..: Jak si udržet mentální zdraví při cestách po Indii :..

Karnátaka, foto: Belur Ashok | https://www.flickr.com/photos/belurashok/28717579504/ | https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/ Indické vlaky jsou pomalé, mají často zpoždění a způsobují pěkný kulturní šok. Přes to všechno jsou však tím nejlepším dopravním prostředkem pro cestování po této zemi. Nic nepřekoná úžasné výhledy na vyprahlou Thárskou poušť nebo nekonečné planiny Uttarpradéše z koženkové pryčny „sleeperu“. Nakonec si zvyknete i na zkoumavé pohledy zvědavých spolucestujících, kteří rádi vyplní pár hodin jízdy přátelským rozhovorem. Je to úžasný chaotický svět nesmyslných zážitků. Kde jinde můžete pozorovat krávy spící na nástupišti nebo tak velké šváby, které nemají ani v zoo?

Celý systém je byrokraticky přísný, ale funkční. Proto se lze na indické železnice spolehnout jako na máloco v této zemi. Včasný příjezd nečekejte. Dojedete. A to je hlavní. Zpoždění k cestování na indických kolejích patří a jeho délku lidé zase tolik neřeší. V Jodhpuru jsem strávil hodinu a půl čekáním na vlak, který byl zpožděný deset minut. Nikdo nervózně nepopocházel ani neťukal významně na hodinky. Prostě až vlak přijede, tak přijede.

Přechodný domov na několik hodin, možná dní

Aplikace a weby, které se mohou během cesty hodit


Cleartrip - asi nejpoužívanější portál pro vyhledávání spojení a nákup jízdenek
Yatra - podobný jako Cleartrip, výhodou je, že ukazuje stav obsazenosti i bez nutnosti přihlášení
eTrain - jízdní řády, průměrná zpoždění, řazení, ceny
Rail Yatri - poskytuje alerty při mimořádnostech, možnost sledování vybraných spojů v reálném čase
Indian Train Alarm - velice praktická aplikace, nastavuje alarm nikoli podle času, ale podle vzdálenosti od vybrané stanice. Vy tak nemusíte vstávat zbytečně brzo, když má vlak zpoždění několik hodin.
Travelkhana - doručí jídlo z oblíbené restaurace přímo do vašeho vlaku

Cestování vlakem po Indii je nejen efektivní, ale také šetří peníze za ubytování. Jak tedy nocovat na kolejích? Vždy záleží, jak hluboko máte do kapsy a jaké nepohodlí jste schopni ještě snést. Ve vozech vlastně nikde nenajdete skutečné soukromí, snad jen vyjma toalety. Nečekejte dveře nebo stěny, v Indii cestují všichni takříkajíc „společně“. Jediné co vás oddělí od zvědavců v uličce, bývá tlustý závěs. Někdy.

Většina cizinců cestuje na dlouhé vzdálenosti nejčastěji třídou AC3 Tier. Je to rozumný kompromis mezi cenou, kvalitou a bezpečností. Ve vozech je klimatizace, v oddílu se spí po šesti plus další dvě lehátka jsou zavěšená přes uličku. Já jsem si nejčastěji kupoval horní lehátko, ale ne vždy je to výhra. Zima z klimatizace, vítr od větráku a výhled do stěny snižují hodnotu tohoto místa. V expresech Gharib můžete narazit na huštěnou verzi AC3, najdete ji pod označením 3E.

O fous pohodlnější je AC2 Tier, kde se nad sebou nemačkají tři cestující, ale leží se po dvou na každé straně. Pro náročné zájemce, kteří cestují ve stylu „king-size“, je potom k dispozici AC First. Touto třídou však běžný indický smrtelník nejezdí. Nejčastěji se zde ubytovávají vyšší státní úředníci, důstojníci nebo businessmani.

Sleeper je nejžádanější třídou turistů, kteří chtějí ušetřit „nějakou tu rupii“, ale stále cestovat jako lidé. Hlavním rozdílem oproti výše uvedeným třídám je chybějící klimatizace. Když vlak během dne zastaví někde v poušti při čekání na křižování a horký vzduch se začne valit dovnitř vozu, stává se z vozu rozpálená kobka. Jenže zkuste to vysvětlit své peněžence, když je Sleeper proti AC3 levnější o víc než polovinu.

