„Všechno nejlepší v novém roce!“ — to jste asi v posledních chvílích slyšeli nejčastěji. Dovolte mi, abych se i já za celý tým ŽelPage připojil a popřál vám všem pevné zdraví a dobré světlo. Ať se vám daří nejen ve škole či práci, ale i v osobním životě. Speciálně fotografům přeji, aby: vlaky jezdily do 30 sekund po té, co zaujmou svou pozici a vše si pro focení připraví, slunce jim svítilo v tom správném směru a úhlu, obloha, pokud na ní nebudou temné zlověstné mraky, nechť je pokryta krásnými beránky, dopravci do čela vlaků řadili natřená a umytá vozidla, pokud možno v reklamním nátěru, parní lokomotivy neposílali uhlím napřed, aby vagony krásně ladily (a oni si zamilovali najbrtí barevnost), příroda kolem aby jim vytvářela neopakovatelné scenérie, dařily se jim takové fotky, že si cenzoři budou lámat hlavu a budou mít problémy jakékoliv fotky odmítat či vracet k dalším potřebným úpravám – a pro nás bude pět hvězdiček za vaše fotky málo. Chcete–li se pro nový rok trošku inspirovat, pojďte se ohlédnout za tím právě skončivším – dvoutisícím devátým. Udělejte si u počítače pohodlí a pojďte si zaklikat.

PulyBahn: „Všude dobře, doma brejle“

Jestli byl pro mne rok 2007 rokem Johníka, 2008 rokem Duhyho, tak bych – alespoň v té první polovině roku, kdy jsem v galerii téměř pravidelně a v malých rozestupech nacházel jeho fotky – mohl nazvat rok 2009 rokem Pulyho. Díky němu objevuji krásy okolí Rtyně v Podkrkonoší, jež jsem do té doby neznal a ani netušil, že taková malebná obec existuje. A to ho někteří „pomlouvají“, že se mu to fotí, když mu stačí otevřít okno v jeho skvěle situovaném domečku. Nemají pravdu! Byl jsem poučen, že to zase tak jednoduché nemá – musí vyjít alespoň na zápraží před dům. Asi není mezi vámi mnoho fotografů, co mohou v klidu vyrazit fotit jen v pyžamu a v trepkách. Můžete tiše závidět.

Svými fotkami trať v okolí svého bydliště Puly dostatečně zpopularizoval a přitáhl i další fotografy. Nezapomenutelné jsou třeba fotky Tomáše Kubovce ještě z roku 2008. Možná je i dobrý hostitel a občas nabídne i zázemí. A tak se nabízí možnost srovnání, jak PulyBahn vidí domácí, který tu zná každou větvičku, a jak ji vidí hosté přijíždějící s fotovýbavou tu z menší či z větší dálky. Netuším, jaké je jeho povolání, ale dokázal bych si ho představit v pozici strojvedoucího. A představuji si, jak si jednou na stanoviště lokomotivy vezme svůj fotoaparát a začne zachycovat své kolegy, kterak visí na lecčems či ledasčem, balancují v korunách stromů na těch nejtenčích větvičkách, které je ještě mohou unést, v hroznu se tlačí na jedněch štaflích a nebo si našli pohodlné místo na přilehlé louce. Strojvedoucích mezi fotografy na ŽP neustále přibývá a brzy možná začnou plnit sekci Život kolem železnice pohledem z opačné strany.

Nemohu ale o Pulym v žádném případě tvrdit, že je zápecník a fotí jenom v okolí svého bydliště. Jeho výsosné vody jsou velmi rozsáhlé – a kromě toulek po Čechách zavítá občas i na Moravu. Někdy i dál. Kéž by mu na jeho koníček zbývalo dostatek času a neopouštěla ho nikdy jeho dobrá nálada – když společně se Žížou vyrazili navštívit kamaráda do nemocnice, tak je musel brzdit, aby jej tak nerozesmávali, neb se bál, že mu popraskají stehy.

Lupínku, nebuď skromnej, to je nádherný

Do titulku jsem si vypůjčil komentář Romana Novotného k jedné jeho fotce. Autorův vstup na ŽP letos začal nenápadně - 809 v okolí Straškova. Nezvyklý snímek. Upoutal mne a já začal uvažovat, budou-li další fotky tohoto autora. Následoval pohled z Řípu - a já začal přemýšlet, co vlastně viděl Praotec Čech, že se rozhodl zůstat a nejít dál. Tak nám zůstalo mléko a strdí a příšli jsme třeba o kohouta na burgundském. Co bude následovat dál? A Lupen mne nezklamal a předsatavil mi Portu Bohemicu tak, jak ji neznám. Jsem si vědom, že se těmito fotkami nezavděčí všem – vláček je daleko a malý, nepřečtou číslo na lokomotivě, nezkontrolují, zda si vzal strojvedoucí dnes čistou košili – ale mně se moc líbí. Mají kouzlo a ukazují, jak se trať vine krajinou, jak do ní zapadá. Lupínku, je to nádherný!

