..: InnoTrans podruhé: novinky pokračují :..

Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: GeorgoBerlin - Po několika dnech a protřídění skoro dvou tisícovek záběru se opět vracíme na letošní InnoTrans do Berlína. Po prvním dílu, který se soustředil na hlavní české a slovenské produkty a experimentálně přinesl 3D pohled do interiéru vybraných vozidel, se teď podíváme na neméně zajímavé zahraniční novinky, včetně komfortního Railjetu, působivého AGV, nové identity slavného Desira nebo celé plejády jednotek od polských výrobců.

Railjet - rakouská vysokorychlostní éra začíná

Francouzi mají TGV, Španělé AVE, v Německu se prohání ICE - a Rakousko, země snů nejednoho železničního nadšence, nemohlo zůstat pozadu. Když před dvěma lety místní státní dopravce ÖBB odkoupil od svého německého protějška tři soupravy ICE-T řady 411, už tehdy se vědělo, že flotila vysokorychlostních jednotek nebude pro budoucnost železniční dopravy v zemi pod Alpami to pravé. Symbolem drážní revoluce v Rakousku se stal Railjet - projekt zastřešený Siemensem, který do značné míry naváže na impozantní počty lokomotiv Taurus a jehož výsledkem bude vozidlo spojující výhody ucelené jednotky s praktičností klasické soupravy. Od investice za 816 milionů eur si ÖBB slibují hodně - a kdo Railjet viděl zevnitř, musí souhlasit, že očekávání nejsou nikterak přehnaná.

Řídicí vůz soupravy Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: Georgo Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: Georgo Řídicí vůz soupravy Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: Georgo Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: Georgo Lokomotiva řady 1116.2 v čele soupravy Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: Georgo Vozy soupravy Railjet ÖBB, InnoTrans 2008, foto: Georgo

Railjet mezi ostatními exponáty v Berlíně nezaujal ani tak svým nátěrem, který bez přímého násvitu poněkud zapadá, ale hlavně svou koncepcí. Jedná se o soupravu vozů typu push/pull s mírně faceliftovanou lokomotivou Taurus na jedné straně, a křížencem ve formě řídicího vozu 1. třídy na straně druhé. Ladění do "býčího" designového stylu se opravdu povedlo a celá souprava působí konzistentním dojmem, který navíc v tom správném světle skutečně budí respekt. Pokud jde o úpravy lokomotivy samotné, přibyly hlavně boční kryty prostoru mezi podvozky, čímž se hnací vozidlo vzhledově přibližuje zbytku soupravy, ale zároveň se nepochybně vzdálí nejednomu ortodoxnímu milovníkovi této řady. Velkou výhodou je rozhodně vizuální orientace pro cestující - označení jednotlivých tříd nelze přehlédnout, elektronické transparenty pak doplní další potřebné informace.

Pohodlné sedadlo v Premium Class Railjetu, foto: Georgo Premium Class Railjetu je rozdělena do samostatných polooddílů, foto: Georgo Komfortní sedadla v Premium Class Railjetu, foto: Georgo Sedačky a skládací stolky v Premium Class Railjetu, foto: Georgo
Interiér 1. třídy v soupravě Railjet ÖBB, foto: Georgo Běžná konfigurace Business Class Railjetu, foto: Georgo Sedadla Business Class jsou srovnatelná s lepší 1. třídou běžných souprav, foto: Georgo Prostor pro cestující na vozíku se nachází netradičně v 1. třídě, foto: Georgo