Second class „Unreserved“. Třída, která na delší vzdálenosti určitě není vhodná pro sváteční cestovatele. Při nástupu se očekává schopnost zvládnutí pohybu v indickém davu, je nezbytná znalost mačkání, tlačení a také použití ostrých loktů. Na druhou stranu člověk nemusí řešit žádné rezervace, kupovat jízdenky měsíce dopředu a jakkoli zabředávat do indické železniční byrokracie. V některých denních vlacích jsou k dispozici také třídy k sezení. Prémiové AC Chair car, Executive Chair car nebo nejobyčejnější Second Seater.

Seznam cestujících - kdo na něm není, nejede, foto: pvo koženková lehátka ve voze Slepper, foto: pvo Mříže, stahovací sklo a kovová clona. Trojitá ochrana během jízdy., foto: pvo

Rychle a draze nebo pomaleji, ale levně

Indická železnice je jeden z nejkomplexnějších systémů na světě. Různé vlaky slouží různým potřebám i rozpočtu cestujících. V Indii se můžete svézt dvaadvaceti různými kategoriemi vlaků, pojďme se tedy podívat na nejčastější z nich.

Nejrychlejšími vlaky jsou expresy kategorie Duronto. Spoje jsou levnější alternativou k létání na trasách s délkou do 1000 km. Složené bývají primárně z vozů AC1, AC2 a AC3. Některé mohou vézt i nižší třídy. Expresy spojují pouze velká města a během jízd téměř nezastavují (vyjma technických zastávek). Další kategorií v pořadí, co se rychlosti a pohodlí týče, jsou staré dobré expresy Rajdhani. Tyto vlaky bývají první volbou na dlouhé vzdálenosti. Expresy Rajdhani spojují velká sídla s hlavním městem Dilí. Zajímavostí je, že pro vlaky Rajdhani se neprodávají jízdenky z Tatkal Quota.

Přímou alternativou k autobusům jsou expresy Shatabdi, které jezdí téměř výhradně přes den. Vlaky nevezou žádné lůžkové vozy, pouze sedačky uspořádané velkoprostorově. Kategorie Shatabdi bývá výrazně levnější oproti expresům Rajdhani. V ceně jízdenky je také teplé jídlo a snacky.

Garib Rath nebo-li „převozník chudých“ je alternativou pro cestující, kteří chtějí cestovat v klimatizovaných vozech, ale nemohou si dovolit platit standardní jízdné. Prostor v těchto vlacích je mnohem stísněnější. Do jednoho vozu se vsouká mnohem více pasažérů, ale na druhou stranu je cena pouze dvoutřetinová. Maximální rychlost těchto vlaků je přijatelných 130 km/h.

Expresy Sampark Kranti vychází z konceptu vlaků Rajdhani, jsou však pomalejší a vozy mají stejné uspořádání jako obyčejné expresy. Sampark v překladu znamená konektivita a Kranti revoluce. Vlaky zajišťují spojení hlavního města s ostatními indickými státy a jsou alternativou k expresům Garib Rath.

Nejčastěji se však v Indii setkáte s vlaky kategorie Express, Superfast Express a Mail. Tyto spoje jezdí na dlouhých trasách a zastavují často i v malých městech. Průměrná rychlost se u některých spojů nedostane ani nad 55 km/h.

Poslední kategorií jsou vlaky Passenger a Superfast Passenger, které jezdí nejčastěji na krátkých trasách v rámci jednoho až dvou států.

Netravati Expres projíždí Keralou, foto: cheersabhishek Darjeeling Himalayan Railway locomotive No. 19, foto: Chris Allen Hyderabad-Jaipur, foto: Belur Ashok

Jakou jízdenku koupit

Fakta o indických železnicích

Indické železnice zaměstnávají přes 1,3 milionu lidí, kteří se starají o hladký průběh cest 22 milionů cestujících každý den. Historie indických železnic sahá až do roku 1845, kdy byla v Londýně založena Východoindická železniční společnost. A už o osm let později vyjel první vlak mezi Bombají a Thane. Moderní indické železnice vznikly v roce 1946. Celá organizace je rozdělená do 16 správních celků, tzv. zón, a ty se dělí dál na železniční divize.

