..: Jak si sám dokoupit In-Gold aplikaci :..

Praha - České dráhy od 1.6.2007 nabízejí dokoupení aplikací In-Gold, In-Zákazník, In-Junior a In-Senior na již existující kartu. U okénka však můžete narazit na problém. "In-Gold? Na týden? Nevím jak se to dělá, musím se jít s někým poradit," uslyšíte u pokladny. Zatímco v zákulisí bude probíhat živá diskuze zdánlivě technického rázu, lidé ve frontě za vámi začnou být nervózní a postupem času až nepříčetní. V takovém případě je nejlehčí cestou podat prodavači pomocnou ruku a říct, já vím jak na to.

Tato zkušenost mne provázela v obou případech koupě týdenní aplikace In-Gold, kterou jsem chtěl, jako nový produkt ČD co nejdříve vyzkoušet. První případ se odehrál na nádraží v Mostě, druhý na hlavním nádraží v Praze. V obou případech jsem musel s prodejem asistovat. Za odměnu se mi dostalo vřelých díků a omluvy, že jsou na pokladně jen krátce.

Nejdříve trocha teorie. Plastová In-Karta obsahuje čip MIFARE DESFire. Je to vlastně procesor, zajišťuje komunikaci ve zvoleném protokolu a bezpečnostní šifrování přenášených dat. Má k dispozici 4 kB paměti, ve které jsou uložena potřebná data. Kromě jiného jde i o informace o zakoupených aplikacích, datu platnosti, atp. Karta má sama o sobě univerzální použití, do paměti lze ukládat data jakéhokoliv typu (například docházkový systém, elektronická peněženka, data platební karty). Energii na svůj provoz čip získává z elektromagnetického pole, indukovaného čtečkou. Čtečka pak přijímá data nebo odesílá příkazy a data čipu. Tak probíhá čtení a zápis dat na kartu. Typická provozní vzdálenost karty a čtečky se udává v rozmezí 0-10 cm. Data se přenášejí omezenou rychlostí (podle výrobce 106-424 kbit/s), proto je potřeba mít trpělivost a kartu u čtečky chvíli v klidu držet.

V paměti na In-kartě se nachází kopie údajů o vašich aplikacích, které mají ČD ve své databázi, a které vidí pokladní při operaci s vaší In-kartou. Průvodčí ve vlaku čte informace uložené na vaší kartě, tedy ne přímo z databáze ČD, proto je nutné mít data (resp. informace o aplikacích) na kartě aktuální.

Jak na to? Pokud se vám podaří získat důvěru na druhé straně okénka, vyzvěte prodavače, aby zvolil typ platby kartou či hotově. S touto operací není nutno pomáhat. Poté si nechte ukázat obrazovku. Naskytne se vám pohled na vcelku přehlednou aplikaci, s hlavním menu v horní liště. Jedna z nabídek se jmenuje "IN-KARTA". Nechte ji vybrat a pokračujte podnabídkou "Dokoupit aplikaci...". Ukáže se malý formulář, do kterého se vyplňují údaje o vaší In-kartě. Není třeba je zadávat ručně, jen přiložte svou In-kartu ke čtečce. Tím se automaticky načtou údaje z karty a proběhne vyhledání karty v databázi ČD. Poté se ukáže okno s vašimi údaji, fotografií, platností karty, koupenými a již expirovanými aplikacemi. Přibližně ve třech čtvrtinách výšky otevřeného okna směrem dolů zahlédnete rolovací nabídku "Dokoupit aplikaci". Zde zvolíte aplikaci kterou požadujete, tedy například týdenní In-Gold. Zvolíte datum platnosti, a potvrdíte. Na dotaz, zda opravdu chcete koupit tuto aplikaci, odpovězte "Ano". Následuje platba, a tím se údaje o koupené aplikaci zanesou do databáze ČD. Jenže to není vše. Informaci o tom, že aplikaci máte koupenou, musíte mít uloženou i na vaší kartě, aby si průvodčí ve vlaku mohl pomocí čtečky přečíst, že ji doopravdy máte.

Proto zbýva ještě In-kartu aktualizovat. V programu na obrazovce jste opět na začátku. Vidíte horní lištu nabídek. Zvolte "IN-KARTA" a podnabídku "Aktualizace In-karty". Zobrazí se výzva k přiložení In-karty ke čtecímu zařízení. Přiložte jí a nechte ji u čtečky tak dlouho, dokud se neobjeví zpráva, že karta byla aktualizována. V případě, že jí oddálíte příliš brzy, objeví se zpráva ve smyslu - operace přerušena. Pak musíte proces aktualizace opakovat.

Netřeba snad zdůrazňovat, že tyto operace můžete provést pouze u pokladny se čtečkou karet (seznam je na webových stránkách ČD). Pro všechny případy ještě dostanete potvrzení o koupi aplikace, které podle pokynů máte předkládat 5 následujících pracovních dnů při kontrole spolu s In-kartou. Tento doklad jsem však nepotřeboval ani jednou. Z principu funkce In-karty se nemusíte obávat, že přijdete o aplikace, které již na In-kartě máte, pouze tam přibude další.

Zdroj: Vlastní zážitky, In-karta


Jik | 31.7.2007 (0:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Služby

Další z regionu Česká republika (celá)


  1 2 3 4 5      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel waszyn 
30.07.2007 (12:59)  
Práce s počítačem by měla být v 21.století snad samozřejmostí u každé prac.pozice v obchodním styku s klienty. Stejně tak jako určitá míra vystupování a profesionality. Já mám s vydáním a používáním in-karty zkušenosti veskrze pozitivní a to bez ohledu na věk pokladní jsem zatím vždycky dostal co jsem potřeboval, takže problém možná taky bude v některých zaměstnancích. Jestli je vůbec vhodné mít na pokladně lidi, kteří si nerozumí s počítačem a kvůli každé změně potřebují školení.
Pokud bych narazil na pokladní, která mi odmítne vydat něco na co mám nárok, bude logicky následovat dotaz na jméno a přijímení a obálka s požadavkem na náhradu škody, nikoliv nějaké vysvětlování.
registrovaný uživatel taz 
30.07.2007 (12:14)  
To tu vidí mnoho z nás, jen ti co si myslí, že tu dráhu řídí, žijí ve své bublině, a o spoustě věcí nemají asi ani tušení. Ale to asi nebude problém jen na železnici...
registrovaný uživatel stoupa  mail  
30.07.2007 (12:05)  
ad taz podruhé:

Jó, mluvíme o tom samém, ale jinými slovy i úhly pohledu.

Jaksi vrže systém huvnitř.
registrovaný uživatel taz 
30.07.2007 (11:58)  
Já jsem pochopil pana Miroslava tak, že tč. chybí seznámení zaměstnanců s novinkama úplně. V praxi to funguje asi tak, že někoho u zeleného stolu něco napadne, a "ti dole" se s tím "nějak" porvou, cestující budou trošku prudit, ale to se zvládne, oni si zvyknou...
registrovaný uživatel stoupa  mail  
30.07.2007 (11:33)  
k taz:

vždyť jste to vlastně řekl (napsal) sám: Mými slovy: komunikační tréning a dojista neškolit (jen) periodicky ale vždy před změnou. O takových detailech, jako je "trenažer", byť i jen " na pokladnu", se nemám sílu zmiňovat, natož, že primárně ho musí mít výcvikové středisko. A funkční.
registrovaný uživatel taz 
30.07.2007 (10:58)  
stoupa, a jak by to teda bylo lepší?
registrovaný uživatel stoupa  mail  
30.07.2007 (10:55)  
ad pan Mir. Zikmund:

... probuh! Kdybych takhle školil lidi na elektrárně, tak jsme dávno zpátky u loučí ...
registrovaný uživatel taz 
30.07.2007 (10:51)  
Miroslav Zikmund, vždyť to říkám, k šéfování na dráze stačí ekonomické vzdělání, že spousta lidí v provozu dokončila vzdělání v době, kdy se počítalo nejvýš na kalkulačce, nikoho nezajímá. Kdo mněl informatiku už na základce, kouká na každýho, kdo je PC nepolíbený jako na blbce, a nepočítá s tím, že by bylo dobré aby si to třeba ty pokladní "prvně" vyskoušely na nečisto bez spěchajícího, třeba momentálně nenaladěného zákazníka. Možná by bylo velmi ekonomicky návratné investovat víc do anket o spokojenosti cestujících, než některých megalomanských reklamních kampaní. Mně třeba berou všichni čerti, když cestou do práce potkám čtyři velkoplošné bilboardy na SC, ale sehnat dokumentaci např. od nově zaváděné techniky? Nejsou finance, neřešitelný problém. Náhradní díly? Totéž...
registrovaný uživatel Frava  mail  
30.07.2007 (10:36)  
Ne všechno bych to házel na neschopnost pokladních. Ono je taky problém, že každou chvíly se něco v menu In karta nebo v celém UNIPOKU změní nebo vytvoří se něco nového. Občas příjde aktualita v UNIPOKU o té změně, občas taky ne. A 50 letá pokladní, které kdysi místo lepenkáčů dali do kasy AVOS a pak UNIPOK a neabsolvovala od dráhy ani minimální kurz s prací počítačem, tak prostě každotýdenní změny v hlavě nestřebá. Občas se mi stane, že mi volá kolegyně, proč jí třeba nejdou čísla a pak člověk zjistí, že má vypnutý Num Lock. Teď se mi stalo, že mi do pokladny přišel zákazník s vytištěnou žádankou na IN kartu z netu a na jednou vidím, že jsou tam nově kolonky na ten In gold, tak jsem se na to kouknul, jak to vypadá, protože máme v pokladně ještě starou žádanku, kde týdenní a měsíční In goldy nejsou. Ale kdyby přišla nějaká depeše o tom, že jsou nové žádanky do pokladny, tak ani náhodou. Pak to člověk zjišťuje až od zákazníků. Tak já osobně to zkouknu a vidím, jenže když je tam nějaká slabší pokladní, tak je úplně mimo.(Je pravda, že depeše o nové žádance přišla, ale teprve v pátek) Nebo v UNIPOKU je směrnice k výdeji In karet, která je i aktualizovaná. Jenže se nedá vytisknout, tak člověk musí pořád přehazovat výdej in karty a pak zase lézt do té směrnice, když něco neví. Pravda, že pokladně je jedna vytištěná, ale první verze, takže jsou v ní už založené desítky změn a stává se zcela nepřehledná. Když chce člověk novou aktualizovanou vytištěnou, tak člověk se o ní musí prosit místo, aby na pracoviště přišla automaticky. Potom taky nechápu, že školení na pokladny je většinou až po měsíc po změně tarifu místo, před ním. Taky by nebylo na škodu, kdyby v školící místnosti byl zkušební počítače s UNIPOKEM, aby se mohly na nečisto vyzkoušet různé věci v programu. Dále mě zaráží, že v UNIPOKU není přístup, třeba na aktuální stránky o výlukách, takže když se mě cestující zeptá, jestli na druhé straně republiky je výluka, tak musím odejít, požádat výpravčího jestli mě pustí ke svému počítači a tam to najdu, tak za A to zdržuje a za B člověk vypadá jako blbec. A to neříkám o výpravčích, ty taky nikdo z ISOŘe a CEVISů neškolí, jen tam vrazí program a starej se. Nevíš tvůj problém. Potom se nedivím, že často cestující jsou informováni dřív než zaměstnanci a vlastně to odnáší zákazník i pokladní, ale vedení je vždy v pohodě. Ono je to lepší stejně ty informace najít tady na Zelpage nebo na jiných diskuzích, protože informace jsou mnohdy lepší než oficiální depeše.
30.07.2007 (10:27)  
Ale kdež vrcholový management, pokud do toho nepočítáme „marketinkového ředitele", který nemá sebemenší znalosti o práci pokladníka a průvodčího …

Tohle je věcí referentů (systémových specialistů) vymýšlejících novinky, nikoli věc generálního ředitele nebo jeho náměstků.

Protože „nejsme jako oni", tak se změnil i systém pravidelného povinného školení zaměstnanců. „Za bolševika" se chodilo „do školy" každý měsíc, jak pokladní, tak vlakové čety a byla tomu přizpůsobena i platnost změn. Když mělo něco platit od změny jízdního řádu, řekněme od 1.6., tak se to dalo „do květnové školy", čili příslušný výnos měli školaři už někdy v dubnu … takže všichni zaměstnanci (pokud nebyli náhodou nemocní) byli včas proškoleni, protože na to byl dostatek času. Pochopitelně se mohli se změnou seznámit i v telegramové podobě.

Dnes se škola dělá třebas 1x za 1/4 roku, takže když zrovna cyklus proběhne, tak je další za 3 měsíce a cokoli se během této doby změní, to si musí zaměstnanec nastudovat sám z (ne)srozumitelného telegramu, může to konzultovat leda tak se svými spolupracovníky, případně konzultovat se školařem vesměs po telefonu … o nějakém školení na počítači se mu v době výpočetní techniky může jen zdát …
Takzvaná elektronická výuka (e–learning) praktická cvičení na UNIPOku neumožňuje.
Navíc manuály k počítači jsou psány „jazykem zapomětlivého programátora", nikoli jazykem prostého uživatele. Pokladní není počítačový expert.

Dopravní vzdělávací institut, který podle požadavku GŘ (v osobce podle požadavku O16) zajišťuje „pravidelné školení" zaměstnanců má sice počítačové učebny, kde by si mohli zaměstnanci obsluhu počítače – přesněji řečeno novinky vyzkoušet, jenže aplikace UNIPOK na těchto PC nainstalována není a ze strany příslušného referenta (referentů) na O16 požadavek na takové školení vznesen nebyl.

Z toho logicky plyne, že ani školaři nemají UNIPOK na svém PC … takže nemohou „nešťastnému" zaměstnanci majícím problém poradit … TO NENÍ VTIP, ale REALITA.
Někdo by totiž musel zaplatit licence … případně verzi cvičného programu …

Požadavek na obsah „povinného školení" dané kategorie zaměstnanců určuje příslušný referent, ředitel odboru ten požadavek jen formálně podepisuje v souladu s podpisové řádem ČD.

Takže i nově vyškolovaný zaměstnanec pro funkci pokladníka (nebo přeškolovaný) nemá možnost naučit se v rámci kurzu pracovat s UNIPOKem a setká se s ním až v části praktické přípravy přímo v pokladně.

Myšlenka poslat někoho na „přeškolení" je báječná, jenže problém je v tom, že ten zaměstnanec mající potíže s obsluhou příslušné aplikace se nemá kde přeškolit, protože školicí „trenažér" neexistuje.
To zase NENÍ špatný VTIP, ale TVRDÁ REALITA.
  1 2 3 4 5      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko