pestrá škála parních lokomotiv, které na ní vládly až do samého konce. Nějběžnějšími potom byly čtyřnápravové tendrovky, a to jak 464.0 předválečné konstrukce, tak i jejich válečná verze 464.1. Své místo tu měly i oba prototypy řady 464.2 z roku 1958 a jinde nepříliš vídaní "krokodýli" 354.7.

Jednokolejná spojovací trať z Těšnova se ve Vysočanech napojila do tříkolejné trati směrem na východ, vlaky z Těšnova se potom na odbočce Skály vydávaly buď doleva do Všetat přes Prahu-Satalice, dále pak přes Neratovice až do Turnova, nebo dále po hlavní trati až do Lysé. Pro ilustraci - obyčejná jízdenka z Těšnova do Vysočan tehdy stála pouhých 80 haléřů. Poslední vlak do Turnova odjel z Těšnova v roce 1972. Na čele tehdy dýmala lokomotiva 464.1, která tím zároveň uzavřela dějiny trati pro osobní přepravu. Trať poté sloužila už jen jako napojení pro vlečky do továren poblíž trati.

Fotografický pohled

Dnes již zrušenou trať kopíruje ulice Sokolovská. Při pohledu z tramvaje ve směru na Karlín trať byla na pravé straně na dodnes místy patrném náspu.

• Vjezd do/z nádraží se seřaďovacím návěstidlem
• Koleje vedoucí asi 100 metrů
• Po 100 metrech konec trati s podivným zarážedlem
• Za zarážedlem se dochovaly betonové pražce
• Vysočany - zde se nacházel viadukt přes řeku Rokytku - dnes zbylo pouze torzo
• dále postupujeme směrem Palmovka a Libeň.

Z Vysočan jsme se přesunuli na Palmovku. Tam, kde dnes stojí západní vestibul stanice metra B, kdysi vedla i trať. Ulicí Na Žertvách pokračujeme až ke křižovatce se Zenklovou ulicí, za níž je travnaté prostranství. To bylo dříve oploceno jako stavební ohrada při stavbě metra, nyní je volně přístupné. Ponecháme-li Libeňský most po pravé ruce, můžeme si dojít prohlédnout budovu někdejší stanice Praha-Libeň dolní nádraží. Přejdeme posléze k Libeňskému mostu, sejdeme z něj a dále pokračujem do Voctářovy ulice. Pokračujeme jí na jihozápad, kde po sléze je odbočka k již zmíněnému nádraží - viz obrázek.

• Bývalé stanice Rohanský ostrov a Karlín přístav - nyní se k nim vydáme
• Od křižovatky Sokolovské a Za Invalidovnou je dosud patrné těleso i s opěrnou zdí, vedené po severní straně ulice
• Součástí opěrné zdi je i malá kaplička
• Pohled z bývalé trati na Sokolovskou ulici v současnosti

Po tělese vede pěšina. Před křižovatkou se Šaldovou ulicí trať odbočovala zpět k Rohanskému nábřeží, přičemž zprava míjela dosud stojící, dnes již bývalou vozovnu Křižíkovy elektrické dráhy. Těleso před tímto odbočením opět končí, patrný je zbytek podchodu u někdejší zastávky Praha-Karlín přístav. My se vydáme Šaldovou na Rohanské nábřeží. Někde při křižovatce těchto ulic trať přecházela po mostě přístavní rameno Vltavy, které Rohanský ostrov oddělovalo od pevniny a které je dnes zcela zasypáno.

• O kus dál vidíme po pravé straně původní budovu stanice Rohanský ostrov

Nádraží Těšnov

Definitivní tečku za vším zmíněným udělal 16. březen 1985. V 8 hodin ráno čtyři sta kilogramů trhaviny srovnalo se zemí nejhezčí monumentální novorenesanční stavbu ve střední Evropě - nádraží Praha-Těšnov.