V Indii se používá nejčastěji široký rozchod (1676 mm), někdy nazývaný také „provinční“. V menší míře jsou zastoupené i rozchody užší o šířkách 1000 mm, 762 mm a 610 mm, které se nachází v horských regionech jako je Šimla, údolí Kangry, Materán, Dárdžíling a dalších.

Indie má cizince ráda. A to tak moc, že pro ně vyhrazuje malý počet míst, které je možné zakoupit i v případě, kdy se vlak zdá být beznadějně vyprodaný. Jízdenky Foreign Tourist Quota (FTQ) jsou k dispozici v den odjezdu a jeden den předem. Nevýhodou je, že lze takto cestovat jen z několika velkých měst. Na podobném principu funguje kontingent jízdenek zvaný Tatkal, který je otevřený už pro všechny. V 10 hodin dopoledne den před cestou se otevírají tyto rezervace „na poslední chvíli“ a u pokladen začíná pěkná mela. Příplatky za Tatkal jízdenky se v závislosti na zvolené třídě a délce cesty pohybují mezi 100 a 500 Rs.

Ani ti, kteří přišli pozdě, nemusí být úplně bez šancí. Indické železnice v každém vlaku povinně rezervují pár desítek míst pro vládní zaměstnance. Místa bývají často nevyužita a proto se přenechávají cestujícím, kteří jsou tzv. na Waitlistu (WL). Pokud jste na seznamu do třicátého místa, máte vysokou šanci, že pojedete. V opačném případě železnice vrací veškeré peníze. Lahůdkou na závěr jsou jízdenky Reservation against cancellation (RAC). Fungují na stejném principu jako WL, ovšem s tím rozdílem, že se o místo dělíte s dalším cestujícím. Na druhou stranu stále lepší než nejet vůbec, no ne?

Nejlepší je samozřejmě kupovat jízdenky z takzvané General Quota. Rezervace se otevírají 120 dní před odjezdem a vy máte dvě možnosti. Buď koupíte jízdenky předem prostřednictvím nějakého online rezervačního portálu, nebo zariskujete a pokusíte se jízdenky sehnat na pokladně. Neříkám, že druhá možnost není možná. Sám jsem během mé cesty po Indii několikrát měnil plány a kupoval jízdenky u okénka. Ale vždy to bylo na méně exponovaných trasách. S jízdenkou Mumbaj – Jaipur bych rozhodně neotálel.

Vše, do čeho vstupuje indická byrokracie, se při praktickém použití mění v noční můru. Nejinak je tomu při online nákupu jízdenek. Na začátku celého procesu je registrace u IRCTC. Ta je vyžadována i v případě, že chcete jízdenku nakonec koupit online u cestovní agentury (např. Cleartrip). K registraci je potřeba vyplnit dlouhou řadu osobních údajů včetně indického telefoního čísla. Zdá se to jako konečná, ale naštěstí je možné požadavek na telefonní číslo obejít. V tomto kroku se obraťte na zákaznickou péči IRCTC a na email care@irctc.co.in zašlete scan pasu s žádostí o aktivaci účtu. Já jsem celý proces obcházení indického čísla a zaslání kopie pasu přeskočil a požádal o zakoupení rezervací Marcela Hašpla z hindustan.cz.

jízdenka Cleartrip, foto: pvo formulář pro nákup jízdenky ve stanici, foto: pvo tištěná jízdenka, foto: pvo

Když to na vás přijde, jako že v Indii to bývá silně a náhle

Dřív nebo později tu otázku položí každý: „A co toalety?“ Jak asi může vypadat záchod po dva tisíce kilometrů dlouhé jízdě z Mumbaje do Dilí? Divili byste se, ale indické záchody vycházely z mého srovnání použitelnosti o něco lépe než klasické evropské mísy. Ovšem pokud používáte indickou díru v podlaze, doporučil bych dobře se držet. Kolo náhodou poskočí na výhybce, a vy můžete prát kalhoty.

Chai, chai garam chai

Již během mé první cesty po Indii mě zaskočilo, že zde neexistují jídelní vozy. Ale nebojte, hladem a žízní během jízdy trpět nebudete. Na některých spojích je totiž řazený Pantry car, zásobovací vůz, kde vám připraví třeba vegetariánské Thali nebo další pochoutky. Zásobovací vozy však postupně vyklízí pozici modernímu objednávání jídla do vlaku online. Prostřednictvím aplikace si tak můžete objednat doručení oblíbeného jídla přímo do vlaku. Vše teplé, čerstvé a hlavně chutné. Vlakem pravidelně také prochází prodejci chipsů, tyčinek a dalších snacků, kteří jsou v těsném závěsu následování tzv. chai-wallahs, prodejci čaje.

