Objekty s protipěchotní výzbrojí našeho předválečného lehkého opevnění se vyznačují jednoduchou a poměrně přísnou typizací. Počet typů je omezen pouze na základních pět, označených písmeny A až E, které se liší počtem a umístěním kulometných střílen. U každého typu bylo možné využít ještě několik stavebních variant, spočívajících v úhlu svíraném střílnami, síle stěn a svahovém sešikmení nebo lomení. Takto nastavený systém výrazně šetřil prostředky a zároveň byl schopen téměř stoprocentně pokrýt taktické palebné požadavky závislé na aktuální konfiguraci terénu. Píši téměř stoprocentně, neboť ředitelství opevňovacích prací výjimky, které byly většinou nákladnější, nerado povolovalo. Na jižní Moravě se vyskytuje hned několik objektů lehkého opevnění, jejichž atypičnost nebo zajímavost vznikla díky vestavbě nebo přístavbě ke starším železničním stavbám. Za jednou takovouto technicko-historickou zajímavostí vyrazíme i na nedaleké západní Slovensko.

Vezměte to od západu. Prvním popisovaným místem je po druhé světové válce snesený železniční most přes Novou Dyji v Hevlíně na zrušené trati do Laa a.d. Thaya. První sled objektů lehkého opevnění vz. 37 úseku 2 „Hrádek“ se zde opírá o řeku coby přirozenou terénní překážku. Systém paleb zde narušoval ke sledu kolmo vedoucí vyvýšený železniční násep, zakončený levobřežním pilířem mostu. Situace byl řešena pomocí dvou jednostřílnových objektů typu „D“ č. 48 a 49, usazených do protipovodňového valu a těsně přilehlých z obou stran k pilíři, z nichž každý ovládal jednu stranu náspu. Oba tak nahradily jediný dvoustřílnový objekt typu „A“, který by byl užit v rovném terénu. Existence mostního pilíře byla využita i při maskování. Stěny objektů směřující čelem k předpokládanému postupu nepřítele, tj. zde k řece, byly obvykle maskovány a zároveň zodolňovány zemním záhozem, který v sobě ukrýval ještě rovnaninu z lomového kamene. Levý objekt z pohledu od řeky nemohl být standardním záhozem opatřen z důvodu zachování průtočného průřezu a proto byla do jeho omítky provedena imitace kamenného zdiva pilíře. Stejně vypadajícím zdivem pak byly vyplněny i vzniklé mezery mezi pilířem a objekty. Celek měl ze směru od nepřítele působit dojmem, že jde pouze o velkoryseji založený krajní pilíř. Objekty a úpravy mostu zrealizovala brněnská firma Schwarz v roce 1937.

Z pohledu bunkrologa je asi nejzajímavější anomálií lehkého opevnění vz. 37 dvoupatrovost objektu. Takové se vyskytují pouze na jižní Moravě a na západním Slovensku. První ze dvou dnes popisovaných se nachází asi 300 metrů západně od konce nástupiště v Dobrém Poli vpravo od koleje (trať č. 246). Objekty úseku 10 „Březí“, který zde tvoří první sled, jsou situovány podél traťového tělesa. Aby byl objekt typu „A-160“ č. 3114 dostatečně vysoko a mohl postřelovat samotnou trať (osa střílny 65 cm nad temenem kolejnice), bylo jej nutné posadit na železobetonový blok. Ten byl podle plánů kpt. ing. Jurajdy využit k vybudování spodního patra, které sloužilo jako ubikace pro čtyři osoby a malé skladiště. Obě patra mají své vlastní vstupy a jsou propojeny průlezem. Objekt postavila v roce 1938 prostějovská firma Hrbata a Smékal, přičemž za zmíněné úpravy si účtovala příplatek 33 059 Kč. Je dost diskutabilní, zda se v tomto případě jednalo o účelně vynaložené prostředky.

Podobná situace, jako v Hevlíně, se opakovala i v Břeclavi. 3. sled podúseku 8b „Pohansko“ byl na západním křídle opřen o tok Dyje a ukončen v místě „bratislavského“ železničního mostu (trať č. 250). Aby bylo zajištěno palebné pokrytí i v prostoru severně od mostu, byla do náspu přímo u mostu vestavěna dvojice jednostřílnových objektů typu „D“ č. 23 a 20. Vestavbu provedla v roce 1937 brněnská firma Neděla. Objekty společně s mostem tvořily až do roku 2006 hezký technicko-historický celek. Bohužel ale padly za oběť výměně mostu v rámci koridorové přestavby trati. Oba byly odkopány, strženy pod násep a odtaženy několik desítek metrů od něj. Zde nějaký čas ležely, než jejich osud ukončily sbíječky. Vyskytly se úvahy o umístění objektů v některém z muzeí, protože možnost vidět objekt opevnění zespoda je poměrně vzácná. Tyto ovšem ztroskotaly na finanční stránce. Je otázka, zda byla bezpodmínečně nutná jejich fyzická likvidace.

Jak jsem již předeslal, tak za posledním objektem se vypravíme na západní Slovensko. Zde se nacházejí celkem čtyři dvoupatrové objekty lehkého opevnění vz. 37, ale pouze jediný má vztah k železnici. Jedná se o zesílený objekt typu „A-140“ Úseku LI „přechody řeky Moravy“ č. 27 a je jedním ze tří, které tvoří palebný uzávěr železniční trati Devínská Nová Ves – Marchegg. Samotná dvoupatrovost není z viny železnice, ale kvůli pravidelnému zaplavování dotčeného území rozvodněnou Moravou. Nás zajímá zejména fakt, že se objekt nalézá přímo pod obloukem železničního mostu, který tím supluje určité obvyklé konstrukční prvky pasivní obrany. Třímetrový kamenný pilíř mostu těsně přiléhající k čelní stěně objektu umožnil vypuštění záhozu (jeho účel viz druhý odstavec) a zeslabení čelní stěny ze 120 cm předepsaných pro tento typ objektu na pouhých 77 cm. Dále objekt postrádá ochranná křídla, tzv. „uši“, které vznikají přetažením čelní stěny do stran. Díky nim není možné, aby se útočící voják mohl vyhnout vstupu do palebného vějíře kulometu. Na střeše nebyly instalovány úchyty maskovacích sítí a vybetonovány tzv. „zastávky“, což je jakési hrazení udržující celistvost zeminy, která po vysetí trávy působila jako přirozené maskování. Jedinou vzniklou komplikací bylo umístění střešních periskopů, které jsou zabudovány více v týlu, protože v obvyklém místě by z nich byl špatný výhled do předpolí. I díky dalším odlišnostem (druhá dvojice kulometných střílen ve spodním patře, impozantní výška, uzpůsobení pro zásobování za pomoci pramice atd.) se dle mého názoru jedná o nejatypičtější objekt lehkého opevnění na celém území bývalého Československa. Byl postaven v roce 1938 firmou bratislavského stavitele Ing. Rudolfa Friče.

Za poskytnutí fotografií a pomoc při terénním průzkumu děkuji Jiřímu Hořákovi a Bedřichovi Škraňkovi z tvrze Bouda.

Použité prameny

• kolektiv autorů, Utajené pevnosti – Československé opevnění z let 1936 – 1936 na jižní Moravě
• Ivo Vondrovský, Netypické objekty československého lehkého opevnění
• Ivo Vondrovský, Opevnění z let 1936-38 na Slovensku
• Tomáš Svoboda, Dvoupatrové lehké objekty vz. 37, článek ve Fortsborníku č. 7/II
• Databáze objektů lehkého opevnění www.ropiky.net