Právě rozdělení tříd je přitom hlavní novinkou - v sedmi vozech s celkovou kapacitou 408 míst ke klasické druhé ("economy") a první ("business") třídě ÖBB nově nabídnou i třídu prémiovou se 16 luxusními sedadly. Ty jsou umístěny v samostatných oddílech po třech a beze všeho se vyrovnají úrovni business class u nejedné aerolinky. Subjektivní dojem z Railjetu je ale takový, že rozdíly mezi jednotlivými třídami jsou doslova propastné: zatímco Premium Class jasně převyšuje vše, co lze běžně na evropských kolejích v pravidelném provozu potkat, Business třída působí standardním dojmem "velkoprostorové jedničky" a při usednutí do Economy se člověk jen těžko ubrání jistému zklamání. To je přitom zcela neopodstatněné - sedačky vůbec nejsou nepohodlné, elektrické zásuvky a stolky jsou samozřejmostí, informační systém s LCD panely je výtečný. Pouze kontrast tříd a první vizuální dojem poněkud zarazí. "Kvalitativní schod" je obzvlášť patrný v porovnání s pendolinem ČD, kde se 1. a 2. třída až na detaily prakticky neliší. I když zůstává otázkou, zda 2. třída Railjetu bude pro cestující současných vlaků EC výrazným krokem vpřed, v celkovém pohledu je nasazení Railjetů do provozu skokem přímo mílovým a v našich končinách můžeme jedině litovat, že nás tato vozidla minou. Na rozdíl od Maďarska, Slovinska či Chorvatska...

Economy Class Railjetu je o něco skromnější, foto: Georgo Pohled do velkoprostorové Economy Class Railjetu, foto: Georgo Vyklápěcí stolky v Economy Class jsou skutečně solidní, foto: Georgo Economy Class soupravy Railjet ÖBB, foto: Georgo "Schody" uvnitř Railjetu slouží jako odkládací prostor, foto: Georgo Bistro oddíl je trochu netypický..., foto: Georgo

AGV, aneb nová generace na francouzský způsob

Zanedlouho tomu bude třicet let, co světlo světa spatřily první vysokorychlostní vlaky ve Francii - trains à grande vitesse, nebo-li TGV. Teď, když už v tomto segmentu má své vlajkové produkty většina velkých výrobců drážních vozidel, přichází francouzský Alstom s úplně novou generací. Slibuje si od ní přinejmenším stejnou revoluci, jakou kdysi vyvolal prvními TGV. Modulární elektrická jednotka představuje čtvrtou generaci své rodiny u Alstomu a nese prozaický název AGV - Automotrice à grande vitesse. Toto označení zároveň odhaluje hlavní charakteristiku soupravy - ta už nebude mít pohon umístěn v dvou čelních hnacích vozech, ale rozmístěn po celé délce vlaku, jak to známe z pendolin nebo třeba německých ICE3 a jednotek Siemens Velaro. Odlišností od většiny konkurentů je pak umístění podvozků mezi jednotlivé články, od čehož si výrobce slibuje tišší a plynulejší jízdu. Oba tyto parametry budou přitom klíčové: u AGV se totiž počítá s maximální provozní rychlostí až 360 km/h.

Dravý výraz AGV, InnoTrans 2008, foto: Georgo Předfinální experimentální interiér AGV, foto: Georgo Interiér AGV je poněkud tmavý, osvětlení je skromné, foto: Georgo Předfinální experimentální interiér AGV, foto: Georgo Předfinální experimentální interiér AGV, foto: Georgo

Vystavený kus AGV dorazil na berlínské výstaviště přímo ze zkušebního okruhu u Velimi, kde od května podstupoval dynamické zkoušky do rychlosti 210 km/h. I ve večerních hodinách byl přitom zájem návštěvníků tak obrovský, že personál Alstomu musel vstup do soupravy vydatně regulovat. V davu amatérských i profesionálních fotografů pak bylo docela obtížné projít poměrně stísněným interiérem až k východu. Když mluvíme o stísněném interiéru - ten prezentovaný sice podle výrobce nepředstavoval finální verzi, i tak ale v porovnání s Railjetem a "ruským" Velarem nepůsobil příliš prostorným dojmem, a to i přes zvětšená okna a celkově mohutnou konstrukci vlaku. Svůj podíl na tomto dojmu jistě má i relativně poddimenzované osvětlení; po vstupu do soupravy přes úzké přední dveře strojvůdce byl ale pocit komfortu poněkud rozpačitý. Jak již ale bylo zmíněno, interiér ještě dozná změn a v roce 2011, kdy se AGV poprvé budeme moci svézt, snad bude vše jinak.