Nejsou to pláže v Goa, ani mramorový Tádž Mahál, co dělá Indii tak unikátní. Chcete-li poznat pravou tvář této země, jezděte vlakem. Protože skutečná Indie žije na kolejích.

Reportáže z cest nejen po Indii můžete sledovat na mém cestovním deníčku pasapusu.cz.

Zdroje: Flickr (1), (2), (3), Wikimedia Commons


pvo | 30.4.2017 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Related newsopen/close

More on Reportáže

More from Svět


  1 2      Zpráv na stránku:   
21.06.2017 (19:24)  
Děkuji za velmi zajímavý a poučný článek, který mi ale znovu potvrdil, že do Indie se v dohledné době nechystám, a pokud ano, tak přesuny realizovat jen vnitrostátními letadlovými linkami. :-)
Registered user Keprt 
02.05.2017 (20:48)  
Tomáš R.: moje zkušenosti s Indií jsou nebohaté, ale troufnu si uvést dva postřehy: vzduch (i jídlo, voda) má v Indii jiný "šmak", než v Evropě, ale nedá se říct, že by to byl zápach. Dále - Indové jsou velmi čistotní a upravení lidé - vzhledem k podmínkám, v nichž většina z nich žije - "kanalizace", odpadové hospodářství, dostupnost vody a "hygienické infrastruktury vůbec - vlastně nechápu, jak se jim to daří.
02.05.2017 (19:47)  
Moc hezky a poutavě napsané.
Mám na autora jednu otázku: na mě i z těch obrázků a videií doslova "dýchá" zápach. Tolik lidí, vedro, dlouhý čas, jiné hygienické návyky ve srovnání s Evropou, to je asi docela peklo, ne? Jak to je s čichovými vjemy ve vlacích? Díky.
pvo 
02.05.2017 (21:10)  


Díky. Ve vlaku jsem zápach skoro nezaznamenal (mimo toalety, kde jsem se jednou z toho smradu málem pozvracel).

Hodně jsem si všímal, že Indové vše odhazují kolem sebe. A když je to biologický odpad, tak to v tom horku tlí a zapáchá.

