Železnice je pro někoho zaměstnáním, pro někoho koníčkem a pro někoho trnem v oku. Já patřím do druhé skupiny, a jak čím dál více propadám tomuto koníčku, tak stoupá i moje touha účastnit se železničních akcí. Jelikož mým dalším koníčkem je amatérské fotografování, zvolil jsem pro uspokojení svých přání Jarní fotojízdu po lokálkách Jižní Moravy, kterou pořádal 4. dubna Klub přátel kolejových vozidel Brno. Předem bych rád upozornil, že článek je pojat jako pohled mýma očima a ne faktografický výčet zastávek na focení a jiných reálií. Součástí článku je fotogalerie.

Motivací, proč jsem se rozhodl právě pro tuto akci, byl fakt, že ve vesničce Pouzdřany jsem byl dvakrát na dovolené a vím, jaká je kolem krásná krajina. Zároveň jsem na poslední dovolené trávil čas aj focením při železniční trati, hlavně u stanice Šakvice a mezi zastávkou Pouzdřany a stanicí Vranovice. Úsek jsem si oblíbil pro fotoflek umožňující fotit vlaky jedoucí přes řeku. Druhým důvodem je skutečnost, že Brno od Zlína není zas tak daleko, takže jsem narozdíl od ŽelPage Tour 2009 potřeboval na akci jen jeden den.

Celá akce pro mě začala odjezdem ze stanice Zlín střed v 5:00, protože start v Brně byl naplánován na 8:40. Dle plánu jsme poté měli s vozem řady 820 dojet do Břeclavi, odkud se pokračovalo do naší první zastávky Lednice. Následně nás čekala cesta do Šakvic, odtud se vyrazilo do dalšího cíle naší cesty - Hustopeče, což byla také jediná trať s nezastaveným osobním provozem. Vrcholem byla cesta z Vranovic do Pohořelic, na kterou jsem se osobně těšil nejvíce kvůli železnému železničnímu mostu. Cesta pro mě skončila po návratu z Pohořelic do Vranovic, kde jsem nasedl na pravidelný vlak do Břeclavi a vydal se tak zpět do Zlína.

Ale nejprve zpět na samý začátek. Při příjezdu do Brna mě "probrala" nehodová událost. Jednalo se o vykolejení vozů soupravy pro EC 71, ke kterému došlo na stejném místě jako před několika dny (jen na jiné skupině vozů). Původně jsem si myslel, že jde o nějakou rekonstrukci předchozí mimořádné události, ale po zapojení mozku mi došlo, že tomu tak asi nebude. Jelikož jsem měl čas, tak jsem pořídil něco málo kávy a čekal jsem na instrukce, kde proběhne nástup do naší "osmsetdvacítky". Nádraží bylo plné různých skupin - kolařů, pejskařů nebo dětské výpravy. Dokonce se na nástupišti vyskytl i jeden rytíř, ale jak vlaky přijížděly a odjížděly, tak tyto skupiny mizely a čas odjezdu se nekompromisně blížil.

Ten jsem trávil pobíháním po hale a nástupištích, ze kterých jsem chtěl zachytit již zmíněné vyskočení vozu soupravy pro EC 71. Jak Jak dob plynula, tak se na konci 1. nástupiště u přechodu ke kusým kolejím začal tvořit "různěvěkový" hlouček lidí, kterým společným jmenovatelem byla fotovýbava, a co jsem zaslechl, tak i divné řeči. Z nichž se vyklubal železniční žargon a z lidí účastníci fotoakce. V tomto rostoucím hloučku mě zaujala jedna osoba, kterou jsem dle obličeje znal a nakonec jsem si aj vzpoměl. Jednalo se o Zlíňana, který pracuje jako vlakový doprovod na naší 331.

Jak se ručičky nádražních hodin blížily k času 8:40, začalo být zřejmé, že to trapné vykolejení ovlivní naši cestu. Pro začátek tím, že naše 820ka bude přistavena pozdě. Čekání nám zkrátil nehodový vlak v čele s krásnou zamračenou a její bublavý zvuk v davu vyprovokoval reakci, jako když se hodí cukr do mraveniště a skalní fotiči se pokusili průjezd této krásky zachytit.