Novorenesanční budova stála v centru Prahy 110 let - byla postavena v letech 1872 až 1875 a sloužila jako stanice rakouské Severozápadní dráhy. Návrh budovy byl dílem architekta Karla Schlimpa, profesora architektury na vídeňské technice. Nádraží se otevřelo v roce 1875 a bylo považováno za nejkrásnější ve střední Evropě. Na stavbě totiž železniční společnost nešetřila a nechala vzniknout ojedinělou novorenesanční budovu. Průčelí bylo postaveno jako monumentální triumfální brána. Portál, jímž se vcházelo do odjezdové dvorany, završovalo sousoší Austrie, chránící orbu a průmysl. Objekt měl bohatou štukovou, malířskou a sochařskou výzdobu, odkazující na antiku a renesanci. Odjezdovou halu zdobily malované znaky měst, jimiž vedla Severozápadní dráha. V pravém křídle byly čekárny, restaurace a různé salóny. Nádraží dostalo při svém vzniku název Severozápadní. V roce 1919 bylo přejmenováno na Denisovo nádraží po Ernestu Denisovi, profesoru pařížské Sorbonny. Za okupace bylo nádraží přejmenováno na Vltavské (Moldauer Bahnhof), po válce pak na Praha-Těšnov, což byl jeho poslední název.

• Nádraží Těšnov se rozkládalo na pomezí Karlína a Nového Města
• Podívejme se na náraží z ptačí perspektivy
• Svým způsobem Těšnov připomíná nádraží v Chocni, pojítkem je především shodný novorenesanční styl.

Soumrak ojedinělé památky nastal s projektem tzv. Severojižní magistrály, která pod svým názvem dnes ukrývá sice nepostradatelné, avšak také poněkud bezohledně postavené silniční spojení vedoucí od konce dálnice D1 dále do města. Nádraží stálo magistrále v cestě, byť by postačilo zbořit jediné křídlo budovy. K tomu došlo už v roce 1973, odkdy byla Denisova budova nazývána "pták s ustřeleným křídlem". Magistrát však nakonec zašel ještě dál.

Nerealizované návrhy jak naložit s nevyužitým nádražím

Nádraží sice bylo zrušeno, ale budova stála dál. Měla zajímavou architekturu a bylo ji škoda jen tak zničit. Návrhy byly různé: zřídit železniční muzeum, nebo jeho část s modely, dokonce se mluvilo i o studentské menze. Konečné slovo však nepřicházelo a budova chátrala.

Konec nastal náhle. Ačkoliv objekt byl chráněn podle památkového zákona roku 1978 a obyvatelé v normalizačních mezích možností i protestovali, nebylo to nic platné. Před konečnou demolicí byla budova těšnovského nádraží zcela odstrojena, technici odmontovali všechny umělecké a architektonicky významné předměty a přenesli je do depozitářů Muzea hlavního města Prahy a do Národního muzea. A potom byla budova z moci úřední odstřelena. Trosky byly v krátké době odvezeny, a pak zbyly jen oči pro pláč, dobové fotografie, vzpomínky a zohyzděná část historického Karlína, protnutá dálnicí.

Dnes jezdí v těsné blízkosti místa, kde nádraží stávalo, tramvaj, spojující jeden břeh Vltavy s druhým. Málokdo už ví, že poloha zastávek Těšnov je původní. Na malé travnaté ploše, kde byla umístěna část nádraží, je pár laviček a jinak nic. Spousta lidí, co tudy denně prochází, si na nádraží Těšnov už ani nevzpomene. Centrální budova s jižním křídlem mohla klidně zůstat zachována dodnes. Ty nepadly kvůli magistrále jako severní křídlo, ale kvůli nezájmu, lhostejnosti a nedostatku tehdejší politické vůle.

Poděkování autorům:
Zdeňku Michlovi za poskytnutí potřebných fotografických materiálů a poděkování pamětníkům a jejich vyprávění k potřebné ke článku.

Fotografie: sbírka Zdeněk Michl, foto povětšinou Ondřej Řepka, iDNES

Fotogalerie sestavená u příležitosti někdejší akce KČT ze seriálu Pochody Prahou, včetně historických záběrů.