Do začátku pravidelného provozu s cestujícími ještě novou chloubu Alstomu čeká delší série testů a podle dostupných informací by se prototyp Pégase měl za několik měsíců ještě jednou podívat i do Česka. Paradoxní ovšem je, že debut ve své roli vysokorychlostní jednotky pro cestující AGV neabsolvuje v rodné Francii, nýbrž v Itálii, a to dokonce u soukromého dopravce. Prvních pětadvacet 11-vozových jednotek se 460 místy si totiž začátkem roku 2008 objednal nově vzniklý dopravce Nuovo Transporto Viaggiatori. Ten svou flotilu v designu studia Italdesign-Giugiaro navlékne do stylového červeného kabátu a již za tři roky chce na italských vysokorychlostních koridorech konkurovat státním FS/Trenitalia. A již nyní nezapomíná slibovat nevídaný komfort a úroveň služeb. Samotný Alstom bude AGV nabízet ve verzích od 7 do 14 vozů s celkovou kapacitou 250-650 míst k sezení v libovolné konfiguraci interiéru; vše včetně splnění norem TSI a snížením spotřeby energie až o 30 procent.

AnsaldoBreda V250 - od Pininfariny na nizozemskou VRT

Co si budeme namlouvat, když v roce 2005 nasadily Renfe do služby své rychlovlaky Talgo 350, nejeden železniční pozorovatel si musel zvykat na velice netradiční design. Tehdy ještě málokdo mohl tušit, že drážní ptakopysk se dočká svého pokračovatele, tentokrát u konkurence. Svou vysokorychlostní jednotku pro nizozemské železnice do Berlína dovezl italský koncern AnsaldoBreda - a s trochou ironie snad lze dodat, že v duchu tradice tohoto výrobce byl vystaven kus opožděný a nekompletní. Soupravy s neobvykle dlouhým čelem, slibujícím výbornou bezpečnostní charakteristiku při nárazu, měly být původně do provozu na trati HSL Zuid mezi Bruselem, Antverpami a Haagem nasazeny již loni. V době konání letošního InnoTransu ovšem výrobce měl k dispozici pouze jediný prototyp z objednané dvacetikusové série, který navíc podle dostupných informací není zcela provozní. Nutno ovšem dodat, že blíže k dokončení není ani samotná trať.

Dlouhý nos je viditelný vždy, AnsaldoBreda V250, InnoTrans 2008, foto: Georgo Co je v tom čumáku tak zajímavého?, foto: Georgo Barevné schéma je na této jednotce zatím jedinou dokončenou částí, foto: Georgo Hrozivý vzhled rychlovlaku V250 od designérů studia Pininfarina, foto: Georgo AnsaldoBreda V250, InnoTrans 2008, foto: Georgo

Provozovatelem "Albatrosů" - jejichž přezdívka zajisté zvedne ze židle nejednoho tuzemského milovníka páry - má být divize NS Hispeed, řízená společně nizozemskými dráhami NS a národní leteckou společností KLM. Za předpokladu, že bude splněn alespoň posunutý termín dodání v květnu 2009, nabídnou jednotky V250 spojení významných měst rychlostí až 250 km/h. Perličkou na celém projektu je pak fakt, že jednou ze zastávek plánovaných spojů bude i město Breda. Zůstává doufat, že v tomto případě nezažijí nizozemští želežničáři stejnou studenou sprchu, jako jejich dánští kolegové z DSB, kteří na své objednané jednotky IC4 s termínem dodání v roce 2003 čekají dodnes, zatím s jedním zkušebním prototypem, dodaným v létě.