To, že zdržení naší cesty bude vážnější se ukázalo jakmile náš motor dorazil k nástupišti a v čase 10 minut po plánovaném odjezdu nám řízení provozu na brněnském nádraží nadělilo žehličku, kterou "vtipně" postavilo před nás. Tento akt byl organizátorem považován za vyhlášení války a proto se hned rozhodl zjistit, co se jako bude dít. V mezidobí jsem navíc zjistil, že mezi účastníky je i Mouka, kterého jsem poznal na ŽelPage Tour 2009

Nakonec se jako kompromis podařilo vyjednat naše protažení pomocí posunové cesty přes odstavné nádraží až do Heršpic, odkud jsem se mohli vydat směr Břeclav. V Modřicích nám však zatrnulo podruhé. Kvůli výluce traťové koleje jsme museli počkat, až se najde místo ve sledu na Břeclav. V Břeclavi pak přistoupil fíra od ČD (kvůli seznání a znalosti D3) a ta skutečná fotovýprava mohla začít.

Pokud laskavý čtenář neví, jak taková akce vypadá (ostatně já to také nevěděl), tak zde je ilustrace. Vlak jede do své cílové stanice, když v tom zastaví uprostřed pole, lesa, na přejezdu, prostě tam kde bude fotogenický. Organizátor dá signál, šotiči se zvednou jak hejno špačků a hromadně opustí vozidlo. Následuje buď přesun hejna na vytipované místo a focení, nebo rozprchnutí hejna a následné halekání "uhni, seš v záběru". Po tom, co všichni mají všechno nafoceno, následuje hromadný nástup do vozu a cesta pokračuje. Tyto situace jsou někdy ozvláštněny popojížděním vozu na vhodnější místa nebo dokonce průjezdem vozu ve vyšší rychlosti pro kameramany a milovníky fotek v pohybu.

Podle stejného scénáře probíhala aj naše jízda. Fotilo se v poli, u rybníku, z posedu, ve stanici, v zastávce, na mostě, zkrátka snad všude kde to jen šlo. Takto jsme dojeli až do Lednice. Našly se i fotozastávky, kde došlo k "mimořádným událostem". Hned na první se v blízkosti trati nacházel palouk, na němž slečna rajtovala mladého koně, takže nastalo hromadné přesvědčování, aby s koníkem přiklusala až k naší singrovce. To však bylo neúspěšné. Podobný šok měly jistě dvě dívky, které seděly na zastávce Přibice. Představte si, že sedíte na zastávce na trati, kde je zrušený osobní provoz a najednou přifuní vlak. Z vlaku vyskáčou mladí, staří, všichni s fotoaparáty a začnou fotit zastávku, vlak, přejezd, krajinu, vás, vaši kamarádku… Tak zhruba takhle nějak se ty dvě slečny asi cítily.

Dovolte mi teď malé shrnutí a poděkování. Akce mně dala krásné fotky a skvělý relax. Poznal jsem nového známého a hromadu fajn lidí. Zacvičil jsem si, protože to věčné běhání, šplhání a vyskakování má také něco do sebe. Rozhodně vím, že se ještě někdy na něco podobného vydám, protože tohle prostě bylo super. Pokud vás článek zaujal, tak doporučuji prohlédnout ilustrační a "galerijní" fotografie na jeho konci. Poděkování bych rád věnoval organizátorům, kteří, ač přes různá příkoří, dokázali zajistit skvělou akci.

Ilustrační foto

	Takhle to vypadá, když vás řízení dopravy zařízne		Zamračená, co dovezla nehodový vlak
	Vykolejené WRmz EC 71		Pohled na cestovatele
	Rekonstrukce mostu u Břeclavi		První šotozastávka. Pro náhodné procházející a projíždějící asi dost podivný pohled.
	Slečna s koněm, která se nenechala přesvědčit na focení se singrovkou		Šotouši jsou někdy pěkně akční
	Šotopaparazzi 1		Opět akční šotouši
	Pohled fíry jedoucího do davu šotičů		Na tratě, kde je zastaven pravidelný provoz, začíná útočit zeleň
	A zase jeden akční šotouš		V hustopečích čekající šukafon na pravidelný výkon. Fíra byl ochotný trošku svůj stroj postrčit, aby scéna byla fotogeničtější.
	Šotopaparazzi 2		Šotouš sám, jak v plotě kůl
	Kotlář, kterého naše jízda opravdu zaujala		Cliffhanger hadra
	Šotopaparazzi 3		Poslední foto, plecháč ve Vranovicích

Galerie

Bonusové foto - skupinovka