Páry pana Drahoše mne vrací v čase

Už první fotka pana Drahoše mě dostala – lokomotiva řady 477 mne vrátila do dětství, kdy "papoušci" zajišťovali pravidelný provoz na osobních vlacích mezi Opavou a Olomoucí. Vzpomínal jsem, jak jsme s kamarády na opavském nádraží před jejím příjezdem kladli na koleje pětadvacetihaléře a ony nám z nich svou vahou dělaly krásné hliníkové placičky… A další a další fotky přibývaly. Krása. V momentě, kdy píši své ohlédnutí, má pan Drahoš vloženo 99 fotek (za necelý rok) a já se těším na to, jaký skvost si vybere jako jubilejní. Zjevně má z čeho vybírat a jeho fotografický archiv musí být skvělá lahůdka – rozmanité stroje nejen z Česka, ale i Polska či NDR. Mladá generace se teď při čtení těchto řádků určitě usmívá. Jen počkejte, až za dvacet, třicet let budete stát s fotoaparátem u trati a na zvláštním historickém vlaku pojede bardota (ten zvuk!) a nebo pěkný nepřezrálý banán. A z výletu šukafonem bude pomalu svátek. Vaši synové či vnuci se budou divit, proč vám vlhnou oči. Z komentářů vidím, že otevřít galerii historickým fotkám byl tah správným směrem, ba dokonce jsou pod jeho fotkami komentáře trošku jinak laděné, než u ostatních fotek – já se v nich dozvídám pro mne nové věci, když pamětníci zavzpomínají, rozepíší se v nich o jednotlivých strojích či příbězích, které s nimi při provozu zažili. Už se moc těším na sérii článků – rozhovorů a vzpomínání, které připravuje Martin Grill s Drahošem Švestkou.

Pan Drahoš ale nebyl jediný, kdo mne vrátil do vzpomínek na dětství. Skvěle se to povedlo svými fotkami ještě jednomu autorovi – Trainmaniakovi. Při jeho fotkách z modelového kolejiště TT jsem vzpomínal, jak jsem si jako malý o vánocích či prázdninách postavil okruh a jezdil… Ale skončilo to jen u občasného postavení okruhu a do takové krásy, jakou tady představuje on na svých fotkách, jsem to nikdy nedotáhl. Smekám před precizním provedením, za kterým určitě musí být obrovské množství práce a času. Jak krásné musí být být jeho synem či vnukem!

Tady je paolovo a neb paolovy hydry

Paola většina z Vás, fotografů, na rozdíl ode mne, zná osobně – hydrasrazy se staly pravidelnou a vyhlášenou akcí. A řekne-li se paolo, mně se automaticky vybaví dvě věci – hydry a zubačka do Harrachova. Hydry proto, že je má rád, fotí je, píše o nich a stará se o jejich web. A zubačka do Harrachova proto, že jeho fotky z této ne příliš dlouhé, zato strmé trati jsou kouzelné a tím, že je místní, má možnost si najít nádherná místa pro své focení. On zde zná každé zákoutí, já si zdejší trať projel jenom jedinkrát, ale na tuto cestu dlouho nezapomenu. Do Harrachova jsem jel, tedy spíše jsem byl sunut, ve voze Balm – takže výhled velkými předními okny byl skvělý. Při návratu na harrachovské nádraží se zatáhlo a spustil se déšť. No déšť – spíše průtrž mračen. Někdo nahoře na obloze otevřel stavidla. Deštník uchránil v suchu jen hlavu. Zbytek? Promočen až na kůži. Ještě že na nádraží v úschovně na mne čekala taška a v ní suché věci. Přeji paolovi, aby ho při jeho focení nikdy takové mokré překvapení nečekalo.

Martin Válek při focení relaxuje

Martina Válka jsem zaregsitroval již v roce 2008. Jeho jarní Bezpráví jinak a „letecký“ pohled na Prackovice nad Labem mne přinutily si jeho jméno zapamatovat. Jeho Malé Žernoseky se závěrem vlaku zrcadlícím se ve vodní hladině jsou také skvostné. Na začátek loňského března si asi většina z Vás vzpomene - noční St. Jodok rozpoutal bouřlivou diskuzi. Pohled na Alpy, které nejsou vidět! Skvělá hříčka. Je to jiné, než jak známe St. Jodok třeba z pohledů Alpského generátoru: Tomáše Kubovce, Josefa Petráka či Duhyho, ale velmi působivé. Společně s Tomášem Kubovcem a Josefem Petrákem vyrážel do Alp a společně vyzobávali rozinky na rakouských a švýcarských horských tratích. Od kolegů si vysloužil přezdívku "kozorožec horský" za to, s jakou lehkostí a rychlostí překonává výškové rozdíly po - na první pohled – zcela neschůdném terénu. A když se ti mladší konečně dostanou za ním na pozici, on už má vyfoceno, balí nádobíčko a rozhlíží se, kam ještě dál, kam výše. Jeho fotky na mne působí velmi pohodově, vyzařuje z nich klid a pohoda. Nabývám z nich dojmu, že Martin bere toulání se po horách a focení jako svůj velmi příjemný relax. Já mohu litovat jen jedné věci - že pokud se chci podívat na Martinovy nové fotky, musím k němu na web. Mohu mít pro letošní rok prosbu? Nešlo by zkrátit interval mezi vkládáním fotek do zdejší galerie ze čtvrtletí alespoň na měsíc? Moc děkuji.

Pokud půjdete v jeho stopách a rozhodnete se také fotit ve Švýcarsku, dejte si pozor na zvědavý skot. V momentě, kdy si fotografové vyberou louku s krásným výhledem, připraví fotovýbavu, tak se skot přijde podívat, cože se to na jejich louce děje. Bude se fotit! A už nadšeně zaujímá ten nejfotogeničtější postoj. Marně jim fotograf vysvětluje, že nepřišel fotit faunu ale techniku. To víte, krávy… A mezitím vlak mizí v dáli. Nevyfocen.

Pokud Vás čtení ještě baví, pojďte s námi dál – čeká na vás To nejlepší v galerii za rok 2009 očima nefotografa.