Část jednotky zatím sloužila jako prezentační prostor, foto: Georgo Dočasný interiér zajištuje, že alespoň část vozu není zcela prázdná, foto: Georgo Jinak byl ale interiér části V250 docela prázdný, foto: Georgo Jako taneční vůz ideální - jako vysokorychlostní jednotka ne až tak, foto: Georgo A konečně náznak pravého interiéru. Nefinální, samozřejmě..., foto: Georgo Standardní velkoprostorové uspořádání V250, foto: Georgo Fiktivní první třída jednotky AnsaldoBreda V250 pro NS-Hispeed, foto: Georgo

O interiéru V250 nemá moc smysl se bavit - pokud vnitřní výbava AGV byla "předfinální", pak Albatros na InnoTransu byl prezentován vysloveně provizorně. Nutno dodat, že to, co z třívozového fragmentu vzdáleně připomínalo vlak, nebylo vůbec špatné. Velkoprostorová část působila poměrně vzdušným dojmem, instalované sedačky 1. třídy by snad rovněž splnily požadavky cestujícího v regionu Beneluxu. Ve své finální podobě by jednotka měla nabídnout celkem 547 míst k sezení (z toho 127 v 1. třídě) a splnění podmínek interoperability pro provoz v Belgii, Nizozemsku, Lucembursku a Německu, čemuž napovídají i osazené zabezpečovací systémy. Trakce je čtyřsystémová, s výkonem 5500 kW a maximální rychlostí 250 km/h.

Desiro nám vyrostlo - a troufá si na víc

Pokud bychom měli vybrat jednu rodinu železničních vozidel, o nichž se v Česku mluví nejvíc, aniž by zde měly výraznější zastoupení, pravděpodobně by vyhrálo Desiro od Siemensu. Pro nejednoho šotodiskutéra se ono magické slovíčko stalo synonymem pro slovní spojení "zlepšení regionální dopravy" a v běžném rozhovoru často zcela zastupuje pojem "moderní motorová jednotka". Ačkoli je ale Siemens se svým konceptem příměstského vozidla úspěšný, již delší dobu hledá další segmenty trhu, kde by se Desira mohla ujmout. V Berlíně jsme tak měli možnost vidět snad největší evoluční krok této vývojové linie za poslední roky: jednotku pro hlavní tratě, Desiro MainLine.

Nejnovější přírůstek rodiny Desiro - sourozenec MainLine, foto: Georgo Design je celkově mohutnější, než u regionální verze, foto: Georgo Impozantní design Desira MainLine, InnoTrans 2008, foto: Georgo Rukopis Taurů se nezapře, foto: Georgo

Narozdíl od Talentu 2 ovšem Desiro ML není pouze "Desiro ml." - je to vozidlo s ambicí nahradit klasické soupravy na delších trasách. Při své délce 70,9 m nabídne 252 míst, z nichž 8 se nachází v 1. třídě. Prezentovaný kus z flotily dopravce MittelrheinBahn představoval elektrickou verzi pro systém 15 kV/16,7 Hz a maximální rychlostí 160 km/h při výkonu 2600 kW, jež bude od příštího GVD nasazena na lince Köln Hbf. - Mainz Hbf. přes Bonn, Koblenz a Bingen. Z pohledu provozovatele se jedná o jakousi kombinaci meziregionálního vlaku s vlastnostmi typickými pro příměstské soupravy. Jednotka obsahuje nízkopodlažní části s výškou nástupní hrany 800 mm a pohodlným nástupem přes široké dvoudílné dveře. Vedle sedících cestujících počítá interiér i s možnými 261 lidmi, kteří svou cestu absolvují ve stoje; nechybí moderní informační systém a kamerový dohled v celém prostoru pro cestující. Odpověď na otázku, jak se bude v tomto vlaku cestovat při maximálním obsazení, je ale složitá.