Ale pravdou je, Indové chodí často upravení.
02.05.2017 (8:16)  
Richard SAidl, děkuji moc za komentář.
02.05.2017 (6:24)  
Pár poznámek k článku neboť v Indii již 6 let žiji a pracuji a vlaky používám občas při služební cestách:
- vlaky jsou bezpečnější než autobusy neboť nehodovost v Indii je vysoká Sám v Indii řídím auto, ale cestám na dlouhé vzdálenosti se autem vyhýbám.
- vlaky Shatabdi jsou cenově srovnatelné s Rajdhani. V ceně obou typů vlaků je jídlo
- toalety ve vlaku jsou obvykle použitelné, ikdyž u vlaků, které jedou 48h a déle občas vypadají hůře. Nesmí však dojít voda....
- Rozdíl v rychlosti vlaku Rajdhani a pomalejšího expresu na stejnou vzdálenost může činit až 30%. Takže když jedete přes celou Indii přijedete o den později.
- na střechách vlaků se jezdí v Bombaji vyjímečně na Harbour line - ta je celá elektrifikovaná 1500V DC. Fotky byly v článku o Bombaji v Dráze č.11/2013. Jezdívalo se i u osobáků na pomezí statů Bihar a West Bengal...
- nákup jízdenek - velké stanice mají rezervační centra, které jsou obvykle dobře organizované. Je tam též jedna přepážka pro zahraniční turisty, kde obvykle není fronta.
- jízdenky pro Tatkal scheme je možné koupit i přes internet. Cena jízdenky pro Tatkal se mění dynamicky a příplatek se počítá v % základní ceny jízdenky za danou kategorii. Tudíž pro Sleeper může být více než zmiňovaných 500Rs
- 1AC (kupátko po 2 či 4)se obvykle nevyplatí, na některé vzdálenosti je stejně drahé jako letenka zakoupená s předstihem. Ale ne do všech míst je letecké spojení.
- Polohu vlaku je možné zjistit po internetu, znáte-li jeho číslo. Zde je nutné upozornit, že vlaky mají na dlouhé vzdálenosti přestávky v některých stanicích, kde se předpokládá pauza na jídlo. To je prodáváno ve stáncích na nástupišti nebo roznášeno po vlaku. Vlaky Rajdhani, Duronto, Shatabdi tyto dlouhé prostoje nemají.
- ve vlaku chodí průvodčí a kontroluje jízdenky. Pokud nemáte potvrzený lístek (nebo ho nelze koupit kvůli vyprodanosti), lze si kouit jízdenku do General class a nastoupit do vyšší kategorii vozu. Až přijde průvodčí, požádat ho, zda není místo a on Vám ho za příplatek přidělí. Skoro vždy jsem místo dostal. Jakýkoliv příplatek bude vždy vypsán na jízdenku podobného typu, jako před 20 a více lety u ČSD.
- vůz pro ženy v rychlíku je obvykle polovina vozu na konci (obdoba našeho vozu BDs). Je to General class
- na delší vzdálenosti nedoporučuji cestovat General class z důvodu naprosté přeplněnosti, ale občas na dojezdovou vzdálenost rychlíku do koncové stanice je volnější
- jízdenku si uchovejte do opuštění nádraží, občas dochází při odchodu z nástupiště nebo z nádražní budovy ke kontrole jízdenek v "anglickém" stylu
01.05.2017 (19:26)  
Trakia: Je to týden, co jsem potkal desetivozovou soupravu osobního vlaku.
A popravdě: Lepší služba pro cestující je vlak co hodinu než jednou za 4 hodiny 2x tak dlouhý.
30.04.2017 (23:55)  
Pavel Šmídek: A taky loni testovali španělské Talgo. Zvažovali, jestli stavět vysokorychlostní trať, ale nějak dospěli k tomu, že jim zatím stačí pořídit vozidlo, které má nižší zatížení náprav a může dosahovat vyšších rychlostí bez investic do infrastruktury.
Na Delhi - Mumbai to dali při testech pod 12 hodin, což je úspora čtvrtiny času. Četl jsem, že si je budou chtít pronajmout přes leasingovku.
Registered user Trakia 
30.04.2017 (19:55)  
Jediné,co jim závidím,jsou ty dlouhé soupravy.Ty už bohužel z českých,moravských a slezských hájů vymizely.
30.04.2017 (18:58)  
Děkuji za odpověď.No nedovedu si představit, kolik třeba stojí panák.
Taky jsem si myslel z pořadů v televizi, že se cestuje na střechách.Jinak
Co jsem viděl na videích, ty vlaky jsou hodně dlouhé a nevíte, kdo je vyrábí, asi tam bude hodně výrobců. Ta 2.třída nevypadá špatně.V 1. třídě dávají nějaké občerstvení zdarma?
pvo 
30.04.2017 (20:11)  


Ježdění na střechách je tuším možné v Bangladéši nebo Indonésii.

AC First jsem nevyzkoušel, protože už mi cesta přišla zbytečně drahá. První třída z Mumbaje do Jaipuru vyjde na 3500 rupií (asi 51 USD), AC3 ovšem pouze na 1300 rupií (21 USD).

Vozy se vyrábí v Indii, třeba zda https://en.wikipedia.org/wiki/Modern_Coach_Factory,_Raebareli
Correspondent or Member of ŽelPage stoupa  mail  
30.04.2017 (15:30)  
pro autora pvo:

Zákaz cestování na strechách je pro mne novinka. A jak to delají s "kastou nedotknutelných"? Tezko se mi chce verit, ze vsichni cestují "Garib Rath" a dokonce za jízdu platí.
pvo 
30.04.2017 (17:30)  


Co jsem četl, tak kastovní systém není právně závazný (vlastně je nelegální). Vláda se dokonce v posledních letech snaží situaci nedotknutelných narovnávat a integrovat je do společnosti.

K zákazu - v mumbajských příměstských vlacích a stanicích obecně jsem narazil na pár cedulí zakazujících jízdu na střeše. A obecně jsem nezahlédl nikoho, kdo by ne střeše jel.
  1 2      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2017 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko