Český Těšín/Havířov – Někdy na počátku ledna se v mé e–mailové schránce objevila zpráva od Martina Ostruszky. Obsahovala pozvánku na V. setkání příznivců a milovníků železnice v Havířově. Odepsal jsem, že se akce s radostí zúčastním a kontaktoval jsem své přátele z Těšína, aby jeli také. V polovině ledna pak vyšel zde na ŽelPage Martinův článek Komu čest, tomu čest! s krátkým exkurzem do historie setkávání železničních fandů na Slezsku a s dalšími podrobnostmi ohledně jubilejního V. ročníku.

Dovolte tedy krátké ohlédnutí za jedním vydařeným dnem.

Havířovské nádraží na vlastní oči

Je sobota 4. února, deset minut před desátou dopoledne. V rozlehlé budově havířovského nádraží se ztrácejí roztroušené skupinky fanoušků železnice. Poznáte je snadno: několik vrstev oblečení, batůžek se svačinou, foťáček v ruce či přes rameno a rozzářený výraz v obličeji v očekávání věcí příštích. Zatímco venkovní teploměr ukazuje mínus patnáct, v nádražní hale je slabě nad nulou. Alespoň zde nefouká. Postupně přicházejí další lidé, odhaduji, že nás je kolem sedmdesáti. Vidím známé tváře a srdečně se zdravíme. Krátce po desáté nás za organizátory vítá Radek a sděluje smutnou zprávu, že vůdčí osobnost Martin Ostruszka onemocněl a setkání se neúčastní. Škoda…

Slova se ujímá architekt Adam Guzdek a seznamuje přítomné s historií havířovského nádraží a s jeho unikátní stavbou v tzv. bruselském stylu (více o nádražích v bruselském stylu najdete v článku autora Sandika). Pan architekt – sympatický mladý muž s bohatými znalostmi ve svém oboru – patří k zastáncům zachování havířovského nádraží v původním stylu a musí se uznat, že jeho vystoupení je docela přesvědčivé. Však se s ním dnes ještě uvidíme…

V 10.38 hod. se větší část naší skupiny přesouvá na perón pozdravit právě přijíždějící soupravu SC 31 Pendolino. Menší skupina zůstává s panem architektem, pokračuje v diskusích ohledně havířovského nádraží a našeho programu se již dále neúčastní. Po odjezdu Pendolina pokračujeme podél kolejí cca 200 metrů k původní budově šumbarského nádraží, která dnes slouží jako technická budova údržby. Venku nepříjemně fouká a pocitově je tak minus dvacet pět, takže hurá zpět do haly. Čeká nás druhý bod dnešního programu – havířovský exkurz.

Technické zajímavosti havířovského okolí

Nedá mi to, abych nevzpomněl, že loni jsme si trochu „zaflirtovali“ – organizátoři loňského ročníku nás v polském Cieszynie kousek svezli přistavenou jednotkou FLIRT. Letos máme na přepravu vozidlo vskutku neželezniční.

Před nádražím nastupujeme do již přistaveného, příjemně vytopeného zájezdového autobusu ČSAD Havířov a zaplňujeme jej do posledního místečka. Je nás přibližně padesát. Organizátor Radek nás stručně seznamuje s dalším programem. Nejprve nás čeká prohlídka nového kontejnerového terminálu společnosti METRANS, který se nachází nedaleko nádraží. Po pěti minutách jízdy autobus zastavuje před terminálem a k nám do autobusu přistupuje zaměstnanec společnosti METRANS, pan Václav, který nás seznamuje s fungováním terminálu. Z bezpečnostních důvodů není možná prohlídka areálu uvnitř, tak alespoň obcházíme areál zvenku. I tak je vše dobře vidět, zpoza plotu pozorujeme práci překladačů – stackerů, které vykládají a překládají kontejnery jakoby nic nevážily. Dominanta celého areálu, obrovský kolový jeřáb KALMAR, budí respekt – dnes ale nejezdí, vlak nedorazil.

Nahlížíme ještě do vedlejšího areálu společnosti ČSAD Havířov a notně promrzlí se vracíme zpátky do autobusu. Zde se ujímá slova kolega Michal a v krátkosti nás seznamuje s historií a současností společnosti ČSAD Havířov. Dozvídáme se, mimo jiné, že dopravní společnost klade velký důraz na ekologii, takže mnoho jejích autobusů jezdí na CNG. Zajímavé jsou také informace týkající se zvláštností ve vozovém parku společnosti.

Poté již autobus vyráží do centra Havířova, projíždíme širokými bulváry a prohlížíme si architekturu 50. let minulého století, tzv. Sorelu. Pěkně nám to soudruzi postavili. Další zastávkou je areál bývalého dolu František v nedaleké Horní Suché. Dnes je zde úspěšně se rozvíjející průmyslová zóna. Její dominanta – zdaleka viditelná železobetonová těžní skipová věž s nápisem František – je jedinou památkou na bývalý důlní provoz. V administrativní budově prohlížíme historické fotografie z doby fungování dolu František a současné snímky zachycující proměnu na průmyslovou zónu.

Organizátor Radek poté vybízí k návštěvě nedalekého bývalého nádraží v Prostřední Suché. Jedná se o pozůstatek původního tělesa trati Havířov – Český Těšín, dnes vlečka AWT vedoucí z Havířova na dosud fungující závod 9. květen Dolu Darkov. Větší část skupiny včetně mne zůstává v autobuse, zatímco zvlášť otužilí jedinci v čele s Radkem vyrážejí do mrazu na obhlídku terénu. Z jejich vyprávění se později dozvídám, že jsem přišel o prohlídku výpravny společnosti AWT, krásnou paní výpravčí a příjezd motorové lokomotivy řady 740 na místní seřadiště.

Ale už jsme opět všichni v autobuse a přes přilehlé vesnice – Horní Suchou, Životice a Těrlicko se vracíme zpět do Havířova. Projíždíme ještě jednou centrem Havířova, míjíme havířovské nádraží a konečně zastavujeme před hotelem Rudolf. Jsou dvě hodiny odpoledne a nás čeká třetí a poslední část dnešního programu.

Potlach u Rudolfa

V moderním rekonstruovaném hotelu Rudolf se cítíme dobře. Uspořádání hlavního sálu, kde strávíme zbytek dne, nejprve měníme pro potřeby našeho programu, usazujeme se a nasloucháme organizačním pokynům Radka. Čeká nás oběd (na výběr je svíčková nebo guláš) a poté pásmo příspěvků jednotlivých účastníků. Na scénu nastupuje ještě jednou pan architekt Adam Guzdek. Na promítaných fotografiích ukazuje různé detaily bruselského stylu na budově havířovského nádraží, které jsou oku běžného pozorovatele skryté. Uznáváme, že to opravdu má něco do sebe. Mimo jiné se dozvídáme, že skulptura s názvem „Směrník“, která se nachází před nádražím, má také svůj architektonický styl – jmenuje se brutalismus. Své vystoupení pan architekt uzavírá promítáním vizualizace možné podoby nového nádraží.

V oficiálním odpoledním programu pokračuje organizátor Radek stylovou „hymnou s fotografiemi“. Následuje krátký fotoseriál, který představuje historii setkávání a jednotlivé spoluorganizátory. Kluci šikovní.

Další příspěvek se věnuje úzkokolejkám v Maďarsku. Autoři Marek a Marek nám podrobně představují tři úzkokolejné dráhy v maďarsko-slovenském pohraničí. Zajímavý tip na výlet.

Po maďarských úzkokolejkách se přesunujeme na blízkou úzkokolejnou dráhu do Beskyd. Jejího stavitele pravidelní účastníci setkání velmi dobře znají. Je jím pan Tom z Bukovce (obec nedaleko Jablunkova), který nás pravidelně seznamuje s novinkami na své zahradní železnici. Při promítání fotografií nechápavě kroutíme hlavou. Jak to ten člověk dělá? Kde na to bere čas? Je úžasné sledovat, jak na zahradní drážce postupně přibývají železniční přejezdy s funkční signalizací, další metry kolejí vč. výhybek a další vychytávky, jako je třeba funkční točna.

Kolega Jakub nás poté trochu cimrmanovským způsobem seznamuje s pokusy sestavit železniční kolo v jednoosobové i dvouosobové verzi. Jedná se o běžné cyklistické kolo uzpůsobené pro provoz na železničních kolejích (ve dvouosobové verzi se jedná o dvě spřažená kola). Jeho autor další vývoj ukončil ve chvíli, kdy zjistil, že po rovince kolo jakžtakž jede, v oblouku má problémy a naprosto nepřekonatelnou překážkou je výhybka.

V následující reportáži si prohlížíme podzemí varšavského metra a hned poté nám představují autoři – strojvůdci Peter a Roman zajímavou fotoreportáž „Pohledem strojvedoucího“. Běžný cestující sedící ve vlaku „vzadu“ mnohdy ani netuší, co všechno je vidět „vpředu“. A někdy je to možná lepší.

A rozhodně lepší to je v případě, který nám popisuje průvodčí Martin, který byl na své směně loni v říjnu účastníkem vykolejení jednotky CityElefant v Ostravě. Při jeho vyprávění chvílemi běhá mráz po zádech. Mnozí posluchači si přitom uvědomují, že zaměstnání na dráze je krásná práce, ale také velmi zodpovědná a někdy i nebezpečná.

Milou vsuvkou v programu je Romanova fotoreportáž na téma „Postav si vlastního Slona“. Roman jako aktivní modelář nám představuje jednotlivé fáze zhotovení funkčního železničního modelu jednotky CityElefant ve velikosti TT z mosazných leptů, které navrhl nepřítomný Martin Ostruszka. Pokud by zde byl, jistě by doplnil další informace o  vzniku unikátního modelu. Klobouk dolů.

Sladkou tečkou na závěr oficiálního programu, a to doslova, je nádherný dort se železniční tématikou, který jeho autorka Katka (manželka jednoho z organizátorů setkání) upekla u příležitosti V. výročí setkání železničních nadšenců na Slezsku.

Setkání železničních nadšenců jsem se zúčastnil potřetí. Pokaždé bylo zajímavé, pokaždé bylo jiné a pokaždé dokázalo něčím překvapit. Vážím si lidí, kteří neváhají věnovat čas, energii, zkušenosti a peníze tomu, aby udělali jiným radost a potěšení. Platí to o spoustě lidí tady na ŽelPage a platí to o organizátorech setkávání milovníků železnice na Slezsku.

Takže, Martine, Radku, Zdeňku, Michale, Martine a Romane – děkujeme a těšíme se na další ročník!

PS: Trochu jiný pohled na naši „demonstraci“ aneb jak referují média:

• Reportáž TV portály.cz
• Reportáž Českého rozhlasu

Autoři fotografií použitých v článku: Marek Přikryl, Zdeněk Bajtek a další.

Děkuji Martinovi Ostruszkovi za pomoc při doplňování informací do článku.