Na delší trasu toto vozidlo rozhodně moc vhodné není, foto: Georgo Informační systém doznal oproti verzi Classic změn k lepšímu, foto: Georgo Oproti mnoha jiným jednotkám je interiér stísněnější, foto: Georgo Prostor pro nohy není nijak oslnivý, foto: Georgo

Desiro ML zaujme na první pohled - ve světlém nátěru se nedá přehlédnout, mohutný design budí respekt, zkrátka má osobnost, k čemuž do jisté míry přispívají i tauří geny v návrhu exteriéru. Máme-li ale hodnotit tu stranu vozidla, kterou cestující uvidí častěji, budeme prozatím doufat, že ony "hlavní tratě", kde bude tato jednotka jezdit, budou buďto hodně krátké, nebo nepríliš frekventované. Pŕedstavit si totiž toto vozidlo plné, není tak úplně snadné - a to i bez stojících cestujících. Třeba oproti zmiňovanému Talentu 2, nebo dokonce některým regionálním jednotkám, neskýtá interiér Desira nijak moc místa; dokonce by se dal nazvat trochu stísněným. Rovněž sedadla nedosahují zrovna standardu, se kterým si asociujeme komfortní cestování na delších trasách. Jako ideální využití této řady u NordrheinBahn se tedy jeví převoz cestujících mezi zastávkami v rámci jedné aglomerace, zatímco souprava samotná absolvuje delší trasu, kde využije i svou maximální rychlost.

Talgo předvádí noční cestování v novém

Jedním z těch obletovanějších exponátů na letošním InnoTransu byla vozová souprava Talgo TWL7d pro noční vlaky španělského národního dopravce Renfe. Představené dva díly soupravy koncepčně navazují na vagony, s nimiž se můžeme setkat na spojích Trenhotel na Pyrenejském polostrovu a částečně ve Francii; přinášejí ale několik novinek v interiéru, které slibují ještě vyšší standard pohodlí nočního cestování.

Zájem o stísněnou soupravu byl obrovský, foto: Georgo Jednotlivé články soupravy jsou docela krátké, podvozky se nacházejí mezi články, foto: Georgo Ani úprava na sezení nevypadá vůbec špatně, foto: Georgo Lůžková úprava představuje rovněž vysoký standard, foto: Georgo Koupelna na konci vozu je, v rámci možností, překvapivě prostorná, foto: Georgo Koupelna na konci vozu doplňuje buňky v jednotlivých oddílech, foto: Georgo

Veřejnosti byl zpřístupněn lůžkový segment s oddíly, disponujícími vlastní buňkou WC, a velkoprostorovým vozem se sleeperetami. Bez funkční klimatizace a v davu zájemců byla sice důkladná prohlídka obou částí poměrne obtížná, nicméně dojem i po třech návštěvách zůstává velice pozitivní. Lůžková část poskytuje značnou variabilitu uspořádání; příjemný interiér dále dotváří LCD panely a decentní osvětlení. Sleeperety rovněž patří k tomu lepšímu, v čem lze cestou spát bez použití vodorovné plochy na ležení. Na rozdíl od běžných lůžkových vozů jsou soupravy Talgo relativně nízké, pevně spojené a průchozí, s podvozky tradičně umístěnými mezi krátkými vozovými články. V pravidelném provozu při správné péči interiér neudělá ostudu žádnému dopravci, čímž snad poskytne dostatečný důvod pro zakoupení dražší rezervace na noční vlak.

Sleeperety lze upravit do několika možných poloh, foto: Georgo Tak nějak by měly vypadat sleeperety, foto: Georgo Velkoprostorový oddíl se sleeperetami, foto: Georgo Uspořádání sleeperet 2+1 poskytuje dostatek prostoru, foto: Georgo

NEWAG Nowy Sącz a PESA Bydgoszcz - polská ofenziva začíná

Po pomalejším startu polského postkomunistického železničního průmyslu se nejeden návštěvník InnoTransu nestačil divit, jaké množství produktu najednou vagonky našeho severního souseda chrlí na trh. Na jedné straně je zde akutní nutnost obnovy vozového parku domácích PKP - Przewozy regionalne, na straně druhé ovšem i zahraniční dopravci začínají při výběru dodavatelů hledět dále, než na německé hranice - a polští výrobci nechtějí nic nechat náhodě.

S působivým kouskem příměstské jednotky řady 19WE přijel do Berlína NEWAG z východopolského města Nowy Sącz. Černo-stříbrná souprava si designově nezadá s kterýmkoli "západním" výrobcem a stejně by na tom měla být i po stránce trakční. Maximální rychlost činí 160 km/h, přičemž jednotku pro příměstský provoz lze objednat v čtyř- nebo šestivozové variantě. Poněkud netypické je uspořádání interiéru se sedadly po stranách, což snižuje počet sedících cestujících na absolutní minimum a naopak vytváří prostor pro potenciální nával srovnatelný s metrem. Čalounění nese netypický, ale stylový vzor, po ostatních stránkách interiér připomíná nejednu městskou železnici. Výhled ze stanoviště strojvedoucího v tomto případě není nikterak oslnivý, ale stejně jako u Škody 109E je to asi spíše věcí zvyklosti. Kamerový a informační systém, stejně jako klimatizace, jsou již naprostým standardem.

NEWAG 19WE, InnoTrans 2008, foto: Georgo Dynamický design lehce překoná nejednoho konkurenta, foto: Georgo NEWAG 19We, InnoTrans 2008, foto: Georgo Stanoviště strojvedoucího jednotky 19We, foto: Georgo
Styl sedaček je vskutku neotřelý, foto: Georgo Prostoru je rozhodně dost, foto: Georgo Interiér spíš připomíná metro nebo některé S-Bahny, foto: Georgo Mnoho prostoru na stání, sedících cestujících ale mnoho nesveze, foto: Georgo

PESA ED74 PKP, foto: GeorgoS nebývale velkorysou nadílkou dorazil na InnoTrans i druhý polský železniční gigant - severopolská PESA Bydgoszcz. Ta zde kromě městských vozidel představila hned dvě regionální jednotky. V případě ED74 pro PKP Przewozy Regionalne jde spíše o evoluci z dřívějších modelů ED59 a EN71, u které se ovšem člověk musí pozastavit. Nebýt totiž výrazného nápisu Pojazdy Szynowe PESA Bydgoszcz, lehce by si tento typ zařadil spíše do stáje Stadleru. Je asi pravda, že v oblasti designu kolejových vozidel se asi nedá vymyslet moc nového, nejnovější projekty ze severu Polska jsou ale švýcarskými kolegy inspirovány v míře nebývalé. Jinak EN74 představuje poměrně standardní 4-článkovou příměstskou jednotku s kapacitou 200 míst (z toho 21 - 33 v 1. třídě), maximální rychlostí 160 km/h a všemi běžnými vymoženostmi.

PESA ATR220 FSE, InnoTrans 2008, foto: GeorgoDaleko větší zájem ovšem přitahoval čistě exportní produkt výrobce - motorový vůz ATR220 pro jihoitalský region Puglia a jeho regionálního dopravce, Ferrovie del Sud Est. Dodávky 29-kusové série by měly být dokončeny v roce 2009, kdy se cestující na jihu Itálie mohou těšit na první větši obnovu vozového parku v regionu. Od klimatizovaných vozidel s kapacitou 157 cestujících a provozní rychlostí 120 km/h si vedení regionu slibuje zkvalitnění služeb pro lidi, dojíždějící do práce nebo škol. Vyšší cestovní rychlost umožní zahustit takt a zavést tak až o 30 procent více spojů při výrazném snížení nákladů. Není bez zájmu, že místní média při oficiálním představení prvního vozu mluvila doslova o spáse pro pravidelné cestující, jež jsou dodnes na některých úsecích odkázáni na motoráky z roku 1958.

V poněkud netypickém červeno-bílo-šedém nátěru, ne nepodobném schématu DB Regio, byla novinka pro FSE díky své pozici jedním z prvních exponátů, které většina návštěvníku viděla. V interiéru ATR220 zaujmou zejména celkem pohodlné "ušaté" sedačky, které se v 1. i 2. třídě nijak výrazně neliší. Jednotlivé prvky působí mohutným dojmem, prostoru pro cestující je ale dostatek. Aniž by pak náš redakční tým výrobky firmy PESA jakkoliv podceňoval, po návštěve exportního exponátu zavládla všeobecná shoda, že tento vůz je milým překvapením. Poměr nízkopodlažní části ke zbytku soupravy je sice menší v porovnání s nejnovějšími verzemi obdobných vozidel konkurentů, bezbariérový přístup nicméně je zachován.

, foto: Georgo Podlaha vozu je poměrně členitá, zejména v přechodovém prostoru, foto: Georgo Prvky interiéru působí mohutným dojmem, foto: Georgo Poměrně vysoký , foto: Georgo Kapacita interiéru má být dostatečná i pro zvýšenou frekvenci cestujících, foto: Georgo Prostor pro nohy není obrovský, ale na cesty do práce postačí, foto: Georgo Přechodový prostor kolem buňky WC, foto: Georgo

Ani přes značný obsah druhého dílu jsme se pořád nedostali ke konci výčtu zajímavých exponátů na letošním InnoTransu. V průběhu týdne se tedy do Berlína vrátíme ještě jednou a podíváme se na další novinky u DB Regio, belgickou příbuznou lokomotiv Taurus, kompletně modernizovaný lehátkový vůz chorvatských drah, přestavěného Sergeje v podání GE Transportation, impozantní Voith Maxima 30CC a několik dalších střípků z železniční události roku.


Juraj Kováč Poslat mail autorovi Ohodnotit na Flattru | 13.10.2008 (9:19)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu Německo


  1 2 3 4 5      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel stoupa  mail  
13.10.2008 (11:18)  
Omlouvám se, ze se vracím k tématu clanku, zvlaste kdyz prispevky o "drevorubectvi kraje Vysocina" dávaji sanci na nejedno krasne vzplanutí diskusnich vasni (skanzen bych tam udelal..). Takze:

Diky za pekne fotky i popis Railjetu. Pri me navsteve Innotransu bylo destivo, tak ta tmavá, lec hezka fasáda tolik nevynikla. Jinak to na mne udelalo velmi priznivy dojem. Proste z exponátu mne "to" zaujalo nejvíce (tedy samozrejme hned po Adlerovi, stýskalo se mi, nevidel jsem ho od cervence, kdy jsem byl v Norimbergu). Hele a pasuje to do letitych a nekoncicich uvah: Souprava, nebo jednotka. V neposledni rade pak jakási paralela s Transalpinem. Dle mého cítení, tudy vede cesta, netvrdí vsak, ze jediná. (A jaksi to zase neni o regionech s nizsí hustotou obyvatelstva na ctverecní sáh.) Dík za tuto reportaz, kdo tam byl, tak ví, ze sám stejne nemoze stihnout vsechno. A já tam byl i pracovat...
registrovaný uživatel Racek 
13.10.2008 (11:13)  
Paninaro (10:19): co byste chtěl tou rychlostí 200 - 300 km ročně elektrifikovat, když už se i tak dnes elektrifikují cancourky, kde je efekt sporný?

Paninaro (10:27): jestli ono to nebude tím, že zbytek Evropy už si před lety vyjasnil, kde má smysl vlaky provozovat (a dělat to pořádně) a kde je lepší trať zavřít. Zatímco u nás se to pořád tak nějak šolíchá pokud možno všude.
BTW který dopravce se (v náznacích) chystá vyhodit 270 giga do střední části zadní partie?

Paninaro (10:38): zrovna u té Vysočiny bych řekl, že je to vzorový případ současné "antikoncepce" provozování dopravy: Všude pár vlaků, aby lidi moc neřvali, bez ohledu na to, jestli tam lidi jezdí nebo ne. Takže pokud se to chystají řešit, je to krok správným směrem. Uvidíme, co z té studie vypadne, ale určitě tam budou doporučení typu tam kde se jezdí vlaky posílit, kde se nejezdí vlaky zrušit, někde třeba místo dvou typů vlaků vést jeden (Os zrušit, rychlíku přidat zastávky) a podobně.
13.10.2008 (10:55)  
Panorino - To, že Vysočina je, co se změn v dopravě týká, dřevorubcem, v tom se shodneme. Ale v UL? Dyť tam se snaží udělat koncept, kde železnice je páteř, autobusy řeší větve a nic se nedotuje dvojtě - vlak x bus. To vám přijde špatné?
13.10.2008 (10:40)  
13.10.2008 (10:38)  
M - Tak se koukněte do materiálů krajů, co třeba chystá kraj Vysočina nebo kraj Ústecký...
registrovaný uživatel M 
13.10.2008 (10:35)  
U nas se jde na ruku autbusove "lobbi"? Asi hlavne tim, ze je tady nejhustsi zeleznicni (takrka plne v provozu) na svete (jedna z), ze?
Az se budou zavirat trate, kde jezdi plne vlaky, ve prospech busu, tak se vrat
13.10.2008 (10:35)  
Josef Petrák - Těch možných modifikací, zejména počtu sedicích ve vztahu k jinak využitému prostoru je u ML docela hodně - http://www.siemens.dk/ccmi/bu/ts/download/pdf/tog/togsaet1/Desiro_Mainline_eng.pdf - už jen ten rozsah možnosti míst k sezení. Věřím, že to co bylo na Innotrassu, byla verze, které hodně upřednostňovala sedíci...
13.10.2008 (10:31)  
Josef Petrák - Zajisté s modifikací. Také mi to Desiro ML přišlo třeba ve srovnání s FLIRTEM od Stadleru docela stísněné. Při délce vozů 23 až 24 se dá už v interierů udělat docela hodně - přeměřený počet míst k sezení a zároveň dostatek prostoru pro jiné skupiny cestujích (cyklisty, vozíčkáře či kočárky). Naopak si myslím, že pro tyto modifikace je ML lepší díky trochu větší velikosti než třeba Talent II, či Flirt, které mají podvozek pod kloubem a o cca 3 až 5 m kratší vozy.
13.10.2008 (10:27)  
november - No problém je, že ČR je ve srovnání s Evropou takovou raritkou. Všude je železnice maximálně saturovaná a podporována. U nás se likviduje železnice (regionální), jde se na ruku autobusovým lobbi, tím, že se čachruje s čísly o nákladovosti železnice a železnice není prostě dopravní prioritou (i když by jednoznačně být měla). Jeden náš nejchytřejší, nejkrásnější, neomylný a všehoznalý politik, který obtěžuje už 18 let prohlásil v první polovině 90. let, že železnice nebude po roce 2000 potřeba a že je přežitá a nějak nám to stigma zatím zůstalo. A o penězích to rozhodně není. Když mohou jenom v náznacích existovat úvahy o vyhození 270 mld do střední části zadní partie těla, tak nemůže být problémem pořízení 1000 vozů Bmz a Amz, 400 lokomotiv 380 a dalších 100 Elefantů či jiných jednotek a toto vše by stálo pouze zlomek z oněch 270 mld...
13.10.2008 (10:25)  
Panorino) Nechci být oportunista, ale Desiro ML bych tu moc rád neviděl - zvlášť, když místní ochota si zaplatit za inteligentní modifikaci interiéru je téměř nulová. Standardní prostor mně osobně přišel velmi malý, to pak i Béčko poskytuje cestujícímu více místa. Jestli něco, tak ten "taky" Talent, ve verzi 2...
  1 2 3 4 5      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko